Dušička, co na nás čeká...
Stalo se, co se stalo. Život jde dál. Ale bez naší fazolky...
Ani nevím, kdy vznikla myšlenka mít miminko, ale prostě vznikla… Psal se rok 2016, byl červen. Byli jsme spolu s přítelem 3 roky, mně bylo 23 a jemu 25 let. Otázka miminka padla sem tam, ale kolem 20. roku jsem měla zdravotní problémy spojené s vaječníky, a tak jsem pořád čekala, až se vše srovná. Potom nastala ta otázka kdy začít. Řekli jsme si, že od srpna si nebudeme dávat pozor a vysadím HA.
Jsme ty typy, že jsme se na to neupínali, aby bylo naše milování pořád záležitostí nás dvou. Jenže… někdy věci nejdou tak, jak by jsme chtěli. Po vysazení HA přišly od půlky cyklu veliké bolesti, myslela jsem si, že jde asi o zánět močového měchýře. Omyl. Funkční cysta, 5 cm veliká, odešla s MS a tohle se opakovalo až do prosince. Na začátku prosince přišla léčba. Hormonální. Zabrala, protože v lednu jsem otěhotněla. Nějakým zázrakem, ani jsme s tím nepočítali. Naivní? Možná, ale i realistické. Byli jsme ten den na pohřbu, dala jsem si sklenku vína a okamžitě šla zvracet, ale byla jsem po noční, takže jsem myslela, že je to k tomu.
Další den jsem měla oslavu 24. narozenin a dělala jsem k obědu karbanátky a z toho mletého mi bylo zle. Fujky… Večer po oslavě jsem si z legrace udělala test, říkala jsem si, že maximálně vyhodím 100 Kč. A hle? +1-2… Šok. Příjemný šok 
Za týden jsem šla na kontrolu k lékařce a ta potvrdila plodový váček, zatím bez plodu, logicky, byl to začátek.
Další kontrola byla v 6.tt od ovulace. Ten pocit, že vidíte to maličkaté srdíčko. Nikdy nezapomenu. Byla jsem dojatá a donesla příteli foto, byli jsme šťastní. Pracovala jsem ve stejné firmě jako maminka, takže bohužel jsme udělali tu chybu a museli s pravdou ven, abych mohla chodit do práce jen na ranní a odpolední.
Všichni byli tak šťastní. Nadšení Další kontrola byla v 8.tt+0. Všechno bylo v pořádku, srdíčko tlouklo a já neměla žádné obtíže, jen křeče.
Za pár dní, mě v noci vzbudil divný tlak v břiše a ráno jsem se cítila hrozně sama, zvláštně, tak jako osaměle, ale nekrvácela jsem, takže jsem tomu nepřikládala váhu, ani bolest nebyla.
Ten pocit štěstí byl najednou pryč, ale říkala jsem si, že je to asi už hormonama. Kdybych jen věděla… Další kontrola měla být v 11.tt+5. Byla… Ale s verdiktem: Zamlklá gravidita… Přišel šok a ještě větší, když mě v ordinaci a pak i v nemocnici řekli, že plod odpovídá cca 8.tt+6! Čili se maličké fazolce nejspíše zastavilo srdíčko v den/noc, kdy jsem měla ty pocity, jež jsem výše popisovala. V tu chvíli, jako by mi někdo vyrval kus srdce. Nikdy bych neřekla, že k něčemu/někomu tak malému můžu chovat takové city. Ta bolest.
Kyretáž… A pak přišel blok, úplně jsem o tom přestala mluvit, dělala jsem, že se nic nestalo, a i před partnerem jsem byla děsně v pohodě. A o samotě jsem plakala. Zlom přišel s velikou hádkou s přítelem, kdy z nás obou vypadlo to samé: že jsme k ničemu. V tu chvíli nám to došlo.
Začali jsme mluvit. Vztah zesílil. Lékařka mi říkala: „Když vám bude nejhůř, říkejte si, že příroda udělala to těžké rozhodnutí za vás, rozhodnutí, které by nejspíš přišlo o pár týdnů později.“
Zase jsem začala cítit štěstí z ostatních životních věci. Jenže opět… Začaly zdravotní problémy. Špinění mimo MS… A tak došlo na vyšetření… Výsledek byl známý před Vánocemi: Porucha funkce žlutého tělíska, čili s největší pravděpodobností, že drobeček neměl být čím živen.
Víte, bylo mi úzko. Ale v tom mi to došlo… Náš malý andílek je obětí toho, že nám pomohl vidět to, co nikdo neviděl, a dal tím šanci našemu druhému andílkovi, který se nám snad brzo podaří.
Holky, co máte za sebou zamlklé těhotenství nebo něco podobného, buďte silné. Vše má nějaký důvod, i když to moc bolí!
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 807
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 535
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 8449
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4699
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 5918
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2413
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1308
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2895
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1022
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3309
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
. Pritel,kdyz si na potrat vzpomenu a jsem smutna,pokazde rika,at se nebojim,ze ta dusicka kolem nas lita a zas se zavrta. Tak tomu verim,protoze se mi tahle myslenka strasne libi 