Dům?
Žijeme si poklidně, spokojeně. Jediné, co nám ke štěstí ještě chybí, je vlastní bydlení. Před dvěma lety jsme se s manželem shodli na tom, že by nám bylo lépe v domě se zahradou...
Bydlíme v krásném velkém bytě. Máme dva psy, kočku a dítě. Venčení je pro mě náročné. Dovolená znamená sehnat někoho, kdo je ochoten hlídat dva psy, z toho jeden je divoký a na vodítku to s ním není žádná legrace.
Pokud chceme někam na výlet nebo na návštěvu, znamená to pro naše zvířata pobyt doma o samotě. Kocour sedí za oknem a kouká ven. Psi sice spí, ale podle mě převážně proto, že nemají co dělat. Ničení věcí už je omrzelo. Jídlo jsme se naučili pečlivě schovávat. Sebrali jsme jim tím jejich největší zábavu v naší nepřítomnosti. Naše zvířata jsou pro nás opravdu právoplatnými členy rodiny. Záleží nám na jejich spokojenosti.
Vzhledem k našim průměrným platům jsem se kdysi smířila s tím, že mít dům pro nás je nemožné. Postupem času ale naše touha mít vlastní dům a zahradu sílila. Vydala jsem se tedy na realitní servery a začala hledat.
Měsíce plynuly a ve mně se rovnaly myšlenky, priority. Dům, který se mi líbil před dvěma lety, pro mě už nyní není zajímavý. Usnesli jsme se nakonec, že nebudeme měnit město, kde žijeme. Máme tu spoustu přátel, já mnoho lidí znám od dětství, mám tu zapuštěné kořeny. Nechtělo se mi seznamovat se s novými lidmi. Navíc tu mám práci, kterou až do důchodu nehodlám opustit.
Před rokem jsme se doslechli, že v nejkrásnější lokalitě našeho městečka je k prodeji dům. Spousta domů tady u nás se prodává, ale minimum jich jde na realitní servery. Lidi si mezi sebou povídají a šíří informace mimojiné i o tom, kdo kde co prodává. Vydali jsme se osobně za majitelkou domu.
Nejprve působila přísně, ale na konci našeho rozhovoru vykouzlila úsměv a pozvala nás dál. Když jsme vešli dovnitř, zamilovala jsem se. Totálně, bláznivě, napořád. Dům byl opravdu velmi rozlehlý (jediný můj strašák). Byl ovšem velmi útulně dispozičně řešen. Cítila jsem se v něm skvěle, jako doma.
O pár dní později zazvonil telefon z krajského úřadu - mají pro nás chlapečka k adopci. Tyjo, dva splněné sny najednou. Dítě a dům. Paráda. Před spaním ráda přemýšlím. Stále častěji a častěji se mi před spaním míhaly před očima myšlenky, že to nezvládneme. Příjem nám kvůli rodičáku klesne a není možné, abychom mohli platit hypotéku a další náklady spojené s domem.
Najednou jsme byli smutní, bezmocní. Za majitelkou jsme opět zašli, omluvili jsme se jí, že bohužel dům koupit nemůžeme. Ukázali jsme jí syna v kočárku. Pochopila a vůbec se nezlobila, i když už jsme měli rozjednanou koupi. Opět jsem měla vidinu doživotního pobytu v bytě.
Rok se s rokem sešel. Opět jsem začala brouzdat po inzerátech na prodej domu. Jen tak, abych viděla, jak se situace na trhu s realitami posunula, kdo co prodává. Jak jsem prohlížela, pročítala inzeráty, opět se ve mě probudila touha mít dům. Díky rodičovskému příspěvku jsem se naučila zacházet s penězi, kupodivu jsem i něco málo našetřila.
Začali jsme se opět porozhlížet po domě ke koupi. Navštívili jsme několik domů v blízkém okolí. Žádný nás naživo vůbec nezaujal. Jednoho dne při procházce po našem městečku jsem pocítila smutek, že se zde nic neprodává, že je nejlepší doba na hypotéku, náš věk byl pro hypotéku i práce na domě optimální.
Vzala jsem telefon a zavolala majitelce domu, který jsme chtěli před rokem koupit, a zeptala se jí, zda už dům prodala. Neprodala! Musíme ho mít!
Zjistili jsme, že by banka neměla problém s tím nám na dům půjčit. Byla jsem překvapena, zde na eMiminu jsem se dočetla, že lidem s podobnými příjmy, jako máme my, nechtěli půjčit ani nižší částku.
Začalo získávání všech možných i nemožných razítek, čtení diskuzí. Trvalo to poměrně dlouho. Už jsme téměř v cíli a zároveň na startu. Cílem je kupní smlouva a čerpání peněz. Startem je nové bydlení, spousta práce, spousta volnosti pro naše děti a zvířata.
Nemůžeme se dočkat, těšíme se na předání klíčů, na budování zahrady, našeho domova. Jistě, očekáváme nějaké kostlivce, spoustu starostí. Věřím ale tomu, že vše zvládneme a že budeme šťastní.
Těším se, až se syn poprvé rozjede sám na kole na té samé cestě, kde jsem se to naučila já. Těším se, že vytáhnu tvarohové buchty z trouby, položím je vychladnout na okno a zavolám na děti na zahradě, ať si jdou umýt ruce a chystají se na svačinu. Těším se, až si s manželem a dětmi dáme oběd na zahradě. Těším se, že všem našim dětem vytvoříme krásné dětství, na které budou vzpomínat stejně tak jako já.
Těším se na spoustu věcí, cítím tu nádheru toho, že budu moci něco pro někoho vytvořit. Ano, spoustu těchto věcí lze provozovat i v bytě. Ano, jsem velmi naivní. Prosím, neberte mi to. ![]()
Vzhledem k rozlehlosti domu jsme požádali o další miminko k adopci.
Další deníček chystám pod názvem „Velký dům, velká rodina - splněný sen“.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1488
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 870
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1508
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 626
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 368
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20036
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2569
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2835
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2556
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1712
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....