Jak jsem se nedočkala IVF
- Snažení
- Niny
- 10.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak jsem se před prázdninami chystala na umělé oplodnění, jak jsem se chystat přestala, protože se vše změnilo... Je to možná trochu delší čtení, omlouvám se.
V posledním a předposledním deníčku jsem psala mnoho o tom, jak se chystám na IVF a jak snad budu mít konečně od září v práci smlouvu na dobu určitou… a tak i ono mateřství bude s jistotou návratu na pracovní pozici.
Ale všechno je jinak, během třech měsíců se můj život otočil o 360°. Ale myslím, že jsem ve cestě za miminkem o pár kroků blíž cíli. Posuďte sami.
Nakonec jsme se s lékaři rozhodli ještě jeden cyklus na IVF počkat. Tak aby vše (stimulace, odběr i transfer) vycházelo na prázdniny a tím pádem na dovolenou - já budu v klidu, bez stresů, čímž se snad zvýší pravděpodobnost na úspěch. Onen poslední měsíc zkusíme věnovat ještě jednomu pokusu IUI. A já tak nabyla jistotu, že v září už budu nastupovat do nové školního roku těhotná.
Možná to ode mě bylo trochu nezodpovědné, ale paní ředitelka se v posledních letech chovala takovým způsobem nefér, že mi to vůči ní vůbec blbé nebylo. Udělala na mě tolik podrazů, že se snad ani sama nemůže divit.
Koncem roku přicházelo v práci mnoho administrativy a také hodnocení pedagogů. Pohovor v ředitelně, o tom, co jsme zvládli a co ne. Já za sebou měla jeden průšvih, velký, ale vlastně jsem si říkala, že pokud se rozhodne pro výpověď, bude mi to jedno. Holt nebudu mít onu vysněnou smlouvu na dobu neurčitou a čert to vem.
K mému překvapení se v ředitelně ukázalo, že paní ředitelka za mnou 100% stojí, chápe, jak se situace udála, a že jsem jí takřka neměla jak zabránit. Také jsem se dozvěděla, že jsem jedna z nejlepších metodiček ve škole, mám k dětem skvělý vztah a umím rozlišit, co potřebují a jak jim pomoci se mnoho nového naučit. A že by mne ráda příští rok více využila. Samá superlativa.
Když přišlo na rozsah mé práce příští rok a na to, co během příštího roku budu od školky potřebovat, došla řeč i na mou léčbu v Iscare (které se ve školce prostě rok ví), i nadále to znamená jeden den v měsíci volno kvůli zákroku IUI. Ředitelka nadšeně kýve, že s tím není problém.
Jaké je pro mě však překvapení, když ke mě další den přijde s tím, že zákon již neumožňuje dát mi smlouvu na dobu určitou a z tohoto důvodu si chce vzít ještě čas. Na rozmyšlenou, zda-li mě tu příští rok potřebuje. Prý nemám dostatečný tah na branku a ničím výrazným kolektivu nepřispívám.
Dá mi vědět za týden v pátek 26.6. Já v tu chvíli nějak nemám sílu jakkoliv reagovat. Téměř automaticky kývu a následně jí jdu ještě poprosit, zda by mi verdikt mohla sdělit už ve čtvrtek, protože v pátek nejsem v práci. V pátek 26.6. mě totiž čekala ona poslední inseminace a já chci být jen a jen v klidu.
Doma všem (manželovi i rodičům) oznamuji situaci s tím, že počítám, že mi smlouvu neprodlouží - jsem jediná, kdo tomu věří, ale já říďu znám tři roky, znám i jejího pragmatického partnera a je mi jasné, že on jí spočítal, že se nevyplatí prodlužovat smlouvu holce, co každým měsícem může přijít do jináče.
Trochu se bojím sama sebe. Vím, že jsem nervózka a snažím se myslet jen na miminko. Ať to ve čtvrtek dopadne jakkoliv, soustředím se hlavně na to, abych byla v klidu. Sama sebe přesvědčuju, že je jedno, jestli budu mít práci nebo ne.
K mému pobavení mi ve čtvrtek opravdu sděluje paní ředitelka, že mi dále smlouvu neprodlouží a že jejími slovy: „Nechci, aby sis myslela, že si za to můžeš ty, ale mě prostě zamrzelo, jak chladně si reagovala, když jsem ti řekla, že o tom uvažuji.“
Chachacha… čekala, že jí budu prosit o smilování. Vlastně na mě celý ten „vyhazovací pohovor“ působil tak, že čeká, až zaprosím a že mi snad místo chce nechat, až zaškemrám.
No nezaškemrám. Dvakrát jsem se ve škole otočila autem, abych vyvozila všechny věci, rozloučila se s kolegyněmi a odjela na prázdniny. Zvláštní, opravdu mi to není líto, ani slza neukápla. Jen loučení s kolegyněmi bylo trochu citové, ale lítost žádná.
Celým srdcem jsem upjatá na miminko, inseminace, menstruace, stimulace odběr vajíček, transfer a pokud by to náhodou nevyšlo, stihne se i transfer zmraženého embrya a to vše do konce prázdnin. Takový je plán.
Když svůj plán nastiňuji manželovi a už asi posté počítám, kolik nás to IVF bude stát, zamračí se a říká: „Ty nevěříš, že ta inseminace bude k něčemu?“ Ne, že bych nevěřila, proto se snažím být tak strašně pozitivní a odmítám se stresovat už teď,. Jen mám záložní plán.
Čas běží a mé čekání na menstruaci je nekonečné, tedy je na řadě těhu test…
MŮJ BOŽE, JE POZITIVNÍ. Dva dny to před mužem tajím, než čárka zesílí. Další dva týdny chodím na krev jako samoplátce. HCG stoupá více než dobře, pomalu začínám tomu štěstí věřit a peníze připravené na IVF schovávám.
Plán se mění: Koncem července to prozradíme rodičům a na podzim možná pomalu začneme nakupovat výbavičku.
Můj muž ale ještě nevěří. Jede se mnou k lékařce a zcela uvěří až ve chvíli, kdy mu ukazuje malou tečku na ultrazvuku. Za týden máme přijít na potvrzení akce srdeční, poté k obvodnímu gynekologovi.
Nakonec na kontrolu jdeme až za čtrnáct dní. Opět já i manžel, lékař se chvíli dívá, pak vysloví to, co už jsem slyšela a doufala, že už nikdy neuslyším:
„Přestalo se vyvíjet, bohužel se to někdy stává. Je prostě nemožné, že po 9. týdnu nebude viditelná srdeční akce.“
Svět se zastavil. Na zítra byli pozváni naši rodiče, aby se jim dobrá zpráva oznámila. Místo toho jsem dostala 14 dní, abych se rozkrvácela, jinak prý mám přijít a domluvíme revizi dělohy. Naštěstí si mé tělo časem poradilo samo.
A já se slzami v očích začala obrážet pohovory, naštěstí hned druhý vyšel a získala jsem stejné místo jen v jiné škole.
Musím říct, že mě dost překvapilo, že na každém z pohovorů zaznělo: „Já bych se vlastně neměla ptát, ale plánujete rodinu?“ A tak jsem řekla, že ne. A tak jsem tedy byla přijata. Štve mě, že člověk musí lhát, aby mohl pracovat.
Když jsem se trochu vzpamatovala a objednala se do Iscare na kontrolu, paní doktorka Musilová (jí velké díky) mi vlila novou sílu do žil. Napsala mě i manžela na genetické i imunologické vyšetření a mě ještě poslala na hysteroskopii. Nyní čekáme na výsledky toho všeho.
Mám novou práci, kde si myslí, že rodinu neplánuji, ale zatím se zdá, že celkově tu je méně stresu, než jsem byla zvyklá. Takže vlastně nakonec velmi dobrá změna.
Právě se vzpamatovávám z hysteroskopie, která snad proběhla dobře. A opět se nic nenašlo. Na imunologii jdeme příští týden a každým týdnem by měly být výsledky z genetiky. Pak snad budu vědět více.
Do budoucnosti koukám s nadějí. Konečně někdo (paní doktorka Musilová) vyslovil, to, čeho jsem se bála - otěhotnět můžu, problém bude asi miminko donosit, a tak je potřeba zjistit, proč se to děje.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20661
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ale u mě nebyl ani problém s otěhotněním, vždy vlastně na první pokus, ale vždy to skončilo potratem. Nakonec jsme zkusili poslední šanci IVF s PGS (vyšetření chromozomů embryí) a zjistila se příčina.
.
Štěstí potká i tebe 
moc držím palce, aby o tom šťastném konci byl dalsi deníček 