Mámě
- O životě
- helbell
- 20.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Anděl, průvodce životem, člověk nenahraditelný... A ty? Maminko, chci ti věnovat tento vzkaz, i když vím, že si ho nikdy nepřečteš a nikdy ti nebudu schopna ti to říct.
Je to 23 let, co se známe a přesto jsme se nikdy nepoznaly. Měly jsme tu být jedna pro druhou a přesto jsme si cizí. Proč to vše došlo tak daleko? Když jsem tě nejvíc potřebovala, nebyla jsi tu, já vím pracovala jsi, abych se měla dobře. A dobře mi bylo. Vlastně ti musím poděkovat za krásné dětství s babičkou na vesnici se zvířaty a kamarády, musím ti poděkovat za krásné dětství bez tebe. To, co nastalo pak, když jsi byla s námi doma, byl už jen teror.
Nejspíš sis myslela, že jsi neuspěla ve svém životě, a tak jsi začala vkládat naděje ve mě. A já tě pod nátlakem zklamávala a zklamávala… Nedostala jsem se na gympl, jak sis přála (jak asi taky se čtyřkama už v té době), nedodělala jsem studium kytary ani zpěv (vzpomeň si na to, když jsi mě odtáhla do lesa i s kytarou a notama s tím, že domů nepůjdeme, dokud to nedám zpaměti, koho by to pak bavilo, že…).
A co to všemožné vydírání babičky přeze mě, když jsi něco od ní potřebovala. Víš vždy jsem si myslela, že je to tak normální, že všechny rodiče a děti to tak mají (a to nepočítám ty zkažené Vánoce, při kterých sis vždy něco našla, abys mohla být vzteklá nebo křičet, a ty narozeniny, které jsme v rodině skoro odbourali, protože to vše byla faleš). Já vím i tatínek měl na všem svou vinu, opustil nás hned po mém narození. Opustil, no a? I tak jsme se mohly mít fajn, ale ty jsi se s tím nikdy nesrovnala a sedmnáct let mi ho tajila…
Ale stejně nebylo vše jen černé, to bych ti křivdila. Když jsi podnikala, bylo to prima, byla jsi štastná a my s tebou. Dokud jsi nezačala pít a nepropila se ve vlastní hospodě ke krachu a další zlobě vůči celému světu a nám, tvým nejbližším. Nediv se proto, že jsem hned po osmnáctých narozenimách zklapla kufry a šla za prvním chlapem, co se na mě usmál (sice jsme spolu chodili už tři roky před tím, ale první byl…). Už roky jsem se stejně starala o své věci sama. Asi bys řekla a jak jsi dopadla…
Ano, padla jsem na dno. Propadla jsem anorexii (protože jsem chtěla být jednou dokonalá, jak sis přála, ale taky proto, že si k nám pro tebe obden jezdili policisté, protože jsi opilá napadala celou přítelovu rodinu a dělala mi ostudu, kde se dalo). Ta nemoc mě stála dva roky života, ale dostala jsem se z ní (pomohla jsi mi trochu). Našla jsem svého tátu, zbytek rodíny, opustila přítele, který by mě nechal snad umřít, dostudovala jsem prestižní střední školu s krásným výsledkem (jsem na sebe za to hrdá a tys mi nešla ani na ples…) a hlavně jsem se vrátila domů, mohla jsi být spokojená, ale ne vše po čase začalo na novo…
Měla jsem ale štěstí a potkala skvělého člověka, který měl také své za sebou. Přeskočila jiskra, začali jsme spolu žít a po roce se vzali a z lásky se nám za pár měsíců narodí chlapeček. A co ty? Mého Petra jsi nikdy neviděla a přesto o něm mluvíš jako o póvlu, o jeho rodíčích taky a to jim jako rodičům nesaháš ani po kolena a mě jsi vzkázala, ať jdu na potrat, že se narodí stejně jen zmetek jako jeho otec. Vůbec ti nedochází, že je to tvoje první vnouče, tvoje krev? Podali jsme na tebe s manželem trestní oznámení za obtěžování, urážky a ty sama víš… A to jsem jim tam neřekla, kolik mám od tvých napadení jizev po těle (stačí ty na duši).
Víš maminko, celý život mi ta tvá zloba trhala srdce a čekala jsem, že přijdeš a omluvíš se a já ti ráda odpustím (protože máš být můj anděl), ale nestalo se a nestane, protože už nemůžu, jsem unavená od slz, co jsem za tebe proplakala. Už nebudu doufat, už budu jen žít… Až si dnes lehnu ke svému muži a pohladím si bříško s miminkem, budu ta nejštastnější ženská na světě. Maminko, ve finále jsem přece dokázala víc než ty, mám krásnou a spokojenou rodinu. Můžeš být na mě hrdá…
Přečtěte si také
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 15
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 20
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 76
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2917
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2009
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3677
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 12962
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1005
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7428
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 3177
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
-a myslím,že by to Tvá matka číst měla.Jinak ale spravedlnost je a Ty jsi získala dobrou rodinu ze strany manžela-já to mám naopak-myslím,že málokdo má vše-ale váhy se v optimálním případě vyrovnávají-něco vezmu něco dám 
), náš malej bude mít rodiče který tu budou pro něho do konce života.
. Podle vseho muzes byt na sebe opravdu hrda a preji ti v zivote jen to dobre! Bud spokojena s tim, co jsi v zivote dokazala a se svoji rodinkou (tim myslim prcka, manzela a jeho rodinu) a netrap se nicim, co asi bohuzel nezmenis. Treba to tva maminka jednou vsechno pochopi…
jsi statečná,je málo lidí kteří to dokážou vše vydržet ,jako ty! obdivuju tě 