Jak se opravdu rodí spontánně
- Porod
- verububu
- 02.05.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Splnilo se mi přání porodit spontánně...
Moc jsem chtěla přirozený porod. Poprvé jsem si vyzkoušela, jaké je to „rodit“ císařem, teď jsem moc chtěla zažít, jak se opravdu rodí. Pan doktor v Podolí s mým rozhodnutím souhlasil, všechna vyšetření dopadla dobře- jak jizva, tak mimčo. Hurááá. Akorát termín porodu už minul, na kontrole na Velikonoční pondělí jsme domluvili termín případného císaře, kdyby se mimi nechtělo na svět. (Vyvolávat se po císaři nesmí kvůli riziku prasknutí jizvy po císaři). Všechny recepty, jak vyhnat mimčo selhaly (ale že by dvoudenní okopavání záhonů a nošení konví s vodou nakonec zabraly? Jo jo, kdo ví…)
V úterý 6.4. v noci okolo 2 jsem se vzbudila jako vždycky a šla na záchod. Jen jsem si naštvaně řekla, že zase nic. Ale nějak se mi splašily střeva, tak jsem naběhala na záchod kilometry. Konečně jsem si chtěla lehnout a spát, ale ouha – ozvaly se bolesti, které jsem neznala. Ležet faaakt nešlo, tak jsem začala pochodovat a počítat čas. Ejhle, po 7mi minutách a bolesti pekelný. Tak jo, čas na vanu – ta ukáže, pak vzbudím svoji drahou polovičku. Přítel přicupital hned, už asi věděl, která bije. 
Ve vaně se nedalo vydržet, bolesti sílily a interval se zkracoval. Tak jsme vyrazili- v jedné ruce kufřík, v druhé malý lavor, protože mi bylo šíleně zle, tak aby to neodneslo auto. To jsem nevěděla, že ještě budu čekat na přítele,než si zabalí oblek (Ano, nekecám, on se ve 4 ráno zabalil oblek s tím, že stihne odpoledne ještě důležitou pracovní schůzku.) Měla jsem chuť mu ublížit. Tak jsem ho jen upozornila, že ji opravdu nestihne.
Po cestě jsem zavolala do porodnice v Podolí, naštěstí měli volno, tak jsem byla klidnější.
Na příjmu mě PA vyzpovídala, odpovídat při kontrakcích je docela síla. Nebyla jsem moc otevřená, ale bylo prázdno, tak nás „ubytovali“ na porodním pokoji číslo 1. Ujala se nás nová PA Renáta, které zrovna začala služba – byla milá a usměvavá, celou dobu mi moc pomáhala (hlavně nezapomenu na nahřáté polštářky, které mi ulevily od bolesti v bedrech). Musela jsem být celou dobu ležet na monitoru, to bylo asi ze všeho nejhorší. Nejlíp se mi totiž kontrakce rozdýchavali sedíc na zachodě. Pan doktor se chodil pravidelně dívat a kontroloval, jestli je vše v pořádku. Časově si ani nepamatuji, kdy mi píchli vodu. Bolesti byly opravdu k nesnesení, okolo 9 ráno jsem požádala o epidural. Paní anestezioložka byla úžasná osůbka, prostě mě dokázala ukecat tak, že jsem vydržela schoulená čekat než kontrakce přejde, aby mohla epi rychle píchnout. Jaká úleva!!! Na hodinku jsem si mohla sednout na balon, ale mě se chtělo taaak spát a k tomu mě začal hrozně svědit hrudník (ale nechtěla jsem to PA říkat, aby mi případně další epi nezakázali). Přítele nenapadlo nic jiného, něž že mi četl vtipy z netu. Ale pár bylo dooost dobrých . S epiduralem byly bolesti snesitelnější, byla jsem schopna normálně komunikovat, dokonce jsme se i fotili- takže na fotkách vypadá, že jsem si to vše užívala s úsměvem.
O půl dvanácté epi přestával pomalu působit a já se zase trápila na monitoru. Únava už asi byla velká, protože jsem panu doktorovi začala říkat o přicházející konstrukci (místo kontrakci), což všechny přítomné docela rozesmálo. Po hodině jsem cítila, že malej už sestoupil opravdu dolů a začíná se tlačit na svět. Nebyl ještě dorotovaný, tak mě otočili na bok- skvěle to pomohlo (ale ty bolesti byly už k nevydržení), mohla jsem malému dokonce i mírným tlačením pomáhat. Díky panu doktorovi, který nám vše vysvětlil a byl úžasně klidný a milý, jsem byla v klidu i já a spolupracovala (jestli se to dá tak nazvat ). Úplně jsem cítila, jak malý sestupuje čím dál víc. A pak to přišlo – tramtadadá jdeme na to! První kontrakce – ojoj, byla příliš krátká a hlavička nebyla celá venku, jen napůl. PA i doktor mě snad silou vůle přemluvili, abych počkala na další. To bylo snad nejhorší za celý porod a pak už jen šílená úleva…
Úleva, která ale přešla ve strach, protože malej neplakal. Jen jsem volala: „On nebrečí, pořád nebrečí!“ Hned si ho vzala dětská sestra, a Bože, on začal po zakuckání tak kráááásně plakat!! A víte, jaké jsme měli štěstí? Miminko mělo uzel na pupečníku! (Asi víte, co se mohlo všechno stát, kdyby se, nedej Bože, utáhnul…). Děkuji všem svatým, že to všechno dobře dopadlo! MOC MOC MOC děkuji!!!
Přečtěte si také
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 1989
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2279
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2917
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2056
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1340
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4753
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2722
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 5478
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 2049
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 939
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
. Můj první porod byl také císařem, plánujeme druhé a moc moc si přeju přirozený porod. Ještě jednou gratulace 
, ale jinak vše OK, tak snad teď ten druhej porod bude taky v poho.
, 
Hodně, hodně zdravíčka pro oba. 
prirozený porod je ten nejkrásnější zážitek.Mám za sebou dva porody a jeden krásnější než druhý.říká se že druhý porod je rychlejší,ale ne vždy to je pravda.