Jsem máma díky adopci (2)
Pokračování. Sedáme si ke stolu, naléváme si vodu, paní otevírá desky a začíná číst…
Sedíme s manželem naproti té paní a sledujeme její rty, které nám v tuto chvíli plní sen o rodině. Ani nedutáme a posloucháme, přemýšlíme, představujeme si…
Všechny informace jsou v pořádku. Mžourám na dálku do spisu, nic nepřečtu. Ale výsledky všech vyšetření znějí dobře. Ani nevím, jak dlouho to celé trvalo. Čas se nějak zastavil, nebo běžel moc rychle. Těžko říct. Četla informace o průběhu porodu, výsledky krve, výsledky psychologických vyšetření v průběhu jeho krátkého života, neurologická vyšetření. Nakonec zaznělo, kde se momentálně nachází, jak se mu tam daří. Zeptala se konečně i na to, zda chceme vidět fotky. Odešla a nechala nás tam se spisem, na jehož konci byly fotky. Až se podíváme a dohodneme, máme za ní přijít. Báli jsme se. Ani nevíme proč. Mě se málokteré miminko líbí a u adopce je asi víc než u běžného těhotenství a porodu rozhodující, jak přeskočí jiskra. A já jsem věděla, že i ta jiskra u fotek na krajském úřadě je důležitá.
Bereme do ruky tenkou hromádku fotek. Jsme nadšení! Je to krásné miminko. Nádherná velká očka plná zvídavosti, radosti a spokojenosti. Chvilku jsme se kochali a pak jsme se vydali do kanceláře oznámit, že „my to teda berem“. Hned nám nabídla návštěvu u pěstounů a setkání s chlapečkem. Zvedla telefon a manžel už měl pěstouny na uchu a domlouvali se na cestě k nim. Do půl hodiny jsme parkovali u jejich domu a šli se podívat na naše dítě ![]()
Vešli jsme, seznámili jsme se s pěstouny, kteří byli mimochodem z podobného těsta jako my. Troufám si říct, že jsme si padli do oka i do noty
Chlapeček ležel na koberci s hračkami, chechtal se na celé kolo. Přivítal nás úsměvem. Manžel se zamiloval během necelé vteřiny. Mě to nějakou dobu trvalo. Musela jsem se nějak smířit s tím, že se mi právě změnil život. Strávili jsme tam několik hodin, společně jsme si hráli, krmili jsme ho a povídali jsme si s pěstouny o tom, jaký je, co má rád, co už umí atd. Od této chvíle jsme měli 30dní na to se rozhodnout a oznámit krajskému úřadu, zda chlapečka chceme. U nás bylo jasno. Volala jsem tam hned druhý den.
Vzhledem k tomu, že byl už fixován na pěstouny, předávání nemohlo proběhnout hned, nebo během pár dní, jak to bývá u mladších dětí. Jezdili jsme za ním. Musela jsem se toho hodně naučit
Vše probíhalo hladce. Trávil s námi více času, jezdívali jsme s ním sami na procházky. Nikdy neplakal kvůli tomu, že není s těmi, na které je zvyklý, nevypadal, že by neměl v klidu přežít přechod do jiné rodiny. Stanovili jsme po 14dnech termín definitivního předání do naší péče. Následoval velký nákup v drogerii. Oblečení, kočárek, postýlku a všechny možné věci jsme dostali od kamarádky. Ještě nás navštívila sociální pracovnice, aby se přesvědčila, že jsme nachystaní. Nikde nešmejdila, nic nepočítala. Sama jsem jí ukazovala, kde co je nachystáno. Vypadala spokojeně.
Ten velký den nastal v polovině léta. Manžel měl shodou okolností naplánovanou dlouhou dovolenou, kterou měl strávit na kole. Mohli jsme být tedy všichni spolu. V pátek ráno přijeli pěstouni a vezli nám syna
Zvláštní pocit, že od této chvíle budu jeho máma, na kterou bude spoléhat, od které se bude učit, díky které přežije
Snad! Loučili se se slzami v očích. Ano, byl jejich 7. dítětem v péči, ale byl s nimi nejdéle. Měli a mají ho moc rádi. Na víkend zůstali ubytovaní opodál, každý den jsme se krátce viděli. Chlapeček fungoval stále stejně. Měl perfetkně nastavený režim a ten bez jakéhokoli vychýlení naprosto dodržel. Usínal v jiné postýlce, v jiné ložnici, ale bez potíží usnul. Ráno se probudil s úsměvem. Byl doma.
Na začátku prosince jsme se dozvěděli, že soud rozhodl, že už nám zůstane, matce vypršel lhůta. Ufff. Už je doopravdy náš. Náš úžasný syn!
Přečtěte si také
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 2390
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 1821
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 1034
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 699
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 625
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2606
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 920
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 3683
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 1280
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1626
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...