Otěhotním někdy?
- Snažení
- veve.m
- 03.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vše už trvá moc dlouho. Tento deníček je pokračováním předchozího, už jsem tu psala, že se snažíme a mimčo nám zatím nejde. Někdy mám skutečně pocit, že otěhotnět nelze. Je to pro mě něco nedosažitelného, asi jako vylézt na Mount Everest.
Už je toho na mě moc, vím, že něco přes rok není zas až tak dlouhá doba, ale pro mě, která musí v jednom kuse pozorovat těhotné známé nebo už s kočárky, samé foto na fb atd., je to prostě k prdu.
Sanus už mi taky moc nepomáhá. 4 inseminace za námi a výsledek žádný. Ovulační testy k ničemu, ovulace se nikdy neukáže a laparka i hp prý v pořádku. No to je sice fajn, ale pak zůstává otázka, proč to tedy nejde? Zítra jedu na konzultaci k prvnímu IVF. Jedu tam proto, že bez děťátka už prostě nechci být. Samozřejmě bych byla raději, kdyby to šlo přirozeně, ale asi nic jiného nezbývá.
Teď se jen budu modlit, aby to vyšlo, protože pokud ne, tak bych už ztratila veškerou naději a propadla se opět do depresí…
Vzkaz pro naši Gábinku nebo Adámka: „Prosím tě, už přijď, oba s tatínkem se na tebe moc těšíme a z celého srdíčka si přejeme, abychom už byli tři. Doma máš postýlku, oblečení a spoustu hraček. Vše je připravené, i babičky a dědové se moc těší. Tak přijď broučku! Už teď tě milujeme, i když ještě nejsi ani v mém bříšku.“
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 2097
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 979
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 1317
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 880
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 351
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2097
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1962
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1161
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 8194
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 4888
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.