Hrdá babička
- O životě
- Ela515
- 30.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mami, hlavně prosím tě nevyšiluj, už takhle jsem v háji...! Je druhá polovina září 2015 a má 19,5letá dcera mi právě s pláčem na skypu a v šoku ukazuje fotku se //.
Chápu její zmatek – čerstvě na vejšce a vzdálenost od rodiny přes celý oceán.
O tři dny později svírá v ruce první fotku z ultrazvuku, miniaturní tečka a od lékařky ultimátum v podobě týdenního času na rozmyšlenou, zda miminko dostane šanci na život, či skončí potracené.
Denní i noční skype rozhovory s dcerou, cítím její zmatenost a je mi jí zoufale líto. Vím, co cítí, vím, co prožívá, ale nemám jak jí pomoct, tohle rozhodnutí musí udělat jen ona sama, je to její život. Jak moc bych jí chtěla obejmout a říct jí: „Holčičko, to bude dobrý, tohle zvládneme, miluji tě a stojím při tobě bez ohledu na to, jak se rozhodneš.“
Vím, že totéž slyší i od svého přítele. Jsou spolu již takřka 2 roky a mají nádherný vztah! Vím, že by ji neopustil, do ničeho jí ani nenutí, k ničemu jí nepřesvědčuje. Chápe, že tohle rozhodnutí je čistě na ní.
Týden utíká strašně rychle, až moc rychle. A pak přichází sen… nebo vize, říkejte si tomu, jak chcete. Vše kolem zmizí a já před sebou vidím mou dceru o něco starší a vedle ní malá holčička. Možná 3-4letá, s dlouhými copánky a rošťácky se směje. Obraz trvá jen chvilku, ale já vím, že je to moje vnučka.
Jsem si tím jistá, již jednou se mi něco podobného stalo, u mého syna, před genetickým ultrazvukem. Vím, co to znamená, zvedám tedy telefon a volám dceři, co jsem viděla. Dcera se vize chytá jako tonoucí stébla.
„Takže je to holčička!“
O dva dny později od lékařky dostává druhý obrázek z ultrazvuku – tentokrát již i s tlukoucím srdíčkem miminka.
Listopad a prvotrimestrální screening – vše v pořádku, 80% šance na holčičku. Prosinec a genetické testy – vše v pořádku a stále to vypadá na holčičku. Dcera ukončuje semestr na mezinárodní univerzitě v Praze, vyřizuje se studentské vízum pro jejího přítele, sedají do letadla a na Vánoce již sedíme všichni společně u štědrovečerního stolu.
Začátek ledna – dcera přechází transferem na naší zdejší universitu, její přítel zde čerstvě začíná. Je to pro něj náročnější, přeci jen jiný jazyk, jiný kraj, ale pere se se vším statečně, klobouk dolů!
Polovina ledna a první návštěva u zdejšího gynekologa. S ohledem na skutečnost, že lékařka v Česku odmítla vydat výsledky genetických testů, jakožto i jakoukoliv gynekologickou zprávu s tvrzením, že „tohle prostě nesmí“, lékař se nemá o co opřít a genetické testy musí znovu opakovat.
O necelé dva týdny později se dozvídáme, že vyšly na jedničku s hvězdičkou, jen dcera je upozorněna, že její RH faktor je negativní a tudíž bude dostávat speciální injekce, které by měly zamezit vytváření protilátek proti miminku. Přesněji, už je měla dostat dřív, ještě v Česku, ale nestalo se tak.
Vrtá mi hlavou, jak je možné, že tento „drobný detail“ o dceřině RH- jí česká lékařka nesdělila, ačkoliv tam měla krevní náběr minimálně 3×! Odpověď pak nacházím na internetu – v Česku se RH- u prvního těhotenství prakticky neřeší s tvrzením, že „se nic neděje, komplikace mohou nastat až u dalších těhotenství“. Jak odlišné informace oproti těm, které lze vyčíst na lékařských US webech.
Únor a 4D ultrazvuk definitivně potvrzuje holčičku.
Březen – dcera slaví 20. narozeniny. Marně na ní hledám bříško – je stále tak miniaturní, stejně drobné, jako je ona sama. Přemýšlím, kde je to malé schované a z čeho vlastně žije, když dcera přibrala od počátku sotva jedno kilo.
Ve 26. týdnu přichází předčasné noční kontrakce. Ačkoliv ráno se zdá vše poklidné a děloha se umoudřuje, nutím dceru k návštěvě gynekologa. Moc se jí nechce, že tam pojede zbytečně, je přeci už v pořádku… V nemocnici ji napojují na alespoň hodinové sledování na monitoru, nicméně již o půl hodiny později se kontrakce ozývají znovu s ještě větší intenzitou než v noci. Dcera si poleží den v nemocnici na kapačkách a monitoru, domů se nechá propustit na vlastní žádost s podmínkou přísného klidového režimu.
Nicméně situace se vůbec nezdá dobrou, miminko je extrémně dole, hlavička naléhá, dceru bolí každý pohyb, krok. Snaží se ležet, odpočívat, do školy se dostavuje jen na testy.
30. týden – opět se ozývají kontrakce i přes přísný klidový režim. Břicho šponuje ve dne, v noci. Nepravidelně, ale mnohokrát za den a poslíčci to nejsou. Paradoxně nyní jsou silnější, když dcera leží. Jakmile stojí, kontrakce mizí.
31. týden a prolaps vaku blan. Vak poklesl do čípku, který je již takřka zcela zaniklý a vak je v něm snadno nahmatatelný. Je nám jasné, že jeho prasknutí je již jen otázkou pár dnů, ne-li hodin. Předčasnému porodu není šance zabránit. Přísný klidový režim nepomáhá a v noci z 11. na 12. dubna v 31+1 tt dochází k odtoku plodové vody. V nemocnici na příjmu dcera dostává injekci steroidů na dozrání plic miminka, kapačku proti případným kontrakcím a antibiotika a přesouvají ji na kliniku s neonatologickou jednotkou.
Druhý den další injekce steroidů. Dcera je nonstop na monitorech, stále silná antibiotika a z postele smí vstát pouze při použití WC. Lékaři stále kontrolují stav plodové vody a srdeční ozvy miminka. O další den později lékaři vysazují magnezium s tím, že pokud se porod rozjede, nebudou tomu již bránit.
31+4 večer se dostavují kontrakce, kolem půlnoci nabírají již na síle, ve 3:30 ráno se lékařům nelíbí srdeční ozvy miminka, zkouší zjistit jeho reakci přes buzzer (přístroj přiložený na břicho, který vydává nepříjemné vibrace a mělo by miminko donutit k jakémukoliv pohybu, pokud je s ním vše v pořádku).
Miminko nereaguje, ozvy hodně špatné, ultrazvuk odpověď nepřináší, lékaři tedy rozhodují o akutním císařském řezu a v pět hodin ráno v 31+5 přichází na svět malá Kaylee s mírami 1,52 kg a 39 cm.
Dcery přítel je na sále a je prvním, kdo ji může sevřít v náručí a přivítat ji na tomto světě. Je krásná, dokonalá, jen maličkatá. Dostává podpůrný kyslík do nosíku a putuje na dopečení do inkubátoru. Hodinu po probrání z narkózy ji konečně může vidět i dcera a pohladit ji po drobounké tvářičce.
O dvě hodiny později malá serve hadičku z nosíku a dá všem najevo, že tenhle nesmysl opravdu nepotřebuje a že dýchá dokonale sama bez jakékoliv podpory.
Lékaři vyslovují podezření na otravu krve, malá dostává velmi silná antibiotika, je potvrzen krevní faktor RH+ (tedy nekompatibilní na maminku) a taktéž přichází silná žloutenka. I přes injekce zřejmě došlo ke smíšení krve matky s krví miminka s opačným RH a začaly se tvořit protilátky proti miminku.
Naštěstí maličká vše zvládá a o život bojuje jako drak. Tři dny po císaři dcera může domů, miminko zůstává na neonatologii. Dceři a jejímu příteli začíná každodenní dojíždění do nemocnice na návštěvy jejich holčičky (1,5-2 h trvá jízda tam, totéž zpátky). Dceři ještě pravidelný maraton s odstříkáváním mateřského mléka. Vše v kombinaci s přednáškami ve škole a závěrečnými testy. Obdivuji je, že to zvládají.
Malá se ukazuje jako neuvěřitelně silná a statečná bojovnice. Dva týdny po narození již pije z flašky jako pravý profesionál, perfektně koordinuje dýchání, sání i polykání. Na váze přibývá ukázkově, sestřičky i lékaři na ni pějí samé chvalozpěvy.
Tři týdny po narození malá Kaylee dosahuje požadované hmotnosti 1800 g a putuje z inkubátoru na postýlku. Přichází první velký test udržení teploty – zvládá ho na výbornou! Následuje car seat test = test, zda miminko zvládá sedět v autosedačce, držet si teplotu a zda mu nekolísá srdeční tep – opět výsledek perfektní.
Mateřinka od maminky bohužel nestačí, je jí nedostatek, na řadu tedy přichází příkrm v podobě umělé výživy a s ním i prvotní zjištění, že malá trpí refluxem. Není to tragédie, refluxem trpí 60 % i donošených dětí, jen u nedoklubíčků se to víc hlídá, protože jim vracející se mlíčko může způsobovat apneu (zástavu dechu). Propuštění domů se tedy odkládá o týden a Kaylee se převádí na speciální mléko určené pro děti s refluxem.
15. května, tedy přesně měsíc po narození a 3 týdny před oficiálním termínem porodu (který měl být 6. 6.), jde Kaylee konečně domů s mírami 2130 g a 43 cm. Ke dni 16. 6. má malá Kaylee již 3700 g a 51 cm.
Konečně jsme kompletní. Kaylee tu má své jedinečné místo a můj nejmladší tří a půlletý syn ji vnímá spíše jako sestru než jako svoji malou neteř.
Jestli jsou dcera s přítelem moc mladí na rodinu? Nemyslím si. Z biologického hlediska mají nejideálnější věk. To jen dnešní doba nás nutí odsouvat mateřství až do chvíle, kdy už může být početí problematické a těhotenství a porod komplikované.
Jsem hrdá babička. Jsem pyšná na mladé, že se k celé situaci postavili tak zodpovědně. Jsem na ně pyšná, že nevolili pohodlí, ale zodpovědnost, a dali šanci miminku. Oba dva svou holčičku neskutečně milují od prvního momentu. Péči o ni poctivě mezi sebe dělí.
Kloubí péči o novorozence se školou, střídají se u ní v mezičase přednášek. Jeden skončí, druhý začíná. Když není jiná možnost, hlídáme my ostatní a logicky pomáháme i finančně. Jsme rodina a od toho rodina je – aby drželi pospolu v časech dobrých i zlých.
Malá Kaylee je obklopena láskou a dokonalou péčí. Má milující rodiče, a i když z pohledu někoho mohla přijít „moc brzy, neplánovaně, nečekaně, nezodpovědně“… já tvrdím opak. Přišla přesně tak, jak přijít měla. Je tady, krásná zdravá holčička, moje maličká velká vnučka – bojovnice. <3
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1639
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20620
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2606
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1754
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
tim spis kdyz sama mam pulrocni nedonošeňatka 
jen tedy me krevni skupinu a RH faktor zjistovali hned na zacatku tehotenstvi.
Ale ten přístup české dr.mi přijde trochu jako natruc, ale neměla by si svoje osobní zklamání z toho ze její klientka jde ke konkurenci, vybíjet na té mamince která ma toho v tehu už tak dost, nedejboze aby to odneslo i to mimi! Já jsem totiž taky RH minus a otec mého dítěte + a protilátky mi pichli už v 1.tehotenstvi,2 krat! Právě prý proto aby nebyl problem u dalšího! A dokonce jsem injekci na RH protilátky dostala i po nedávnem spont. potratu v 6.nebo 7.tt! Ale malá určitě vše dožene kdyz je taková sikula!;) (edit preklepu nedavajiciho smysl)
dcera předpokládám rodila v US (po císaři tady přece není běžné jít za 3 dny domů). Gratuluji k vnučce a věšteckým schopnostem 
Trosku mi to pripomelo muj porod, kontrakce od 19tt, pak chvili klid a od 26tt zhorseni a 5 tydnu v nemocnici. Syn se nastesti nakonec narodil v terminu. I kdyz jsem mela kontrakce denne nekolik mesicu. Stalo to ale za to. Odmena byla sladka. Nechtela bych zazit to odlouceni na zacatku, odstrikani a strach kazdy den co bude.. krasne jste to zvladli a jste uzasna babicka, ze dceru tak milujete a podporujete. Ano o tom je rodina. Posledne jsem tady cetla, jak se vratila holka z porodnice a jeji matka od ni tahala prachy na cigara a ani se nepodivala cely den na miminko 
Proto moc dekuji za Vas krasny dennik. 
