Jak rodí prvorodička v Podolí
- Porod
- pavlinka77
- 05.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po dvouletém snažení, jednom zamlklém těhotenství v 11. tt a jednom IUI, jsme se dočkali a já čekala miminko a přemýšlela, jaký asi bude porod. Dne 30. 12. 2012 jsem to zjistila.
3000g a 47cm
- 2
Bylo mi skoro 20 let a s manželem, v té době ještě s přítelem jsme se rozhodli pro miminko. Trvalo to dva roky, ale věřím, že to tak mělo být. Termín porodu 4. 1. 2013.
Od začátku těhu jsem byla doma na rizikovém a tak jsem si mohla užívat každý den bříška. Zvracet jsem přestala až v 9. měsíci, jinak jsem neměla žádné potíže. Na začátku 31. tt jsem byla hospitalizovaná v porodnici v Podolí kvůli předčasné porodní činnosti, napíchali mě kortikoidy na vývoj plic a po pár dnech jsem byla propuštěná a dál si mohla užívat bříška.
Ke konci těhotenství mi nic nebylo, žádné bolesti spodku, zad, kyčlí, prostě nic mi nebylo. Za celé těhu jsem nabrala jenom 3 kila a pomalu se těšila na naši malou princeznu. Na kontrole 39+0 jsem už byla otevřená na prsty a jelikož mám vadu krve, tak mi byl udělán Hamilton a já jsem šla domů a těšila se, jestli se mi rozjede porod.
Celý večer nic a já jsem byla zklamaná, že tedy neporodím. Druhý den večer jsme s manželem dali vyháněcí sex. A po pár minutách se mi rozjeli bolesti rovnou po 3 minutách, ale slabé. Bylo okolo 22:00. Já jsem si celé těhu říkala, že nebudu plašit a že nechci přijet brzo, manžel začal šílet, že chce už jet, ale já pořád odmítala i přes horší a horší bolesti, ale pořád jsem si říkala, že jsou slabé a že to budou poslíčci. Dala jsem vanu, která bolesti ještě zhoršila, ale já pořád nechtěla jet. Pak mi manžel slíbil, že když tam přijedeme brzo, tak mě tam stejně nenechá a nenechá se poslat domů.
Zavolali jsme do Podolí, zda nemají stop stav a jak máme zaplatit poplatek za otce u porodu a jelo se. U auta mě už chytla kontrakce, co mě donutila jít do kolen. Do Podolí jsme dorazili něco po půlnoci, šla jsem na příjem, manžel čekal na chodbě. Sestra mu řekla, že to bude trvat tak cca 35 minut a že pak mu řekla, zda jdeme na porodní pokoj nebo ne. Byla moc milá. Nemohla sice najít moji registraci, takže já v kontrakcích vymýšlela rodné číslo manžela a další velmi důležité věci 
Napojila mě na monitor a tam kontrakce okolo 160, to jsem už prodýchávala a asi po 15 minutách na monitoru jsem začala cítit tlak na konečník – říkám to sestře, tak ta hned volala doktorku, ta do mě šáhla a ejhle já byla na 8 prstů Ptala se mě, jak dlouho mám kontrakce po 3 minutách a proč jsem nepřijela dřív Odvedli nás na pokoj, mě nabídli, že mě tam odvezou, ale já jsem šla hezky pešky 
Převlékla jsem se, asistentka mi napíchla kanylu – měla jsem dostat atb, ale stejně se minuly účinkem, takže pak malou celou dobu na šestinedělí kontrolovali každé tři hodiny životní funkce a teplotu. Pak jsem šla do sprchy, tam mě nechala jenom 15 minut, opět do mě šáhla a už zbýval jenom lem, či co Ve sprše jsem si už musela vždycky zakřičet, jelikož ten tlak byl hrozný a já ještě nemohla tlačit, ale to se opravdu lehce řekne, ale dost blbě udělá, když to tělo tlačí za vás že? Takže jsem si zakřičela Ale pořád jsem si říkala, kde jsou ty nesnesitelný bolesti, co jsem čekala. Prostě mě to nebolelo tak moc jak jsem čekala, přišlo mi to pořád slabé.
Malá nebyla dobře dorotovaná, takže jsem prodýchávala kontrakce na boku a pak ve stoje zavěšená na manželovi. Vodu mi píchla, až když jsem byla na 10 prstů. A pak jsem už mohla tlačit a to pro mě byla neuvěřitelná úleva - a opět překvapení, mě to tlačení nebolelo, cítila jsem jenom pálení a řezání, asi jak se rvala hlavička. Asistentka se mi omlouvala, že musí udělat nástřih, ale snažila se, aby se tomu vyhnula. Pak řekla, že už jde vidět hlavička, že si můžu šáhnout, pokud chci. A pak řekla, že už jenom jedno ramínko, ale mě zrovna přestávala kontrakce, ale já si řekla, že na další už čekat fakt nebudu a zatlačila jsem naprázdno a malá byla venku
Hned mi jíidali na bříško, ještě s pupečníkem. Pak následovala klasika - manželovi bylo nabídnuto přestřihnutí pupečníku a pak mě, ale oba jsme odmítli, pak nám ukázala placentu a popisovala její části, pak jsme se měli tipnout váhu naší malé Pak šití a pak dvě krásné hodiny jenom ve třech. Dostali jsme jídlo, doktorka a dvě asistentky nám pogratulovali a my jsme se mohli radovat z naší Nikolky
Malá se narodila ve 2:53, takže celý porod cca 5 hodin.
Když to shrnu, tak bolesti se dali krásně přežít, opravdu jsem čekala něco hrozného a ono ne, asi jsem měla štěstí, protože si o sobě myslím, že jsem klasické bebíčko a všechno mě bolí víc než ostatní a tak jsem čekala, že porod pro mě bude horor. Podpora u porodu od manžela byla velká, jsem ráda, že to prožil se mnou
U každého popisu porodu jsem četla, že když vám dají miminko poprvé na bříško, že je to neuvěřitelný pocit, který se nedá popsat, a opravdu jsem zjistila, že je to pravda, kdo nezažije – nepochopí a já jsem moc moc ráda, že jsem měla to obrovské štěstí a mohla ten pocit zažít.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 525
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 262
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 530
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 948
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 331
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1197
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1388
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2076
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 641
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 764
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
, tak bych vrhla.
!!!
. Šití, pokud tě urmtví, tak nebolí. Porod trvá hodiny i dny.. nikdy předem nelze určit, každá ženská to má jiné. První porody bývají delší a druhé zase bolestivější a rychlejší.. není to samozřejmě pravidlo. Jinak být tebou tak si ještě po maturitě něco užiji, najdu práci a udélám si pár let praxe. S dítětem je život úplně jiný… nevěřila jsem tomu a poznala to až když to zažívám. Osobně třeba vůbec nelituji, že mám dítě až ve 30. A hlavně nějaké finanční zajištění rodiny, místo na byldení atd si nejdříve vybudovat 
doteď je mi to moc líto, ale lepší než kdyby se s námi mělo něco stát - měl pupečník kolem krku, klesaly mu ozvy a porod vůbec nepostupoval - 10hodin se nedělo nic jiného než stahy po 7 minutách a otevřená na prst
Ne vážně tohle je luxus. Moc gratuluju k miminku.
