II. Otěhotnění s PCOS: První duch a hrozící potrat

Pokračování deníčku I. Otěhotnění s PCOS

Byla jsem nějaká nemotorná v práci, jednou jsem se polila omáčkou, potom se mi zase stalo, že jsem u automatu místo tlačítka „cukr navíc“ dala „bez kelímku“, takže mi celé kafe proteklo. Taky jsem v těch dnech trpěla zimnicí. Vždy jsem byla zimomřivá, ale tohle byl extrém. Třeba jsem seděla v kanceláři se zavřeným oknem a z ničeho nic mi začala být zima.

V tomhle období mezi ovulací a menstruací mám obvykle otravné pupínky a najednou nic, pleť hezčí než v plodných dnech. Taky jsem měla větší hlad. Nemohla jsem se dočkat testu, ale nechtěla jsem se předčasně radovat, abych nebyla jako snažilky, které si vsugerují i neexistující příznaky těhotenství. Břicho mě bolelo jinak než obvykle, spíš to připomínalo ovulační než menstruační bolesti.

Byla půlka března 2021, zrovna byla čísla nakažených covidem dost šílená, takže jsme nikdy dopředu nevěděli, kdy půjdeme do práce a kdy zase domů. A právě v půlce března mě vedoucí opět poslala domů na home office. Tchyni jsem cestou z práce šla koupit Biosil plus a sobě jsem v lékárně koupila kyselinu listovou. Následující den jsem tedy měla být doma a manžel taky, proto jsem si plánovala udělat test.

Obvykle vstávám dost pozdě, když zrovna vstávat nemusím, ale tentokrát jsem vstala v 7, nemohla jsem se testu dočkat. Dokonce se mi v noci zdálo o pozitivním testu s duchem. Manžel ještě spal, tak jsem ho nechtěla budit. Když se test zabarvoval, nevydržela jsem se nedívat a vypadalo to, že to nevyšlo a test je negativní. Byl to klasický levný testovací proužek. Po pár minutách jsem se však šla podívat na test do pokoje na denní světlo. Test byl pozitivní. Na testovací straně byl dost silný duch. Věděla jsem, že 1. trimestr je velmi nejistý, takže jsem se nijak moc neradovala. Myslím, že pokud někdo otěhotní tak rychle, je taková vlažná reakce na těhotenství (jako ta moje) normální, jiné je to u člověka, který se snaží roky. Navíc ta injekce může pár dní dělat falešně pozitivní výsledek, ovšem jen asi 12 dní, já už měla 17. den po injekci.
Nevěděla jsem, jak to mám muži říct, když se vzbudil. Naštěstí se sám zeptal: „Tak jak dopadl test?“ a já na to: „Asi budeš táta.“ Gratuloval mi, ale zároveň řekl, že to nepovažuje za průkazné. Po 4 dnech jsem si udělala ten stejný test a testovací čárka už byla mnohem silnější. Objednala jsem se ke gynekologovi. Na první prohlídce jsem se ho ptala, jestli mám kvůli PCOS vyšší riziko potratu. Řekl, že ne, mám stejné riziko jako ostatní ženy, přičemž 1. trimestr je vždy nevyzpytatelný. Pamatuju si, jak mi dělal vnitřní ultrazvuk a potom radostně řekl: „Ano, jste opravdu těhotná.“ Myslím, že z mého těhotenství měl z nás tří největší radost můj gynekolog. Embryo bylo tak malé, že mi musel na ultrazvuku ukázat, kde přesně je. Sama bych nebyla schopná to poznat. Byla to taková malá bílá kulička. Dle ultrazvuku jsem byla v 5+6.

Bohužel jsem další týden šla na prohlídku znova, protože jsem špinila, zřejmě mi vnitřním ultrazvukem nějak podráždil čípek. Bylo vše v pořádku a napsal mi Duphaston na udržení těhotenství.

Začátkem května jsme s mužem jeli pomáhat příbuzným do Prahy s malováním bytu. Byla jsem nachlazená, tak jsem měla tušení, že bych možná měla zůstat doma, ale nakonec jsem jela. Koncem jízdy autem mě začalo bolet v podbřišku. Nepřikládala jsem tomu velký význam, protože v podbřišku mě bolelo v těhotenství často a bavila jsme se o tom i s gynekologem, je to normální. Jenže tentokrát byla ta bolest taková nepřirozená. Myslela jsem, že až vystoupím, bude to lepší, místo toho se mi na parkovišti udělaly mžitky před očima a skoro jsem omdlela. Zázrakem jsem došla do výtahu a do bytu, nevolnosti ustoupily, nicméně bolest přetrvávala. Nepomáhal na to ani Paralen, který mi normálně vždy pomohl. Musela jsem skoro celý den proležet. Sezení bylo nejhorší. Odpoledne trochu ustoupila bolest, ale zato jsem začala krvácet čerstvou krví, tentokrát to nebylo špinění. Bylo to jako slabá menstruace. To jsem zpanikařila ještě víc. Já sice vím, že krvácení může mít i jiné příčiny a není to jak ve filmech, kde krvácení v těhotenství = potrat, ale člověka to vždy vyděsí. Rozhodli jsme se to neřešit v Praze a počkat do večera, až se vrátíme domů do Hradce. Tam mě manžel zavezl do fakultní nemocnice. Doktor mě vyšetřil vnitřním ultrazvukem, chvíli nic neříkal, což mě znervóznilo. Potom řekl, že je tam cysta, o té jsem věděla. Byla to cysta žlutého tělíska, na to mě upozornil už gynekolog. Trochu vtipné bylo, že v tuto chvíli byla ta cysta větší než embryo, embryo mělo 3,6 cm a cysta 4,0 cm. Jde o těhotenskou cystu, která není nebezpečná. Co se týká embrya, bylo vše v pořádku. Píchli mi injekci vitaminu K, doktor mi napsal Ascorutin a zvýšil dávky Duphastonu. Nařídil mi sexuální abstinenci a klidový režim. Krvácení se změnilo na tmavou krev a později jen na špinění.

V pondělí jsem se měla stavit u mého ošetřujícího gynekologa. Ten mě prohlédl a potvrdil, že je vše v pořádku, dokonce řekl, že mohu normálně fungovat a mohu mít pohlavní styk, pokud nebudu krvácet. Ten den jsem už nekrvácela. Největší obavy ze mě spadly. Položila jsem také gynekologovi otázku, která ho trochu pobavila, jestli tam je jen jedno dítě a ne dvojčata – nekvalitní fotka z nemocnice totiž působila, že je embryo rozdělené na 2 části, manželovi a mé mamce to přišlo jako dvojčata. Manžel na tu fotku řekl „vypadá to jak dvě brambory“ a bál se, že to jsou dvojčata. Mě by to ani nenapadlo, prostě jedna část byla hlavička a druhá část tělíčko. Doktor potvrdil mou myšlenku, že je to opravdu jednočetné těhotenství.