Cože? Zase?
Já mám na děti času dost! Tak zněla moje odpověď, když jsme se s kamarádkami bavily na téma děti. Postupem času se začaly kamarádky, které odpovídaly stejnou větou jako já, vytrácet a přesouvat se do řad maminek. Nu což, tak jo, zkusit to můžeme!, řekli jsme si v prosinci 2011.
Podle původního harmonogramu – dovolená v Jugoslávii, 1. dítě, 2. dítě – jsme se měli začít snažit o dítě až v prosinci 2012. Kolem se ale vyskytla skupina kamarádek, která chtěla dítě, ale „nějak“ to nešlo. To mě maličko vykolejilo, a proto jsme se rozhodli množení o rok uspíšit. Počítali jsme s tím, že početí našeho dítěte bude trvat minimálně půl roku, takže nebyl důvod se strachovat, že jsme něco uspěchali až moc.
BUM! Mnoho a mnoho počuraných testů mi na konci prosince potvrdilo, že se nám to podařilo napoprvé. Oči navrch hlavy, přítel ani nevěděl, co to drží za papírek se dvěma čárkami. Doktorka to zpečetila a bylo to černé na bílém. „Já? Já mám bejt mámou? Takhle rychle?“ Ale jo, zvykla jsem si. Na konci února jsem si koupila dvoje těhotenské kalhoty a přítele jsem neustále obtěžovala otázkami, které budou na zítřejší rodinnou oslavu lepší.
Další den ráno jsme vstali a začali jsme se chystat. Jako vždy vyčistit zuby, vyčurat, krev na toaleťáku, obléknout se a vyrazit… moment, zpět… krev na toaleťáku! „Co to je? Proč to je?“ Následovala cesta na pohotovost. Cestu zpět domů jsme oba celou probrečeli. Zamlklé těhotenství a revize. Moje první operace v životě proběhla bez komplikací, vše běželo tak, jak mělo. Šestinedělí, dvě doporučené menstruace a další povolené snažení. Byla to přece blbá náhoda.
BUM! Mnoho a mnoho testů mi v květnu opět odpovědělo na otázku: „Jsem v tom?“ Byli jsme šťastní. Říkali jsme si, jak máme obrovské štěstí, že počneme miminko vždycky napoprvé. Přiznám se, že jsem se bála, příliš jsem se ani neradovala, nechtěla jsem si dovolit pocit, že už bude všechno v pořádku. Za celou dobu žádná krev, žádné špinění, odpoledne mi bývalo špatně, byla jsem unavená, HCG stoupalo přesně podle plánu. Ale ultrazvuk mluvil jinak. Těhotenství rostlo, ovšem miminko jen velmi pomalu. V tuto chvíli můj příběh končí. Za pár dní mě čeká druhá revize, druhé šestinedělí a jako bonus vyšetření všeho možného.
Moc bych si přála, aby moje třetí šestinedělí už probíhalo hekticky, uplakaně, pokakaně, s odsávačkou a klidně s hovínkem na čele. Nevíme, kde je chyba. Snad jsou to jen dvě hodně špatné náhody za sebou. Naposledy jsem seděla s doktorkou a sestřičkou v ordinaci. Vypisovaly mi papíry do nemocnice. Doktorka mě uklidňovala, říkala, že je to relativně normální, takových pacientek měla spousty. A ze mě jen tiše vypadlo: „Ale proč zrovna já?“ Na tuhle otázku mi nikdo nikdy neodpoví. A já doufám, že už se na to nebudu muset nikdy nikoho ptát.
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 1877
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 951
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 716
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 920
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1052
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4965
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 3174
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 2048
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 1147
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1426
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
musi 
Neporadím, ale popřeju hodně štěstí, ať to třetí vyjde a konečně jste spokojená rodinka 
Moc držím pěstičky!!! 
Držím palce 
. Tak ti chci jen popřát hodně štěstí do dalšího snažení a ať to brzy vyjde. Drž se..