Vše musí být proto, abychom byli tam, kde jsme
- O životě
- jaja84
- 05.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem opět sama doma a je mi moc smutno, tak přemýšlím, jestli se něco dalo změnit, ale podle mého uvážení asi ne. Dlouho jsem přemýšlela, že deníček napíši, ale popravdě se trošku bojím rýpalek, které mi budou psát, že chci být litována a tak dál. No nic, jdu to zkusit.
Začnu asi tím, že když mi bylo 11 let, měla jsem nejlepší kamarádku Markétku a tak jako každý jiný den, jsme šly po škole dělat k nám domů lumpárny 
Když jsem si odemkla dveře, čekala na mě uplakaná mamka se sdělením, že mi umřel starší bráška. V tu chvilku se se mnou zatočil celý svět, nevěděla jsem, co mám dělat a jen jsem plakala a plakala. Čekaly jsme, až se vrátí ze školy můj druhý bráška, že mu to řekneme. Oznámily jsme mu tu smutnou zprávu a přišlo nám, že ho to nijak nezasáhlo, snažil se být hrdina.
Jelikož jsme měli moc důslednou maminku, tak druhý den šup do školy, ale upřímně, neměla jsem na nic náladu, jen jsem pořád myslela na to, co se stalo a proč se to stalo! Mamka se uzavřela sama do sebe, ale byla silná, jen už nebyla tak důsledná a ani jedna jsme si nevšimly, že bráška, který zůstal naživu, začal kouřit trávu a brát pervitin a heroin! To vyšlo napovrch, až když jsme přišly domů a chyběla nám půlka bytu! Brácha dodělal jen základní školu a toulal se po ulicích. Z léčebny vždy utekl a rozhodl se, že smyslem jeho života bude heroin a vykrádaní aut. Když ho zavřeli poprvé, špatně jsem to nesla, psala jsem mu dopisy, jak strašně mě zklamal 
a on sliboval, jak už to nikdy neudělá, jak dá vše do pořádku.
Já si mezitím našla kluka, ježiši, to byla první láska 
Byli jsme spolu něco přes 4 roky a já jsem ho milovala tak moc, že jsem si kvůli němu vzala půjčku na 100 tisíc a dala jsem mu je! Samozřejmě, že mi řekl, že jsem krá.. a odešel. Peníze jsem už nikdy neviděla, a tak mi nezbývalo nic jiného, než z mého prvního platu 9000 Kč začít splácet každý měsíc 2500 Kč po dobu tří let! Ale co se dalo dělat, jsem poučená na celý život, teda alespoň si to myslím Přišla jsem domů z práce a maminka opět plakala, už jsem se lekla, co se stalo, že by zase někdo umřel? Ale spletla jsem se, sice nikdo neumřel, ale zpráva byla špatná. Brácha se ve vězení popral s jedním klukem a on do něj zapíchl jehlu, jelikož věděl, že je HIV pozitivní! Brácha šel na testy a ty ukázaly, že plán jeho vězeňského kolegy vyšel a je nakažen. Byla to strašná zpráva, opět strašný šok a lítost a bezmoc!
Chtěli jsme z toho frajera alespoň něco vysoudit, ale než se tím začaly zabývat naše soudy, tak ten kluk umřel a je po soudech. Snažila jsem se žít normálně, najít si hodného kluka, který by se mnou založil rodinu, ale zase jsem narazila. Našla jsem si chuligána ze Sparty, který byl alkoholik jako Brno a mlátil mě. Naučil mě i pít. Ale poslední kapka pro mě byla, když jsem měla narozeniny a přišla jsem z oslavy, ze které on odešel, a zmlátil mě mezi dveřmi, vzal mi klíče a telefon a řval na mě, že jsem ku..a. Počkala jsem si, až usne a rychle jsem volala jeho tátovi, aby okamžitě přišel a pustil mě. Byl to moc hodný člověk a za svého syna se styděl.
A tím to vše začalo. Na telefon mi chodily smsky typu, že mně zabije, pokud se nevrátím. Čekal na mě před prací a pronásledoval mě domů! Museli se mnou chodit domů kluci, nebo jsem musela rychle naskočit do taxíku. Přicházely mi hlasové zprávy typu: dneska ti to v hospodě hrozně slušelo, ta modrá mikina, stejně tě zabiju a pomalu budeš trpět, ale než se dostanu k tobě, tak zabiju tvoji mámu! Takže jsem se zvedla, přestala se schovávat a najala si na týden kamaráda-vyhazovače, aby se mnou týden jezdil domů. Změnila jsem si číslo, odstěhovala se a změnila práci! Mamce jsem řekla, že kdyby cokoliv, ať okamžitě volá policajty, ale nemyslela jsem si, že by jí něco udělal! Takže zase zklamaná a ubrečená, zase jsem si říkala, ježiši, já jsem pako! Takovou chybu už nemůžu nikdy udělat!
Po nějakém čase jsem jela za bráchou na poslední návštěvu v mém životě, aniž bych to tušila. Pohádali jsme se tam kvůli jeho chování a on přeskočil stůl a začal mě tam škrtit, no prostě strašné pozdvižení. Řekla jsem mu, že s ním končím, a taky jsem tak udělala! Už jsem ho 4 roky neviděla, ale hlodá mi v hlavě: co když umře a nebude vědět, že i přes to všechno ho mám ráda? Pak se mi začalo dělat špatně, klepala jsem se, motala se mi hlava, nejedla jsem… paní psycholožka mi řekla, že mám sociální fobii, ale že se to dá v klidu vyléčit. No nevím, co tím myslela, mám jí už 4 roky a každý den bojuji, ale není to ono. Podle mého už nikdy nebudu jako dřív
Po mém posledním příteli jsem měla ještě pár adeptů, ale to taky nebylo ono. Potom jsem se seznámila s mým nynějším přítelem. Znali jsme se něco přes tři roky, ale o tom se nebudu rozepisovat Jsem jen ráda, že už nějaký ten rok žiji normálně a on mě bere takovou, jaká jsem. Za tři měsíce nás čeká svatba, ale miminko se pořád nedaří. Asi za měsíc jdu také po dvou letech snaženi a neúspěšných léčbách s Clostilem a Utrošem na laparku. Mám velký strach, ale říkám si, že když už jsem zvládla tohle vše, tak laparka pro mě bude vysvobozením od věčně přetrvávajících bolestí břicha a anovulačních cyklů.
Ano, já vím, deníček je trošku zmatený , ale nějak se mi to vše chtělo napsat , i když vím, že si to moje mamka nikdy nepřečte, tak bych jí tady chtěla moc poděkovat za to, jaká je skvělá mamka a nikdy mě za nic neodsoudila! Miluji ji nadevše a je nejsilnější člověk, jakého znám Jestli jste někdo deníček dočetl, tak vám moc děkuji. Přeji všem jen to dobré
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1941
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1171
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 979
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 339
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2161
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4189
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1498
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1578
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 963
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3648
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
ted jsem se vzbudila 
ale mam zase odpoledni tak mam narok 
holky umrel tak ze byl opilej a porazilo ho auto,teda spis celeho prejelo 
mozna priste napisu denicek o tom co se odehrava od te doby co umrel 
jinak o mimi se snazim uz asi 4roky ale dva roky s mym skoro minželem 
ale ted mne vystresuje uplne vse 
moc vam dekuju holky.Mam vas rada a jsem rada za emimino 
Jájinko, jsem ráda, že můžu dát komentář jako první
táákže litovat tě nikdo nebude a doufám, že ani pitomé a rýpavé emimiNačky zůstanou pozadu
Tááákže :
Jsi strašně silná holka, nevěděla jsem že toho tolik nevím o své části internetové rodinky
miminko se zadaří však víš
L.je ted ten který tě má rád a toho se drž i když někdy zlobí, ale který chlap nezlobí ?
Maminku máš skvělou asi jako já, můžeme být hrdí
Noo a k tomu ostatnímu, je mi moc líto brášky který zemřel
ten druhý bráška, já ti ani nevím jak bych se zachovala, ale jsi statečná, že jsi to vše zvládla
Aaaaa tu svatbu den předemnou si moooc užííííj a pak poreferuješ jaké to bylo, abych se na následující den mohla připravit
mám tě moooc ráda