Hlava to zařídí... A: Šiřte lásku!

Asi necelé dva měsíce nazpátek jsme s mužem neustále koukali na lodě v Baltském moři. Proč jsou tak šedé a proč vypadají tak hrozivě? Nejspíš mají Poláci prostě jenom šedé lodě? Nevíme, ale strach jsme prostě cítili.
Byl teplý červnový den, několik navzájem známých i neznámých matek a naše děti jsme seděly na pískové pláži u jezera u nás doma v Čechách. Nízko nad hlavami nám přeletělo letadlo s kovovým, nenatřeným vrchem. Vypadalo bojově. Zvědavě se koukaly snad jen některé z dětí, ale matky ne. Všechny jsme měly ve tvářích obavy - na rozdíl od Tebe jsme měli možnost je okamžitě sdílet a to nám pomohlo. Umím si představit, jak Tobě, jediné dospělé nablízku, bylo úzko…

Chci být ve svém životě informovaná a svým vědomím přítomná i v těžkých chvílích - dobách. Strach a úzkost považuji za přirozenou součást mé emoční výbavy. Když jsou to pocity, které si dovolím mít, mohu je důvěrně poznat, mohu si dovolit více poznat sebe a mohu se naučit ty pocity řídit.

Bojím se klimatických změn a změn ve světě, které vyvolají. Jakzvládneme příliv lidí z krajin, kde se už teď jen těžko dá žít? Jaké to bude, žít ve světě, kde se už nehraje na lidská práva, empatii a spolupráci?
Bojím se covidu. Je super, že ten poslední covid, který prožíváme, připomíná chřipečku. Nezmutuje opět v něco horšího? Bude na to imunita v populaci, kterou jsme už očkováním i překonáním nemoci získali, stačit?
Bojím se války na Ukrajině. Jak dlouho to bude trvat? Jak to skončí? Jak to pozmění svět, ve kterém žijeme? Co všechno si ti Ukrajicni ještě musejí prožít? S jakými traumaty z toho vyváznou? Jak museli Rusové pozměnit své myšlení, aby se jim dalo v této válce existovat a bojovat v ní? Co s tím pozměněným myšlením budou v příštích letech a desetiletích dělat? Jak se jim s tím bude žít a jak se nám s nimi bude žít?
Bojím se dozvuků ukrajinské války u nás. Co s inflací? Co udělat s penězi? Burza? Nemovitost? Nezaměnit peníze na dolary? A co Ukrajina a Ukrajinci v českých očích? Dokážeme k ním být přívetiví i nadále? Proč lidi, kteří prchají z války na Ukrajině teď, často už s velkými válečnými traumaty, vítají v Praze na hlaváku městskí strážníci, kteří je upozorňují, že jim u sezení spánkem padá hlava?
Co se to vlastně stalo s tou selekcí Romů, kterých po příchodu z Ukrajiny jako jediných víc lustrovali a nedopřávali pomoc jako ostatním? Jak to, že se to dělo tak přirozeně a automaticky a nikdo to moc neřešil? Když by se něco stalo a já s dětmi by jsme musely prchat, i my by jsme to zažívaly (jsem Romka a mé děti jsou tmavý pouliční mix)? Jsme podřadní lidé?
Minulý týden, když jsem v zelovoci váhala nad nákupem banánů (dobrá chuť versus v bio kvalitě v jiném obchodě za tu samou sumu?) - prodavačka vyhodnotila, že jsem chudá Romka s tuctem dětí. A poprvé v životě někdo křičel na mé dítě s tónem, jako se křičí jen na podřadné lidi. Špatně jsem nás oblékla? To moje holčička si na toto také bude muset zvyknout, že je podřadný člověk? Jako já? Už to bude týden a ještě pořád na ten křik musím myslet já i muž, kterému jsem to vykládala. Co chudák doopravdy chudá romská máma? Jak se jí s tím žije, že na její děti se na ulici nikdo neusmívá a zažívají takový odpor v hlase?
Jak mé děti zvládnou život v tomto světě? Jak je pro to mohu co nejlépe vybavit?
A co s těmi energiemi? Jak to, že se začali používat pojmy „greenwashing“, „zelené šílenství“, „zelené náboženství“ v situaci, kdy nám počasí věští možnou hrozivou budoucnost? Jak to, že se mluví o střední třídě, která to odnese? Když ve skutečnosti ty nižší třídy už mají sakra problém, který se bude nejspíš stupňovat? To nikdo nevidí, že všichni sice musíme přemýšlet, co koupíme a co ne, ale docela slušné množství lidí mezi námi už nemá dostatek peněz na jídlo? Co se to v energetice v nejbližších letech stane, jaký bude svět za tři roky? Jak ty tři roky přežijeme? Co se v nejbližší době stane s inflací a naší společností? Co se bude dít s jejím názorovým rozdělením?
Co se bude dít v souvislosti s neuronovými sítěmi? Pořád budou možnosti nalézt si práci, i když jinde, než si umíme představit? Stejně jako po polnohospodářství přišel průmysl a po průmyslu služby? Co jsou to za utopie, že lidi nebudou muset pracovat a budou mít hezký život? Tak se předce dnešní svět vůbec nedělí. Je pro nás v pořádku, že ti schopní mají hodně, někteří až neskutečně hodně a ti „nepotřební“ si na moc nepřijdou. A tak to bude nejspíš i dál. Stane se víc lidí „přebytečných“ (i v souvislosti s možnou imigrací)?

Promiň, nechceš úzkosti, a já ti tady ty svoje natruc vypsala…Já dávám svým úzkostem čas. Promýšlím je co nejvíc, co umím a představuji si různé scénáře. Pak se mi je daří odložit, protože už to na sebe neváže mou pozornost. A žiju přítomností, kde je zrovna krásné léto. S lidmi, které mám kolem sebe. Přes všechny dané úzkosti - a i díky nim, mi můj život chutná. Má hodně zajímavých chutí - třeba jako lilková pomazánka s tahiny s příjemně hořkým a svíravým tónem, na ořechovém, křupavém, jen lehce spáleném chlebu, pokapaná výrazným olivovým olejem, s červenými, sladkokyselými rajčátky a pálivou mátou- a dokonce jsem často šťastná… Jen bazalka tomu chybí. Ale ještě pořád si ji mohu koupit, třeba zrovna v tom zelovoci s paní, které se teď už trochu bojím…