milé maminky, při čtení článků o porodech, jsem se rozhodla, že i já se s vámi podělím o svůj zážitek. Bohužel spíše hrůzostrašný. Na naše mimí jsme čekali necelý rok než se nám to povedlo, proto jsme si byli zcela jistí početím, ve třetím měsíci jsem nastoupila na mateřskou a věnovala jsem se přípravám na náš přírůstek.
Ještě chvíli počkáme...
Porod- Tera
- 21.11.03
Podle menstruace a pohybů miminka mi byly stanoveny dva termíny 24. 10. a
25. 10., doktor byl spokojený jak to krásně vychází. Těhotenství jsem
měla bez jakýchkoliv problémů, mimo soustavného pálení žáhy a vetší
únavosti. Ve dvacátém týdnu mi na ultrazvuku řekli že je miminko menší a
termín porodu přesunuli na 5. 11.
Ačkoliv jsem věděla dobře, že se většina prvních dětí přenáší,
přesto jsem začínala být stále nervoznější, když přešli už všechny
termíny a já jsem stále nerodila. Měla jsem za sebou už tři oxytycinové
infůze a nic. Takže jsem 7. 11. nastoupila na rizikové oddělení
v porodnici U Apolináře. Přístup sestřiček byl perfektní, pokoj jak
v nobl hotelu, jídlo na pokoj, vlastní koupelna, pokoj pouze pro dvě mamky.
jediné co mě poněkud uráželo bylo to, že mně doktoři neustále napadali,
že jsem se určitě spletla v udání data posledních měsíčků, protože
vůbec nepostupuju k porodu. Když jsem to slyšela už asi po třetí
začínala jsem být podrážděná! Hledali chybu kdekoli jinde, jen ne tam kde
měli. Opět jsem dostala oxytycin a další den nějakou tabletu přímo do
dělohy - dost nepříjemně zavedenou, ale porod stále nepřicházel.
Vzhledem k tomu, že bydlím cca 50m od porodnice, dostala jsem na víkend
propustku, ale každé ráno v půl devátý jsem musela dorazit na pokoj na
monitor a jiné kontroly, ale i tak to bylo lepší než být v nemocnici.
V pondělí 12. 11. jsem už byla zase zpátky a mimí pořád v „baťohu“
kolem 21h jsem ucítila teploučkou vodu jak mi stéká po nohách, zazvonila
jsem na sestřičku, že mi teda praskla voda a ona mi řekla, že jsem se
s největší pravděpodobností jen lehce počůrala, ale ať za ní přijdu
na sesternu, tam vložku polila nějakou tekutinou a sdělila mi, že měla
pravdu, tak jsem se pomalu vracela zpátky na pokoj a tentokrát to bylo jak
provalení vodní nádrže, a měla jsem pravdu já - tak konečně, praskla mi
voda, jdu rodit.
Na porodní pokojík - hekárná je fakt hnusný slovo - jsem přišla
v půl desátý večer, měla jsem pravidelné bolesti břicha, ležet jsem
nemohla, chodit jsem nemohla, jenom hrozný hrozný bolesti, který se vracely
v pravidelných intervalech, ale prý nejsem otevřená, takže počkáme.
V úterý 13. 11. hned ráno dorazil můj muž a já jsem měla vedle sebe
konečně spřízněnou duši. Prý to ještě na porod nevypadá, mám chodit
,chodit, chodit … Měla jsem pocit, že padnu vyčerpáním v noci jsem
prakticky nespala, částěčně nervozitou a větším dílem díky bolestem.
Před manželem jsem brečela, už jsem se nebyla schopná ovládnout, nikdo
nám nepodal žádné bližší informace, jen, že budeme čekat. Říkali jsme
si na co? někde jsem četla, že od prasknutí plodové vody by mělo dítě
opustit bříško nejpozději do 24h, a oni nám říkají počkejte, až se
víc otevřete, jste otevřená pouze na 2. Jak se později ukázalo, stala se
tato větička oblíbenou odpovědí.
Tak jsme čekali, manžel odešel v osm hodin večer domů a byl
v pohotovosti, kdyby NĚCO…
Ve středu 14. 11. ráno jsem byla jako vždy vyšetřena, shledána málo
otevřenou - pouze na dva, poslána na klystýr, oholení a na porodní, tam za
mnou mohl přijít manžel, a my jsme opět čekali. Na chodbu jsem už
nesměla, protože odtok plodové vody překročil onu hranici 24h, a proto mě
začali podávat antibiotika - kapačkou - kvůli infekci, nebo co. Byla jsem
vzteklá, nechtěla jsem žádný antibiotika, chtěla jsem svoje dítě už
držet v náručí a zbavit se těch úporných bolestí. Protože to už
opravdu nešlo vydržet, požádala jsem o epidurál, ačkoliv jsem se ještě
před porodem zařekla že nechci nic - evidentně jsem nevěděla o čem
mluvím - .
Zaváděla mi ho velmi nepříjemná doktorka a ukrutně nešikovná sestra jí
pomáhala, vzala mně za ruku aby mi ji dala do správné polhy a přitom mi
vytrhla dosti bolestivě kanylu z ruky, vyjekla jsem bolestí, ona se na mně
otočila a jen mě suš opravila , že mi nevytrhla jehlu - tak jsem to já,
neznalá lékařské terminologie, nazvala - ale kanylu, a s omluvou se ani
neobtěžovala.
Po epidurálu jsem si mohla aspoň oddechnout, protože to už jsem nic
necítila.
V pravé ruce jsem měla antibiotika, v zádech epidurál, na břiše trvale
připojený monitor, vodu prasklou od pondělí a do toho přišel doktor a
nabízel mi masážní vanu nebo balon!
Najednou jsme přestali slyšet srdíčko, manžel letěl pro doktora, chvíli
trvalo než laskavě přišel, a zavedl mi monitor přímo do dělohy asi tak
30ti centimetrovou ná:,–(kou, musel se trefit na hlavičku miminka. Krajně
nepříjemná záležitost, chvíli na to, aniž by se nás kdokoli zeptal,
přišel jiný doktor se skupinou mediků a jeden po druhém se začali ve mně
šťourat a učit se, - kdyby se aspoň zeptali - začala mi téct krev a
manžel začal křičet na toho doktora co to má znamenat a on se jen tak
ledově ohradil - .. to se stává, že teče trochu krve.
Musím říct, že kdyby tam se mnou nebyl můj muž, který mi dával mísu na
močení, zavíral otevřené okno a dveře, kdy mi ledový vítr fučel přímo
do rozkroku, utíral po prohlídkách mnoha doktorů, tak bych to asi celé
probrečela.
V půl deváté večer poslali manžela domů - zase jsem brečela - epidurál
přestal účinkovat, a mně čekala další noc! ČTvrtek 15. 11. 2001 ,
ráno v půl osmé nástup na porodní sál, další prohlídka ( i během
noci jsem chodila na monitor ) do kohoutku na epidurál mi přidali další
dávku, takže bolest žádná, a měli jsme počkat až se otevřu více jak na
2!!!!
Začala jsem se dožadovat císaře, manžel se vztekal, oba jsme měli strach,
byli jsem už zcela vyčerpaní a nervozní, kolem mně se už narodilo tolik
miminek a já jsem tam pořád trčela, a nikdo nám neřekl jediné slovo
útěchy, vysvětlení, chovali se k nám jak číselným položkám ve
statistice, žádný lidský přístup. Bože, rodila jsem poprvé a oni musí
přece dobře vědět jak se prvorodičky bojí! Vždyť neví co je čeká a
oni se chovali tak střašně, zle.
V poledne nám řekli, že pokud se do dvou hodin neotevřu, tak jdu na
císaře. Znělo mi to jak hloupy fór, jsem v porodnici od 7. 11., otevřená
na 2 a doktor si klidně řekne že bude ještě stále čekat! Potom přišla
ještě sestřička s nějakýma kleštěma na měření pánve a s teorií
že nerodím, protože mám příliš velké dítě a malou pánev.
Ve tři hodiny padlo rozhodnutí - jdu na sál, začala jsem se třást, ale
zároveň se mi ulevilo, že už se blíží konec.
Na sále jsem uslyšela poprvé za celou dobu uklidňující hlas - bohužel
nevím jak se paní doktorka jmenoval, byla to doktorka která mi přidávala
další dávku epidurálu a hlídala tlak, celou dobu seděla u mé hlavy,
třásla jsem se jak osika, bála jsem se že jim spadnu z toho stolu, ale
naštěstí tam jsou řemínky na připevnění.
V 15,53 doktoři konečně vysvobodili moje milovné děťátko z mého
lůna, mělo šňůru dvakrát omotanou kolem krku, a pak mi ho ukázali -
držel ho pan doktor ve své dlani, před očima jsem měla maličkého
tvorečka, pro mně nejkrásnějšího na světě, byl tak maličký, odnášeli
ho pryč a já byla na sále!!! To je tak nespravedlivý, čekám na něj tak
dlouho a oni mi ho teď odnášejí pryč!
Podotýkám, že můj chlapeček měřil 50cm a vážil 3,2kg, tedy opravdu
neobvykle velké dítě,že?
Mám toho ještě hodně co dodat k zážitkům na šestinedělí, ale to
raději jindy.
Tak vám přeji rychlé porody a příjemné doktory
Ahoj,
myslim ze jsi mela fakt smulu. Ja si na Apolinare stezovat nemuzu. Taky mi
praskla voda, v noci, cekali jen do rana jestli se to nerozjede, ale nerozjelo,
tak mi porod vyvolavali. Zabralo to ihned. A porodni as. byly moc hodne. Ale to
co pises, jak ti vzali syna hned po porodu, to me udelali taky a to jsem
samozrejmne chtela aby ho na me polozili. Ale tvrdili ze mel snuru okolo krku a
hematom o kterym nevedeli jestli je ok. Tot oduvodneni. Nicmene mu vubec nic
nebylo. Na druhou stranu chapu, ze kduz to vypada na tokovehle komplikace, tak
radsi hned kontroluji, jestli je to dobry.
osma
Ahoj Tero,
je mi strašně moc líto, co se Ti přihodilo…ani nevíš jak:(
taky proto. protože jsem sama zdravotník (teď už 3,5 roku ne)…ale
vždycky jsem se snažila přistupovat k lidem lidsky, chápala jsem, že mají
z nemocnice strach a že pro ně není ovyklé to, co pro většinu
zdravotníků…oni na to někdy zapomínají - bohužel dost často. Měla jsem
kolegyně, které se chovaly příšerně - nevím, proč tu práci
dělají…na druhou stranu i mnoho pacientů dovede být pěkně sprostých a
vulgarních a někdy holt trpělivost dojde:o( a slízne to někdo jako ty…
Doktoři v dnešní době stále ještě nevidí člověka, ale tělo,
zapomínají na to, že ten člověk poslouchá, co říkají, jak se
chovají…je mi to fakt strašně líto. Právě proto si uvědomuju, že není
vůbec podstatné, jestli je na pokoji televize, postel ze dřeva a
supermoderní koupelna…ale nejdůležitější je, na jaké člověk kápne
lidi (doktory i sestry)…
Takhle dlouho rodit…boze muj!:( Je mi to opravdu lito…
Preju Ti uz jen same radosti, pekne si uzijte predvanocni dobu i Vanoce a hlavne zadne strosti;)
Petra (40tt)
Ahojky Tero,
přidávám se k holkám přede mnou.Na první pokus je to
nespravedlivé.Takhle by to být nemělo…Snad se brzy vše zahojí a
chlapečkovi třeba přibude i sestřička/bratříček )
Celá ta záležitost je asi jen o lidech,sešli se všichni na nesprávném
místě a ty jsi byla nucena jim čelit.
Já zas Apolináře blahořečím.Nejen, že mi pomohli abych vůbec našeho
Kubu měla, ale celková péče v těhotenství a porodu byla suprová. Porod
jsem taky měla vyvolaný, ale trcel jen 10h.Kubu mi ještě mokrého
přiložili na bříško.PA byly neuvěřitelné,starali se o mě jako
o vlastní.Ještě jsem se té mé ptala, jak to, že je ještě v práci, že
už má dávno po. Přece by mě tam nenechala s někým jiným, když už jsme
to spolu dotáhli tak daleko ) I doktoři byli milí a když jim ta milá
tvář chyběla, vyvažovali to znalostma a schopnostma.
Prostě bohužel, někdy se to tak schruje…držím palce ať jste všichni moc
zdraví a na zlé brzy zapomenete.
papa Klára + Kuba (13m)
Já vím, že to není nemocncicí, ale lidma, proto ani tak nekladu důraz na to kde bych měla znovu rodit. Pravdou je že v době kdy jsem rodila, byly uzavřeny tři pražské porodnice, kvůli absolutnímu obsazení, a tak asi bylo práce nad hlavu. takž co nejvíc pěkných porodů - vždyť na konci je tak krásná odměna
Milá Tero, beha mi mraz po zadech, kdyz to ctu:-( Tak to vazne byt nemelo, a bohuzel nejsi jedina, kdo ma s Apolinarem tyhle zkusenosti… Ja jsem nastesti rodila ve Vrchlabi, taky prvni mrsnous, mel 4080 g., ale ani jsem o tom nevedela… opravdu vazne vsem radim: priste do Vrchlabi!
Ahoj Tero,
musím říct, že jsem ani nevěřila svým očím při čtení tvého hororového příběhu. Musím říct, že já sama ze samotného porodu strach nemám, ale co mě nahání husí kůži jsou doktoř a lidi kolem, kteří namísto, aby problém vyřešili vše ještě víc komlikují. Nejvíc mě zarazilo to s těma medikama. Byla jsem na prohlídce porodních sálů tady v Brně a řekli nám, že můžeme vždy mediky odmítnout. Musím říct, že by mě to vše taky úplně vykolejilo. No ted už jen doufám, že moje tělo si nějak s porodem poradí a můžu se jen modlit, aby když bude problém byl po ruce někdo, kdo správně a včas zasáhne.
Pro útěchu ti můžu snad jen napsat, že se říká, že člověk si musí něco špatnýho vybrat a tak doufám, že ty sis to vybrala na dlouhou dobu dopředu a nebudeš se muset potýkat s jinými komlikacemi a v klidu si užiješ svého vytouženého miminka.
Přeju hodně zdraví a štěstí
Eva 35 tt
ahoj Zofiku, píšeš, že jsi sama zdravotník, věděla bys alespoň přibližný důvod, který vede k tak dlouhému čekání? Je přece pravda, že by dítě mělo přijít na svět max. 24h po odtoku pl. vody, nebo ne? A s tím, že nezáleží na vybavení pokoje se s tebou plně ztotožňuji. Hodně štěstíčka tobě i miminku
Milá Vajo, já jsem byla taky plně informovaná o tom, že k porodu bez
souhlasu rodičů, mohou pouze přímo zůčastnění doktoři a por.
asistentka, ale v danou chvíli jsem ani nedokázala reagovat, a potom jsem si
říkala, jetli jsou komplikovaný porody, tak se to na někom naučit musí.
Ale mohli by mít alespoň více lidského přístupu.
Můžu ti jen poradit, aby ses na všechno co se bude při porodu dít neustále
ptala, třeba dvacetkrát, to je fuk, jde přeci hlavně o vás dva, hodně
štěstíčka tobě i miminku
Milá Tero, po přečtení Tvého dopisu mi vstávaly vlasy hrůzou na
hlavě! Na Tvém místě bych ty „doktory“ a „sestry“, jak si říkají,
zabila!
Také jsem měla nepříjemný porod, měla jsem křížové bolesti a hrozný
strach. V největších bolestech mě zanechala vrchní porodní sestra
samotnou a se slovy: „když budete chtít, tlačte“, odešla.
Ale ve srovnání s Tvým porodem to byla procházka růžovým em!
Přeji Ti hodně šťastných dní a let… s Tvým mimi - a věz, že na tu bolest brzy zapomeneš a jistě začneš uvažovat o dalším…
Ten strach je asi to nejhorší, že jo? Všechny ty bolesti člověk rád zapomene, kvůli tomu maličkému. Ale ten strach je hroznej, pocit bezmoci a když k tomu člověk natrefí na ledový přístup, tak je to fakt děs. Moje kamarádka taky rodila U Apolináře, a taky má blbý vzpomínky.
Ahoj Tero,
Musim říct, že jsem z tvého zážitku dost v šoku.Skoro nemůžu psát
jak se mi klepou ruce.A to jsem zdravotní sestra,rodila jsem 3× a jen tak
něco mě nerozhodí.Vůbec nerozumím například přístupu lékařů ke
tvému přenášení.Já jsem přenášela dvě děti ,ale vždycky mi bylo
řečeno:„Protože nemáme jistotu jak je to s termínem(mívala jsem dost
nepravidelnou menstruaci) necháme vás maximálně 10 dní -pak vyvoláme
porod“.Jednou jsme vyvolávali,podruhé jsem začla rodit takříkajíc za
pět minut dvanáct.Asi můžu opravdu konstatovat jen to co
ostatní.Nesprávní lidé v nesprávný čas na nesprávném místě.
Myslím ,že tvá informace o 24h od odtoku vody je pravdivá.Alespoň tady to
tak funguje.Je jasné,že když ani po 24 h se mimi neobjevuje,dokonce
nepostupuje něco není v pořádku.
Ach jo .Někdy se za to své "zdravotnictví "stydím.Ale asi bych ti poradila
příště(pokud najdes odvahu)jít jinam.Možná to není špatná porodnice
ale ty vzpomínky můžou člověka až ochromit,a při porodu je opravdu
nejhorší stres a strach.
Přeji ti v životě hodně opačných-tj.šťastných zážitků.
Sisi
Ahoj Tero - jsi ohromne statecna, ze jsi to tak vsechno vydrzela a Tvuj muz je super, ze se tak o Tebe staral. Doufam, ze vam prcek vsechno vynahradi a nebudes vahat mu poridit nejakeho sourozence (treba ve Vrchlabi - kdy uz bude takovych mist v CR vic?).
Z Tveho pribehu mam husi kuzi a jen premyslim, co by se dalo delat, aby podobny zazitek nemela nejaka dalsi maminka - mozna by pomohlo tento popis poslat primari porodnickeho oddeleni?
Ja sama jsem rodila v zahranici a krome tech pitomych bolesti mam jen dobre vzpominky na porod a poporodni peci. Moc Ti preju, aby ses z tohoto neprijemneho zazitku rychle vzpamatovala a drzim moc palce, at vsechno klape a at je pravda, ze sis timto svuj pridel smuly vybrala!
Kimmy
Ahojky Teri,
nedá mi to a musím taky reagovat! To je strašný, strašný, strašný!!!
Panebože, proč to takhle musí být? Vždyť je to taková nádherná a
úžasná věc přivést na svět zdravé dítě, jakoby to z těch lidí tam
nikdo nebral v potaz!!! Já bych je zabila!!! Chce se mi křičet,proč tací,
kteří jsou absolutně bez citu, tuto profesi děljí?!?!? Vždyť to má být
nejkrásnější věc na světě a i když to bolí, tak by to naopak měli
všichni kolem chápat a co nejvíc pomáhat!!!! Panebože, ať už takovéhle
zkušenosti skončí…Moc Tě lituju…Já sama jsem těhotná poprvé,
strašně se porodu bojím, ale přežít to musím,takže se nedá nic
dělat.Ale při představě,že mě čeká něco podobného,tak fakt nevím…Je
to tak strašný!!Obdivuji Tvého manžela,jak to všechno zvládnul a pomáhal
Ti. Z tohoto důvodu jsem moc šťastná,že i ten můj se mnou půjde.Už jen
z toho důvodu - když já se budu kroutit v bolestech a nevnímat svět
kolem, on bude stát nohama na zemi,bude sledovat,co se mnou dělají a zařve
na ně,když bude potřeba. Nebojím se porodu jako takového, vím,že to
přijít musí,nebojím se bolestí, dost se toho dá vydržet, ale bojím se
právě toho, co Ty popisuješ - přístupu, pocitu, že jsi jen kus masa,na
kterém si dělají pokusy, …brr, běhá mi mráz po zádech. Ale věř, že
sis to vybrala na dlouho dopředu a maličký vám to vynahradí, to jediné za
to stojí… Mějte se moc krásně a přeji krásný a spokojený život bez
nepříjemných zážitků!
Pa Maxik+26 tt.
Ahoj Tero,
při čtení Tvého článku jsem znovu prožívala svůj porod ve stejné
porodnici, sice o dost kratší, přístup lidí lepší,ale v podstatě
stejný.
Mě voda praskla doma (o týden dřív), bolesti žádné, ale voda byla
zakalená a po pár hodinách vyloženě zelená takže porod začli hned
vyvolávat. Bolesti se dostavily za krátkou dobu, po krátké době jsem se
otevřela na 4 cm no a tím to skončilo. Dalších 12 hodin (v noci) už jen
stále větší a větší bolest bez jakéhokoliv efektu. To celé se
odehrávalo v leže na porodním sále. Občas se někdo přišel podívat a
konstatoval, že to hned tak nebude Manžel byl celou dobu se mnou, ale protože
jsem měla stále monitor a kyslíkovou sondu na hlavičce miminka, jediné co
mohl dělat bylo otírání pusy mokrým hadrem. Nesměla jsem se ani napít.
Když už jsem bolestí a únavou padala skoro do bezvědomí, souhlasila jsem
s epidurálem, ale kromě úlevy od bolesti opět žádný efekt. Takže po
17 hodinách rozhodli o císařském řezu. To bylo v 9 hodin ráno takže
jsem tak z dálky vnímala, že se mítnost zaplnila mediky, bylo mi to už
úplně jedno. Akorát jedna děsně protivná sestra hrozně ryla do sestry -
žákyně, která byla ještě nervoznější a tím pádem nešikovnější, ta
mě teda štvala, že jsem měla chuť jí okřiknout ať tu holku nechá
v klidu jinak mi tu cévku fakt nezavede. A ještě nepříjemná byla
asistentka anesteziologa když mi zaváděl epidurál, no byly tři hodiny
ráno. Jinak teda doktoři byli příjemní.
Na rozdíl od Tvého ten můj porod trval jen 17 hodin, ale na jipce se mnou
byla maminka, která tam strávila asi 48 hodin.
No z oddělení šestinedělí mám taky smíšené pocity…
Až přijde čas druhého děťátka, jsem rozhodnutá pro Motol, ale to hlavně
z důvodu, že to mám blízko. I když před necelým půl rokem tam rodila
kamarádka a i přes komplikovaný porod všechno vychválila.
Přeju ti, aby jste s děťátkem byli co nejdřív v pohodě a ten zážitek
z porodu jsi co nejdřív zapoměla. Já jsem možnost druhého dítěte
připustila asi po půl roce
Katka
Ještě dodatek - naše mimi mělo taky několikrát omotanou pupeční šňůru, bohužel to nejde nijak odhalit předem a je to prý dost časté.
Ahoj Katko,
absolutně nechápu odkud se bere dobrá pověst apolinářské porodnice,
protože neznám nikoho kdo by měl lepší zážitky. Na tu pupeční šňůru
jsem se taky ptala, prý je to vidět pouze na barevném nebo 3D ultrazvuku, ale
ten tam není k dispozici. Ale když jsem se na to ptala jestli by mi to mohli
říct, tak mi doktor v poradně řekl - s naprostým klidem - že 5% dětí
se rodí se šňůrou kolem krku a zhruba tak 2% umírají.! Samotný porod
člověk zvládne, ale ten hulvátský přístup je děsný.
Několikrát jsem tu četla, že je dobrá porodnice ve Vrchlabí. Tak se
uvidí.
Mějte se hezky Terka
Ahoj Terko,
nejprve ti musim podlahoprat k tvemu uzlicku stesti:)…a poprat vam jen to
nejlepsi:)a od ted aby se vam vsechny neprijemnosti vyhli
Byla jsem prekvapena s jakym pristupem a jak dlouho jsi rodila:(…ver ze
velice nemile…zaskocilo me i ze ti nabydli vanu a mic az po epiduralu:((
Je mi lito vsech, kdo maji podobny ribeh jako ty. To je fakt silene a musi
v te porodnici panovat pekny bordel, kdyz te nechali tak dlouho trapit. Je
prece jasne kazdemu laikovi, ze kdyz to trva taaak dlouho, tak se s tim musi
neco delat. No jeste, ze to dobre dopadlo a mas miminko zaplatpambu zdrave.
Ja rodila v zahranici, taky to trvalo dlouho, ale pristup byl zcela jiny. Boze
snad se to zlepsi. Lidi by se nemeli posilat do zahranici ucit nove techniky ale
lidsky pristup. Vis ja po mem dlouhem porodu malem vykrvacela a to me nenechali
takto trapit (a nevedelo se proc to ze me tak tece), takzes vlastne mela stesti,
zes to cele prezila. Proto bych timto chtela upozornit hlavne muzske, co travi
cas v porodnici, aby si sve zeny hlidali a nespolehali na to, ze „doktori vi
vse nejlip“.
Ahoj Terko,
víš podle čeho získávají porodnice vynikající doporučení? Přece podle
slavných žen, které v nich rodily. Dovedeš si představit, že by se takto
chovali třeba k Lucii Bílé?
Je špatné, že se takové věci dějí v dnešní době a ještě horší,
že Tvé zážitky už nelze vzít zpět. Jak jistě víš, také jsem tam
odrodila se špatnou zkušeností, ale přesto to zkusím znovu v té samé.
Jsem toho názoru, že na „špatný lidi“ narazíš kdekoliv, i když je
krajně podezřelé, že na tu dobu, co jsi tam strávila, se objevilo dost
málo ochotných Ti jakkoliv pomoci.
Třebaže na těch pár strašidelných dní nikdy nezapomeneš, tak věř, že
porod není nikdy stejný. Držím Ti palce ještě k té holčičce, která by
mohla trochu ty nepříjemné vzpomínky na porod zmírnit.
Hodně štěstí přeje Anel
Ahoj Terezko.
To me moc mrzi co jsi musela prozit abys mohla obejmout tvoje detatko.
Nechce se mi ani verit ze v nekterych nemocnicich jsou jeste tak zaostali!
Ja jsem nastesti rodila v italii, protoze tam ziju uz 5 let.
Tady ti nedelaji ani klistyr, ani te neholi a tvuj manzel muze zustat s tebou
cely den a celou noc bez omezeni.
Absolutne neexistuje ze by nekdo rodil tak dlouho. Kdyz vidi ze oxytocina nema
zadny efekt, a uz ti praskla voda , tak ti udelaji cisare. A nedej buh aby
plodova voda byla zelena! To ti ho udelaji hned a ani se nesnazi vyvolavat! Ja
vim ze tady tech cisaru asi delaji az moc, a nekdo toho i vyuziva a necha si ho
udelat i kdyz nemusi (coz podle me je uplna hloupost), ale alespon se maminky
vyhnou takovymhle osklivym zkusenostem.
Doufam ze tem „reznikum“ odpustis jak s tebou jednali, a uvidis, ze ti to
pomuze zmirnit tvoji zlost co k nim urcite a pochopitelne chovas.
A doufejme ze takovyhle lekari brzy „vymrou“!
Preju ti hodne stesti a zdravi, a at tvuj chlapecek roste jako z vody:).
Ahoj
Nada a Risa
PS. I muj Risa byl 50 cm a 3 200g:)
Ahoj Terko,
opravdu jsi zažila hodně. Úplně jsem se vžila do Tvých zážitků,
protože jsem prožila něco podobného, i když mi hned na začátku řekli,
že půjdu rodit císařem. Jak tak koukám, v každé nemocnici je ještě
pořád dost a dost lidí, kteří dokáží maminkám znepříjemnit den a
nedodat odvahy a síly. A zrovna v takových chvílích je potřebujem
nejvíc, viď? Já už taky na všechny zlé chvíle zapomněla, co nám taky
zbývá.
Přeji Ti hodně štěstíčka a abys už prožívala s maličkým jen a jen ty
šťastné a veselé chvíle…
Rachel
Všechny deníčky uživatele
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.