Cože? Zase?
Já mám na děti času dost! Tak zněla moje odpověď, když jsme se s kamarádkami bavily na téma děti. Postupem času se začaly kamarádky, které odpovídaly stejnou větou jako já, vytrácet a přesouvat se do řad maminek. Nu což, tak jo, zkusit to můžeme!, řekli jsme si v prosinci 2011.
Podle původního harmonogramu – dovolená v Jugoslávii, 1. dítě, 2. dítě – jsme se měli začít snažit o dítě až v prosinci 2012. Kolem se ale vyskytla skupina kamarádek, která chtěla dítě, ale „nějak“ to nešlo. To mě maličko vykolejilo, a proto jsme se rozhodli množení o rok uspíšit. Počítali jsme s tím, že početí našeho dítěte bude trvat minimálně půl roku, takže nebyl důvod se strachovat, že jsme něco uspěchali až moc.
BUM! Mnoho a mnoho počuraných testů mi na konci prosince potvrdilo, že se nám to podařilo napoprvé. Oči navrch hlavy, přítel ani nevěděl, co to drží za papírek se dvěma čárkami. Doktorka to zpečetila a bylo to černé na bílém. „Já? Já mám bejt mámou? Takhle rychle?“ Ale jo, zvykla jsem si. Na konci února jsem si koupila dvoje těhotenské kalhoty a přítele jsem neustále obtěžovala otázkami, které budou na zítřejší rodinnou oslavu lepší.
Další den ráno jsme vstali a začali jsme se chystat. Jako vždy vyčistit zuby, vyčurat, krev na toaleťáku, obléknout se a vyrazit… moment, zpět… krev na toaleťáku! „Co to je? Proč to je?“ Následovala cesta na pohotovost. Cestu zpět domů jsme oba celou probrečeli. Zamlklé těhotenství a revize. Moje první operace v životě proběhla bez komplikací, vše běželo tak, jak mělo. Šestinedělí, dvě doporučené menstruace a další povolené snažení. Byla to přece blbá náhoda.
BUM! Mnoho a mnoho testů mi v květnu opět odpovědělo na otázku: „Jsem v tom?“ Byli jsme šťastní. Říkali jsme si, jak máme obrovské štěstí, že počneme miminko vždycky napoprvé. Přiznám se, že jsem se bála, příliš jsem se ani neradovala, nechtěla jsem si dovolit pocit, že už bude všechno v pořádku. Za celou dobu žádná krev, žádné špinění, odpoledne mi bývalo špatně, byla jsem unavená, HCG stoupalo přesně podle plánu. Ale ultrazvuk mluvil jinak. Těhotenství rostlo, ovšem miminko jen velmi pomalu. V tuto chvíli můj příběh končí. Za pár dní mě čeká druhá revize, druhé šestinedělí a jako bonus vyšetření všeho možného.
Moc bych si přála, aby moje třetí šestinedělí už probíhalo hekticky, uplakaně, pokakaně, s odsávačkou a klidně s hovínkem na čele. Nevíme, kde je chyba. Snad jsou to jen dvě hodně špatné náhody za sebou. Naposledy jsem seděla s doktorkou a sestřičkou v ordinaci. Vypisovaly mi papíry do nemocnice. Doktorka mě uklidňovala, říkala, že je to relativně normální, takových pacientek měla spousty. A ze mě jen tiše vypadlo: „Ale proč zrovna já?“ Na tuhle otázku mi nikdo nikdy neodpoví. A já doufám, že už se na to nebudu muset nikdy nikoho ptát.
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 277
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 229
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 218
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 241
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 176
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 2568
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1058
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 640
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1105
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 552
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
musi 
Neporadím, ale popřeju hodně štěstí, ať to třetí vyjde a konečně jste spokojená rodinka 
Moc držím pěstičky!!! 
Držím palce 
. Tak ti chci jen popřát hodně štěstí do dalšího snažení a ať to brzy vyjde. Drž se..