Jak Matysek na svet prisel

V sobotu 20. jsem rozhodla, že musíme koupit nový konferenční stolek a jelo se nakupovat. Kdybych raději odpočívala a nabírala síly na porod, jak se radí v moudré literatuře. Štastně jsme pořídlili, koupili spoustu dalších nezbytně nutných věcí J, odepsali na pár SMS, že ještě nic, zašli na procházku, skončili na zahrádce, já u poháru, manžel u Plzně. Večer další telefonát, ne ještě nerodim, zítra taky ne, doktoři říkají že to vůbec nevypadá, mimísek je pořád vysoko, žádní poslíčci, tvrdnutí břicha, prostě jsem se cítila jak netěhotná, až na to břicho.

Ale ? o půl druhé v noci mě probudilo mokro. Netroufala jsem si rozsvítit a podívat, co to je, tak jsem se jen tak mlela v posteli a snažila se něco poznat po tmě. To probudilo manžela a já jsem se ho váhavě optala, co že myslí, že to je. Odpovědí mi bylo: nóó, budeme rodit a já jsem se najednou rozkepala a nebylo to k zastavení. Strašně jsem se těšila a zároveň jsem si říkala je to tady, co mě vlastně teď bude čekat? Kontrakce žádný, jen ta narůžovělá tekutina. Tak mi Petr uvačil čaj a v ještě hodinu jsme lenošili v posteli a přemýšleli, jak to vše proběhne. Počítali jsme s tám, že mě si v Podolí nechají a Petra potom zavolám, až to bude vypadat, že do toho s Matýskem opravdu jdeme.

Cesta do porodnice byla bezva, vždycky jsem jí chtěla absolvovat v noci, kdy je v Praze krásně ticho, tu a tam taxik nebo noční tramvaj. A taky jsme zjistila jisté pravidelné absolutně nebolestivé stahy po 6 minutách, což mě potěšilo ? neco se děje!!!

V pordodnici nás přivítali s úsměvem, že jsem tuhle noc již 7. s odteklou plodovou vodou a že za chvíli budou muset zastavit příjem (pozdji tak opravdu udělali). Chvilku po mně tam zazvonil zvonek a: dobrý večer, mně odtekla plodová voda ? další mamka J. Po sepsání všech možných údajů mě prohlídla doktorka a konstatovala, že jsem otevřená na 1 cm a PA mě doprovodila na porodní sál, no spíš útulný pokojík, ať zkusím spát a manželovi že zavoláme, až bude čas. To už bylo asi půl 4 ráno a já cítila stahy každých 5 minut. V půl šestý mě znovu vyšetřili, natočili monitor a PA mi řekla pro mě báječnou zprávu, že jsem otevřená na 3 cm, že to jde rychle a dopoledne asi porodím. V 7:00 voláme tatínka a pak už počítáme kontrakce společně. Byli jsme spolu na sále sami, poslouchali rádio a byli jsme v strašně dobré náladě. V 10 dopoledne už začaly kontrakce být bolestivé, ale sprcha a míč pomohly ulevit, začali jsme s dýcháním, Petrovi a PA to šlo trochu líp než mně, museli mi to vždycky ukázat a já se pak chytla J. V 11 hodin jsem absolvovala klistýr ? naprosto dobrovolně (vlastně mi dali YAL, zbyl jim po nějaké mamince, která to nestihla) a já jsem se těšila na samotný porod. Kontrakce přicházeli po 2 minutách, trvaly 40 vteřin a já měla za to, že porod je naspadnutí. Ve 12 hodin jsem se dozvěděla, že Matýsek je moc vysoko a otevřená že jsem na 6 cm a že nám to zatím nestačí a musíme čekat. Nu což, tak jsme čekali, dýchali, já měnila polohy, kontrakci jsem většinou strávila na míči a v mezičase jsem chodila po pokoji, to pomáhalo. Občas jsem zašla do sprchy a začínalo mi to být dlouhé. Už byla 1 hodina a já se cítila unavenější a unavenější.

Dopoledne pryč a Matýsek pořád uvnitř a vysoko. V jednu odpoledne už jsem cítila hodně silné bolesti, tlak a těch 4O vteřin při kontrakci mi připadalo jak hodiny. Ale sílu mi dodávalo to, že je to bolest, která pomáhá Matýskovi na svět, pomáhal mi manžel, který mi dokola opakoval, že to za chvilku přejde a já si odpočinu (no, na 2 minuty). PA chodila každou půl hodinu posloucht srdíčko miminka, každé 2 hodiny mně dělali monitor a vnitřní vyšetření. Pak byly 2? 3 hodiny odpoledne a můj stav se neměnil, až na to, že TO přicházelo po minutě a půl a bylo TO stále horší, co se bolesti týče. Ale I tak jsem v průběhu čekání na stah vtipkovala a bylo mi krásně. PA mi řekla, že vidí I z monitoru I z mého stavu, že kontakce jsou fakt silné, ale že to pořád nestačí a musíme čekat. V půl čtvrtý mi dali kapačku s čímsi na posílení stahů. To už jsem byla tak ospalá a vysílená, že jsem začala mezi kontrakcema na několik vteřin upadat do mikrospánku. Nedovedla jsem si představit, že ty moje stahy chtělí ještě posílit!!!! PA mě povzbudila, že pak už to bude rychlovka a že to doufejme povede už I k porodu. Tak jsem se dívala, jak mi kape do žíly průsvitná tekutina a doufala a čekala, co přijde. Byla jsem upozorněná, že bolest zesílí. A zesílila!! V 16 hodin se mi spojily snad 3 kontakce dohromady a já si užila téměř 3 minutový stah. To I Petrovi zmizel z tváře ten povzbudivý pohled, tvářil se vyděšeně a volali jsme asistentku. Už jsem byla fakt fyzicky na dně, bez sil a nedovedla jsem si představit, kde vezmu sílu na tlačení, I když mě PA ujistila, že taková síla se vždycky někde najde. Měla pravdu. No a pak přišlo vysvobození a PA zavelela na bok, aby miminku dorotovala hlavička a při dalším stahu tlačit. Nemohla jsem tomu uvěřit, že celé hodiny nic a nejednou je to tady a co si pamatuju, jsem si před tou památnou kontrakcí asi 5× ověřila, jestli opravdu můžu tačit. Byla jsem šťastná. Nabrala jsem najednou takových sil a opřela se do toho. Dostala jsem pochvalu, že s takovou ho dostaneme ven nato tata. Na boku jsem si odbila ještě 2 další kontrakce a pak se najednou v místnosti objevila ještě jedna PA a začalo se rychle přestavovat lehátko k porodu. Já (teď už v polosedu na zádech) zatlačila a zaslechla jsem něco něuvěřitelného a to, že už je vidět hlavička. Když mi to potvrdil I Petr, tak se mi po celém tělo rozlilo takový krásný teplo a nová síla. A já tu hlavičku I cítila. A napodruhý už jí vytlačíme celou a pak už to bude hračka zaslechla jsem a čekala s tou vykouknutou částí hlavičky na další stah, abych se do toho mohla opřít. Ty 2 minuty čekání trvaly strašně dlouho a já jsem se strašně bála, že ta hlavička zase zajede zátky, tak jsem ani nedutala, nehýbala se. No a za 2 minuty bylo něco kolem 16:30 a já jsem za troje zatlačení ucítila, že ze mě vyplulo něco takového gumového, podívala se a viděla takovej krásnej fijalovej uzlíček, nádhera. Nevěděla jsem co mám dělat a říkat, byla jsem strašně dojatá, Petr očividně taky, ani nezačal fotit a musely ho vybídnou aistentky. Matýska mi dali na břicho a já se s ním ještě celým olepeným seznámila. Říkala jsem mu strašně moc věcí, ale už vůbec nevím co. Potom ho přímo na sále umyli, zvážili a dali taťkovi, já jsem se zase začala celá klepat a nešlo to zastavit. Přišla paní doktorka, porodila jsem placentu (vzpomněla jsem si na Ed a její plány si jí prohlídnout a poprosila doktorku, jestli bych jí mohla vidět ? ta byla potěšená mým zájmem a začala ukazovat a vysvětlovat, jak je přichycená k děloze apod. ? nečekala jsem, že je tak veliká ? pěknej kus masa..) a zašila mě. Následovalo přiložení, Matýsek se hned přisál (to už bylo asi půl šesty). No a potom už následovalo převezení na pokoj (prý rychleji než obvykle, potřebovali sál pro další maminku), rozloučení s manželem. Během noci mi Matýska sestry 3× přinesly na kojení, které se nám dařilo a od druhého dne se z nás už stala nerozlučná dvojka. 1. noc jsem skoro nespala, pořád jsem si přehrávala zpětně celý den a uložila ho do paměti jako nejhezčí v životě. Odsunul tím na druhé místo den mojí svatby, která byla shodou okolností přesně 2 roky před dnem zrození našeho syna.

Na závěr musím říct, že jsem strašně ráda, že jsem mohla rodit v Podolí, nesetkala jsem se tam s ničím, co by mi vadilo, všechen personál, sestry, PA, uklízečky, lékaři byli moc milí, pomáhali se vším, poradily a vše probíhalo podle mých představ.

MartinaV a Matěj