Jak jsem se nedočkala IVF
- Snažení
- Niny
- 10.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak jsem se před prázdninami chystala na umělé oplodnění, jak jsem se chystat přestala, protože se vše změnilo... Je to možná trochu delší čtení, omlouvám se.
V posledním a předposledním deníčku jsem psala mnoho o tom, jak se chystám na IVF a jak snad budu mít konečně od září v práci smlouvu na dobu určitou… a tak i ono mateřství bude s jistotou návratu na pracovní pozici.
Ale všechno je jinak, během třech měsíců se můj život otočil o 360°. Ale myslím, že jsem ve cestě za miminkem o pár kroků blíž cíli. Posuďte sami.
Nakonec jsme se s lékaři rozhodli ještě jeden cyklus na IVF počkat. Tak aby vše (stimulace, odběr i transfer) vycházelo na prázdniny a tím pádem na dovolenou - já budu v klidu, bez stresů, čímž se snad zvýší pravděpodobnost na úspěch. Onen poslední měsíc zkusíme věnovat ještě jednomu pokusu IUI. A já tak nabyla jistotu, že v září už budu nastupovat do nové školního roku těhotná.
Možná to ode mě bylo trochu nezodpovědné, ale paní ředitelka se v posledních letech chovala takovým způsobem nefér, že mi to vůči ní vůbec blbé nebylo. Udělala na mě tolik podrazů, že se snad ani sama nemůže divit.
Koncem roku přicházelo v práci mnoho administrativy a také hodnocení pedagogů. Pohovor v ředitelně, o tom, co jsme zvládli a co ne. Já za sebou měla jeden průšvih, velký, ale vlastně jsem si říkala, že pokud se rozhodne pro výpověď, bude mi to jedno. Holt nebudu mít onu vysněnou smlouvu na dobu neurčitou a čert to vem.
K mému překvapení se v ředitelně ukázalo, že paní ředitelka za mnou 100% stojí, chápe, jak se situace udála, a že jsem jí takřka neměla jak zabránit. Také jsem se dozvěděla, že jsem jedna z nejlepších metodiček ve škole, mám k dětem skvělý vztah a umím rozlišit, co potřebují a jak jim pomoci se mnoho nového naučit. A že by mne ráda příští rok více využila. Samá superlativa.
Když přišlo na rozsah mé práce příští rok a na to, co během příštího roku budu od školky potřebovat, došla řeč i na mou léčbu v Iscare (které se ve školce prostě rok ví), i nadále to znamená jeden den v měsíci volno kvůli zákroku IUI. Ředitelka nadšeně kýve, že s tím není problém.
Jaké je pro mě však překvapení, když ke mě další den přijde s tím, že zákon již neumožňuje dát mi smlouvu na dobu určitou a z tohoto důvodu si chce vzít ještě čas. Na rozmyšlenou, zda-li mě tu příští rok potřebuje. Prý nemám dostatečný tah na branku a ničím výrazným kolektivu nepřispívám.
Dá mi vědět za týden v pátek 26.6. Já v tu chvíli nějak nemám sílu jakkoliv reagovat. Téměř automaticky kývu a následně jí jdu ještě poprosit, zda by mi verdikt mohla sdělit už ve čtvrtek, protože v pátek nejsem v práci. V pátek 26.6. mě totiž čekala ona poslední inseminace a já chci být jen a jen v klidu.
Doma všem (manželovi i rodičům) oznamuji situaci s tím, že počítám, že mi smlouvu neprodlouží - jsem jediná, kdo tomu věří, ale já říďu znám tři roky, znám i jejího pragmatického partnera a je mi jasné, že on jí spočítal, že se nevyplatí prodlužovat smlouvu holce, co každým měsícem může přijít do jináče.
Trochu se bojím sama sebe. Vím, že jsem nervózka a snažím se myslet jen na miminko. Ať to ve čtvrtek dopadne jakkoliv, soustředím se hlavně na to, abych byla v klidu. Sama sebe přesvědčuju, že je jedno, jestli budu mít práci nebo ne.
K mému pobavení mi ve čtvrtek opravdu sděluje paní ředitelka, že mi dále smlouvu neprodlouží a že jejími slovy: „Nechci, aby sis myslela, že si za to můžeš ty, ale mě prostě zamrzelo, jak chladně si reagovala, když jsem ti řekla, že o tom uvažuji.“
Chachacha… čekala, že jí budu prosit o smilování. Vlastně na mě celý ten „vyhazovací pohovor“ působil tak, že čeká, až zaprosím a že mi snad místo chce nechat, až zaškemrám.
No nezaškemrám. Dvakrát jsem se ve škole otočila autem, abych vyvozila všechny věci, rozloučila se s kolegyněmi a odjela na prázdniny. Zvláštní, opravdu mi to není líto, ani slza neukápla. Jen loučení s kolegyněmi bylo trochu citové, ale lítost žádná.
Celým srdcem jsem upjatá na miminko, inseminace, menstruace, stimulace odběr vajíček, transfer a pokud by to náhodou nevyšlo, stihne se i transfer zmraženého embrya a to vše do konce prázdnin. Takový je plán.
Když svůj plán nastiňuji manželovi a už asi posté počítám, kolik nás to IVF bude stát, zamračí se a říká: „Ty nevěříš, že ta inseminace bude k něčemu?“ Ne, že bych nevěřila, proto se snažím být tak strašně pozitivní a odmítám se stresovat už teď,. Jen mám záložní plán.
Čas běží a mé čekání na menstruaci je nekonečné, tedy je na řadě těhu test…
MŮJ BOŽE, JE POZITIVNÍ. Dva dny to před mužem tajím, než čárka zesílí. Další dva týdny chodím na krev jako samoplátce. HCG stoupá více než dobře, pomalu začínám tomu štěstí věřit a peníze připravené na IVF schovávám.
Plán se mění: Koncem července to prozradíme rodičům a na podzim možná pomalu začneme nakupovat výbavičku.
Můj muž ale ještě nevěří. Jede se mnou k lékařce a zcela uvěří až ve chvíli, kdy mu ukazuje malou tečku na ultrazvuku. Za týden máme přijít na potvrzení akce srdeční, poté k obvodnímu gynekologovi.
Nakonec na kontrolu jdeme až za čtrnáct dní. Opět já i manžel, lékař se chvíli dívá, pak vysloví to, co už jsem slyšela a doufala, že už nikdy neuslyším:
„Přestalo se vyvíjet, bohužel se to někdy stává. Je prostě nemožné, že po 9. týdnu nebude viditelná srdeční akce.“
Svět se zastavil. Na zítra byli pozváni naši rodiče, aby se jim dobrá zpráva oznámila. Místo toho jsem dostala 14 dní, abych se rozkrvácela, jinak prý mám přijít a domluvíme revizi dělohy. Naštěstí si mé tělo časem poradilo samo.
A já se slzami v očích začala obrážet pohovory, naštěstí hned druhý vyšel a získala jsem stejné místo jen v jiné škole.
Musím říct, že mě dost překvapilo, že na každém z pohovorů zaznělo: „Já bych se vlastně neměla ptát, ale plánujete rodinu?“ A tak jsem řekla, že ne. A tak jsem tedy byla přijata. Štve mě, že člověk musí lhát, aby mohl pracovat.
Když jsem se trochu vzpamatovala a objednala se do Iscare na kontrolu, paní doktorka Musilová (jí velké díky) mi vlila novou sílu do žil. Napsala mě i manžela na genetické i imunologické vyšetření a mě ještě poslala na hysteroskopii. Nyní čekáme na výsledky toho všeho.
Mám novou práci, kde si myslí, že rodinu neplánuji, ale zatím se zdá, že celkově tu je méně stresu, než jsem byla zvyklá. Takže vlastně nakonec velmi dobrá změna.
Právě se vzpamatovávám z hysteroskopie, která snad proběhla dobře. A opět se nic nenašlo. Na imunologii jdeme příští týden a každým týdnem by měly být výsledky z genetiky. Pak snad budu vědět více.
Do budoucnosti koukám s nadějí. Konečně někdo (paní doktorka Musilová) vyslovil, to, čeho jsem se bála - otěhotnět můžu, problém bude asi miminko donosit, a tak je potřeba zjistit, proč se to děje.
Přečtěte si také
„Podle numerologie se k sobě nehodíte.“ Babička ničí neteři první lásku
- Anonymní
- 16.10.26
- 2152
Moje patnáctiletá neteř Lucie nedávno prožila to nejkrásnější, co věk dospívání nabízí – poprvé se zamilovala. Kluk se jmenuje Filip, chodí spolu na gymnázium, učí se velmi dobře a chová se k ní...
On chtěl sex bez kondomu. Já řekla ne a najednou jsem byla ta, která prudí
- Anonymní
- 16.10.26
- 2391
„S kondomem mě to prostě nebaví.“ Řekl mi přítel při našem asi čtvrtém milování. Dosud to toleroval, protože jsem mu několikrát vysvětlovala, že antikoncepci užívat nemůžu a nechci.
Učitelka kreslí prvňáčkovi do sešitu prasátka. Po 6 týdnech školu nesnáší
- Anonymní
- 16.10.26
- 3991
Před dvěma měsíci zářil nadšením, do batohu si natěšeně chystal penál a nemohl se dočkat, až z něj bude velký školák. Dnes? Ranní slzy, otrávený výraz a neustálé opakování: „Maminko, já už tam...
Trapas na letišti mě stál místo v letadle. Klidně bych si to ale zopakovala
- Anonymní
- 16.10.26
- 4234
Někdy se dějí věci, které možná ze začátku vypadají jako světové neštěstí, mě se ale jedna taková nehoda opravdu vyplatila. Dnes té katastrofě říkám miláčku.
Manžel už má čtyři vánoční večírky, já nejsem zvaná. Jsem totiž na mateřské
- Anonymní
- 16.10.26
- 5363
Je teprve říjen a já už mám od manžela v kalendáři čtyři termíny vánočních večírků, na které nejsem zvaná. Čtyři! Do Vánoc zbývají dva měsíce, takže se těším, co dalšího se ještě dozvím. Třeba že...
Je mi skoro 40, mám dvě malé děti. Přesto toužím po diskotéce jako za mlada
- Anonymní
- 15.10.26
- 1353
Tak moc mi chybí bezhlavé trsání na diskotékách, že mám chuť si to zopakovat. Ale copak to jde, když je vám skoro 40 a máte dvě malé děti?
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 3425
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 2229
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 2555
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 2501
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
ale u mě nebyl ani problém s otěhotněním, vždy vlastně na první pokus, ale vždy to skončilo potratem. Nakonec jsme zkusili poslední šanci IVF s PGS (vyšetření chromozomů embryí) a zjistila se příčina.
.
Štěstí potká i tebe 
moc držím palce, aby o tom šťastném konci byl dalsi deníček 