Dům!!!
Minulý deníček možná působil jako deníček uživatelky stimulantů a halucinogenů. Absolvovala jsem detox a hupsla do reality.
Fotím se slzami v očích manžela, jak poprvé odemyká náš dům. Dáváme si první pusu v domě. Stojíme na zahradě a plánujeme růžovou budoucnost.
S odstupem tří měsíců vidím, jak byly naše představy absolutně nereálné. Ale pořád jsem na tom líp než manžel. Ten rozhlašoval po podpisu kupní smlouvy, že do 14 dní bydlíme a bude velká kolaudační párty.
Museli jsme odevzdat byt. Nechtěli jsme platit hypotéku a nájem. Měli jsme tedy měsíc na kompletní přesun. Natěšeně jsem sehnala krabice na stěhování. Pořád jsem si neuvědomovala, že všechny věci musejí pryč.
Nechtěla jsem balit oblečení - vždyť tu bydlíme, chodíme ven, potřebujeme oblečení. Nechtěla jsem balit hygienu - vždyť to ještě potřebujeme. Nechtěla jsem balit věci z kuchyně - vždyť musím krmit dítě a manžela.
Výsledkem bylo velké množství prázdných krabic. Jednoho večera jsem se odhodlala a začala do krabic skládat věci. Strašně mě to bavilo a těšila jsem se na další dny. Další dny jsem se k tomu nemohla donutit, neměla jsem tu správnou náladu. Čekala jsem, že se u mě objeví. Objevila.
Pustila jsem se opět plná nadšení do balení. Pěkné velké krabice došly, používala jsem tedy, co se dalo - velké papírové tašky, velké odpadkové pytle. Připadalo mi, že neustále odvážíme plně naložená auta, ale v bytě nic neubývá. Začala mě přepadat špatná nálada a přesvědčení, že stěhování nebude taková pohoda, jako jsem si představovala.
Moje představa totiž byla taková, že v domě vše připravíme a já převezu jen věci ze skříní v bytě do skříní v domě. Jenže skříně jsou rozložené v horním patře a na místě, kam patří, byla v té době stavební suť.
Realita! Krabice, tašky a pytle tedy směřovaly do horních pokojů. Byla chvíle, kdy jsem byla schopna najít kapky do nosu. V současnosti nejsem schopna najít obří krabici plnou plen a ubrousků. Občas hledám i manžela.
Kamarádi nám pomohli přestěhovat velké kusy nábytku, vše ze sklepa. Pořád ale doma byla spousta věcí. Posledních pár nocí jsme spali na zemi na matracích, dojídali jsme zbytky z lednice. Bylo to fajn. Večer jsme plánovali práce na další den.
Postupem času jsme se už smáli větě: *„Hele, ještě tak 3× naložíme auto a je to“.
Vždy se objevily ještě další a další věci a vidina toho posledního naloženého auta byla pořád vzdálená. Pak to ale přišlo a my po všech těch utrapách odjížděli od domu, kde jsme strávili 4 roky, naposledy.
Tu noc spal manžel poprvé s našimi zvířaty na chalupě 100 metrů od domu, já se synem u mojí mamky v 10 km vzdáleném městě. Už takhle fungujeme 3. týden. Fungujeme především po telefonu, informujeme se, který úřad proč volal a co potřebuje. Mamka perfektně funguje. I když chodí do práce, po příchodu domů si bere syna a já můžu odjet za manželem pracovat na domě.
Není to lehký. My jsme tu se synkem jako v balvnce. Manžel je na tom hůř. Ale snažíme se, abychom byli co nejdřív spolu. Zatím to vypadá na „někdy po Novém roce“.
Brzy bude hotová nová střecha, komíny. Momentálně v domě funguje jedna zásuvka, čekáme tedy na ČEZ. Ale i tak nás to baví.
Stojím na zahradě, kde usilovně vymýšlím záhon s česnekem, stání pro auto, místo na trampolínu, zahradní dětský domeček, slepice a posezení…
Přečtěte si také
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 15
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 73
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 2864
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 5687
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1379
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 1029
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 1003
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 4153
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2845
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 3224
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
naštěsí jsme si vybrali baráček, kde byli okna i střecha nové, a dá se tu od začátku bydlet. žádný luxus ale pomaloučku po lehoučku to tu dáváme dokupy. Se dvěma dětma je to občas mazec ale pořád si říkám, stojí to zato, takže hodně sil a trpělivosti. Jednou to bude tip top 
ať jsou překážky jakékoliv, úplně to hladí po duši když si člověk plní sny 
hodně štěstí
