Já vs. dítě II aneb jak jsem se naučila být sobecká

On je nejdůležitější na světě, ale já jsem taky důležitá. Pokud budu vyčerpaná a nešťastná, nebudu dobrá matka. Budu nervózní, vznětlivá, naštvaná a vyčerpaná. Kdo by takovou matku chtěl?

Přečtěte si také první část deníčku »

„Musíš ho nechat občas brečet, abys nebyla jeho otrokem,“ říká děda. „Nechovej ho tolik, rozmazlíš ho. Můj kluk šel z ruky do ruky a pak jsem ho nemohla jinak uspat než několikahodinovým chováním,“ říká sousedka. Poslouchám tyto rady a přikyvuju. Vím, že nemá cenu se s těmito experty na výchovu hádat. Jako by najednou všichni věděli, jak na to. Já to nevím. Ale co vím, že toho malého drobečka něco trápí a nechat ho plakat ve tmě, by ho vyděsilo. Je bezbranný, a kdyby ho nikdo nepřišel uklidnit, co by asi prožíval? Ne, to mi nejde a nesedí mi to. Proto moje dítě zatím :) neplakalo déle než několik minut (kromě jedné noci v porodnici). Vždycky přijdu a najdu způsob, jak ho uklidnit. ALE. Vím, že kdybych s ním v noci jezdila v kočáře nebo přes prahy, skákala hodiny na míči nebo s ním jen v noci pochodovala po bytě, byl by spokojený. Ale já ne.

Prvních pár týdnů, byl neodložitelný. Plakal, chtěl moji přítomnost, a když jsem ho kamkoli uložila, vzbudil se a plakal. Bylo to vyčerpávající. Řekla jsem si, že s ním nemůžu chodit hodiny po bytě v náručí nebo v šátku, když já sama jsem vyčerpaná a potřebovala bych si lehnout. A tak jsem hledala kompromis. Něco, abychom byli spokojení oba. Začala jsem ho prostě ukládat. Za chvíli řev. Říkám si, že když chce houpat, dá se houpat i v leže v zavinovačce. Houpu. Usne. Odcházím. Znovu pláč. Vracím se a houpu vleže v zavinovačce a pouštím šum. Usne. Odcházím. Pláč. Přijdu a uklidňuju a pak pokládám. Pořád dokola několik týdnů. Výsledek? Nyní už ho můžu dva týdny kamkoli odložit bez pláče a usíná sám a já cítím úlevu.

Nechce dudlík, plive ho. Zároveň pořád by byl u prsa. Jediné, co dudlá, je můj malíček. Když ho nechám u prsa, zvrací a bolí ho břicho. Začarovaný kruh. Zpočátku jsem u něj seděla několik hodin s malíčkem v puse, aby spal a neprobudil se. Když jsem malíček oddělala, vzbudil se a plakal. No a tak jsem našla dudlík ve tvaru malíčku, do kterého se dá i prst strčit a je klid. Teď usíná i bez něho. Někdy se k němu ale vracíme (malému jsou dva měsíce).

Přes noc chtěl spát u mě v posteli. Já se ale vůbec nevyspala. On se na mě lepil (opravdu natěsno) a já se bála, že ho zalehnu a pořád jsem se budila. Opět jsem byla nevyspalá. No říkám si, když budeme ležet vedle sebe, on přiražený v postýlce bez bočnice, tak to přece není takový rozdíl. Asi byl. Opět několik nocí buzení/přesouvání/uklidňování a nyní spí sám v postýlce. Jen chci dodat, že jsem u něj byla maximálně nalepená a brečet jsem ho nenechala. Zkoušela jsem mu potřebu blízkosti naplnit jinak než tím, že si ho položím vedle sebe.

Neříkám, že jsem expert, jen to, že se nám v mnoha ohledech podařilo najít kompromis a teď jsme oba docela spokojení. Mně neujíždí nervy a dokážu se mu v klidu a s láskou věnovat 95 % svého času. Ano, někdy se mi stane, třeba ve dvě ráno, když se vzbudí a nespí a já celá unavená musím k němu vstávat a uspávat ho (ve dvě ráno nám totiž moc ty metody nefungují, je to nějaká prokletá hodinka), ale pak se na něj podívám a vidím, jak je unavený, chce vlastně to stejné jako já. Spát. On chce spát a já chci, aby spal. Ale ve dvě ráno mu to prostě z nějakého důvodu nejde. Párkrát jsem vypěnila, ale pak mi to došlo. Za to se na něj zlobit nemůžu. Já taky kolikrát nemůžu zabrat po nočním kojení.

Já vím, že si řeknete (jako mi to říkají všichni), ať si nezvykám, že za chvilku to bude jinak. Stejně jako všichni říkali, ať si počkám na prdíky. Prdy přišly a zase odešly, už nás netrápí, našli jsme řešení. Snad ho najdeme i na další problémy, které nás potkají, a já udržím jeho, ale i sebe v dobré náladě. Oba jsme důležití a neměli bychom zapomínat na své potřeby, protože to je cesta do pekel.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
dendishek
1137
6.3.19 07:53

Já ještě maminka nejsem, ale tvé metody mi přijdou sympatické. Spokojenost maminky se určitě přenáší na miminko, takže najít oboustranné příjemné řešení a tím zvolit nastavení režimu, je dobrá cesta. Ať vám to klape dál :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
moija
43
6.3.19 09:54

pěkný deníček, líbí se mi, že netlačíš silou na jednu ani na druhou stranu a hledáš si intuitivně ideální cestu šitou na míru jen vám dvěma. Tak ať to klape i nadále a já budu doufat, že se mi to za chvíli taky povede :) co vám zabralo na bolení bříška?

  • načítám...
  • Zmínit
Bubla Bůčková
26747
6.3.19 10:06

Každé dítě je naprosto jiné… Na tom je tolik pravdy, ale bohužel ani maminky mezi sebou si to neuvědomí a je to vidět tady v diskuzích :mrgreen: Já jsem neznala prdíky. Hodinové houpání, nošení, kočárek přes práh ve tři ráno mi pořád trochu přijde jako, že to oni ženský jen tak přehání. A pak si uvědomím, že mám prostě jen štěstí. Rozhodně se necítím na to rozdávat rady, jak to dělat, protože nám to jde tak nějak samo. Jenže pak přijde třeba období vzdoru a zrovna moje dítě bude malej ďábel a ostatní se budou dívat skrz prsty. Proto je nejlepší dělat věci podle sebe a když někomu nevadí mít dítě v posteli nebo vydrží estevilla, tak do toho nemá kdo kecat.

  • načítám...
  • Zmínit
Anitramm
1487
6.3.19 10:36

@Bubla_Bučková Taky jsem si myslela, že houpat X hodin je nesmysl, než jsem to sama zažila. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
ludmilaadamkova
6.3.19 11:19

Moje sestra mela zlate spave mufaci miminko.. flegmouse.. ted je z nej 2 lety rostak. Takze od ni jsem mela prvni 3 meeice pohoda jazz ani o ni nebudes vedet. Cha cha!!!

Ja cele 6 nedeli spala cca 4 hodiny denne po kouskach kojila co 2-3 hodiny a to i v noci. Jak se vzbudila rev. Miminko spalo tak 11 hodin dene zbytek se bud kojilo nebo rvalo. Rvala i v kocarku prohybala se do luku a ja si rikala ze tohle preci tak male telicko nemuze zvladat. Prenyslela jsem i o vysetreni na neurologii. Pomohl byli sum a houpani.
Ted je ji 5 mesicu pres den spi 4 krat pres den. A vecer usina kolem 6 vecer. Vstavame v pul sedme s pauzou kolem 11 na jidlo. Uz neuspavame sumem ale ma u sebe plysovou ovecku,tak ktera hraje a po 20 minutach se vypne a dela svetylka.
Uhoupat ji musim jen kdyz jsme na navsteve nebo se na navsteve moc pretahla a je moc plna novych veci.

Pomohl nam vecerni ritual, ktery je pokazde naprosto totozny - jde to naha na podlozku muz nebo ja nebo oba si s ni hrajem .. pripravim koupani, tepla voda ji nejdriv rozradi pak zklidni.. pak suseni kremovani, muz ji zabali ja nakrmim a vetsinou uz u jidla usne.

  • Upravit
Izumi Miyako
946
6.3.19 13:04

Dva měsíce to je ještě pohoda…

  • načítám...
  • Zmínit
Sleepy.Monkey
637
6.3.19 13:29

@Izumi Miyako jak pro koho. Pro mě je lepší vzdorovité batole, než věčně uplakaný miminko.

Denicek zajímavý, je super, že jste našli kompromis.

  • načítám...
  • Zmínit
Kukacka123
7712
6.3.19 14:22

Kazde dite je opravdu jine ;) nase mala treba spi v postylce naprosto v pohode, ale sama v ni neusne. Usina teda uz u kojeni, takze zatim tezka pohoda :mrgreen: v noci se mi ted bude casteji - zuby, ktere jednou prejdou, navic za to nemuze. Vidim, ze by spala, ale proste ji to boli. Jinak „do zubu“ spala i celou noc, max se jednou vzbudila na kojeni a usinala. Zasluhy si zadne nepripisuju, proste je moc hodne miminko :srdce: druhe treba bude jine, nevim…ale ja bych nemela nervy se k ni porad vracet a 20× chlacholit, nez sama usne :nevim: to jsem ji radsi obcas kdyz nemohla zabrat 10 min pochovala a byl klid, proste me potrebovala citit :srdce: ted obcas staci vzit do postele, lehnout si k ni, pohladit a spinka dal. Prendam do postylky a spi sama :srdce: teda obcas vytuhnu u kojeni a spi vedle me a nikdy jsem ji nezalehla abi na ni nelehla ;) ja jsem ale takto spokojena :andel:

At se dari dal a jste oba spokojeni :kytka:

Příspěvek upraven 06.03.19 v 14:23

  • načítám...
  • Zmínit
Izumi Miyako
946
6.3.19 15:25

@Sleepy.Monkey Tak já mám doma věčně uplakané vzdorovité batole. My jsme z toho jaksi ještě nevyrostli.

  • načítám...
  • Zmínit
rozand
5501
6.3.19 18:31

@Izumi Miyako A uz chodis k psychologovi?

  • načítám...
  • Zmínit
Izumi Miyako
946
7.3.19 08:52

@rozand Ne. Je to k ničemu. Stejně člověka jen vyhodí s tím, že to nic není. Což se mi ostatně před pár dny stalo. A psycholog mi nepomůže.

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
7.3.19 11:49

To si uzijes, mas kluka…pockej na prdy…nosis? Bude zavislej, neblbni…rikali mi lide, kteri ani vlastni deti nemeli :lol: ja mam teda dvojte stesti, hodinove houpani neznam, dudlik taky, spani a usinani v pohode,rust zubu jsem nepoznala,az kdyz mel jeden venku. 8) pro me byly vzdy horsi problemy mimin nez batolat,ktere ti uz rekne co a jak…

At se dari dal!

Příspěvek upraven 07.03.19 v 11:51

  • načítám...
  • Zmínit
Yeliman
3
8.3.19 13:51

Můžeš mi prosím tě poradit, kde jsi takový dudlík pořídila? Můj syn je to samé, všechny dudlíky vyplivne, ale cucání malíčku zbožňuje :/

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář