Mámě
- O životě
- helbell
- 20.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Anděl, průvodce životem, člověk nenahraditelný... A ty? Maminko, chci ti věnovat tento vzkaz, i když vím, že si ho nikdy nepřečteš a nikdy ti nebudu schopna ti to říct.
Je to 23 let, co se známe a přesto jsme se nikdy nepoznaly. Měly jsme tu být jedna pro druhou a přesto jsme si cizí. Proč to vše došlo tak daleko? Když jsem tě nejvíc potřebovala, nebyla jsi tu, já vím pracovala jsi, abych se měla dobře. A dobře mi bylo. Vlastně ti musím poděkovat za krásné dětství s babičkou na vesnici se zvířaty a kamarády, musím ti poděkovat za krásné dětství bez tebe. To, co nastalo pak, když jsi byla s námi doma, byl už jen teror.
Nejspíš sis myslela, že jsi neuspěla ve svém životě, a tak jsi začala vkládat naděje ve mě. A já tě pod nátlakem zklamávala a zklamávala… Nedostala jsem se na gympl, jak sis přála (jak asi taky se čtyřkama už v té době), nedodělala jsem studium kytary ani zpěv (vzpomeň si na to, když jsi mě odtáhla do lesa i s kytarou a notama s tím, že domů nepůjdeme, dokud to nedám zpaměti, koho by to pak bavilo, že…).
A co to všemožné vydírání babičky přeze mě, když jsi něco od ní potřebovala. Víš vždy jsem si myslela, že je to tak normální, že všechny rodiče a děti to tak mají (a to nepočítám ty zkažené Vánoce, při kterých sis vždy něco našla, abys mohla být vzteklá nebo křičet, a ty narozeniny, které jsme v rodině skoro odbourali, protože to vše byla faleš). Já vím i tatínek měl na všem svou vinu, opustil nás hned po mém narození. Opustil, no a? I tak jsme se mohly mít fajn, ale ty jsi se s tím nikdy nesrovnala a sedmnáct let mi ho tajila…
Ale stejně nebylo vše jen černé, to bych ti křivdila. Když jsi podnikala, bylo to prima, byla jsi štastná a my s tebou. Dokud jsi nezačala pít a nepropila se ve vlastní hospodě ke krachu a další zlobě vůči celému světu a nám, tvým nejbližším. Nediv se proto, že jsem hned po osmnáctých narozenimách zklapla kufry a šla za prvním chlapem, co se na mě usmál (sice jsme spolu chodili už tři roky před tím, ale první byl…). Už roky jsem se stejně starala o své věci sama. Asi bys řekla a jak jsi dopadla…
Ano, padla jsem na dno. Propadla jsem anorexii (protože jsem chtěla být jednou dokonalá, jak sis přála, ale taky proto, že si k nám pro tebe obden jezdili policisté, protože jsi opilá napadala celou přítelovu rodinu a dělala mi ostudu, kde se dalo). Ta nemoc mě stála dva roky života, ale dostala jsem se z ní (pomohla jsi mi trochu). Našla jsem svého tátu, zbytek rodíny, opustila přítele, který by mě nechal snad umřít, dostudovala jsem prestižní střední školu s krásným výsledkem (jsem na sebe za to hrdá a tys mi nešla ani na ples…) a hlavně jsem se vrátila domů, mohla jsi být spokojená, ale ne vše po čase začalo na novo…
Měla jsem ale štěstí a potkala skvělého člověka, který měl také své za sebou. Přeskočila jiskra, začali jsme spolu žít a po roce se vzali a z lásky se nám za pár měsíců narodí chlapeček. A co ty? Mého Petra jsi nikdy neviděla a přesto o něm mluvíš jako o póvlu, o jeho rodíčích taky a to jim jako rodičům nesaháš ani po kolena a mě jsi vzkázala, ať jdu na potrat, že se narodí stejně jen zmetek jako jeho otec. Vůbec ti nedochází, že je to tvoje první vnouče, tvoje krev? Podali jsme na tebe s manželem trestní oznámení za obtěžování, urážky a ty sama víš… A to jsem jim tam neřekla, kolik mám od tvých napadení jizev po těle (stačí ty na duši).
Víš maminko, celý život mi ta tvá zloba trhala srdce a čekala jsem, že přijdeš a omluvíš se a já ti ráda odpustím (protože máš být můj anděl), ale nestalo se a nestane, protože už nemůžu, jsem unavená od slz, co jsem za tebe proplakala. Už nebudu doufat, už budu jen žít… Až si dnes lehnu ke svému muži a pohladím si bříško s miminkem, budu ta nejštastnější ženská na světě. Maminko, ve finále jsem přece dokázala víc než ty, mám krásnou a spokojenou rodinu. Můžeš být na mě hrdá…
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 95
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 83
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 148
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 90
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 111
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1089
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1252
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1860
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 560
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 681
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
-a myslím,že by to Tvá matka číst měla.Jinak ale spravedlnost je a Ty jsi získala dobrou rodinu ze strany manžela-já to mám naopak-myslím,že málokdo má vše-ale váhy se v optimálním případě vyrovnávají-něco vezmu něco dám 
), náš malej bude mít rodiče který tu budou pro něho do konce života.
. Podle vseho muzes byt na sebe opravdu hrda a preji ti v zivote jen to dobre! Bud spokojena s tim, co jsi v zivote dokazala a se svoji rodinkou (tim myslim prcka, manzela a jeho rodinu) a netrap se nicim, co asi bohuzel nezmenis. Treba to tva maminka jednou vsechno pochopi…
jsi statečná,je málo lidí kteří to dokážou vše vydržet ,jako ty! obdivuju tě 