Dochází mi síly
- Snažení
- jaja84
- 05.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem se rozhodla pro miminko, bylo mi teprve 23 let a už tehdy jsem věděla, že ho moc chci, ale ne, že to bude tak dlouhá cesta. Cítila jsem, že jsem na miminko připravená. I přítel neměl nic proti, tak jsem vysadila prášky a začalo snažení. Po půl roce mi ale přišlo divné, že pořád nic a přítelova sestřenice už mezitím porodila a mě to moc zraňovalo.
U doktorky mi bylo řečeno, že jsem v pořadku a nic se nedělo. Tak jsme se snažili další půl rok. A zase nic. Byla jsem moc smutná a přítel ratdi trávil volné chvilky v hospodě s kamarády, domlouvali si hory beze mně a já si uvědomovala, že by to nebylo to pravé, co bych chtěla, tak jsem se s ním rozešla a utápěla jsem se v depresích.
Tou dobou jsem pracovala za barem, tak jsem začala ponocovat a pít a seznámila se se s mým nynějším přítelem. Antikoncepci jsem nebrala, předtím nebylo proč, tak jsem si říkala, že by mi ani nevadilo, kdybych otěhotněla hned na začátku, ale neměla jsem menstruaci, asi z toho života, jaký jsem vedla. Tak jsem tomu dávala tři měsíce a šla k doktorce. Řekla mi, že nemám sliznici a dostala jsem Utrogestan. Myslela jsem si, že to po něm půjde hned, ale zase přišlo zklamání. Máme baráček se zahradou, neplatíme veliké peníze za bydlení, pořídili jsme si Jacka Russela, vše je tak, jak má být, tak se pořád ptám, proč zrovna já?
V prosinci 2010 jsem byla u doktorky a ta mi doporučila CAR. Ale já chci ješte počkat. Začala jsem si dělat grafy, které jsou opravdu zvláštní a pochybuji o ovulaci. Možná mě odsoudíte, ale já nechci, aby si ho přítel honil nad nějakou slečnou v časopise a z toho jsem pak měla dítě. Takže si mažu Oestrogel, začala jsem pít kontryhel a beru utroš a stále doufám. Ale už mi docházejí síly. Řekla jsem si, že si udělám ještě dva grafy a pak už ne!Nemám na to už sílu ![]()
Každý den zkoumám, jestli je ta teplota dobře a proč nestoupla a proč a proč a proč, a pořád dokola. Všem ,co jsou těhotné a nebo mají děti, to moc přeji, ale strašně jim to závidím. Já jsem ještě nepoznala, jaký je to pocit. Skoro každý den pročítam deníčky o těhotenství a porodech a brečím. Teď je mi 27 let a už vím, že tyhle Vánoce budou zase bez miminka a já budu strašně smutná. A nemyslet na to opravdu nejde
Vím, že je nás víc, které mame stejný problém a tak vám, co jste na tom hodně podobně, přeji, abyste na testu našly ty vytoužené dvě čárečky ![]()
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2477
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1462
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 990
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 603
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 553
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2431
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3264
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2725
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1008
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1397
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...