Cítila jsem, že je něco špatně... Doktor mě ale neposlouchal
Za život jsem byla těhotná pětkrát. První těhotenství skončilo v 11. týdnu jako zamlklé těhotenství, druhé těhotenství skončilo v 5. týdnu jako samovolný potrat. Třetí a čtvrté skončilo krásným porodem a mám dvě úžasné holčičky. Všechny čtyři těhotenství vznikly díky pomoci lékařů. V říjnu 2020 jsem objevila dvě čárky na testu. Otěhotněla jsem přirozeně, bez jakékoli medikace, a čekalo mě páté těhotenství, které ale bohužel skončilo v 16. týdnu...
Vždy, když jsem našla dvě čárky, jsem vnitřně věděla, zda to dopadne dobře, nebo ne.
Když jsem objevila v říjnu 2020 již popáté dvě čárky, rozbušilo se mi srdce a já čekala na ten krásný hřejivý pocit, že vše proběhne jak má a já se stanu maminkou potřetí.
Bohužel ten pocit se nedostavil, ale ani pocit, že to bude špatné. Bála jsem se každé kontroly v prvním trimestru, ale vždy vše naprosto v pořádku.
30. 12. jsem byla na prvním screeningu a doktor mi potvrdil zdravého chlapečka. Najednou se mi vnukla myšlenka, že já chlapečka mít nebudu. Nechápala jsem to, vždyť je zdravý a já mám za sebou první trimestr, co by se mohlo stát…? Sice jsem vždy celá ubrečená četla deníčky v sekci prázdná náruč, ale nikdy by mě nenapadlo, že zažiju porod v druhém trimestru ![]()
Dne 31. 12. mi začal hrozně divný žlutý výtok, opravdu hojný. A začalo mi jakoby tvrdnout břicho hluboko v podbřišku. Ale břicho bylo měkké, jen ten vnitřní pocit napětí.
Dle doktora prý OK.
Dne 3. 1. jsem začala špinit – jela jsem na kontrolu, kde mi byl udělaný utz a opět závěr: vše ok.
Dne 11. 1. jsem měla večer bolesti – pravidelné, podobné kontrakcím, ale slabé. Za hodinu to přešlo, ale i tak jsem psala doktorovi a ten mi napsal, že hned zítra ráno mám přijít na kontrolu.
V noci se mi zdál sen, kdy jsem již měla po porodu a vezla jsem hrdě modrý kočárek, ale když ho chtěli lidi vidět, tak v kočárku ležela jen plastová panenka a já jsem v tom snu řekla: „No jo, já vlastně toho chlapečka nemám.“ Vzbudila jsem se úplně vyřízená.
Ráno 12. 1. kontrola u doktora. Prý vše ok. Jasně jsem mu řekla, že jsem měla bolesti, bolestivé a pravidelné, prý je to ok. I když jsem mu řekla, že dle mě to byly kontrakce. Ptala jsem se, zda je možné že se otevírám, řekl že ne. Ptala jsem se ho na to krvácení, prý neobvyklé, ale nic špatného nevidí. I když věděl, že špiním a trošku krvácím už dva týdny. Řekla jsem mu, že divně zapáchá – mně to přišlo jako očistky po porodu. Prý do dvou týdnů přestanu krvácet a mimčo úplně v pohodě donosím… Ještě mi řekl že již nemá smysl chodit mimo pravidelné kontroly k němu kvůli tomu krváceni a bolestem.
Protože jsem u něj byla během dvou týdnů třikrát. Ok. Jedu domů. Pořád mám bolesti ale malé. Okolo 16:30 nastoupili bolesti klasické porodnické, krvácení velké. Jedeme do porodnice. V autě ze mě teče krev proudem. Když jsem vystoupila z auta, praskla mi plodová voda. Manžel mě táhnul na pohotovostní ambulanci, za mnou se dělala krvavá čára a neustále se ze mě valila krev. Když to viděla sestra, okamžitě svolala snad celou směnu. Najednou tam bylo sedm lidí.
Pomohli mi na křeslo a já tam porodila miminko do misky. Manžel mohl být všude se mnou i když je to zakázané. Bohužel ve mě zůstala placenta, takže se čekalo na sál, že musí ven. Stále ze mě tekla krev. Bohužel potřebovali odběry krve a mé žíly odmítly poslouchat. Napíchli žílu, ta praskla. Když sestra viděla zbytek žil, volala na JIP, že musí přijít někdo, kdo moje žíly zvládne. Přišla prý expertka. Přišla, píchla a žíla praskala, napíchla další, ta nepraskla ale krev netekla… Nicméně alespoň mi zavedla kanylu a nalili do mě 1.5 litrů fízáku. Další žíla praskla. Poslední pokus vyšel. Ale krev tekla po kapkách, takže jedna sestra držela zkumavky, druhá jezdila po žíle a vymačkávala krev.
Pak sál, kde mě uspali a vyndali placentu. Jen na sále jsem ztratila 400 ml krve, stejné množství nebo větší na té ambulanci, neumí to odhadnout. Ptali se, zda mě doktor ráno vyšetřil, zda se podíval, jestli se otvírám. Když jsem řekla, že ne, tak se na sebe jen významně podívali a řekli: „Aha…“ Při převozu na pokoj jsem byla docela ok, ale pak jsem na záchodě omdlela a vzbudila jsem se v posteli. Druhý den večer jsem řekla, že chci domů, psychicky to bylo pro mě lepší.
Aktuálně prožívám šestinedělí, ale bez miminka, bez mého chlapečka.
Vím, že čas všechno otupí a nedá se to popohnat, ale člověk by tak moc chtěl toto období zaspat.
Okolí se mě snaží utěšit, že již dvě děti mám, tak mám být ráda za to, co mám.
Ale ono to bolí i přesto, že již děti mám.
Když mě manžel vyzvedával v nemocnici, řekla jsem rezolutně, že další pokusy již nebudou.
Ale nyní mám zase ten zvláštní pocit, že ještě jedna dušička k nám chce - holčička.
Jako jsem měla u svých již narozených holčiček.
Bohužel manžel další rozhodně nechce… Ale mám opravdu neuvěřitelné štěstí, mám dvě úžasné dcery a jediné, co si přeji, aby byly obě zdravé…
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2205
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 4728
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2091
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 943
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 1732
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 9666
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 5590
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 6441
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3478
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 1105
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.