Zdraví na povel

Jako malá jsem vyrůstala u babičky, která je zarytým odpůrcem lékařů, nemocnic a celého zdravotnictví. A tak to taky u nás vypadalo, léčilo se bylinkami a vším, co vyčetla ze starých knih. O tom, že je dnes má zdravotní karta jako soudní spis, se nemusím zmiňovat, samozřejmě, že očkovaná jsem téměř nebyla a ani pravidelné dětské kontroly nebyly bez problémů. Ale co je nejdůležitější a vlastně nejhorší, tomuto vzdoru bylo přisuzováno mé zdraví.

Samozřejmě, jako další efekt jsem získala naprostý odpor, až bych řekla hrůzu z doktorů a všeho, co se jich týká. A jeho překonání bylo veliké utrpení. Ale o tom psát nechci, jde o to zdraví, které není vždy takové, jak se tváří.

Začalo to brýlemi. Zjištění, že budu muset nosit brýle, otřáslo mou matkou a babičkou jako by mi diagnostikovali lepru. Jak může být naše „dokonalá“ blondýnečka zohyzděná brýlemi? Máma mi je málem rozšlápla. Diagnóza rodiny: nosit jen občas. Výsledek dnes: no nic, brýle mi zůstaly, zrak se zhoršuje.

Dále přišly ortopedické problémy. Abych to zkrátila, nevím čím to, asi špatnými botami, ale dnes mám chodidla tak domordovaná, že boty jsou u mě veliký problém a ukazovat nohy mi taky není příjemné. A také abych nezapomněla na „kamarádku“ skoliózu. Diagnóza rodiny: masáže a procházky. Výsledek dnes: zatím to neřeším, skoro nic nebolí, ale budou rehabilitace.

Taky zubař. Tam se stal asi skoro zázrak, ale i přes zanedbání pravidelných kontrol mi zuby zůstaly vcelku v pořádku. Sice mám jednu korunku od osmnácti let, ale jinak žádné horší zanedbání není.

A dále štítná žláza. O té se u mě mluvilo již v pubertě, ale protože lékařka věděla, že rodina bude proti léčení tak vsadila na to, že je to jen hormony. No nebylo a teď se to projevilo. Je vlastně zázrak, že jsem bez problému otěhotněla a porodila pod vedením endokrinologa krásného syna. Zato teď mám velmi špatné hodnoty a nasazuje mi léky a další dítě bude obtížnější.

No snad je to vše a nic dalšího nepřijde.

Tímto deníčkem bych proto chtěla apelovat na rodiče, aby nic u svých dětí nepodceňovali. Nechci zbytečně strašit, já sama nejsem hypochondr a u syna se taky budu řídit selským rozumem, ale zanedbat něco nemá cenu, vše se stejně časem projeví.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Saroya
17629
31.5.12 09:13

hm chtělo by to zlatou střední cestu..
ať jsi fit :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
šárka-m
24
31.5.12 09:56

Milá autorko, myslím si, že tvůj článek je skvělý hlavně v dnešní době, kdy nemoc kouká za každým rohem. Rodiče a nejen ti by neměli nic nechávat náhodě, všichni chodit pravidelně k lékaři. :palec: Vždyť žijeme jen jednou a velmi krátce…

  • načítám...
  • Zmínit
Kajuli
2248
31.5.12 12:44

Já jsem tak ráda, že u nás není ani jeden z extrémů… zato přítelova rodina má babičku lékařku, co jim ordinuje léky pomalu na každý prd.
Tudíž přítel je alergik, jeho sestra taky a spolu s maminkou obě dvě chytí, co můžou.
Doufám, že ti zdraví bude sloužit a potíže se zmírní :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
xMonča
29
31.5.12 21:23

Pěkný deníček! :) a babičky jsou nej! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
4.6.12 19:24

Ach jo :roll:
Tak snad to už horší nebude a bude se vše jen zlepšovat i početí dalšího drobka :hug: :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Neviditelný zabiják ve světě nadbytku

Dovolená 2012

Můj život s anou

Císařský řez

Jak jsme rodili u Apolináře

Jako podle šablony

Už se nelekám

Mámě