Jsem máma díky adopci (2)
Pokračování. Sedáme si ke stolu, naléváme si vodu, paní otevírá desky a začíná číst…
Sedíme s manželem naproti té paní a sledujeme její rty, které nám v tuto chvíli plní sen o rodině. Ani nedutáme a posloucháme, přemýšlíme, představujeme si…
Všechny informace jsou v pořádku. Mžourám na dálku do spisu, nic nepřečtu. Ale výsledky všech vyšetření znějí dobře. Ani nevím, jak dlouho to celé trvalo. Čas se nějak zastavil, nebo běžel moc rychle. Těžko říct. Četla informace o průběhu porodu, výsledky krve, výsledky psychologických vyšetření v průběhu jeho krátkého života, neurologická vyšetření. Nakonec zaznělo, kde se momentálně nachází, jak se mu tam daří. Zeptala se konečně i na to, zda chceme vidět fotky. Odešla a nechala nás tam se spisem, na jehož konci byly fotky. Až se podíváme a dohodneme, máme za ní přijít. Báli jsme se. Ani nevíme proč. Mě se málokteré miminko líbí a u adopce je asi víc než u běžného těhotenství a porodu rozhodující, jak přeskočí jiskra. A já jsem věděla, že i ta jiskra u fotek na krajském úřadě je důležitá.
Bereme do ruky tenkou hromádku fotek. Jsme nadšení! Je to krásné miminko. Nádherná velká očka plná zvídavosti, radosti a spokojenosti. Chvilku jsme se kochali a pak jsme se vydali do kanceláře oznámit, že „my to teda berem“. Hned nám nabídla návštěvu u pěstounů a setkání s chlapečkem. Zvedla telefon a manžel už měl pěstouny na uchu a domlouvali se na cestě k nim. Do půl hodiny jsme parkovali u jejich domu a šli se podívat na naše dítě ![]()
Vešli jsme, seznámili jsme se s pěstouny, kteří byli mimochodem z podobného těsta jako my. Troufám si říct, že jsme si padli do oka i do noty
Chlapeček ležel na koberci s hračkami, chechtal se na celé kolo. Přivítal nás úsměvem. Manžel se zamiloval během necelé vteřiny. Mě to nějakou dobu trvalo. Musela jsem se nějak smířit s tím, že se mi právě změnil život. Strávili jsme tam několik hodin, společně jsme si hráli, krmili jsme ho a povídali jsme si s pěstouny o tom, jaký je, co má rád, co už umí atd. Od této chvíle jsme měli 30dní na to se rozhodnout a oznámit krajskému úřadu, zda chlapečka chceme. U nás bylo jasno. Volala jsem tam hned druhý den.
Vzhledem k tomu, že byl už fixován na pěstouny, předávání nemohlo proběhnout hned, nebo během pár dní, jak to bývá u mladších dětí. Jezdili jsme za ním. Musela jsem se toho hodně naučit
Vše probíhalo hladce. Trávil s námi více času, jezdívali jsme s ním sami na procházky. Nikdy neplakal kvůli tomu, že není s těmi, na které je zvyklý, nevypadal, že by neměl v klidu přežít přechod do jiné rodiny. Stanovili jsme po 14dnech termín definitivního předání do naší péče. Následoval velký nákup v drogerii. Oblečení, kočárek, postýlku a všechny možné věci jsme dostali od kamarádky. Ještě nás navštívila sociální pracovnice, aby se přesvědčila, že jsme nachystaní. Nikde nešmejdila, nic nepočítala. Sama jsem jí ukazovala, kde co je nachystáno. Vypadala spokojeně.
Ten velký den nastal v polovině léta. Manžel měl shodou okolností naplánovanou dlouhou dovolenou, kterou měl strávit na kole. Mohli jsme být tedy všichni spolu. V pátek ráno přijeli pěstouni a vezli nám syna
Zvláštní pocit, že od této chvíle budu jeho máma, na kterou bude spoléhat, od které se bude učit, díky které přežije
Snad! Loučili se se slzami v očích. Ano, byl jejich 7. dítětem v péči, ale byl s nimi nejdéle. Měli a mají ho moc rádi. Na víkend zůstali ubytovaní opodál, každý den jsme se krátce viděli. Chlapeček fungoval stále stejně. Měl perfetkně nastavený režim a ten bez jakéhokoli vychýlení naprosto dodržel. Usínal v jiné postýlce, v jiné ložnici, ale bez potíží usnul. Ráno se probudil s úsměvem. Byl doma.
Na začátku prosince jsme se dozvěděli, že soud rozhodl, že už nám zůstane, matce vypršel lhůta. Ufff. Už je doopravdy náš. Náš úžasný syn!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1574
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 920
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1613
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 667
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 391
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20461
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2875
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1744
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....