Mámě
- O životě
- helbell
- 20.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Anděl, průvodce životem, člověk nenahraditelný... A ty? Maminko, chci ti věnovat tento vzkaz, i když vím, že si ho nikdy nepřečteš a nikdy ti nebudu schopna ti to říct.
Je to 23 let, co se známe a přesto jsme se nikdy nepoznaly. Měly jsme tu být jedna pro druhou a přesto jsme si cizí. Proč to vše došlo tak daleko? Když jsem tě nejvíc potřebovala, nebyla jsi tu, já vím pracovala jsi, abych se měla dobře. A dobře mi bylo. Vlastně ti musím poděkovat za krásné dětství s babičkou na vesnici se zvířaty a kamarády, musím ti poděkovat za krásné dětství bez tebe. To, co nastalo pak, když jsi byla s námi doma, byl už jen teror.
Nejspíš sis myslela, že jsi neuspěla ve svém životě, a tak jsi začala vkládat naděje ve mě. A já tě pod nátlakem zklamávala a zklamávala… Nedostala jsem se na gympl, jak sis přála (jak asi taky se čtyřkama už v té době), nedodělala jsem studium kytary ani zpěv (vzpomeň si na to, když jsi mě odtáhla do lesa i s kytarou a notama s tím, že domů nepůjdeme, dokud to nedám zpaměti, koho by to pak bavilo, že…).
A co to všemožné vydírání babičky přeze mě, když jsi něco od ní potřebovala. Víš vždy jsem si myslela, že je to tak normální, že všechny rodiče a děti to tak mají (a to nepočítám ty zkažené Vánoce, při kterých sis vždy něco našla, abys mohla být vzteklá nebo křičet, a ty narozeniny, které jsme v rodině skoro odbourali, protože to vše byla faleš). Já vím i tatínek měl na všem svou vinu, opustil nás hned po mém narození. Opustil, no a? I tak jsme se mohly mít fajn, ale ty jsi se s tím nikdy nesrovnala a sedmnáct let mi ho tajila…
Ale stejně nebylo vše jen černé, to bych ti křivdila. Když jsi podnikala, bylo to prima, byla jsi štastná a my s tebou. Dokud jsi nezačala pít a nepropila se ve vlastní hospodě ke krachu a další zlobě vůči celému světu a nám, tvým nejbližším. Nediv se proto, že jsem hned po osmnáctých narozenimách zklapla kufry a šla za prvním chlapem, co se na mě usmál (sice jsme spolu chodili už tři roky před tím, ale první byl…). Už roky jsem se stejně starala o své věci sama. Asi bys řekla a jak jsi dopadla…
Ano, padla jsem na dno. Propadla jsem anorexii (protože jsem chtěla být jednou dokonalá, jak sis přála, ale taky proto, že si k nám pro tebe obden jezdili policisté, protože jsi opilá napadala celou přítelovu rodinu a dělala mi ostudu, kde se dalo). Ta nemoc mě stála dva roky života, ale dostala jsem se z ní (pomohla jsi mi trochu). Našla jsem svého tátu, zbytek rodíny, opustila přítele, který by mě nechal snad umřít, dostudovala jsem prestižní střední školu s krásným výsledkem (jsem na sebe za to hrdá a tys mi nešla ani na ples…) a hlavně jsem se vrátila domů, mohla jsi být spokojená, ale ne vše po čase začalo na novo…
Měla jsem ale štěstí a potkala skvělého člověka, který měl také své za sebou. Přeskočila jiskra, začali jsme spolu žít a po roce se vzali a z lásky se nám za pár měsíců narodí chlapeček. A co ty? Mého Petra jsi nikdy neviděla a přesto o něm mluvíš jako o póvlu, o jeho rodíčích taky a to jim jako rodičům nesaháš ani po kolena a mě jsi vzkázala, ať jdu na potrat, že se narodí stejně jen zmetek jako jeho otec. Vůbec ti nedochází, že je to tvoje první vnouče, tvoje krev? Podali jsme na tebe s manželem trestní oznámení za obtěžování, urážky a ty sama víš… A to jsem jim tam neřekla, kolik mám od tvých napadení jizev po těle (stačí ty na duši).
Víš maminko, celý život mi ta tvá zloba trhala srdce a čekala jsem, že přijdeš a omluvíš se a já ti ráda odpustím (protože máš být můj anděl), ale nestalo se a nestane, protože už nemůžu, jsem unavená od slz, co jsem za tebe proplakala. Už nebudu doufat, už budu jen žít… Až si dnes lehnu ke svému muži a pohladím si bříško s miminkem, budu ta nejštastnější ženská na světě. Maminko, ve finále jsem přece dokázala víc než ty, mám krásnou a spokojenou rodinu. Můžeš být na mě hrdá…
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17090
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2270
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2449
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2194
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1457
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4111
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6235
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3448
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 3256
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2234
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
-a myslím,že by to Tvá matka číst měla.Jinak ale spravedlnost je a Ty jsi získala dobrou rodinu ze strany manžela-já to mám naopak-myslím,že málokdo má vše-ale váhy se v optimálním případě vyrovnávají-něco vezmu něco dám 
), náš malej bude mít rodiče který tu budou pro něho do konce života.
. Podle vseho muzes byt na sebe opravdu hrda a preji ti v zivote jen to dobre! Bud spokojena s tim, co jsi v zivote dokazala a se svoji rodinkou (tim myslim prcka, manzela a jeho rodinu) a netrap se nicim, co asi bohuzel nezmenis. Treba to tva maminka jednou vsechno pochopi…
jsi statečná,je málo lidí kteří to dokážou vše vydržet ,jako ty! obdivuju tě 