Jsem máma díky adopci (2)
Pokračování. Sedáme si ke stolu, naléváme si vodu, paní otevírá desky a začíná číst…
Sedíme s manželem naproti té paní a sledujeme její rty, které nám v tuto chvíli plní sen o rodině. Ani nedutáme a posloucháme, přemýšlíme, představujeme si…
Všechny informace jsou v pořádku. Mžourám na dálku do spisu, nic nepřečtu. Ale výsledky všech vyšetření znějí dobře. Ani nevím, jak dlouho to celé trvalo. Čas se nějak zastavil, nebo běžel moc rychle. Těžko říct. Četla informace o průběhu porodu, výsledky krve, výsledky psychologických vyšetření v průběhu jeho krátkého života, neurologická vyšetření. Nakonec zaznělo, kde se momentálně nachází, jak se mu tam daří. Zeptala se konečně i na to, zda chceme vidět fotky. Odešla a nechala nás tam se spisem, na jehož konci byly fotky. Až se podíváme a dohodneme, máme za ní přijít. Báli jsme se. Ani nevíme proč. Mě se málokteré miminko líbí a u adopce je asi víc než u běžného těhotenství a porodu rozhodující, jak přeskočí jiskra. A já jsem věděla, že i ta jiskra u fotek na krajském úřadě je důležitá.
Bereme do ruky tenkou hromádku fotek. Jsme nadšení! Je to krásné miminko. Nádherná velká očka plná zvídavosti, radosti a spokojenosti. Chvilku jsme se kochali a pak jsme se vydali do kanceláře oznámit, že „my to teda berem“. Hned nám nabídla návštěvu u pěstounů a setkání s chlapečkem. Zvedla telefon a manžel už měl pěstouny na uchu a domlouvali se na cestě k nim. Do půl hodiny jsme parkovali u jejich domu a šli se podívat na naše dítě 
Vešli jsme, seznámili jsme se s pěstouny, kteří byli mimochodem z podobného těsta jako my. Troufám si říct, že jsme si padli do oka i do noty Chlapeček ležel na koberci s hračkami, chechtal se na celé kolo. Přivítal nás úsměvem. Manžel se zamiloval během necelé vteřiny. Mě to nějakou dobu trvalo. Musela jsem se nějak smířit s tím, že se mi právě změnil život. Strávili jsme tam několik hodin, společně jsme si hráli, krmili jsme ho a povídali jsme si s pěstouny o tom, jaký je, co má rád, co už umí atd. Od této chvíle jsme měli 30dní na to se rozhodnout a oznámit krajskému úřadu, zda chlapečka chceme. U nás bylo jasno. Volala jsem tam hned druhý den.
Vzhledem k tomu, že byl už fixován na pěstouny, předávání nemohlo proběhnout hned, nebo během pár dní, jak to bývá u mladších dětí. Jezdili jsme za ním. Musela jsem se toho hodně naučit Vše probíhalo hladce. Trávil s námi více času, jezdívali jsme s ním sami na procházky. Nikdy neplakal kvůli tomu, že není s těmi, na které je zvyklý, nevypadal, že by neměl v klidu přežít přechod do jiné rodiny. Stanovili jsme po 14dnech termín definitivního předání do naší péče. Následoval velký nákup v drogerii. Oblečení, kočárek, postýlku a všechny možné věci jsme dostali od kamarádky. Ještě nás navštívila sociální pracovnice, aby se přesvědčila, že jsme nachystaní. Nikde nešmejdila, nic nepočítala. Sama jsem jí ukazovala, kde co je nachystáno. Vypadala spokojeně.
Ten velký den nastal v polovině léta. Manžel měl shodou okolností naplánovanou dlouhou dovolenou, kterou měl strávit na kole. Mohli jsme být tedy všichni spolu. V pátek ráno přijeli pěstouni a vezli nám syna Zvláštní pocit, že od této chvíle budu jeho máma, na kterou bude spoléhat, od které se bude učit, díky které přežije Snad! Loučili se se slzami v očích. Ano, byl jejich 7. dítětem v péči, ale byl s nimi nejdéle. Měli a mají ho moc rádi. Na víkend zůstali ubytovaní opodál, každý den jsme se krátce viděli. Chlapeček fungoval stále stejně. Měl perfetkně nastavený režim a ten bez jakéhokoli vychýlení naprosto dodržel. Usínal v jiné postýlce, v jiné ložnici, ale bez potíží usnul. Ráno se probudil s úsměvem. Byl doma.
Na začátku prosince jsme se dozvěděli, že soud rozhodl, že už nám zůstane, matce vypršel lhůta. Ufff. Už je doopravdy náš. Náš úžasný syn!
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 2950
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 1983
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2001
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1242
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 5107
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4730
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1786
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 306
Průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1991
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 924
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
) a přeju krásný život se zdravým a spokojeným chlapečkem.
a moc si to zasloužíte. Ráda si přečtu další deníčky 
Ale videla jsme vse a uz chapu 
)…a budu hodně předbíhat, ale do budoucna by to určitě chtělo ještě ségru 
