Dům!!!
Minulý deníček možná působil jako deníček uživatelky stimulantů a halucinogenů. Absolvovala jsem detox a hupsla do reality.
Fotím se slzami v očích manžela, jak poprvé odemyká náš dům. Dáváme si první pusu v domě. Stojíme na zahradě a plánujeme růžovou budoucnost.
S odstupem tří měsíců vidím, jak byly naše představy absolutně nereálné. Ale pořád jsem na tom líp než manžel. Ten rozhlašoval po podpisu kupní smlouvy, že do 14 dní bydlíme a bude velká kolaudační párty.
Museli jsme odevzdat byt. Nechtěli jsme platit hypotéku a nájem. Měli jsme tedy měsíc na kompletní přesun. Natěšeně jsem sehnala krabice na stěhování. Pořád jsem si neuvědomovala, že všechny věci musejí pryč.
Nechtěla jsem balit oblečení - vždyť tu bydlíme, chodíme ven, potřebujeme oblečení. Nechtěla jsem balit hygienu - vždyť to ještě potřebujeme. Nechtěla jsem balit věci z kuchyně - vždyť musím krmit dítě a manžela.
Výsledkem bylo velké množství prázdných krabic. Jednoho večera jsem se odhodlala a začala do krabic skládat věci. Strašně mě to bavilo a těšila jsem se na další dny. Další dny jsem se k tomu nemohla donutit, neměla jsem tu správnou náladu. Čekala jsem, že se u mě objeví. Objevila.
Pustila jsem se opět plná nadšení do balení. Pěkné velké krabice došly, používala jsem tedy, co se dalo - velké papírové tašky, velké odpadkové pytle. Připadalo mi, že neustále odvážíme plně naložená auta, ale v bytě nic neubývá. Začala mě přepadat špatná nálada a přesvědčení, že stěhování nebude taková pohoda, jako jsem si představovala.
Moje představa totiž byla taková, že v domě vše připravíme a já převezu jen věci ze skříní v bytě do skříní v domě. Jenže skříně jsou rozložené v horním patře a na místě, kam patří, byla v té době stavební suť.
Realita! Krabice, tašky a pytle tedy směřovaly do horních pokojů. Byla chvíle, kdy jsem byla schopna najít kapky do nosu. V současnosti nejsem schopna najít obří krabici plnou plen a ubrousků. Občas hledám i manžela.
Kamarádi nám pomohli přestěhovat velké kusy nábytku, vše ze sklepa. Pořád ale doma byla spousta věcí. Posledních pár nocí jsme spali na zemi na matracích, dojídali jsme zbytky z lednice. Bylo to fajn. Večer jsme plánovali práce na další den.
Postupem času jsme se už smáli větě: *„Hele, ještě tak 3× naložíme auto a je to“.
Vždy se objevily ještě další a další věci a vidina toho posledního naloženého auta byla pořád vzdálená. Pak to ale přišlo a my po všech těch utrapách odjížděli od domu, kde jsme strávili 4 roky, naposledy.
Tu noc spal manžel poprvé s našimi zvířaty na chalupě 100 metrů od domu, já se synem u mojí mamky v 10 km vzdáleném městě. Už takhle fungujeme 3. týden. Fungujeme především po telefonu, informujeme se, který úřad proč volal a co potřebuje. Mamka perfektně funguje. I když chodí do práce, po příchodu domů si bere syna a já můžu odjet za manželem pracovat na domě.
Není to lehký. My jsme tu se synkem jako v balvnce. Manžel je na tom hůř. Ale snažíme se, abychom byli co nejdřív spolu. Zatím to vypadá na „někdy po Novém roce“.
Brzy bude hotová nová střecha, komíny. Momentálně v domě funguje jedna zásuvka, čekáme tedy na ČEZ. Ale i tak nás to baví.
Stojím na zahradě, kde usilovně vymýšlím záhon s česnekem, stání pro auto, místo na trampolínu, zahradní dětský domeček, slepice a posezení…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1663
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 976
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1718
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 709
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 411
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20967
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2624
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2903
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2611
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1768
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....