Jak jsme rodili u Apolináře
- Porod
- helbell
- 12.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A už je to tady. Zpětně zjišťuji, že celé těhotenství strašně uteklo a i my se dočkali. Všechno probíhalo ukázkově a já jsem z porodu neměla nejmenší obavu ani jako prvorodička. Přesto jsem četla deníčky a zakládala diskuze, abych se dostala do obrazu, jak to u námi vybraného Apolináře funguje. S některými zkušenostmi a názory se mohu ztotožnit, ale jiné opravdu nechápu. A jak to tedy bylo...
Termíny jsem měla 22. a 23. 9. Do poradny a na monitor jsem chodila od 1. 9. Každý týden stejné nic, nic, nic, žádné informace jen, že mimi je vysoko a jsem bez komplikací. A to i přezto, že na některých monitorech kontrakce byly. Až do termínu jsem byla v klidu. Ale ono ani po termínech se nic nezměnilo, jen mě tam honili obden. 30. 9. se teprve paní doktorka podivila proč nejsem už objednaná na zátěžový test a UZ a objednala mě na 3. 10. (po víkendu) s tím, že nález je: stále uzavřená, plod vysoko. S manželem, který mne vždy doprovázel jsme opět odcházeli bez informací a den ode dne více neštastní.
Teprve teď si myslím, že dost věcí (i co by možná pomohly, u porodu zanedbali). Byl před námi víkend, jeden z posledních slunečných, tak jsme se rozhodli, že po úklidu zahrady uděláme ohýnek a opečem buřty. Mě už od rána nebylo nejlépe, nic moc mne nebolelo, ale už bylo vše namáhavější (do posledka jsem byla čilá jako na začátku těhu). Manželovi jsem trochu pomohla, ale rodinné buřtíkiády jsem se už neúčastnila. Bylo mi hůř a hůř, ale ne tak, abych si myslela, že je čas.
Přesto manžel ve 23:15 zavelel a jeli jsme s tím, že radši vícekrát než-li pozdě. Pro zkrácení, 24:00 přijetí, vyšetření a monitor (personál byl velmi milý). 0:30 nález 0, prý jen horší poslíčci, 0:45 odjezd domů. Bolesti se mírně stupňovaly, ale čekala jsem, že přejdou. Manžel doma usnul, ale já už ne. Až do 7:00 jsme se kroutila v pravidelných pětiminutových intervalech (podle PA z denní směny i častějších) než jsem se rozhodla vzbudit manžela a jet znovu. Následovalo to samé, vyšetření, monitor, posouzení lékařem a ejhle, domu se nejede. Otevřená na 2 prsty a protože jsem byla po termínu už 9 dní a kontrakce byly, dostala jsem košili čaj a snídani(nad tím jsem snad žasla víc jak nad tím, že opravdu budeme rodit), kapačku s ATB na streptokoka a manžela na přípravnu. Povídali jsme si vyplňovali papíry s PA, mně bylo dobře a neměla jsem strach.
Manžela pak poslali na 2 hodiny domů a mě courat po nemocnici a po zahradě. Manžel přijel ve 12:30, a to už jsem byla po přípravě (klystýr není nic hrozného, oholená jsem byla z domova a sprcha byla příjemná, jen malinko rozbitá, tak mi stříkala místy na kanylu po ATB 
Pak mě uložili na box, kde už byl i manžel. Tam jsem ty časy tak moc nesledovala, ale stále jsme si s manželem povídali, smáli se, vtipkovali, občas přišla nebo prošla jedna z PA a i ty byly moc a moc milé (s jednou jsme si pak dokonce povídali na chodbě při cestě na záchod). Pak mi napíchli epidural (to tedy nic moc, cukla jsem sebou), ale zas mi bylo dobře. Střídali mi kapačku s glukózou a oxytocinem. Manžel si dělal srandu, když říkali, že to mám na energii (celý den už jsem nic nejedla), že mi tam teď teče knedlo zelo vepřo.
Vše takto vesele probíhalo až do zhruba 19:30, kdy se vystřídala směna a mé milé PA nahradila směna noční, která mě poslala domů. A na mě nastoupila mladičká PA. Už mi nedala epidural a že se to musí rozjet pořádně (co vím těď je, že i u prvorodičky pokud je alespoň na 8 prstů jako jsem byla já, by měl porod nastat do hodiny). Po hodině a půl v křečích jsem se, věčně nějak přehazovaná s kalíškem na zvratky a neuvěřitelnou podporou manžela, bohužel zastavila na 9,5 prstech. Pak se u mě vystřídali doktoři, zkoušeli jsme tlačit, ale nic, až už to nešlo a musel být akutní císař.
Náš Petřík se narodil ve 22:06 s váhou 4485 g a délkou 54 cm. Byla jsem jen lokálně umrtvená a vše okolo jsem vnímala a můžu říct, že to byl krásný zážitek. Na sále doktoři vtipkovali a i mně to psychycky pomohlo. Tatínek radši čekal vedle, ale i tak jsme spolu ještě pak prohodili pár slov než mě převezli na JIP, kde jsem se krásně po tom všem vyspala. Doufám, že jsem tímto případným rodičkám u Apolináře pomohla nastínit, jak to tam chodí (i když to každá máme jinak, zažila jsem tam porod během 20 minut). Ale hlavní je nemít strach a držet se jejich rad, jsou tam opravdu profesionálové (tedy myslím na sále) a nesmíte čekat, že tam jdete do hotelu nebo do soukromé nemocnice, kde se vám věnují 24 hodin v kuse, pak budete spokojené jako já. O oddělení šestinedělí napíši snad jindy, dnes jen, že profesionalita platí i tam, ale jídlo je tam strašné
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 870
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1569
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1836
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 850
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 907
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 824
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1272
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 4059
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1361
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1458
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Rodila jsem tam před více než třemi roky a nezdálo se mi to tak strašné 
Ale asi vyměnili kuchaře 
, ale je fakt že na jídle porodnice „nestojí“.
Malej byl macek ale nikdo mi odhad váhy nedělal což mě zarazilo a proto myslím, že péče v poradně u Apolináře není 100%. Jinak k tomu jídlu jíst se to samozdřejmě dá když je hlad a ten si myslím tam máme všechny, ale já měla málo a když nepřijde člověk ke stolu hned je to studené a ohřátí je problém, mě paní v kuchyňce seřvala, že spěchá. Polévky mě naopak chutnaly a druhé moc ne, ale možná je to i tím, že po sekci dávají první den jen vše mleté a to je ekl 
Z porodnice jsem přišla o 12kg lehčí a to jsem v těhu nabrala jen 8. 
Mohu se vším jen souhlasit s výjimkou jídla - mně chutnalo 
.To je ale už jedno.Pro mě byl císař výhra bála jsem se hojení nástřihu, potrhání a následných změn tam dole (chození na záchod ,sex a tak).Jizva se hojí nádharně a není vidět,už druhý den jsem lítala jako čamrda.Stejně si myslím, že každá maminka cítí že to prostě nejde když to nejde a já to tak nějak tušila, že bude.Jinak opravdu naprostá spokojenost 
, patřím k lidem kteří si pro radu radši zajdou než aby jim někdo stál za zadkem.
