Dům?
Žijeme si poklidně, spokojeně. Jediné, co nám ke štěstí ještě chybí, je vlastní bydlení. Před dvěma lety jsme se s manželem shodli na tom, že by nám bylo lépe v domě se zahradou...
Bydlíme v krásném velkém bytě. Máme dva psy, kočku a dítě. Venčení je pro mě náročné. Dovolená znamená sehnat někoho, kdo je ochoten hlídat dva psy, z toho jeden je divoký a na vodítku to s ním není žádná legrace.
Pokud chceme někam na výlet nebo na návštěvu, znamená to pro naše zvířata pobyt doma o samotě. Kocour sedí za oknem a kouká ven. Psi sice spí, ale podle mě převážně proto, že nemají co dělat. Ničení věcí už je omrzelo. Jídlo jsme se naučili pečlivě schovávat. Sebrali jsme jim tím jejich největší zábavu v naší nepřítomnosti. Naše zvířata jsou pro nás opravdu právoplatnými členy rodiny. Záleží nám na jejich spokojenosti.
Vzhledem k našim průměrným platům jsem se kdysi smířila s tím, že mít dům pro nás je nemožné. Postupem času ale naše touha mít vlastní dům a zahradu sílila. Vydala jsem se tedy na realitní servery a začala hledat.
Měsíce plynuly a ve mně se rovnaly myšlenky, priority. Dům, který se mi líbil před dvěma lety, pro mě už nyní není zajímavý. Usnesli jsme se nakonec, že nebudeme měnit město, kde žijeme. Máme tu spoustu přátel, já mnoho lidí znám od dětství, mám tu zapuštěné kořeny. Nechtělo se mi seznamovat se s novými lidmi. Navíc tu mám práci, kterou až do důchodu nehodlám opustit.
Před rokem jsme se doslechli, že v nejkrásnější lokalitě našeho městečka je k prodeji dům. Spousta domů tady u nás se prodává, ale minimum jich jde na realitní servery. Lidi si mezi sebou povídají a šíří informace mimojiné i o tom, kdo kde co prodává. Vydali jsme se osobně za majitelkou domu.
Nejprve působila přísně, ale na konci našeho rozhovoru vykouzlila úsměv a pozvala nás dál. Když jsme vešli dovnitř, zamilovala jsem se. Totálně, bláznivě, napořád. Dům byl opravdu velmi rozlehlý (jediný můj strašák). Byl ovšem velmi útulně dispozičně řešen. Cítila jsem se v něm skvěle, jako doma.
O pár dní později zazvonil telefon z krajského úřadu - mají pro nás chlapečka k adopci. Tyjo, dva splněné sny najednou. Dítě a dům. Paráda. Před spaním ráda přemýšlím. Stále častěji a častěji se mi před spaním míhaly před očima myšlenky, že to nezvládneme. Příjem nám kvůli rodičáku klesne a není možné, abychom mohli platit hypotéku a další náklady spojené s domem.
Najednou jsme byli smutní, bezmocní. Za majitelkou jsme opět zašli, omluvili jsme se jí, že bohužel dům koupit nemůžeme. Ukázali jsme jí syna v kočárku. Pochopila a vůbec se nezlobila, i když už jsme měli rozjednanou koupi. Opět jsem měla vidinu doživotního pobytu v bytě.
Rok se s rokem sešel. Opět jsem začala brouzdat po inzerátech na prodej domu. Jen tak, abych viděla, jak se situace na trhu s realitami posunula, kdo co prodává. Jak jsem prohlížela, pročítala inzeráty, opět se ve mě probudila touha mít dům. Díky rodičovskému příspěvku jsem se naučila zacházet s penězi, kupodivu jsem i něco málo našetřila.
Začali jsme se opět porozhlížet po domě ke koupi. Navštívili jsme několik domů v blízkém okolí. Žádný nás naživo vůbec nezaujal. Jednoho dne při procházce po našem městečku jsem pocítila smutek, že se zde nic neprodává, že je nejlepší doba na hypotéku, náš věk byl pro hypotéku i práce na domě optimální. 
Vzala jsem telefon a zavolala majitelce domu, který jsme chtěli před rokem koupit, a zeptala se jí, zda už dům prodala. Neprodala! Musíme ho mít!
Zjistili jsme, že by banka neměla problém s tím nám na dům půjčit. Byla jsem překvapena, zde na eMiminu jsem se dočetla, že lidem s podobnými příjmy, jako máme my, nechtěli půjčit ani nižší částku.
Začalo získávání všech možných i nemožných razítek, čtení diskuzí. Trvalo to poměrně dlouho. Už jsme téměř v cíli a zároveň na startu. Cílem je kupní smlouva a čerpání peněz. Startem je nové bydlení, spousta práce, spousta volnosti pro naše děti a zvířata.
Nemůžeme se dočkat, těšíme se na předání klíčů, na budování zahrady, našeho domova. Jistě, očekáváme nějaké kostlivce, spoustu starostí. Věřím ale tomu, že vše zvládneme a že budeme šťastní.
Těším se, až se syn poprvé rozjede sám na kole na té samé cestě, kde jsem se to naučila já. Těším se, že vytáhnu tvarohové buchty z trouby, položím je vychladnout na okno a zavolám na děti na zahradě, ať si jdou umýt ruce a chystají se na svačinu. Těším se, až si s manželem a dětmi dáme oběd na zahradě. Těším se, že všem našim dětem vytvoříme krásné dětství, na které budou vzpomínat stejně tak jako já.
Těším se na spoustu věcí, cítím tu nádheru toho, že budu moci něco pro někoho vytvořit. Ano, spoustu těchto věcí lze provozovat i v bytě. Ano, jsem velmi naivní. Prosím, neberte mi to.
Vzhledem k rozlehlosti domu jsme požádali o další miminko k adopci. Další deníček chystám pod názvem „Velký dům, velká rodina - splněný sen“.
Přečtěte si také
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 1590
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 570
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 599
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 352
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 185
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 2469
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1248
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 957
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 1188
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1507
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
. Každá máme svůj sen o perfektním bydlení, ať už vypadá jakkoliv. Přeji ti, ať se ti již brzo splní tvůj sen 
, je vlastně o tom, že někdy se i „pouhé“ sny mohou stát skutečností ( vysněný dům a miminko jsou toho důkazem).
Vůbec bych neřekla, že jsi naivní. Taky jsem snila o domě, který bude pro nás perfektní a našli jsme 
Držím palce 
držím pěstí aj všechno proběhne tak jak má 
