Ještě není konec
- Prázdná náruč
- jaja84
- 21.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to patrné už z názvu, takový konec neberu! Pokračování mého snažení, se kterým mi spousta z vás držela palce.
testovaci manie :(
nase prvni fotka
nase posledni fotka :(
Jestli jste si přečetli můj předešlý deníček, https://www.emimino.cz/…ca-mam-9350/, tak bych ráda pokračovala. IVF jsme zvládli. Pamatuji si, jak jsme jeli domů, a manžel mě hladil a říkal, jak bude už vše jen dobré, věřila jsem mu. Ani ve snu mně nenapadlo, že jsem ještě nezažila tu nejhorší bolest v životě! Přijeli jsme domů a já jsem se snažila ležet, samozřejmě že mi to moc nešlo, ale uklízela jsem pomalu, jelikož mně příšerně bolelo břicho asi ještě z OPU.
Druhý den po ET jsem cítila píchání, že jsem se nemohla ani narovnat. Další den mě začala svědit prsa a měla jsem příšerný průjem, který trval asi tak 10 dní. Holky z eMimča mě uklidňovaly, že je to dobré znamení, sebrala jsem veškerou odvahu a testla 
Ano byl tam duch, ale otázka byla: je to Pregnyl, nebo už je to ta správná čárka? No to poznáme za pár dní. Každý den jsem vstávala dobrovolně v 6 hodin ráno a testila a testila a čárka sílila a já jsem byla v euforii. Ano je to tam! Říkám si, bože, já mám ale štěstí, první IVF a prďolka se udržel? Začínala jsem poznávat opravdový pocit štěstí!
Čekali jsme na první UTZ. Objevila se tam malá bublinka a podruhé v životě (poprvé to bylo na svatbě) jsem viděla manžela, jak září. Každý týden jsem jezdila na UTZ a on byl vždy se mnou a čekal, jakou fotečku mu donesu. Každý týden si měnil tapetu v mobilu a dával si tam naše mimi. Pořád se na něj díval. Byli jsme šťastní. Až do určité chvíle. Byla jsem sama doma a šla šmejdit do ledničky, bože tolik věcí, které mám dělat, a co si mám vzít? Chci všechno 
A najednou jsem ucítila, jak ze mě doslova něco vylítlo, říkám si na výtok je toho moc! Podívala jsem s, ale ani intimka mě nezachránila. Celé tepláky od krve, rychle se svlékám, skáču do vany a volám manželovi. Brečím, brečím, tak moc že nemůžu ani mluvit. Něco jsem ze sebe vydrmolila a pochopil. Okamžitě jel domů, já jsem se osprchovala a jelo se do Motola! Měla jsem Motol moc ráda, vždyť jsem tam byla už na 3 gynekologických operacích a vždy spokojenost!
Přijeli jsme na pohotovost a strašně příjemná, to myslím v uvozovkách, sestřička se ptá, co chci. Popisuji jí situaci a pláču. Ona mi říká, hm doktor tady není, tak si počkejte. Pan doktor se uráčil přijít za 15 minut. Přede mnou byla paní, ano chápu, byla tam dřív a po mně přišla další paní, jak jsme pochopili zaměstnankyně Motola. Prvně vzali tu první a byla tam 30 minut, strašně se tam všichni smáli a pak jen slyším, jak říkají, odeberte jí HCG, paní je asi těhotná. To jsem vytřeštila oči, že je to sice super, že je těhotná, ale já potrácím. Najednou si zavolali tu paní, která přišla po mně! To trvalo další půl hodinu. Přišla sestra a říká: vydržte nám ještě chvíli a já jsem jí odpověděla, co jiného mi zbývá, když potrácím! Manžel bouchnul vzteky do nějakého vozíku a už jsem viděla, jak jí chce chytit pod krkem.
Po hodině jsem se dočkala i já, jaká to sláva. Prohlédli mně, udělali UTZ a řekli, vypadá to vše normálně, jen je zpomalená srdeční akce. Za 3 dny si dojděte na kontrolu ke svému dr. Já jsem se zarazila a ptám se, jestli mi nedá nějaké léky a pan doktor mi odpovídá, máte Utrogestan? Máte? Tak to vám musí stačit. Začínám brečet, ale asi ví, co dělá, je to přece doktor! Dojeli jsme domů, já jsem se uklidnila a manžel povídá, že ode dneška budu jen ležet, já jsem souhlasila, ale přeci jen se mi chtělo ještě čurat Sedla jsem si na záchod a opět brečím a volám ho, ať se podívá, že tohle je konec a že to není normální! Manžel nelenil, otevřel stránky vojenské nemocnice, zavolal a jelo se.
Příjem trval 10 minut a paní doktorka byla připravená mě vzít. Omlouvala jsem se a popisovala celou situaci. Byla moc příjemná a říká, je mi to líto, ale necháme si vás tady tak i tak. Budete na kapačkách. Hlavou mi probíhalo, čert to vem, hlavně že miminko bude v pořádku. Šlo se na UTZ, kouká, kouká, kouká, cca půl hodiny. Zapíná nějaký zvuk, asi má být slyšet tlukot srdíčka, ale já nic neslyším! Dívá se na mě a říká, je mi líto. V tu chvíli jsem nejvíc hysterická v mém životě. Hladí mě a uklidňuje a já brečím tak moc, že nemůžu ani dýchat. Manžel jel pro věci a já sedím v jakési jídelně. Sestřička mě přišla informovat o celém postupu. Zítra mi udělají předoperační a další den revizi. Moje odpověď na její slova zněla, když se do té doby nezabiji, tak jo. Dívá se na mě lítostivým pohledem a usuzuje, že potřebuji prášek na uklidnění.
Konečně přijel manžel a má červené oči, poprvé v životě ho vidím plakat. Obejme mě a já se mu omlouvám a brečím, omlouvám se mu za to, že jsem to zkazila. Ano já za to můžu, jsem neschopná. Řekne mi, že je to hloupost a tiskne mě k sobě vší silou a šeptá, že to zvládneme, že jsem jeho největší láska a že jsem nejsilnější člověk na světě, jakého zná. Musíme se rozloučit, ale já ho nechci pustit, chci být s ním, chci, aby mně držel a hladil, ale bohužel nemocnice je nemocnice a má svá pravidla. Pobyt tam jsem nějak zvládla, ani nevím jak. Když mě pouštěli domů, čekala na mě obrovská kytice růží a nejsilnější objetí, co jsem kdy zažila. Dnes je to 5 týdnů a já se snažím být silná. Protože vím, že tohle není konec. Držte mi palce v lednu na KET. Děkuji všem, kteří se mi snažili pomoci a podpořit mě, mam vás ráda.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3325
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1965
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1317
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 743
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 808
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2665
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3585
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3018
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1112
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1520
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Ty máš obrovské štěstí v tom, ze máš vedle sebe tak úžasného chlapa. Vím, o čem mluvím, protože když jsem prožívala mimodelozni t.,byl mi můj manžel neuvěřitelnou podporou i dlouho po tom, co jsem se vratila z nemocnice. Na toho debila z Motola bych si hned stěžovala, je neuvěřitelné ze takovy doktor vůbec ordinuje. 
jinak jsem byla v 9plus3 kdyz se slo na revizi, ja vim nekdo si rekne ze byl prdolka stejne malej, a ze je to horsi treba ve 20tt. S tim naprosto souhlasim ale kdyz ja mela takovou radost a uz se tam i mrskal. 
a pak tady padla otazka jestli jsme meli pgd nee nemeli ani nevim co to je 
meli jsme jen prodlouzenou.
znova, no snad ne! jinak na tebe moc myslim a posilam ti moc sily aby jste to zvladli! jednou jsem se nekde docetla ze vse konci dobre a kdyz ne, to znamena ze jeste neni konec 
nepřišlo se na nic 
