Otěhotním někdy?
- Snažení
- veve.m
- 03.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vše už trvá moc dlouho. Tento deníček je pokračováním předchozího, už jsem tu psala, že se snažíme a mimčo nám zatím nejde. Někdy mám skutečně pocit, že otěhotnět nelze. Je to pro mě něco nedosažitelného, asi jako vylézt na Mount Everest.
Už je toho na mě moc, vím, že něco přes rok není zas až tak dlouhá doba, ale pro mě, která musí v jednom kuse pozorovat těhotné známé nebo už s kočárky, samé foto na fb atd., je to prostě k prdu.
Sanus už mi taky moc nepomáhá. 4 inseminace za námi a výsledek žádný. Ovulační testy k ničemu, ovulace se nikdy neukáže a laparka i hp prý v pořádku. No to je sice fajn, ale pak zůstává otázka, proč to tedy nejde? Zítra jedu na konzultaci k prvnímu IVF. Jedu tam proto, že bez děťátka už prostě nechci být. Samozřejmě bych byla raději, kdyby to šlo přirozeně, ale asi nic jiného nezbývá.
Teď se jen budu modlit, aby to vyšlo, protože pokud ne, tak bych už ztratila veškerou naději a propadla se opět do depresí…
Vzkaz pro naši Gábinku nebo Adámka: „Prosím tě, už přijď, oba s tatínkem se na tebe moc těšíme a z celého srdíčka si přejeme, abychom už byli tři. Doma máš postýlku, oblečení a spoustu hraček. Vše je připravené, i babičky a dědové se moc těší. Tak přijď broučku! Už teď tě milujeme, i když ještě nejsi ani v mém bříšku.“
Přečtěte si také
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 52
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 60
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 65
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 697
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1051
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3687
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1132
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1206
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 814
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1617
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...