Ještě není konec
- Prázdná náruč
- jaja84
- 21.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to patrné už z názvu, takový konec neberu! Pokračování mého snažení, se kterým mi spousta z vás držela palce.
testovaci manie :(
nase prvni fotka
nase posledni fotka :(
Jestli jste si přečetli můj předešlý deníček, https://www.emimino.cz/…ca-mam-9350/, tak bych ráda pokračovala. IVF jsme zvládli. Pamatuji si, jak jsme jeli domů, a manžel mě hladil a říkal, jak bude už vše jen dobré, věřila jsem mu. Ani ve snu mně nenapadlo, že jsem ještě nezažila tu nejhorší bolest v životě! Přijeli jsme domů a já jsem se snažila ležet, samozřejmě že mi to moc nešlo, ale uklízela jsem pomalu, jelikož mně příšerně bolelo břicho asi ještě z OPU.
Druhý den po ET jsem cítila píchání, že jsem se nemohla ani narovnat. Další den mě začala svědit prsa a měla jsem příšerný průjem, který trval asi tak 10 dní. Holky z eMimča mě uklidňovaly, že je to dobré znamení, sebrala jsem veškerou odvahu a testla 
Ano byl tam duch, ale otázka byla: je to Pregnyl, nebo už je to ta správná čárka? No to poznáme za pár dní. Každý den jsem vstávala dobrovolně v 6 hodin ráno a testila a testila a čárka sílila a já jsem byla v euforii. Ano je to tam! Říkám si, bože, já mám ale štěstí, první IVF a prďolka se udržel? Začínala jsem poznávat opravdový pocit štěstí!
Čekali jsme na první UTZ. Objevila se tam malá bublinka a podruhé v životě (poprvé to bylo na svatbě) jsem viděla manžela, jak září. Každý týden jsem jezdila na UTZ a on byl vždy se mnou a čekal, jakou fotečku mu donesu. Každý týden si měnil tapetu v mobilu a dával si tam naše mimi. Pořád se na něj díval. Byli jsme šťastní. Až do určité chvíle. Byla jsem sama doma a šla šmejdit do ledničky, bože tolik věcí, které mám dělat, a co si mám vzít? Chci všechno 
A najednou jsem ucítila, jak ze mě doslova něco vylítlo, říkám si na výtok je toho moc! Podívala jsem s, ale ani intimka mě nezachránila. Celé tepláky od krve, rychle se svlékám, skáču do vany a volám manželovi. Brečím, brečím, tak moc že nemůžu ani mluvit. Něco jsem ze sebe vydrmolila a pochopil. Okamžitě jel domů, já jsem se osprchovala a jelo se do Motola! Měla jsem Motol moc ráda, vždyť jsem tam byla už na 3 gynekologických operacích a vždy spokojenost!
Přijeli jsme na pohotovost a strašně příjemná, to myslím v uvozovkách, sestřička se ptá, co chci. Popisuji jí situaci a pláču. Ona mi říká, hm doktor tady není, tak si počkejte. Pan doktor se uráčil přijít za 15 minut. Přede mnou byla paní, ano chápu, byla tam dřív a po mně přišla další paní, jak jsme pochopili zaměstnankyně Motola. Prvně vzali tu první a byla tam 30 minut, strašně se tam všichni smáli a pak jen slyším, jak říkají, odeberte jí HCG, paní je asi těhotná. To jsem vytřeštila oči, že je to sice super, že je těhotná, ale já potrácím. Najednou si zavolali tu paní, která přišla po mně! To trvalo další půl hodinu. Přišla sestra a říká: vydržte nám ještě chvíli a já jsem jí odpověděla, co jiného mi zbývá, když potrácím! Manžel bouchnul vzteky do nějakého vozíku a už jsem viděla, jak jí chce chytit pod krkem.
Po hodině jsem se dočkala i já, jaká to sláva. Prohlédli mně, udělali UTZ a řekli, vypadá to vše normálně, jen je zpomalená srdeční akce. Za 3 dny si dojděte na kontrolu ke svému dr. Já jsem se zarazila a ptám se, jestli mi nedá nějaké léky a pan doktor mi odpovídá, máte Utrogestan? Máte? Tak to vám musí stačit. Začínám brečet, ale asi ví, co dělá, je to přece doktor! Dojeli jsme domů, já jsem se uklidnila a manžel povídá, že ode dneška budu jen ležet, já jsem souhlasila, ale přeci jen se mi chtělo ještě čurat Sedla jsem si na záchod a opět brečím a volám ho, ať se podívá, že tohle je konec a že to není normální! Manžel nelenil, otevřel stránky vojenské nemocnice, zavolal a jelo se.
Příjem trval 10 minut a paní doktorka byla připravená mě vzít. Omlouvala jsem se a popisovala celou situaci. Byla moc příjemná a říká, je mi to líto, ale necháme si vás tady tak i tak. Budete na kapačkách. Hlavou mi probíhalo, čert to vem, hlavně že miminko bude v pořádku. Šlo se na UTZ, kouká, kouká, kouká, cca půl hodiny. Zapíná nějaký zvuk, asi má být slyšet tlukot srdíčka, ale já nic neslyším! Dívá se na mě a říká, je mi líto. V tu chvíli jsem nejvíc hysterická v mém životě. Hladí mě a uklidňuje a já brečím tak moc, že nemůžu ani dýchat. Manžel jel pro věci a já sedím v jakési jídelně. Sestřička mě přišla informovat o celém postupu. Zítra mi udělají předoperační a další den revizi. Moje odpověď na její slova zněla, když se do té doby nezabiji, tak jo. Dívá se na mě lítostivým pohledem a usuzuje, že potřebuji prášek na uklidnění.
Konečně přijel manžel a má červené oči, poprvé v životě ho vidím plakat. Obejme mě a já se mu omlouvám a brečím, omlouvám se mu za to, že jsem to zkazila. Ano já za to můžu, jsem neschopná. Řekne mi, že je to hloupost a tiskne mě k sobě vší silou a šeptá, že to zvládneme, že jsem jeho největší láska a že jsem nejsilnější člověk na světě, jakého zná. Musíme se rozloučit, ale já ho nechci pustit, chci být s ním, chci, aby mně držel a hladil, ale bohužel nemocnice je nemocnice a má svá pravidla. Pobyt tam jsem nějak zvládla, ani nevím jak. Když mě pouštěli domů, čekala na mě obrovská kytice růží a nejsilnější objetí, co jsem kdy zažila. Dnes je to 5 týdnů a já se snažím být silná. Protože vím, že tohle není konec. Držte mi palce v lednu na KET. Děkuji všem, kteří se mi snažili pomoci a podpořit mě, mam vás ráda.
Přečtěte si také
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 760
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1668
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2000
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 4780
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 4592
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 2401
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 6528
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 6090
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 677
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 1130
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...
Ty máš obrovské štěstí v tom, ze máš vedle sebe tak úžasného chlapa. Vím, o čem mluvím, protože když jsem prožívala mimodelozni t.,byl mi můj manžel neuvěřitelnou podporou i dlouho po tom, co jsem se vratila z nemocnice. Na toho debila z Motola bych si hned stěžovala, je neuvěřitelné ze takovy doktor vůbec ordinuje. 
jinak jsem byla v 9plus3 kdyz se slo na revizi, ja vim nekdo si rekne ze byl prdolka stejne malej, a ze je to horsi treba ve 20tt. S tim naprosto souhlasim ale kdyz ja mela takovou radost a uz se tam i mrskal. 
a pak tady padla otazka jestli jsme meli pgd nee nemeli ani nevim co to je 
meli jsme jen prodlouzenou.
znova, no snad ne! jinak na tebe moc myslim a posilam ti moc sily aby jste to zvladli! jednou jsem se nekde docetla ze vse konci dobre a kdyz ne, to znamena ze jeste neni konec 
nepřišlo se na nic 
