JARŇULKY 13 - Myšlenkování o
- Těhotenství
- MáťaP
- 03.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky těhulky i ostatní, co třeba nakouknete :) Tenhle deníček je 13!!! tak nám určitě přinese štěstí :) Napadlo mě téma obecnější, tak se třeba připojí se svou troškou do mlýna i ostatní emimiňačky. Každá z nás určitě už od mala přemýšlela o své budoucnosti, bližší i té hodně vzdálené. Každá měla své sny a představy. I já jsem měla v šestnácti o své budoucnosti víceméně jasno.
Nebyla jsem úplně hlava dubová, takže jsem věděla, že rozhodně vysoká škola a pokud možno biochemie nebo genetika. Od osmnácti pět let, to máme do nějakých 23, pak svatba a dítě (první v roce 2000, aby se to dobře počítalo), další dítě za dva tři roky, spokojený život po boku milovaného a milujícího muže. Jen tu dovolenou v Jugoslávii jsem neměla tak úplně v plánu ![]()
A ze začátku to tak opravdu dopadalo. Maturitu jsem zvládla, přijímačky na vysokou taky. ALE Pak jsem zjistila, že studium není tak snadná záležitost, takže jsem pro velký „úspěch“ musela rozložit ročník a studium zakončila o rok později. Mezitím se kamsi vytratily mé mateřské pudy (v 18 jsem je ještě měla
, takže jsem věděla, že děti jednou budou muset přijít, spíš proto, že manžel bude chtít, ale že si nedokážu představit, že bych je v téhle strašné době vychovala, a vůbec „v zájmu zachování genetické čistoty populace“ by bylo lepší žádné děti nemít (profesionální deformace). Tatínek nad mými úvahami jen kroutil hlavou a doufal, že se mi vrátí rozum
Ke konci studia jsem si řekla, že ve svém oboru jen s Mgr nevystačím, a tak že začnu studovat postgraduál. Bylo totiž skoro jedno, jestli budu laborovat za penize nebo za stipendium a mít status studenta. A Mgr zní strašně zatímco Dr. je lepší ![]()
A tak jsem si v klidu studovala.
Jenže pak jsem poznala Michala. Měl rád děti. A už od prvních měsíců, co jsme spolu chodili tvrdil, že chce pět dětí. Nejlépe 4 vlastní a pátou holčičku adoptovanou z Číny, protože je tam zabíjejí. Přišel mi jak z jiného světa
Ale čas plynul a já se nějak smiřovala s myšlenkou, že děti budu mít a budu se o ně starat. Taky jsem si říkala, že dvě a se třetím se uvidí (pokrok!!!). Jenže pak to na mě přišlo jak blesk z čistého nebe
Bylo mi nějakých 27, pořád jsem studovala, a můj mateřský pud se probudil. Pak jsem si pochovala jednu 14-ti denni holčičku, na fotce zjistila, jak mi to sluší, a bylo vyřešeno, chci dítě
A za měsíc bylo „zaděláno“.
Během šestnácti Roderickových měsíců jsem pochopila, že člověk nemůže mít všechno, jak by si představoval. Že někdy je potřeba si ujasnit priority (svatba, dítě x dítě, svatba, dítě x děti, svatba?). A vůbec, že je lepší se radovat z toho, co už máme, než se trápit nad tím, že bychom něco moc chtěly a nejde to a nebo není v naší momentální moci to ovlivnit.
Přesto všechno si věřím, že tři děti bychom určitě zvládli. A když by se nám poštěstilo býti milionáři s malým palácem (5+1 by myslím stačilo), tak klidně porodím i pět dětí ![]()
A co vy? Kolik dětí jste si naplánovaly? A jak v průběhu let měníte názor?
A který „plán“ jste od základu změnily?
Uděláme průzkum teď, pak těsně po porodu, pak třeba po roce a uvidíme ![]()
Mejte se krásně, pohlaďte za mě pupíky a opatrujte se!!!
Máťa
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 2646
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 2021
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1297
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 654
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3984
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2556
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2201
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 860
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 3066
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 6017
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...