JARŇULKY 13 - Myšlenkování o
- Těhotenství
- MáťaP
- 03.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky těhulky i ostatní, co třeba nakouknete :) Tenhle deníček je 13!!! tak nám určitě přinese štěstí :) Napadlo mě téma obecnější, tak se třeba připojí se svou troškou do mlýna i ostatní emimiňačky. Každá z nás určitě už od mala přemýšlela o své budoucnosti, bližší i té hodně vzdálené. Každá měla své sny a představy. I já jsem měla v šestnácti o své budoucnosti víceméně jasno.
Nebyla jsem úplně hlava dubová, takže jsem věděla, že rozhodně vysoká škola a pokud možno biochemie nebo genetika. Od osmnácti pět let, to máme do nějakých 23, pak svatba a dítě (první v roce 2000, aby se to dobře počítalo), další dítě za dva tři roky, spokojený život po boku milovaného a milujícího muže. Jen tu dovolenou v Jugoslávii jsem neměla tak úplně v plánu ![]()
A ze začátku to tak opravdu dopadalo. Maturitu jsem zvládla, přijímačky na vysokou taky. ALE Pak jsem zjistila, že studium není tak snadná záležitost, takže jsem pro velký „úspěch“ musela rozložit ročník a studium zakončila o rok později. Mezitím se kamsi vytratily mé mateřské pudy (v 18 jsem je ještě měla
, takže jsem věděla, že děti jednou budou muset přijít, spíš proto, že manžel bude chtít, ale že si nedokážu představit, že bych je v téhle strašné době vychovala, a vůbec „v zájmu zachování genetické čistoty populace“ by bylo lepší žádné děti nemít (profesionální deformace). Tatínek nad mými úvahami jen kroutil hlavou a doufal, že se mi vrátí rozum
Ke konci studia jsem si řekla, že ve svém oboru jen s Mgr nevystačím, a tak že začnu studovat postgraduál. Bylo totiž skoro jedno, jestli budu laborovat za penize nebo za stipendium a mít status studenta. A Mgr zní strašně zatímco Dr. je lepší ![]()
A tak jsem si v klidu studovala.
Jenže pak jsem poznala Michala. Měl rád děti. A už od prvních měsíců, co jsme spolu chodili tvrdil, že chce pět dětí. Nejlépe 4 vlastní a pátou holčičku adoptovanou z Číny, protože je tam zabíjejí. Přišel mi jak z jiného světa
Ale čas plynul a já se nějak smiřovala s myšlenkou, že děti budu mít a budu se o ně starat. Taky jsem si říkala, že dvě a se třetím se uvidí (pokrok!!!). Jenže pak to na mě přišlo jak blesk z čistého nebe
Bylo mi nějakých 27, pořád jsem studovala, a můj mateřský pud se probudil. Pak jsem si pochovala jednu 14-ti denni holčičku, na fotce zjistila, jak mi to sluší, a bylo vyřešeno, chci dítě
A za měsíc bylo „zaděláno“.
Během šestnácti Roderickových měsíců jsem pochopila, že člověk nemůže mít všechno, jak by si představoval. Že někdy je potřeba si ujasnit priority (svatba, dítě x dítě, svatba, dítě x děti, svatba?). A vůbec, že je lepší se radovat z toho, co už máme, než se trápit nad tím, že bychom něco moc chtěly a nejde to a nebo není v naší momentální moci to ovlivnit.
Přesto všechno si věřím, že tři děti bychom určitě zvládli. A když by se nám poštěstilo býti milionáři s malým palácem (5+1 by myslím stačilo), tak klidně porodím i pět dětí ![]()
A co vy? Kolik dětí jste si naplánovaly? A jak v průběhu let měníte názor?
A který „plán“ jste od základu změnily?
Uděláme průzkum teď, pak těsně po porodu, pak třeba po roce a uvidíme ![]()
Mejte se krásně, pohlaďte za mě pupíky a opatrujte se!!!
Máťa
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1300
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 765
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 562
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19362
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2503
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1679
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....