Jako podle šablony

Termín porodu mám za pět minut dvanáct, a tak jsem chtěla již dlouho napsat další deníček. Ale nevěděla jsem o čem přesně, jestli o svém pohodovém těhotenství nebo skvělém a trpělivém manželovi. Ne, včera jsem se nechtěně vrátila o pár let zpět a vybavily se mi skryté bolesti.

Ještě než jsem poznala manžela osobně věděla jsem, že je rozvedený a má tehdy šestiletou dceru. Když jsme spolu začali chodit poznala jsem, že ona je pro něj nejdůležitější „ženská“ na světě a podle toho si vybírá i partnerky. Možná by to některou holku naštvalo nebo odradilo, ale u mě tím moc stoupl na ceně, protože jsem sama z neúplné rodiny, otec odešel a celá léta, dokud jsem si ho sama nenašla, mě ani jednou nekontaktoval, i když jsem to přání vyslovila.

Zároveň jsem se ale strašně bála, jestli mě malá přijme. Já sama jsem byla zarytě proti všem máminým partnerům (až se mi to vymstilo, ale to už jsem psala v prvním deníčku).

Abych to zkrátila, malá mě přijala bez problémů a já ji taky (nikdy předtím jsem z dětí unešená nebyla a spíš jsem měla problém s komunikací). Když byla na víkend u nás, jezdili jsme na výlety, vařila se mnou a vše prostě fungovalo, vlastně funguje. V prosinci jsme měli svatbu a malá (teď už vlastně osmiletá) mi řekla, že mě má ráda a to pro mě bylo užasné.

Jen její matka dělala problémy. Né kvůli mně (sama odešla za chlapem), ale závidí, že nám vše funguje, malá nám nepřekáží, když tady je, a hlavně, že má očividně radši tátu než mámu. Protože ona pokud chce toho svého vidět, musí s ním do hospody, sám má o děti postaráno, tak jim malá jen překáží, a maminka by se jí nejradši zbavila, ale co by tomu řeklo okolí…

Teď to nějakou dobu fungovalo (i mezi manželem a ex) v klidu, ale její matka přišla o práci a hledá jinou, tak přendala malou jinam do školy, a protože měla problém s učením už ve staré škole, teď se to jen prohlubuje. Máma ji za známky jen trestá a malá každou neděli jezdí k mámě s pláčem (a za to jí ona nadává do nevděčných zmetků). Školu nesnáší a je čím dál víc rozjívená a odrzlá. Sama vím, že je to obrana proti útlakům světa dospělých, se kterými se neumí zatím vyrovnat. Je pravda, že mě teď občas namíchne třeba svou ignorací k učení, odrzlostí k babičce a dědovi, ale chápu ji.

Včera jsem byla svědkem další scény, kdy malá u odjezdu plakala a ex pak volala manželovi, že ji tady očkujeme proti ní. Manžej je z toho na nervy, protože by chtěl mít svou holčičku tady s námi, ale bere to statečně.

A já? Nevím čím to je, ale včera jsem si uvědomila, že tu malou miluji jako jejího tátu a moc mě bolí, že oni trpí a nemůžu nic dělat. A je to horší o to, že jsem měla doma to samé (má matka se chovala úplně stejně jako ta její). Jsem bezradná, chtěla bych šťastnou rodinu s miminkem, co tu brzo bude, ale kus mě je opět na cucky, jako když jsem byla sama malá, a má duše pláče nad svými nejbližšími.

Děkuji, pokud jste dočetli až sem, že jsem to měla kde vyventilovat, je mi z toho moc smutno a moc se bojím, aby malá nedělala jednou chyby z trucu a zoufalství, jako jsem dělala já…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Susan23
5993
20.9.11 08:58

Hezky napsané, napadla mě jediná možnost, nejde si vzít nevlastní dceru alespon do střídavé péče? nebo si ji vzít k sobě, když o ni vlastní máma nemá moc zájem? To je věc která mě napadla hned po přečtení z důvodu, jak píšeš o dceři i o manželovi. Přeji příjemný a pohodový porod vlastního dětátka:D

  • načítám...
  • Zmínit
Ukulina
15225
20.9.11 10:56

Držím ti palce! Nevím, co poradit, protože sami s manželem máme potíže s ex a jejím ovlivňováním holčičky. Je to k pláči, protože nechceme ublížit malé dohadováním…

  • načítám...
  • Zmínit
Havlice1
1523
20.9.11 13:31

Ahoj, tak to je moc smutné :-( taky mě napadlo jen ta střídavá péče alespoň jako první krok, ted je dost podporovaná a pokud má táta s malou i s tebou takhle super vztahy mohlo by to vyjít. A kdo ví jak se to nakonec vyvrbí, třeba jí „maminka“ pošle nakonec sama, mému kamarádovi se to tak stalo. Moc držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
20.9.11 13:54

Souhlasím s Havlicí1, zkusit navrhnout jeho ex, jestli by nebylo pro všechny lepší, aby byla malá u Vás, třeba jen na nějaký čas, ale do toho ten porod a novorozeně, nebo třeba až po 6tinedělí…traumata z dětství jsou ta nejhorší, která můžeme vůbec zažít, nenechávejte ji v tom samotnou..zkuste s ní a zaní bojovat, mohla by pak nenávidět Vás všechny… :cry: :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
helbell
581
20.9.11 16:52

Jo jo střídavá péče nás taky napadla ale teď je ve škole od nás dost daleko a já si osobně myslím, že by to pro ní bylo horší protože pak by k mámě musela stejně a ta by jí to dala možná sežrat ještě víc. Kdyby nám jí dala byli by jsme najšťastnější, manžel už myslel, že to jednou udělá a dokonce jsme byli připravení ji za to zaplatit ale neudělala, nejspíš protože by jí okolí odsoudilo a hlavně alimenty které dostává nejsou zrovna malé a to jí taky vyhovuje.

  • načítám...
  • Zmínit
honeymoney
586
20.9.11 19:06

Tý malý holčině pomáháš už teď - pro ni je nedocenitelné, že vidí fungovat i „normální“ rodinu. Aspoň bude mít v dospělosti také nějaké dobré vzory.

  • načítám...
  • Zmínit
micinka79
1950
20.9.11 22:38

Krásně napsané, ale strašně smutné :-? Sama jsem bojovala o mou dceru kterou jsem s ex měla ve střídavé péči.A ta perfektně fungovala jen necelý rok, než si našel novou partnerku a ta s ním začala manipulovat, že malá nevěděla čí je.Když její děti zlobily, dostala facky i moje malá a ještě za to musela děkovat!!! :nevim: Ex zažádal o svěření do péče, ale já se nevzdala a bojovala :-D nakonec ke stání přišel s tím, ať jí mám já :dance: je to už dva měsíce, malá se zklidnila, dělá pokroky a táta jí nechybí, má otce a autoritu v mém příteli :mrgreen: A otec? Už dva měsíce neposlal ani sms jak se má, nebere si jí, a ted zatím ani alimenty nepřišli.Přeji hodně štěstí aby vše dobře dopadlo.A je skvělé jak krásně při sobě držíte, to je moooc vzácné a držím pěstiať jste štastný i s novým miminkem :-D

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
21.9.11 11:17

První co mě napadlo - to co napsala Susan, uvažovala bych o i o jiných možnostech. Jinak je fajn, že tvůj muž může mít malou u sebe, né vždy se to povede - např.můj táta má dceru z bývalýho manželství (dnes je jí už 42) ale celý její dětství se s ní táta vpodstatě nemohl stýkat, tak jak by chtěl jelikož její matka (bývalá žena) mu v tom neustále bránila, i když měl o ní zájem, ale kdykoli když přijel na návštěvu a bylo to i domluvený soudně, tak ona mu zavřela dveře před nosem :-( a nikdo s ní nehnul :-( teprve když dcera dospěla tak se dali s tátou víc dohromady a tim pádem i s mojí mamkou a se mnou jakožto sestrou - dnes máme super vztahy, ale někdo jim část života ukradl a to už se nikdy nevrátí :cry: proč to píšu, nedopust´te, aby to takto dopadlo (začíná to stěžováním, že otec dceru údajně proti ní očkuje) - držim všechny palce :wink:

Příspěvek upraven 21.09.11 v 11:20

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Neviditelný zabiják ve světě nadbytku

Dovolená 2012

Zdraví na povel

Můj život s anou

Císařský řez

Jak jsme rodili u Apolináře

Už se nelekám

Mámě