Dům?
Žijeme si poklidně, spokojeně. Jediné, co nám ke štěstí ještě chybí, je vlastní bydlení. Před dvěma lety jsme se s manželem shodli na tom, že by nám bylo lépe v domě se zahradou...
Bydlíme v krásném velkém bytě. Máme dva psy, kočku a dítě. Venčení je pro mě náročné. Dovolená znamená sehnat někoho, kdo je ochoten hlídat dva psy, z toho jeden je divoký a na vodítku to s ním není žádná legrace.
Pokud chceme někam na výlet nebo na návštěvu, znamená to pro naše zvířata pobyt doma o samotě. Kocour sedí za oknem a kouká ven. Psi sice spí, ale podle mě převážně proto, že nemají co dělat. Ničení věcí už je omrzelo. Jídlo jsme se naučili pečlivě schovávat. Sebrali jsme jim tím jejich největší zábavu v naší nepřítomnosti. Naše zvířata jsou pro nás opravdu právoplatnými členy rodiny. Záleží nám na jejich spokojenosti.
Vzhledem k našim průměrným platům jsem se kdysi smířila s tím, že mít dům pro nás je nemožné. Postupem času ale naše touha mít vlastní dům a zahradu sílila. Vydala jsem se tedy na realitní servery a začala hledat.
Měsíce plynuly a ve mně se rovnaly myšlenky, priority. Dům, který se mi líbil před dvěma lety, pro mě už nyní není zajímavý. Usnesli jsme se nakonec, že nebudeme měnit město, kde žijeme. Máme tu spoustu přátel, já mnoho lidí znám od dětství, mám tu zapuštěné kořeny. Nechtělo se mi seznamovat se s novými lidmi. Navíc tu mám práci, kterou až do důchodu nehodlám opustit.
Před rokem jsme se doslechli, že v nejkrásnější lokalitě našeho městečka je k prodeji dům. Spousta domů tady u nás se prodává, ale minimum jich jde na realitní servery. Lidi si mezi sebou povídají a šíří informace mimojiné i o tom, kdo kde co prodává. Vydali jsme se osobně za majitelkou domu.
Nejprve působila přísně, ale na konci našeho rozhovoru vykouzlila úsměv a pozvala nás dál. Když jsme vešli dovnitř, zamilovala jsem se. Totálně, bláznivě, napořád. Dům byl opravdu velmi rozlehlý (jediný můj strašák). Byl ovšem velmi útulně dispozičně řešen. Cítila jsem se v něm skvěle, jako doma.
O pár dní později zazvonil telefon z krajského úřadu - mají pro nás chlapečka k adopci. Tyjo, dva splněné sny najednou. Dítě a dům. Paráda. Před spaním ráda přemýšlím. Stále častěji a častěji se mi před spaním míhaly před očima myšlenky, že to nezvládneme. Příjem nám kvůli rodičáku klesne a není možné, abychom mohli platit hypotéku a další náklady spojené s domem.
Najednou jsme byli smutní, bezmocní. Za majitelkou jsme opět zašli, omluvili jsme se jí, že bohužel dům koupit nemůžeme. Ukázali jsme jí syna v kočárku. Pochopila a vůbec se nezlobila, i když už jsme měli rozjednanou koupi. Opět jsem měla vidinu doživotního pobytu v bytě.
Rok se s rokem sešel. Opět jsem začala brouzdat po inzerátech na prodej domu. Jen tak, abych viděla, jak se situace na trhu s realitami posunula, kdo co prodává. Jak jsem prohlížela, pročítala inzeráty, opět se ve mě probudila touha mít dům. Díky rodičovskému příspěvku jsem se naučila zacházet s penězi, kupodivu jsem i něco málo našetřila.
Začali jsme se opět porozhlížet po domě ke koupi. Navštívili jsme několik domů v blízkém okolí. Žádný nás naživo vůbec nezaujal. Jednoho dne při procházce po našem městečku jsem pocítila smutek, že se zde nic neprodává, že je nejlepší doba na hypotéku, náš věk byl pro hypotéku i práce na domě optimální. 
Vzala jsem telefon a zavolala majitelce domu, který jsme chtěli před rokem koupit, a zeptala se jí, zda už dům prodala. Neprodala! Musíme ho mít!
Zjistili jsme, že by banka neměla problém s tím nám na dům půjčit. Byla jsem překvapena, zde na eMiminu jsem se dočetla, že lidem s podobnými příjmy, jako máme my, nechtěli půjčit ani nižší částku.
Začalo získávání všech možných i nemožných razítek, čtení diskuzí. Trvalo to poměrně dlouho. Už jsme téměř v cíli a zároveň na startu. Cílem je kupní smlouva a čerpání peněz. Startem je nové bydlení, spousta práce, spousta volnosti pro naše děti a zvířata.
Nemůžeme se dočkat, těšíme se na předání klíčů, na budování zahrady, našeho domova. Jistě, očekáváme nějaké kostlivce, spoustu starostí. Věřím ale tomu, že vše zvládneme a že budeme šťastní.
Těším se, až se syn poprvé rozjede sám na kole na té samé cestě, kde jsem se to naučila já. Těším se, že vytáhnu tvarohové buchty z trouby, položím je vychladnout na okno a zavolám na děti na zahradě, ať si jdou umýt ruce a chystají se na svačinu. Těším se, až si s manželem a dětmi dáme oběd na zahradě. Těším se, že všem našim dětem vytvoříme krásné dětství, na které budou vzpomínat stejně tak jako já.
Těším se na spoustu věcí, cítím tu nádheru toho, že budu moci něco pro někoho vytvořit. Ano, spoustu těchto věcí lze provozovat i v bytě. Ano, jsem velmi naivní. Prosím, neberte mi to.
Vzhledem k rozlehlosti domu jsme požádali o další miminko k adopci. Další deníček chystám pod názvem „Velký dům, velká rodina - splněný sen“.
Přečtěte si také
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 178
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 244
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 368
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 213
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 192
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 2022
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 6037
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 5718
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 598
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 1015
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...
. Každá máme svůj sen o perfektním bydlení, ať už vypadá jakkoliv. Přeji ti, ať se ti již brzo splní tvůj sen 
, je vlastně o tom, že někdy se i „pouhé“ sny mohou stát skutečností ( vysněný dům a miminko jsou toho důkazem).
Vůbec bych neřekla, že jsi naivní. Taky jsem snila o domě, který bude pro nás perfektní a našli jsme 
Držím palce 
držím pěstí aj všechno proběhne tak jak má 
