Čertík v bříšku
- Těhotenství
- lenna1810
- 11.02.13 načítám...
Trochu delší deníček o mém těhotenství od počátku až skoro do konce. O mých pocitech, životních situacích a těšení se na miminko. A že nic nakonec nemusí být taková katastrofa, jak se to v dané chvíli zdá.
Červen 2012
V teplý podvečer začátkem června se vracíme s přítelem z procházky v lese. Ve městě spatřím stánek s langoši a moje chuťové buňky se mohou zbláznit. Já ten langoš musím mít! Pán ve stánku se omlouvá, že je tam jen pro kámoše, že si ho objednali. Přítel je kecka a má mě rád, a tak tvrdí, že jsem těhotná a na podporu svého tvrzení mi hladí dokonale ploché bříško. Na podporu jeho tvrzení se ho snažím neúspěšně vyboulit. Pán se smiluje a langoš mi udělá. Hlavně hodně česneku, upozorňuji. Na schodech u školy se cpu langošem a s přítelem se smějeme, jak jsme pána napálili.
V polovině června už se směji méně. Nějak se nedostavilo to, co se dostavit mělo a já si nejsem jistá, zda mě očaroval pán s langoši anebo je to ze stresu. Dodělávám totiž školu, mám zkoušky a k tomu pracuji. Dám tomu ještě pár dní, říkám si.
Ke konci června odmítám na rozlučce pít, neboť si stále nejsem jistá. Slibuji si, že už si ten test tedy udělám. Přítel je už na druhém konci republiky - stěhujeme se, on jel dřív. Je si jistý, že v bříšku je miminko, i když důkaz stále chybí. Dělám si test. Nic. Jsem docela zklamaná, už je to přece 10 dní. A cítím se jinak. Divně. Za dva dny dělám druhý test. Zdá se mi to, nebo je tam opravdu náznak druhé růžové čárky? Po několikaminutovém natáčení a chytání toho správného světla raději volím konzultaci se svou sestrou. Ona tu čárku taky vidí! Jupí! Přítel jásá a tvrdí, že to věděl. Objednávám se k doktorovi.
Doktor uvnitř nic nevidí. Prý jen zvýšená sliznice, jinak vybydleno. Že uvidíme za pár dní a objednává mě na začátek července. Nabírá mi krev a já si v duchu přehrávám devítihodinovou cestu vlakem, kterou budu muset absolvovat rovnou několikrát. Jsem tak nějak zklamaná. Odjíždím za přítelem.
Červenec 2012
Volám na výsledky krve. Je to tam! Juchů! Ale co to, jaké nepříjemné překvapení! Prý je HCG velmi nízké, mohlo by to být mimoděložní. Jestli dostanu bolesti, ihned do nemocnice. Proč mě tak straší? Brečím. Menstruační bolesti mám totiž každý den a v noci chodím brečet na záchod, abych nebudila přítele. Ten tvrdí, že mimi je určitě na správném místě. Já celý den projíždím internet a hledám všemožné příznaky mimoděložního těhotenství.
Jednoho rána je mi vážně zle a zvracím. Cítím se lépe, snad to opravdu bude v pořádku. A vůbec, ty těhotenské nevolnosti nejsou tak strašné. Po dvou dnech nezvracím jen ráno. Ty těhotenské nevolnosti jsou vážně strašné. Jak mám sakra takhle jet devět hodin vlakem? Alespoň že je ve vlaku záchod. A ušetřím za svačinu.
Doktor zjišťuje, že mám v bříšku nájemníka. Jsem šťastná a trochu brečím. Jen je menší, než by měl být. Brečím víc a volám příteli, že máme moc malé miminko a moc se bojím, aby tam zůstalo. Přítel tvrdí, že nemá důvod se někam stěhovat a že je určitě v pořádku.
Zůstávám dva týdny u rodičů. Jedou na dovolenou a někdo se musí postarat o koťata a brášku, až se vrátí z tábora. Stejně je mi tak zle, že souhlasím. Další cestu vlakem bych v tomhle stavu nedala a za dva týdny mi bude určitě dobře. Máma tvrdí, že ty nevolnosti trvají tak měsíc, tak to bude v pohodě. Celé dva týdny trávím v posteli. Jak se zvednu, zvracím. Živím se dušenou mrkví, černým čajem, piškoty a doušky Coly. Koťata miluji. Krmím je pětkrát denně. Vařím jim mléko a velice jim chutnala bábovka, kterou jsem upekla speciálně pro ně. Já sama si připadám, jako kdybych předešlý večer vypila dva litry vodky. Těším se, až ten měsíc bude pryč a nevolnosti zmizí z mého života. Pak už si budu těhotenství jen užívat, budu se chlubit s bříškem a bude mi fajn. Jen si asi budu muset pořídit paruku, protože mi nehorázně padají vlasy. Mít na to sílu, tak bych je i zametla.
Rodiče se vrací plni zážitků, přivezli i norské pochoutky, které vzhledem ke stavu svého žaludku odmítám vyzkoušet. Máma se diví, že mi je pořád špatně. Když uvidí koťata, diví se ještě víc a tvrdí, že jsou jako koule. Asi na mě jde nějaký mateřský a pečovatelský pud. Brečím, že mi padají vlasy a dělá se mi akné. Vracím se k příteli. Brečím, že nemám vlasy, mám akné a je mi pořád špatně. Nechávám se ostříhat. Kratší vlasy nebudou na zemi tak vidět. Brečím, že mám krátké vlasy.
Ke konci července jsem schopná pozřít i nektarinku a pribiňáka. Občas dokonce vývar. Můj nový doktor tvrdí, že to přejde. Fotí moje malé miminko. Je překrásné a dokonalé, ten tvar doladí a velikostně se srovnalo. Cítím se velmi těhotně a důležitě. Nezdá se, že by si mého těhotenství všimli i ostatní, což mě trochu štve. Našla jsem si práci, nástup koncem srpna. Do té doby snad přestanu zvracet. Snad si na konci srpna nevšimnou v práci mého těhotenství, abych o ni nepřišla. To by mě trochu štvalo.
Srpen 2012
Je mi o něco lépe. Vracím se ke své původní stravě. Z neznámého důvodu miluji langoše a česnek. Jsem šťastná, že už nezvracím po každém jídle. Méně šťastná jsem po návštěvě hematologie. Minulý rok jsem prodělala trombózu a teď si budu muset preventivně píchat injekce. Jako bych jich neměla dost za posledního půl roku. Brečím, protože si nechci zase píchat injekce a protože je mi pořád špatně. Taky se nudím a těším se do práce.
Miminko je dokonalé, zdravé a máme fotku z 3D. S přítelem jsme nadšení, všechno je krásně vidět. Nechápu, proč na té fotce nic pořádně nevidí ani jeho bratr, ani moje nová kamarádka. Vždyť ve 13. týdnu vypadá úplně jako človíček, jen má ještě trochu divné uši. Jsem přesvědčená, že je to kluk. Říkám mu čertíku.
Nastupuji do práce. Přestože slíbili smlouvu, teď chtějí na dohodu a smlouvu až od října. To už bude břicho vidět z deseti metrů a z práce by mě vyhodili. Posledního srpna končím, protože nezvládám tahat těžké sudy, obíhat celou kavárnu, být 12 hodin na nohou bez pořádného jídla a pití a do toho zvracet. Když oznámím, že je to kvůli těhotenství, docela překvapeně koukají. Já myslela, že už je to mega břicho vidět?
Září 2012
Doktor se zlobí, že jsem nepřibrala ani gram a jsem hubeňour. Prý jestli do příště pořád nic, budeme s tím muset něco udělat. Jsem schopná teď jíst víceméně normální stravu, tak se budu snažit. Zvracím už jen tak obden. Miluji langoše, česnek a ryby. Protože se doma nudím, tak pořád uklízím. Máme byt jako klícku. Na internetu zkoumám výbavičku pro miminko, píšu seznam. Přítel odmítá cokoliv kupovat, prý je brzy a jeho rodina je pověrčivá. Brečím, protože jsem si v Tescu vyhlídla úžasný kabátek a pak už určitě nebude.
Na konci září se v břiše začíná něco dít. On se hýbe! Ale je to divné, jako by mi tam jezdily bublinky. Moc se mi to nelíbí. Už vím, co máma myslela, když říkala, že je to jako mít v břiše vetřelce. Když dá na břicho ruku přítel, nic necítí. Jak to? Zjišťuji, že nedopnu džíny. Brečím, že jsem tlustá.
Říjen 2012
Přibrala jsem 4 kila. Asi proto, že už mi začíná chutnat i sladké. Nehledě na langoše, česnek, ryby, párky v rohlíku a tvarohové šátečky. To už nezachrání ani ty nevolnosti každý druhý den. Hrdě vystavuji své bříško a jdu si koupit delší svetr.
Na ultrazvuku si nechávám sdělit pohlaví. Je to holka. Aha. Cítím se provinile, že jsem trochu zklamaná a snažím se nebrečet před doktorem. Přítel je nadšený, bude to jeho princezna. Jeho bratr bude kmotr, tak vybíral druhé jméno. Bude to princezna Alexandra Geanina. Na ultrazvuku vypadá dokonale, jen odmítá ukázat obličej a vyfotit se. Hlavně, že pipinu ukázala. Nestyda jedna.
V obchodech koukám víc na holčičí oblečení. Představuji si, jak jezdím s kočárkem a chovám svoje miminko. Jak jsem si vůbec kdy mohla přát víc chlapečka? Svoji holčičku bych za žádné jiné miminko nevyměnila. Strašně ji miluji, přemýšlím, jak asi vypadá. Bude nádherná, mamince sebrala veškerou krásu. Přítel občas cítí pohyby, líbí se mu to. A mně se líbí, že mi hladí břicho.
Listopad 2012
U přítele v práci rušili pracovní pozice, musíme se narychlo stěhovat za prací. Brečím, protože už toho mám dost a nechce se mi už znovu zařizovat doktory a úřady, hledat byt. Jsem unavená a mám velké břicho. Mám jenom jedny džíny a dva svetry, bundu jsem si koupila velkou lyžařskou, protože přítel trval na tom, že musí být dlouhá a tak vypadám jako monstrózní sněhulák. Těhotenství že je sexy? U mě tedy určitě ne.
Stěhujeme se, zjišťuji, že máme poměrně hodně věcí. Ještě že jsme zatím nic nekupovali pro miminko. V novém městě se mi moc nelíbí a jsem sama, nemám tu žádné kamarádky. Brečím, že jsem sama.
Jedu k rodičům na poslední návštěvu před porodem. Na nádraží čeká ségra s bráchou a smějí se mi. Prý nečekali tak velké břicho. Připadám si důležitě, a když malá kope, přikládám jim ruku na břicho. Rodiče se těší na vnoučátko, mamka mi ukazuje věci, které má pro malou.
Jdu na kontrolu k nové doktorce, jsem celkem spokojená. Až na tu váhu. Z nějakého důvodu mám 12 kilo nahoře, možná to bude tím, že nevolnosti přicházejí už jen dvakrát či třikrát do týdne a jídlo mi velice chutná. Na langoše už jsem zanevřela, favoritem jsou párky v rohlíku a mandarinky.
Poprvé v životě mě posedne vánoční nálada. Peču cukroví. Trochu to přeháním s perníčky, což mi dochází, až když je s přítelem zdobíme společně skoro čtyři hodiny a nevejdou se do krabice běžné velikosti. Přítel sní všechny rohlíčky, tak dělám další dávku a velice mě těší, že mu chutná. Zase začínám všechny opečovávat.
Nějak došlo k tomu, že mám menší obtíže se zavazováním bot, nemůžu se předklonit. Aha, ono tam je to břicho, které už vidí i všichni ostatní. I z deseti metrů. Vanu jsem si dala asi naposledy. Vytanul mi totiž na mysli název knížky Bílá velryba. Při pohledu do zrcadla je mi jasné proč.
Prosinec 2012
Odmítám chodit do malých obchodů s křehkým zbožím. Naprosto chápu význam spojení „být jako slon v porcelánu'“. S mojí zimní bundou a břichem prostě zabírám moc místa. Začínám se valit, normální chůze je příliš náročná.
Moje dítě je strašně aktivní a celý den se baví tím, že mě kope. Nejraději má oblast pod žebry. Naštěstí v noci spí jako andílek. Kdybych nemusela třikrát na záchod, tak se i vyspím. Strašně mě bolí záda, začínám toho mít nějak dost. A to mám rodit až v únoru! Sním celou krabici lineckého sama a ani mě nějak netrápí svědomí. Jsem ráda, že můžu jíst a že první trimestr byl kdysi dávno. Pořád chodím čurat. Mám naprostý přehled o všech veřejných wc ve městě i o stavu toalet ve všech supermarketech. Mohla bych psát recenze.
Přítel s láskou hladí bříško, má nás rád a já jsem šťastná. Taky za mě vytírá schody a podlahu v bytě vytíráme spolu. Prý mám odpočívat. Jsem ráda, protože mi hodně tvrdne břicho, občas mám stahy a celkově se necítím už úplně v kondici. Vypadané vlasy už mi dorostly, nad čelem mi stojí a připomínám Rákosníčka. Aspoň že mám vlasy. S tím, že po porodu je mít zase nebudu, už jsem smířená.
Leden 2013
Jooo! Juchů! Jupí! Už můžeme nakoupit výbavičku! Protože jsem si v prosinci obhlédla, kde co mají, tak nákup oblečků, drogerky a menších věcí je záležitostí dvou dnů. Jsem v extázi. Doma všechno rovnám, skládám, peru, žehlím a představuji si v tom Alexandru. Bude nádherná. Přítel chtěl kupovat všechno tmavé, tak jsem mu tvrdila, že nic takového nevyrábějí. Prý když se poblinká, nebude to vidět. Asi zapomněl, že je to i cítit. Nakonec on sám osobně vybírá samou růžovou. Druhý den to kompenzuji oblečky v neutrálních barvách. Během ledna dokupujeme všechno ostatní, na konci máme vše.
Dítě je velmi pohyblivé, odhaduji, že bude gymnastka. Tatínek je z Rumunska a Rumunsko má výborné gymnastky. Takže má k tomu geny. Jen si občas říkám, že by se ten talent mohl projevit, až bude venku. Dost to bolí. Mám nahoře dvacet kilo, ale už nebrečím. Brečet budu až po porodu, jestli to nepůjde dolů. Strašně se na miminko těšíme. Máma chce po porodu na týden přijet. Já mám radost, přítel ani ne.
Moje břicho dosáhlo takových rozměrů, že ho vidí ostatní i ze sta metrů. Však už mám měsíc před porodem.
Únor 2013
Tak tento měsíc už proběhne první setkání. Devět měsíců mám v bříšku človíčka, tak rychle to uteklo. Bude nádherná a dokonalá (ještě aby ne, vždyť má půlku genů po mně!). Čekám každým dnem, jestli už tedy budu rodit a zatím nic, ještě má skoro dva týdny do termínu. Podle projevů z bříška očekávám pěknou potvůrku, takovou malou čertici. Jak řekla moje máma, nemá být po kom hodná. Ale taky řekla, že nevolnosti trvají měsíc a já je mám dosud. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. A až budu mít příště chuť na langoše, budu vědět proč.
Přečtěte si také
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 7
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 35
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4636
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1990
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1029
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3953
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2672
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1325
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7746
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4980
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
A pocity a stavy poznávám 
přeju hodně štěstí 
Nakonec všechno stejně dobře dopadne.
Obvykle mně dlouhé deníčky moc nebaví, ale tenhle je úžasný 
Prožívaly jsme to spolu, taky mám Únorňátko, i když by se dle MS mělo narodit až ve středu, je už s námi od 3.2. 
Moc gratuluji a přeji krásný porod 