Dům!!!
Minulý deníček možná působil jako deníček uživatelky stimulantů a halucinogenů. Absolvovala jsem detox a hupsla do reality.
Fotím se slzami v očích manžela, jak poprvé odemyká náš dům. Dáváme si první pusu v domě. Stojíme na zahradě a plánujeme růžovou budoucnost.
S odstupem tří měsíců vidím, jak byly naše představy absolutně nereálné. Ale pořád jsem na tom líp než manžel. Ten rozhlašoval po podpisu kupní smlouvy, že do 14 dní bydlíme a bude velká kolaudační párty.
Museli jsme odevzdat byt. Nechtěli jsme platit hypotéku a nájem. Měli jsme tedy měsíc na kompletní přesun. Natěšeně jsem sehnala krabice na stěhování. Pořád jsem si neuvědomovala, že všechny věci musejí pryč.
Nechtěla jsem balit oblečení - vždyť tu bydlíme, chodíme ven, potřebujeme oblečení. Nechtěla jsem balit hygienu - vždyť to ještě potřebujeme. Nechtěla jsem balit věci z kuchyně - vždyť musím krmit dítě a manžela.
Výsledkem bylo velké množství prázdných krabic. Jednoho večera jsem se odhodlala a začala do krabic skládat věci. Strašně mě to bavilo a těšila jsem se na další dny. Další dny jsem se k tomu nemohla donutit, neměla jsem tu správnou náladu. Čekala jsem, že se u mě objeví. Objevila.
Pustila jsem se opět plná nadšení do balení. Pěkné velké krabice došly, používala jsem tedy, co se dalo - velké papírové tašky, velké odpadkové pytle. Připadalo mi, že neustále odvážíme plně naložená auta, ale v bytě nic neubývá. Začala mě přepadat špatná nálada a přesvědčení, že stěhování nebude taková pohoda, jako jsem si představovala.
Moje představa totiž byla taková, že v domě vše připravíme a já převezu jen věci ze skříní v bytě do skříní v domě. Jenže skříně jsou rozložené v horním patře a na místě, kam patří, byla v té době stavební suť.
Realita! Krabice, tašky a pytle tedy směřovaly do horních pokojů. Byla chvíle, kdy jsem byla schopna najít kapky do nosu. V současnosti nejsem schopna najít obří krabici plnou plen a ubrousků. Občas hledám i manžela.
Kamarádi nám pomohli přestěhovat velké kusy nábytku, vše ze sklepa. Pořád ale doma byla spousta věcí. Posledních pár nocí jsme spali na zemi na matracích, dojídali jsme zbytky z lednice. Bylo to fajn. Večer jsme plánovali práce na další den.
Postupem času jsme se už smáli větě: *„Hele, ještě tak 3× naložíme auto a je to“.
Vždy se objevily ještě další a další věci a vidina toho posledního naloženého auta byla pořád vzdálená. Pak to ale přišlo a my po všech těch utrapách odjížděli od domu, kde jsme strávili 4 roky, naposledy.
Tu noc spal manžel poprvé s našimi zvířaty na chalupě 100 metrů od domu, já se synem u mojí mamky v 10 km vzdáleném městě. Už takhle fungujeme 3. týden. Fungujeme především po telefonu, informujeme se, který úřad proč volal a co potřebuje. Mamka perfektně funguje. I když chodí do práce, po příchodu domů si bere syna a já můžu odjet za manželem pracovat na domě.
Není to lehký. My jsme tu se synkem jako v balvnce. Manžel je na tom hůř. Ale snažíme se, abychom byli co nejdřív spolu. Zatím to vypadá na „někdy po Novém roce“.
Brzy bude hotová nová střecha, komíny. Momentálně v domě funguje jedna zásuvka, čekáme tedy na ČEZ. Ale i tak nás to baví.
Stojím na zahradě, kde usilovně vymýšlím záhon s česnekem, stání pro auto, místo na trampolínu, zahradní dětský domeček, slepice a posezení…
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 265
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 160
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 201
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 141
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 171
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2980
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2064
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3764
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13324
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1029
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
naštěsí jsme si vybrali baráček, kde byli okna i střecha nové, a dá se tu od začátku bydlet. žádný luxus ale pomaloučku po lehoučku to tu dáváme dokupy. Se dvěma dětma je to občas mazec ale pořád si říkám, stojí to zato, takže hodně sil a trpělivosti. Jednou to bude tip top 
ať jsou překážky jakékoliv, úplně to hladí po duši když si člověk plní sny 
hodně štěstí
