Cítila jsem, že je něco špatně... Doktor mě ale neposlouchal
Za život jsem byla těhotná pětkrát. První těhotenství skončilo v 11. týdnu jako zamlklé těhotenství, druhé těhotenství skončilo v 5. týdnu jako samovolný potrat. Třetí a čtvrté skončilo krásným porodem a mám dvě úžasné holčičky. Všechny čtyři těhotenství vznikly díky pomoci lékařů. V říjnu 2020 jsem objevila dvě čárky na testu. Otěhotněla jsem přirozeně, bez jakékoli medikace, a čekalo mě páté těhotenství, které ale bohužel skončilo v 16. týdnu...
Vždy, když jsem našla dvě čárky, jsem vnitřně věděla, zda to dopadne dobře, nebo ne.
Když jsem objevila v říjnu 2020 již popáté dvě čárky, rozbušilo se mi srdce a já čekala na ten krásný hřejivý pocit, že vše proběhne jak má a já se stanu maminkou potřetí.
Bohužel ten pocit se nedostavil, ale ani pocit, že to bude špatné. Bála jsem se každé kontroly v prvním trimestru, ale vždy vše naprosto v pořádku.
30. 12. jsem byla na prvním screeningu a doktor mi potvrdil zdravého chlapečka. Najednou se mi vnukla myšlenka, že já chlapečka mít nebudu. Nechápala jsem to, vždyť je zdravý a já mám za sebou první trimestr, co by se mohlo stát…? Sice jsem vždy celá ubrečená četla deníčky v sekci prázdná náruč, ale nikdy by mě nenapadlo, že zažiju porod v druhém trimestru ![]()
Dne 31. 12. mi začal hrozně divný žlutý výtok, opravdu hojný. A začalo mi jakoby tvrdnout břicho hluboko v podbřišku. Ale břicho bylo měkké, jen ten vnitřní pocit napětí.
Dle doktora prý OK.
Dne 3. 1. jsem začala špinit – jela jsem na kontrolu, kde mi byl udělaný utz a opět závěr: vše ok.
Dne 11. 1. jsem měla večer bolesti – pravidelné, podobné kontrakcím, ale slabé. Za hodinu to přešlo, ale i tak jsem psala doktorovi a ten mi napsal, že hned zítra ráno mám přijít na kontrolu.
V noci se mi zdál sen, kdy jsem již měla po porodu a vezla jsem hrdě modrý kočárek, ale když ho chtěli lidi vidět, tak v kočárku ležela jen plastová panenka a já jsem v tom snu řekla: „No jo, já vlastně toho chlapečka nemám.“ Vzbudila jsem se úplně vyřízená.
Ráno 12. 1. kontrola u doktora. Prý vše ok. Jasně jsem mu řekla, že jsem měla bolesti, bolestivé a pravidelné, prý je to ok. I když jsem mu řekla, že dle mě to byly kontrakce. Ptala jsem se, zda je možné že se otevírám, řekl že ne. Ptala jsem se ho na to krvácení, prý neobvyklé, ale nic špatného nevidí. I když věděl, že špiním a trošku krvácím už dva týdny. Řekla jsem mu, že divně zapáchá – mně to přišlo jako očistky po porodu. Prý do dvou týdnů přestanu krvácet a mimčo úplně v pohodě donosím… Ještě mi řekl že již nemá smysl chodit mimo pravidelné kontroly k němu kvůli tomu krváceni a bolestem.
Protože jsem u něj byla během dvou týdnů třikrát. Ok. Jedu domů. Pořád mám bolesti ale malé. Okolo 16:30 nastoupili bolesti klasické porodnické, krvácení velké. Jedeme do porodnice. V autě ze mě teče krev proudem. Když jsem vystoupila z auta, praskla mi plodová voda. Manžel mě táhnul na pohotovostní ambulanci, za mnou se dělala krvavá čára a neustále se ze mě valila krev. Když to viděla sestra, okamžitě svolala snad celou směnu. Najednou tam bylo sedm lidí.
Pomohli mi na křeslo a já tam porodila miminko do misky. Manžel mohl být všude se mnou i když je to zakázané. Bohužel ve mě zůstala placenta, takže se čekalo na sál, že musí ven. Stále ze mě tekla krev. Bohužel potřebovali odběry krve a mé žíly odmítly poslouchat. Napíchli žílu, ta praskla. Když sestra viděla zbytek žil, volala na JIP, že musí přijít někdo, kdo moje žíly zvládne. Přišla prý expertka. Přišla, píchla a žíla praskala, napíchla další, ta nepraskla ale krev netekla… Nicméně alespoň mi zavedla kanylu a nalili do mě 1.5 litrů fízáku. Další žíla praskla. Poslední pokus vyšel. Ale krev tekla po kapkách, takže jedna sestra držela zkumavky, druhá jezdila po žíle a vymačkávala krev.
Pak sál, kde mě uspali a vyndali placentu. Jen na sále jsem ztratila 400 ml krve, stejné množství nebo větší na té ambulanci, neumí to odhadnout. Ptali se, zda mě doktor ráno vyšetřil, zda se podíval, jestli se otvírám. Když jsem řekla, že ne, tak se na sebe jen významně podívali a řekli: „Aha…“ Při převozu na pokoj jsem byla docela ok, ale pak jsem na záchodě omdlela a vzbudila jsem se v posteli. Druhý den večer jsem řekla, že chci domů, psychicky to bylo pro mě lepší.
Aktuálně prožívám šestinedělí, ale bez miminka, bez mého chlapečka.
Vím, že čas všechno otupí a nedá se to popohnat, ale člověk by tak moc chtěl toto období zaspat.
Okolí se mě snaží utěšit, že již dvě děti mám, tak mám být ráda za to, co mám.
Ale ono to bolí i přesto, že již děti mám.
Když mě manžel vyzvedával v nemocnici, řekla jsem rezolutně, že další pokusy již nebudou.
Ale nyní mám zase ten zvláštní pocit, že ještě jedna dušička k nám chce - holčička.
Jako jsem měla u svých již narozených holčiček.
Bohužel manžel další rozhodně nechce… Ale mám opravdu neuvěřitelné štěstí, mám dvě úžasné dcery a jediné, co si přeji, aby byly obě zdravé…
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 844
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 657
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 514
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 951
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 399
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1804
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2563
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1462
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1355
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1657
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...