Jak to prostě chodí :-)
Alex se vedle mě začíná hýbat. Doufám, že si vstávání ještě rozmyslí a znovu zabere. Ozve se hlasité zívnutí a já pomalu ztrácím naději. Pootevřu oko, abych zhodnotila situaci. Alex sedí na posteli a pozoruje mě. Na tváři se jí objeví zlomyslný úsměšek (alespoň mně to tak připadá), přileze ke mně a začne mě dloubat do očí. Ještě chvíli dělám mrtvého brouka, podobně se po dnešní noci i cítím, tak to zase není tak těžké. Čččččč... No, tak tohle mě hodně rychle probere.
- 1
„Ahoj, miláčku, ty už jsi vzhůru? A chceš na nočník? No tak to rychle jdeme,“ pozdravím po ránu Alex. Vyskočím z postele zády k ní, aby neviděla prsa, obléknu si košili ze stejného důvodu, popadnu dítě a jdeme k přebalováku. Tam z ní bleskem svléknu pyžamko, sundám naštěstí ještě suchou plenu a letíme k nočníku.
Ččččč, oznámí mi Alex ještě jednou, ale stíháme. Posadím dítě na nočník, kde úspěšně vykoná potřebu, společně si zatleskáme nad výsledkem, který Alex okomentuje pouze slovem „je“. Já se snažím nepočůrat, ale ještě je nutné Alexe nasadit plenu a obléknout ji.
Během pár minut hotovo, dítě dávám do postýlky a obložím ho hračkami. „Buď tu hodná, ano? Já jdu jen na záchod, za chviličku budu zpátky.“
Beru nočník a prchám. Jen jsem za dveřmi, ozve se řev: „Uáááá, uááá, mama mama, neni, uáááá!“ Řev pokračuje, s drobnými obměnami v textu: „Uááá, mama, mama, kde je, neni, uááá.“ Chvilka ticha. „Ňam, ňam.“ Aha. Slzičky nebo nudle. Doufám v to první. „Uáááá, mama, mama.“ Ticho. Asi si hraje. Využívám klidu a jdu si vyčistit zuby.
Když přijdu do pokoje, Alex sedí v postýlce a s čímsi si pokojně hraje. Při bližším pohledu zjistím, že nemá ponožky a ta věc, s kterou si pokojně hraje, je téměř rozepnutý zip u mikiny. Hodná holčička. Vytáhnu Alex ven z postýlky a vypustím ji do prostoru. Ještě si musím před ranním kojením stihnout nasadit čočky, obléknout se a upravit si vlasy. Pokud si stihnu udělat kafe, bude to bonus.
Nasazuji si čočky a při tom se snažím sledovat dítě. Jde k počítači. Tahá kabel od nabíječky. Vytahuje kabel ven z počítače a snaží se ho strčit do pusy. „Alexandro, ne!“ Zašklebí se na mě, kroutí hlavou, říká „nenene“ a snaží se kabel strčit zpátky. Když se jí to nepovede, opět přibližuje kabel k puse. „Pápa,“ pronese. „Tak to tedy ne, tohle se nepapá,“ napomenu ji a napůl slepá k ní dojdu a přemístím ji o kus dál. Vůbec jí to nevadí. Ihned se vydá k poličce, kde má v krabici své ponožky a podobné drobnosti, vesele ji shodí na zem a okamžitě obsah rozhází. Vůbec mi to nevadí. Mám čas si nasadit i druhou čočku a hodit na sebe oblečení, aniž by si všimla mých prsou.
Jdu si udělat kafe a mezitím potají zapínám v koupelně žehličku. Uff, nevšimla si, že jsem odešla z kuchyně. Odcházím do koupelny a rychle si upravuji vlasy. Netrvá to dlouho a Alex mě objeví. Tahá za kabel od žehličky. Napomínám ji. Shodí koš s prádlem a zkoumá obsah. Toho si nevšímám, prádlo je bezpečné. Leze do sprchového koutu a matlá rukávem zbylou vodu. To se mi nelíbí, ale vlasy už mám hotové, tak seberu dítě, prádlo odkopu na jednu stranu a jdeme na ranní kojení. Už je načase.
Malá, jak vidí, že sundávám triko, radostí poskakuje. „Dej to, dej to.“ Pije a já mám čas zkouknout net. Pak si jdu vypít kafe. Připravím na postel oblečení a odskočím si do kuchyně pro čaj. Když se vrátím, je oblečení roztahané všude. Dítě sedí uprostřed spouště jak neviňátko. Nic nekomentuju a obě nás obleču. Já to zvládám s klidem, Alex ječí tak, že si sousedi musí myslet, že ji týrám. Pak si musím ještě obout boty, to už Alex nevydává jen hurónský řev, nýbrž se i válí po zemi.
Konečně hotovo, jdeme si do sklepa pro kočár a vyrážíme. Musím zajít nakoupit a pak na nádraží, čekáme návštěvu - přijede moje babička s dědou.
Venku zjišťuji, že rukavice zůstaly nahoře. No, zase taková zima není, tak Alexe stáhnu rukávy co nejvíc to jde a frčíme do krámu. Nákup zvládáme v pohodě, u rohlíků křičí „dej to, dej to“, tak jí jeden strčím do ruky a je klid. U kasy sedí zase ta protivná baba, co neumí ani pozdravit a vždycky se na mě mračí, jak kdybych byla její úhlavní nepřítel. Alexa se na ni šklebí zpátky. Pak si rychle skočím do pekárny pro něco dobrého k snídani a jdeme konečně na to nádraží, čas máme pěkný, to určitě stihnu Alex dát i svačinku. Po pár minutách zjistím, že spí. No nic, tak sváča nebude.
Vzbudí se až na nádraží, nabízenou přesnídávku odmítá, rohlík žmoulá v ruce a pak trhá na malé kousky. Na malé kousky trhá také vlnu z fusaku, chomáčky vlny pak míchá společně s rohlíkovým těstem a vzniklou směs hází do hlubin fusaku. Evidentně nemá hlad.
Přichází babička s dědou. Pomalým tempem dojdeme domů, prarodiče odmítnou kafe s tím, že mají své v termosce, k tomu si vybalí obložený chleba. Nic nekomentuju, jsem zvyklá. Alex si konečně dá přesnídávku, přitom se směje na babičku s dědou, hází na zem lžičku a křičí: „Kde je? Neni.“
Hodinu před odjezdem vlaku se babi s dědou zvednou, že půjdou, byť cesta pomalým tempem trvá necelou půlhodinu. Opět nic nekomentuju, jsem zvyklá. Rozloučíme se, já musím dát Alexe oběd. „Dětské“ kuře na paprice s rýží odmítá. Vařím si tedy pro sebe kuřecí na kari, Alex mezitím vyhází vše, co ráno nestihla a opět se vydá tahat kabel od počítače.
Jdu se najíst, Alex je u mě během půl minuty. „Dej to,“ dožaduje se kari. „Nedám, to není pro miminka.“ „Dej to,“ ukazuje na prsa. „Teď ne, teď maminka papá.“ „Pápa,“ říká Alex a jde okusovat kabel od počítače.
Pak Alex zkusím nabídnout znovu oběd, nechce, odmítá i náhradní variantu. „Dej to,“ ukazuje na prsa. Tak dostane mléko a je konečně spokojená.
Po chvilce mi donese botičky. Konečně, raduju se. Nechávám jí je už asi dva týdny na poličce pěkně na očích, kdyby se konečně rozhodla, že je chce nosit. Obouvám jí boty. Téměř hned se začne kroutit, řvát a snaží se boty strhnout. Vezmu ji do náruče, aby na ně zapomněla a jdeme do přízemí podívat se, jestli je doma kámoška s miminkem. Není. Ale Alex vesele pokřikuje na celou chodbu, celou cestu až nahoru cítím zvědavé pohledy důchodců sledujících nás přes kukátka ve dveřích. Doma zavřu dveře a aniž bych si to uvědomila, zamykám a nechávám klíče ve dveřích.
Nabízím Alex svačinku. Nechce. Jdeme si hrát, kutálíme si s balónem a stavíme věže. Pak jdu Alex přebalit. Ještě než nasadím suchou plenu, zvoní mi telefon. Tak vezmu polonahou Alex a jdu ho zvednout. S telefonem v jedné a dítětem ve druhé ruce chodím po bytě, najednou se ozvou klíče v zámku a kdosi na druhé straně se dobývá neúspěšně dovnitř. S telefonem v jedné a polonahým dítětem na druhé ruce blíže nedefinovanou rukou pouštím dovnitř chlapa.
„Proč je doma tak brzo?“ ukončuji hovor. „Kdo to byl?,“ ptá se. „Táta,“ odvětím. „A proč bylo zamčeno?,“ kouká zvědavě z okna, abych tam snad náhodou někde pod parapetem neschovávala milence.
Pak si s malou hrají, dokud ke mně opět nedoleze se svým oblíbeným „dej to“ a prstíkem ukazujícím na prsa. Večer malou krmí chlap, od kterého kuře na paprice neodmítá. „Čččččč,“ oznamuje nám po chvíli. Chlap jí rychle svlékne kalhoty a plenu a posadí ji na nočník. Šikulka se pěkně vyčůrá. Když ji chlap zvedne z nočníku, zjišťuje, že má mokré i body. Svlékneme tedy Alex donaha a necháme ji jen tak, stejně se za chvíli půjde koupat. Já ještě připravím kaši a krmím prchající dítě.
Jdu umýt misku, Alex si hraje s tatínkem. „Ččččč…“ Tentokrát to časově nevychytala. Na koberci se objeví mokrá skvrna, kterou se dítě okamžitě snaží rozmazat rukou. Já jsem ale rychlá, tak tomu naštěstí včas zabráním.
Při koupání skončí zhruba půl litru vody na podlaze a půl litru dítěti v žaludku, ale to je běžná norma.
Před spaním se ozývá ukňourané „dej to“, tak dávám. Alex zabere celkem rychle. Oddychnu si, denní šichta skončila. Chci si jít lehnout. Chlap se dožaduje milostných hrátek. Naštěstí neříká „dej to“. No, tak když to musí být… Pak si jdu konečně lehnout, začínám usínat, když se vedle mě začne hýbat Alex. „mama, mama,“ kňourá. A já začínám noční směnu.
Přečtěte si také
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1475
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 748
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 9639
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2130
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 832
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 9222
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 3567
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 2515
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2854
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 3796
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
krásně napsáno… 
hahaha „dej to“.. to je super 
Co ženská všecko nezvládne, že? Jak píše pisatelka o ránu a čočkách, tak jsem na tom úplně stejně… 
