Cítila jsem, že je něco špatně... Doktor mě ale neposlouchal
- Prázdná náruč
- pavlinka77
- 03.02.21 načítám...
Za život jsem byla těhotná pětkrát. První těhotenství skončilo v 11. týdnu jako zamlklé těhotenství, druhé těhotenství skončilo v 5. týdnu jako samovolný potrat. Třetí a čtvrté skončilo krásným porodem a mám dvě úžasné holčičky. Všechny čtyři těhotenství vznikly díky pomoci lékařů. V říjnu 2020 jsem objevila dvě čárky na testu. Otěhotněla jsem přirozeně, bez jakékoli medikace, a čekalo mě páté těhotenství, které ale bohužel skončilo v 16. týdnu...
Vždy, když jsem našla dvě čárky, jsem vnitřně věděla, zda to dopadne dobře, nebo ne.
Když jsem objevila v říjnu 2020 již popáté dvě čárky, rozbušilo se mi srdce a já čekala na ten krásný hřejivý pocit, že vše proběhne jak má a já se stanu maminkou potřetí.
Bohužel ten pocit se nedostavil, ale ani pocit, že to bude špatné. Bála jsem se každé kontroly v prvním trimestru, ale vždy vše naprosto v pořádku.
30. 12. jsem byla na prvním screeningu a doktor mi potvrdil zdravého chlapečka. Najednou se mi vnukla myšlenka, že já chlapečka mít nebudu. Nechápala jsem to, vždyť je zdravý a já mám za sebou první trimestr, co by se mohlo stát…? Sice jsem vždy celá ubrečená četla deníčky v sekci prázdná náruč, ale nikdy by mě nenapadlo, že zažiju porod v druhém trimestru ![]()
Dne 31. 12. mi začal hrozně divný žlutý výtok, opravdu hojný. A začalo mi jakoby tvrdnout břicho hluboko v podbřišku. Ale břicho bylo měkké, jen ten vnitřní pocit napětí.
Dle doktora prý OK.
Dne 3. 1. jsem začala špinit – jela jsem na kontrolu, kde mi byl udělaný utz a opět závěr: vše ok.
Dne 11. 1. jsem měla večer bolesti – pravidelné, podobné kontrakcím, ale slabé. Za hodinu to přešlo, ale i tak jsem psala doktorovi a ten mi napsal, že hned zítra ráno mám přijít na kontrolu.
V noci se mi zdál sen, kdy jsem již měla po porodu a vezla jsem hrdě modrý kočárek, ale když ho chtěli lidi vidět, tak v kočárku ležela jen plastová panenka a já jsem v tom snu řekla: „No jo, já vlastně toho chlapečka nemám.“ Vzbudila jsem se úplně vyřízená.
Ráno 12. 1. kontrola u doktora. Prý vše ok. Jasně jsem mu řekla, že jsem měla bolesti, bolestivé a pravidelné, prý je to ok. I když jsem mu řekla, že dle mě to byly kontrakce. Ptala jsem se, zda je možné že se otevírám, řekl že ne. Ptala jsem se ho na to krvácení, prý neobvyklé, ale nic špatného nevidí. I když věděl, že špiním a trošku krvácím už dva týdny. Řekla jsem mu, že divně zapáchá – mně to přišlo jako očistky po porodu. Prý do dvou týdnů přestanu krvácet a mimčo úplně v pohodě donosím… Ještě mi řekl že již nemá smysl chodit mimo pravidelné kontroly k němu kvůli tomu krváceni a bolestem.
Protože jsem u něj byla během dvou týdnů třikrát. Ok. Jedu domů. Pořád mám bolesti ale malé. Okolo 16:30 nastoupili bolesti klasické porodnické, krvácení velké. Jedeme do porodnice. V autě ze mě teče krev proudem. Když jsem vystoupila z auta, praskla mi plodová voda. Manžel mě táhnul na pohotovostní ambulanci, za mnou se dělala krvavá čára a neustále se ze mě valila krev. Když to viděla sestra, okamžitě svolala snad celou směnu. Najednou tam bylo sedm lidí.
Pomohli mi na křeslo a já tam porodila miminko do misky. Manžel mohl být všude se mnou i když je to zakázané. Bohužel ve mě zůstala placenta, takže se čekalo na sál, že musí ven. Stále ze mě tekla krev. Bohužel potřebovali odběry krve a mé žíly odmítly poslouchat. Napíchli žílu, ta praskla. Když sestra viděla zbytek žil, volala na JIP, že musí přijít někdo, kdo moje žíly zvládne. Přišla prý expertka. Přišla, píchla a žíla praskala, napíchla další, ta nepraskla ale krev netekla… Nicméně alespoň mi zavedla kanylu a nalili do mě 1.5 litrů fízáku. Další žíla praskla. Poslední pokus vyšel. Ale krev tekla po kapkách, takže jedna sestra držela zkumavky, druhá jezdila po žíle a vymačkávala krev.
Pak sál, kde mě uspali a vyndali placentu. Jen na sále jsem ztratila 400 ml krve, stejné množství nebo větší na té ambulanci, neumí to odhadnout. Ptali se, zda mě doktor ráno vyšetřil, zda se podíval, jestli se otvírám. Když jsem řekla, že ne, tak se na sebe jen významně podívali a řekli: „Aha…“ Při převozu na pokoj jsem byla docela ok, ale pak jsem na záchodě omdlela a vzbudila jsem se v posteli. Druhý den večer jsem řekla, že chci domů, psychicky to bylo pro mě lepší.
Aktuálně prožívám šestinedělí, ale bez miminka, bez mého chlapečka.
Vím, že čas všechno otupí a nedá se to popohnat, ale člověk by tak moc chtěl toto období zaspat.
Okolí se mě snaží utěšit, že již dvě děti mám, tak mám být ráda za to, co mám.
Ale ono to bolí i přesto, že již děti mám.
Když mě manžel vyzvedával v nemocnici, řekla jsem rezolutně, že další pokusy již nebudou.
Ale nyní mám zase ten zvláštní pocit, že ještě jedna dušička k nám chce - holčička.
Jako jsem měla u svých již narozených holčiček.
Bohužel manžel další rozhodně nechce… Ale mám opravdu neuvěřitelné štěstí, mám dvě úžasné dcery a jediné, co si přeji, aby byly obě zdravé…
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1628
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 650
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 1449
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 2108
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 406
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3512
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2993
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 4327
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1653
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1508
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...