Dušička, co na nás čeká...

Stalo se, co se stalo. Život jde dál. Ale bez naší fazolky...

*

Ani nevím, kdy vznikla myšlenka mít miminko, ale prostě vznikla… Psal se rok 2016, byl červen. Byli jsme spolu s přítelem 3 roky, mně bylo 23 a jemu 25 let. Otázka miminka padla sem tam, ale kolem 20. roku jsem měla zdravotní problémy spojené s vaječníky, a tak jsem pořád čekala, až se vše srovná. Potom nastala ta otázka kdy začít. Řekli jsme si, že od srpna si nebudeme dávat pozor a vysadím HA.

Jsme ty typy, že jsme se na to neupínali, aby bylo naše milování pořád záležitostí nás dvou. Jenže… někdy věci nejdou tak, jak by jsme chtěli. Po vysazení HA přišly od půlky cyklu veliké bolesti, myslela jsem si, že jde asi o zánět močového měchýře. Omyl. Funkční cysta, 5 cm veliká, odešla s MS a tohle se opakovalo až do prosince. Na začátku prosince přišla léčba. Hormonální. Zabrala, protože v lednu jsem otěhotněla. Nějakým zázrakem, ani jsme s tím nepočítali. Naivní? Možná, ale i realistické. Byli jsme ten den na pohřbu, dala jsem si sklenku vína a okamžitě šla zvracet, ale byla jsem po noční, takže jsem myslela, že je to k tomu.

Další den jsem měla oslavu 24. narozenin a dělala jsem k obědu karbanátky a z toho mletého mi bylo zle. Fujky… Večer po oslavě jsem si z legrace udělala test, říkala jsem si, že maximálně vyhodím 100 Kč. A hle? +1-2… Šok. Příjemný šok :)
Za týden jsem šla na kontrolu k lékařce a ta potvrdila plodový váček, zatím bez plodu, logicky, byl to začátek.

Další kontrola byla v 6.tt od ovulace. Ten pocit, že vidíte to maličkaté srdíčko. Nikdy nezapomenu. Byla jsem dojatá a donesla příteli foto, byli jsme šťastní. Pracovala jsem ve stejné firmě jako maminka, takže bohužel jsme udělali tu chybu a museli s pravdou ven, abych mohla chodit do práce jen na ranní a odpolední.

Všichni byli tak šťastní. Nadšení :) Další kontrola byla v 8.tt+0. Všechno bylo v pořádku, srdíčko tlouklo a já neměla žádné obtíže, jen křeče.

Za pár dní, mě v noci vzbudil divný tlak v břiše a ráno jsem se cítila hrozně sama, zvláštně, tak jako osaměle, ale nekrvácela jsem, takže jsem tomu nepřikládala váhu, ani bolest nebyla.

Ten pocit štěstí byl najednou pryč, ale říkala jsem si, že je to asi už hormonama. Kdybych jen věděla… Další kontrola měla být v 11.tt+5. Byla… Ale s verdiktem: Zamlklá gravidita… Přišel šok a ještě větší, když mě v ordinaci a pak i v nemocnici řekli, že plod odpovídá cca 8.tt+6! Čili se maličké fazolce nejspíše zastavilo srdíčko v den/noc, kdy jsem měla ty pocity, jež jsem výše popisovala. V tu chvíli, jako by mi někdo vyrval kus srdce. Nikdy bych neřekla, že k něčemu/někomu tak malému můžu chovat takové city. Ta bolest.

Kyretáž… A pak přišel blok, úplně jsem o tom přestala mluvit, dělala jsem, že se nic nestalo, a i před partnerem jsem byla děsně v pohodě. A o samotě jsem plakala. Zlom přišel s velikou hádkou s přítelem, kdy z nás obou vypadlo to samé: že jsme k ničemu. V tu chvíli nám to došlo.

Začali jsme mluvit. Vztah zesílil. Lékařka mi říkala: „Když vám bude nejhůř, říkejte si, že příroda udělala to těžké rozhodnutí za vás, rozhodnutí, které by nejspíš přišlo o pár týdnů později.“

Zase jsem začala cítit štěstí z ostatních životních věci. Jenže opět… Začaly zdravotní problémy. Špinění mimo MS… A tak došlo na vyšetření… Výsledek byl známý před Vánocemi: Porucha funkce žlutého tělíska, čili s největší pravděpodobností, že drobeček neměl být čím živen.

Víte, bylo mi úzko. Ale v tom mi to došlo… Náš malý andílek je obětí toho, že nám pomohl vidět to, co nikdo neviděl, a dal tím šanci našemu druhému andílkovi, který se nám snad brzo podaří.

Holky, co máte za sebou zamlklé těhotenství nebo něco podobného, buďte silné. Vše má nějaký důvod, i když to moc bolí!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
267
3.8.18 07:44

Taky mám za sebou zamlklé těhotenství, v 8tt, ono dokud to člověka nepotká, tak ho ani nenapadne, kolik žen to má za sebou, a že je to vlastně docela časté. V tomhle brzkém stadiu těhotenství, kdy se teprve začíná všechno tvořit, tak se to selektuje hodně. Taky jsem se setkala s tím, že časté je to u druhého „dítěte“. A opravdu je to snesitelnější stát se to takhle brzy, než později. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4556
3.8.18 15:48

Věřím, že se k tobě ta dušička zase vrátí. Ona si cestu určitě najde. Teď se hlavně vyzdrav. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
3.8.18 19:00

Je moc smutné, že se to stává tak často… Držím palce, ať je druhé miminko brzy na cestě a vše dobře dopadne!!! :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2361
3.8.18 21:05
:srdce: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
688
3.8.18 21:57

@darkgreen @Enmamma @karjak @Moni0101
Moc vám děkuji :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
3.8.18 23:43

Je hrozné kolik nás je držte se mi o svého andílka taky přišli

  • Upravit
688
4.8.18 05:40

@sarinka12322
Je to už rok a 4 měsíce, ale pořád ho mám v srdíčku :srdce: Život jde dál.. Ale to neznamená, že nemůžu vzpominat…
To mě moc mrzi :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
4.8.18 08:12

@Levixka v srdíčku je budeme mít pořád

  • Upravit
5992
4.8.18 10:34

Je to už 10 let, co jsme přišli o naše první dítě, ale lásku k němu jsem nepřestala cítit dodnes :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4556
4.8.18 10:42

@Levixka Nebreč, že děťátko odešlo, asi to zdravotně nešlo. To se opravdu stává, že to samé děťátko čeká, až to půjde a k mamince se vrátí. :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
688
4.9.18 21:48

@Enmamma Máte pravdu no :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
7.9.18 10:55

Také jsem to zažila ve 2.těhotenství, na začátku 13.týdne. Za pár dní na to jsem měla mít 1.screening, na který už nedošlo. Kdo nezažil, těžko se do těch pocitů dokáže vžít..bolest, kterou čas sice otupí, ale člověk nikdy nezapomene. :srdce: Už je to 5 měsíců od revize a na testu slabounkatý dušík, věřím, že zázraky se dějí a přeju všem s podobnou zkušeností hodně sil a co nejdřív // :srdce: :kytka:

  • Nahlásit
Anonymní
12.10.18 09:21

Mrzi me co te potkalo,taky jsem zazila :hug: Drzim pesti at se priste zadari. Prosim a co ti dali na to zlute telisko ?

  • Nahlásit
688
12.10.18 10:34

Děkuji všem za podporu. :srdce:
Dráha anonymní.
Na to žluté tělísko mi dali davky gestagenu (progesteronu) v druhé fázi cyklu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
12.10.18 19:07

@Levixka dekuju za odpoved :hug: Ja mam zrejme to same. Respektive doktorka říkala,ze by to mohlo byt nedostatkem progesteronu. Jen mi doporucila ho vzit az kdyz budu mit pozitivni test. Pritom všude ctu,ze se nasazuje uz po ovulaci. Kez bychom meli opravdu jen tento snadno resitelny problem ;) . Pritel,kdyz si na potrat vzpomenu a jsem smutna,pokazde rika,at se nebojim,ze ta dusicka kolem nas lita a zas se zavrta. Tak tomu verim,protoze se mi tahle myslenka strasne libi :andel:

  • Nahlásit
688
12.10.18 22:36

Důvěřuj lékaři a neboj se, ja mám zase brat Proveru po ovulaci 10dni a potom 14dni po očekávané ms - v případě těhu zase přijít a že mi dá utrogestan.. Jistě ví, co říká :)
Určitě na Vás čeká.. Jak sem psala v deníčku, váš andilek byl takovým poslem, že tělo není schopné donosit a tak vám ukázal směr.. Nejsem zbožná, ale toto mi dává sílu. Takže neměj strach, ono se poštěstí! Také stále čekáme :) Ale věříme že je nám souzeno, byt rodiči a je to souzeno jistě i Vam! Když by ses chtěla svěřit případně s příběhem klidně napiš zprávu :) Jinak držím MOC palce! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele