Mámě
- O životě
- helbell
- 20.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Anděl, průvodce životem, člověk nenahraditelný... A ty? Maminko, chci ti věnovat tento vzkaz, i když vím, že si ho nikdy nepřečteš a nikdy ti nebudu schopna ti to říct.
Je to 23 let, co se známe a přesto jsme se nikdy nepoznaly. Měly jsme tu být jedna pro druhou a přesto jsme si cizí. Proč to vše došlo tak daleko? Když jsem tě nejvíc potřebovala, nebyla jsi tu, já vím pracovala jsi, abych se měla dobře. A dobře mi bylo. Vlastně ti musím poděkovat za krásné dětství s babičkou na vesnici se zvířaty a kamarády, musím ti poděkovat za krásné dětství bez tebe. To, co nastalo pak, když jsi byla s námi doma, byl už jen teror.
Nejspíš sis myslela, že jsi neuspěla ve svém životě, a tak jsi začala vkládat naděje ve mě. A já tě pod nátlakem zklamávala a zklamávala… Nedostala jsem se na gympl, jak sis přála (jak asi taky se čtyřkama už v té době), nedodělala jsem studium kytary ani zpěv (vzpomeň si na to, když jsi mě odtáhla do lesa i s kytarou a notama s tím, že domů nepůjdeme, dokud to nedám zpaměti, koho by to pak bavilo, že…).
A co to všemožné vydírání babičky přeze mě, když jsi něco od ní potřebovala. Víš vždy jsem si myslela, že je to tak normální, že všechny rodiče a děti to tak mají (a to nepočítám ty zkažené Vánoce, při kterých sis vždy něco našla, abys mohla být vzteklá nebo křičet, a ty narozeniny, které jsme v rodině skoro odbourali, protože to vše byla faleš). Já vím i tatínek měl na všem svou vinu, opustil nás hned po mém narození. Opustil, no a? I tak jsme se mohly mít fajn, ale ty jsi se s tím nikdy nesrovnala a sedmnáct let mi ho tajila…
Ale stejně nebylo vše jen černé, to bych ti křivdila. Když jsi podnikala, bylo to prima, byla jsi štastná a my s tebou. Dokud jsi nezačala pít a nepropila se ve vlastní hospodě ke krachu a další zlobě vůči celému světu a nám, tvým nejbližším. Nediv se proto, že jsem hned po osmnáctých narozenimách zklapla kufry a šla za prvním chlapem, co se na mě usmál (sice jsme spolu chodili už tři roky před tím, ale první byl…). Už roky jsem se stejně starala o své věci sama. Asi bys řekla a jak jsi dopadla…
Ano, padla jsem na dno. Propadla jsem anorexii (protože jsem chtěla být jednou dokonalá, jak sis přála, ale taky proto, že si k nám pro tebe obden jezdili policisté, protože jsi opilá napadala celou přítelovu rodinu a dělala mi ostudu, kde se dalo). Ta nemoc mě stála dva roky života, ale dostala jsem se z ní (pomohla jsi mi trochu). Našla jsem svého tátu, zbytek rodíny, opustila přítele, který by mě nechal snad umřít, dostudovala jsem prestižní střední školu s krásným výsledkem (jsem na sebe za to hrdá a tys mi nešla ani na ples…) a hlavně jsem se vrátila domů, mohla jsi být spokojená, ale ne vše po čase začalo na novo…
Měla jsem ale štěstí a potkala skvělého člověka, který měl také své za sebou. Přeskočila jiskra, začali jsme spolu žít a po roce se vzali a z lásky se nám za pár měsíců narodí chlapeček. A co ty? Mého Petra jsi nikdy neviděla a přesto o něm mluvíš jako o póvlu, o jeho rodíčích taky a to jim jako rodičům nesaháš ani po kolena a mě jsi vzkázala, ať jdu na potrat, že se narodí stejně jen zmetek jako jeho otec. Vůbec ti nedochází, že je to tvoje první vnouče, tvoje krev? Podali jsme na tebe s manželem trestní oznámení za obtěžování, urážky a ty sama víš… A to jsem jim tam neřekla, kolik mám od tvých napadení jizev po těle (stačí ty na duši).
Víš maminko, celý život mi ta tvá zloba trhala srdce a čekala jsem, že přijdeš a omluvíš se a já ti ráda odpustím (protože máš být můj anděl), ale nestalo se a nestane, protože už nemůžu, jsem unavená od slz, co jsem za tebe proplakala. Už nebudu doufat, už budu jen žít… Až si dnes lehnu ke svému muži a pohladím si bříško s miminkem, budu ta nejštastnější ženská na světě. Maminko, ve finále jsem přece dokázala víc než ty, mám krásnou a spokojenou rodinu. Můžeš být na mě hrdá…
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1065
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 505
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 476
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 210
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1849
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3618
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1331
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1355
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 817
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3549
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
-a myslím,že by to Tvá matka číst měla.Jinak ale spravedlnost je a Ty jsi získala dobrou rodinu ze strany manžela-já to mám naopak-myslím,že málokdo má vše-ale váhy se v optimálním případě vyrovnávají-něco vezmu něco dám 
), náš malej bude mít rodiče který tu budou pro něho do konce života.
. Podle vseho muzes byt na sebe opravdu hrda a preji ti v zivote jen to dobre! Bud spokojena s tim, co jsi v zivote dokazala a se svoji rodinkou (tim myslim prcka, manzela a jeho rodinu) a netrap se nicim, co asi bohuzel nezmenis. Treba to tva maminka jednou vsechno pochopi…
jsi statečná,je málo lidí kteří to dokážou vše vydržet ,jako ty! obdivuju tě 