Jak říct
- Ostatní
- 03.08.04 načítám...
Ahoj, musím se vám k něčemu přiznat: jsem závislá na emiminu;) Není dne abych sem nenakukovala, nepročítala vaše články a příspěvky. Jásám nad //, usmívám se nad zážitky z prvního UTZ, prvních pohybů, lituju každého odletu na MS či jakéhokoliv nezdaru.
Brečím nad oznámením o narození miminka, rozplývám se nad fotkami vašich miminek a dítek… a představuji si, až já jednou…, jaké to bude.
Představuji si krásně prožité těhotenství, kdy budu pyšně vystavovat své bříško a těšit se na mimíska - i když vím že to není tak jednoduché, jsou chvíle kdy má člověk strach co že se to děje (krásně to popsala Hromix v deníčku Letních miminek - představy netěhotné ženy o těhotenství a realita). Taktéž si představuju jak budu jezdit s kočárkem a chlubit se miminkem, které mě nechá celou noc vyspat a přes den bude krásné a usměvavé;)
Vím že to tak nebude, budou mráčky, chvilky kdy budu mít chuť jít a vykřičet se že už fakt dál nemůžu…, ale těším se na to.
Jsem předsnažilka-snažilka, no, spíše TĚŠITELKA:) a tak si vše idealizuju. Nejvíc už teď přemýšlím nad tím, jak oznámím tomu svému „jedinému“ a rodině že jsem těhotná… Pochlubte se, jak jste to oznámily vy......ať si mám zas nad čím pobrečet:)
No, budu končit, nevím co psát, snad něco napíšete vy. Mějte se moc hezky, všem přeji splnění snů - ať je to oznámení svatby, // na tt, první pohyby, první pláč či první úsměv vašich zlatíček.
Martina
PS: samozřejmě ať se to „poprvé“ pak co nejvíc opakuje.
Díky že jste, díky že jsi, emimino:)
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 759
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 582
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 391
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 357
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 256
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4048
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3199
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 967
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2598
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2592
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...