Dovolená 2012

Jeli jsme s karavanem do Krkonoš, kam jezdí manžel s rodinnou už roky, tak jsme si mysleli, že nám dovču kromě špatného počasí nemůže nic pokazit. No jeden myslel, že… Auto bylo zrevidované, aby nás nikde nenechalo, karavan taky, já nás všechny sbalila, nakoupila atd. Manžela už sice pár dní pobolívala hlava, ale kdo by tomu věnoval extra pozornost. Všichni jsme se těšili a s tím jsme tedy vyrazili.

První den a půl to byla idylka, teda kromě té manželovy hlavy, ale jako skoro každý chlap se to snažil maskovat a já jsem si říkala, přešlo ho to. Pak se nám ale prudce zhoršilo počasí (pršelo téměř pořád), došly nám ručníky, všude bylo vlhko, i v karavanu, jak se to tam sráželo, byly jsme tam čtyři zavření, děti se nudily, a tak jsme se dohodli, že prostě jedeme domů, kde svítilo sluníčko, a holt si ten týden užijeme doma zadarmo a u bazénu.

Doma jsme si to ale neužívali dlouho. Manžel musel s pravdou ven, že ho ta hlava bere safra hodně, a pak se přidaly i horečky okolo 39. A tak jsem zavelela a vyrazili jsme směr pohotovost Motol (to bylo ve středu večer, začínaly svátky, tak proto pohotovost a ne obvoďák). Po dvou neskutečných hodinách v čekárně, blbých řečech doktorky, dostal manžel antibiotika a šel domů s tím, že se neví, co to je. No situace se opakovala po pár hodinách znovu, protože horečka se střídala se zimnicí a bolestí všeho, co jde, malátností aj. Na pohotovosti nás už vzali přednostně a rovnou nás předali na urgentní příjem, kde nám řekli, ať zkusíme přidat Paralen (ten jsem mu dávala už předtím, jen jsem se bála ho kombinovat s těmi atb).

No nic se nestalo, vše bylo stejné, tak další noc už rovnou na ten urgentní příjem, kam jsme měli přijet, kdyby to nepolevilo. Udělali mu nějaká vyšetření a jako předtím nic nenašli, stačili ho postrašit lumbální punkcí a měl počkat do pondělí, a pak na punkci přijet, pokud by to stále bolelo. A dali mu recept na Ibalgin (no jak jsme mohli propána zapomenout na všelék ibáček). Potom se manželovi udělalo na chvíli dobře, a tak jsme se ještě stihli pohádat o tom, že tohle není řešení a jak jsem zlá, když ho chci posílat na šťourání do páteře a co kdyby se něco stalo a už se nepostavil, no jak říkám, postrašili ho slušně a poslali zase domů.

Ale bolesti nepovolily a dokonce se vrátily i horečky, zimnice a vše ostatní. A tak jsem ho vezla v neděli po čtvrté během tří dnů do Motola s tím, že už byl tak zbídačený, že si o tu lumbálku řekl sám. Tak si ho tam konečně nechali a vyšetřili pořádně. CT, krev, moč, tlak, teplota, a nakonec i ta lumbální punkce nic neukázaly. Nebo alespoň já z toho moc moudrá nejsem. Lékař říkal: "dle zhoršených jaterních testů a bílkoviny v moči to vypadá, že je někde zánět, ale protože se nic neukázalo, asi je to jen viróza, na kterou se ale nedávají ani atb, protože ta by nezabrala“. Manžel samozřejmě nedodržel to, že se má být po lumbálce několik hodin v klidu, aby ho nebolela hlava, protože mu prý jen řekli, že stačí hodina na břiše, pak už chodil všude po svých a nikomu to nevadilo, tak že se u něj rozjel postpunkční syndrom a hlava ho bere ještě více než kdy předtím.

Zítra mi ho propustí a já jsem zoufalá, co bude dál. Doufám, že až přejde ten syndrom, bude mu už dobře, ale pokud má tedy někde neléčený zánět, tak nevím, a co bude pak? Motol mě zklamal na plné čáře, protože mi vrací manžela v horším stavu, než tam šel. A dovolená? Sice dopadla katastroficky, ale to je úplně jedno, jen ať je ten můj silný a statečný chlap zase takový, jakého ho znám, a ať už ho nikdy nevleču jako kus hadru do nemocnice, protože v tu chvíli mi strachy pukalo srdce, jak ho miluji.