Jak to vše dopadlo

Ahoj, před 14ti dny jsem psala na tyto stránky článek Můj první ultrazvuk po I.ISCI. Moc bych chtěla poděkovat všem, které na můj článek reagovali, hodně mi Vaše podpora pomohla. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Nemohu si konec svého příběhu nechat pro sebe a tak píši jak vše dopadlo.

Jak jsem již psala, po 1.ICSI na klinice Unica Brno jsem se dočkala radostného pozitivního těhotenského testu. Ovšem moji radost za 14 dní zkazil první ultrazvuk, na kterém mi lékař řekl, že plod se mu zdá malý, i když něco jako srdeční tep tam bylo vidět, ale zkrátka vše nejisté a tak jsem po týdnu měla absolvovat znova vyšetření krve, zda mi stoupá hcg a také další UZ, zda plod roste.
Nastaly další nejisté dny, kdy jsem se trápila myšlenkou jak vše dopadne. Tak hezky to přeci začalo. Na krvi jsem byla u svého gyn., který mi řekl, že hodnoty se sice zvedly, ale na těhotenství je to málo. V tuto chvíli ze mě opadla veškerá naděje a statečnost a já to obrečela. Hned jsem to volala na Unicu, kde mě objednali na další odběr krve a ultrazvuk. S manželem jsme už našemu miminku nedávali naději. Dobře jsme udělali, alespoň jsme lépe přijali zprávu, kterou nám na klinice sdělili. V krvi byly hodnoty opět vyšší, ale stále malé a UZ potvrdil, že plod přestal růst a je bez srdeční funkce. Stalo se přesně to, čeho jsme se od začátku obávali a na co nás upozornili i lékaři, že se může stát. Plod mohl mít prý také nějakou genetickou vadu, která mu bránila ve vývoji. Těžko říct, tyhle věci se prostě stávají. Jen si vybavuji slova pana docenta při naší první návštěvě, kdy nám pěkně naplánoval těhotenství a řekl, že taky může nastat pátý týden a já vykrvácím, protože plod přestane růst. Až na to krvácení šlo všechno přesně podle slov pana docenta. Škoda.
Po návštěvě kliniky v Brně, jsem musela ještě absolvovat v nemocnici v místě bydliště tzv. revizi dutiny děložní, aby mi vyčistili dělohu od plodu. Zákrok se dělá při narkóze a je to celkem rychlé. Ráno jsem nastoupila do nemocnice a odpoledne už byla doma. Překvapilo mě, že mě potom nebolelo břicho, jen jsem jeden den krvácela. Každopádně je to zážitek, který spíše bolí na duši, že to všechno takto smutně skončilo. Zvlášť, když na oddělení kolem mě chodily těhulky s bříškama a já se jen trápila myšlenkou, proč nemám také takové štěstí a zda vůbec někdy se této radosti dočkám. Cesta asi bude ještě dlouhá.
Manžel je moje zlatíčko a velmi mě po celou dobu podporoval a vše prožíval statečně se mnou. Jen ho trápilo, že mi nemůže více pomoci.
Je to vše čerstvé, ale snažím se to brát statečně a dívat se dopředu a moc to vše zpětně nerozebírat, protože to mě pak dohání k slzám.
Teď nás čeká pár měsíců „klidu“, abychom nasbírali další síly a penízky a vrhli se do dalšího pokusu s nadějí, že se nám to snad konečně podaří.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
sisina
739
25.5.06 07:41

Je mi to velmi líto. Z tvého komentáře cítím, že nic nevzdáváš a jedeš dál. Myslím, že je to nejlepší volba. Vydrž!

Přeju Vám, abyste nasbírali síly co nejdříve a Vaše snažení bylo odměněno krásným a zdravým miminkem.

sisina

  • načítám...
  • Zmínit
sesty
21
25.5.06 07:48

Nebuď smutná, i moje první těhotenství zkončio revizí. Byla jsem na dně. Strašně moc jsem se těšila. Ta radost, kterou jsem měla, když mi vyšel pozitivní těhu test byla obrovská. Stejně velké zklamání bylo, když mi doktor řekl, že se plod nevyvíjí. Že roste poze plodový obal. Takže revize. Úplně mě to zlomilo.
No a dnes mám dvě krásný holky.
Nemysli na to. Příroda je mocná. Uvidíš, že to půjde. Nesmíš se ale moc upnout na myšlenku, že to vyjde napoprvé. Vyhneš se tak dalšímu zklamání. Musíš to brát s humorem. Takou hru na schovku. Švagrová měla podobné problémy, byla mockrát v Pronatalu na zákroku a um. oplodnění. Vyčerpali všechny hrazené pokusy. No a najednou se ten poslední ujal, i když už nedoufala - a má dva kluky jako buky.
Hodně štěstí. Evča

  • načítám...
  • Zmínit
Maru
3427
25.5.06 08:59

Ahoj je mi moc líto, že se na vás neusmálo štěstíčko. Tvůj příběh jsem od začátku sledovala.
Ale je vidět,ž e se nevzdáváš a to je moc dobře, musíme bojovat a ono se štěstíčko uvaní.
Chtěla bych tě pozvat mezi nás do zebřičkového deníčku, kde je nás spousta co procházíme IVF, IUI apod. a vzájemně se tam držíme nad vodou.......
Posílám pofoukáníčko na bolavou dušičku papá Maru

  • načítám...
  • Zmínit
Ivy
59
25.5.06 10:35

Ahoj, je mi to moc líto. Holt, něktéré máme cestu k mimískovi trnitou:-( já jsem zrovna ten případ. Držím pěsti ať máte co nejdřív pozitivní zprávy. Nezbývá než věřit. Uvidíš, že příště to určo vyjde.
 Ivy

  • načítám...
  • Zmínit
mahynka
1
25.5.06 11:02

Ahoj nejmenovaná,
zpětně jsem si přečetla Tvůj příběh. Jsem mladší než ty a miminko ještě nemám, ale zhruba za rok si ho s přítelem plánujeme, ale už ted jsem na emiminu závislá :-) Víš, já vím, že jsi smutná, rozumím ti a chápu tě, i když jsem to co ty neprožila, ale musíš myslet na to, že máš skvělýho manžela(přítele) a na to miminko máte ještě dost čásu a smůla se prolomí neboj se!!!!! Mysli na to krásný co máš a věř, že se to povede. No a pak budeš mít taky krásný bříško, stejně jako všechny maminky z emimina. Tak doufám, že mi pak pošleš fotku. Krásný den bez vrásek přeje mahynka :-*

  • načítám...
  • Zmínit
zurecek
1290
29.5.06 17:59

ahoj,
Tvůj příběh jsem od začátku sledovala.

Je mi líto, že to takhle dopadlo, posílám pohlazení a mnoho energie a štěstí při absolvování dalšího pokusu.

S pozdravem Zuzka+Emily

  • načítám...
  • Zmínit
Kati
2263
30.5.06 23:20

Ahojky, čekala jsem až nám dáš vědět. takže žádné dobré zprávy - je mi to líto a posílám hodně sil. Vím, co to je, taky jsem to prožila, i když na to nikdy nezapomeneme, musíme jít dál. Já mám už 9 měsíců od potratu a momentálně se chystáým na 3.IVF+ICSI, tak doufám, že snad konečně.....
Přeji ti, aby ti co nejdříve rostlo bříško! Kati

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít