Jsem máma robot. Starám se, funguju, ale v hloubi duše mě to vůbec nenaplňuje

  • Rodičovství
  • Anonymní
  • 23.03.26
    • načítám...

Potřebuji se někomu svěřit. Dost se za tyto myšlenky stydím. Vždycky jsem se těšila, až budu mít děti, a věřila jsem, že to bude naprosto skvělé. Ale realita je pro mě úplně jiná. Mám pocit, že funguju jako robot. O děti je perfektně postaráno, ale nebaví mě si s nimi hrát, tvořit ani s nimi trávit veškerý volný čas. Raději bych si vzala knihu nebo šla běhat. Děti pořád mluví, pořád něco chtějí, potřebují, a já mám pocit, že mi praskne hlava.

Jsem máma robot. Starám se, funguju, ale v hloubi duše mě to vůbec nenaplňuje Jsem máma robot. Starám se, funguju, ale v hloubi duše mě to vůbec nenaplňuje Zdroj: Canva

Nejsem na ně sama, to ne. Manžel mi dost pomáhá, i když s nimi samozřejmě trávím víc času já. Adam má náročnou práci a navíc bydlíme v domě se zahradou, kde je práce víc než dost. Babičky máme, ale ty mají své zdravotní problémy a s dětmi to dlouho nevydrží.

Možná je to i tím, že hlavně čtyřletá dcera je opravdu náročná. Nezavře pusu, je hodně aktivní, všude je jí plno a hodně vyžaduje pozornost. Starší dcera už je víc v pohodě, chodí do první třídy, takže to s ní jde lépe. Dohromady ale zlobí hodně. Pořád se pošťuchují, něco si berou, dohadují se a pak chodí za mnou, ať to vyřeším.

Jsem z toho strašně unavená. Je mi 43, děti jsem měla později a mám pocit, že moje energie pořád ubývá. Ráno vstanu a už se cítím vyčerpaná. Když jsou holky ve škole a ve školce, mám úplně jinou náladu. Mám práci, která mě baví a naplňuje. Ubíjejí mě ty věčné starosti a povinnosti, mladší dcera je navíc pořád nemocná. Já pak musím rušit pracovní schůzky. Každá její nemoc mě doslova ničí tím, že budu zase sedět doma, celý den ji obskakovat a ještě poslouchat, jak se nudí.

Vím, že nejsem zrovna matka roku. Jak říkám, o děti se starám příkladně, na to jsem pyšná. Snažím se jim věnovat, i když často s velkým sebezapřením, ale uvnitř cítím úzkost. Chybí mi volnost, klid a ticho.

Máte to některá podobně?

Samozřejmě tohle neví nikdo, ani můj manžel. Navenek funguju normálně, ale uvnitř se rozpadám na tisíc kousků.

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
  • PenelopaW
  • 14.04.26
  • 667

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Paja421
25
23.3.26 12:23

Proč jste si teda pořizovala druhé dítě, kdyz už jste to musela cítit předtím, že už máte věk, partner ma náročnější práci a vy nejste mateřský typ. Můžete si za to sama, hlavně teď Vas děti potřebují, takže věnujte se hlavně jim, ale je smutné, ze se jim věnujete z povinnosti a ne z toho, ze opravdu chcete. Děti to vycítí a raději zkuste nějakou terapii, at všechno nezničite.

  • načítám...
  • Zmínit
gechitka
826
23.3.26 17:50

@Paja421 Prosím Vás, kde to žijete? Z okruhu svých přátel neznám žádnou maminku, kterou by to bavilo být doma s dětmi a já patřím mezi ně rovněž. Do 3 let je to vyloženě otročina, když máte různé zdravotní komplikace, nespavé a vzteklé dítě, které se navíc nechce kojit a později odmítá veškeré jídlo a Vy akorát všude posloucháte, že je dítě zase pod tabulkou. Doktorka zklapla, až když jsem jí řekla, že jí dceru klidně na týden půjčím, ať mi tedy předvede, jak se to dělá. Každý má akorát řeči, ale pomoc žádná, ale to jsem odběhla od tématu.

Každá z mých kamarádek říká, že je to rok od roku lepší a začne se to pomalu lámat od těch 3-4 let. Já si stojím za tím, že dítě by mělo být i samostatné a k samostatnosti je nutné ho vést od malička. Chvíli si s ním hrát to ano, ale musí se naučit i hrát si sám a stejně tak sei sám rozhodovat. Takže žádné, že s každou hovadinou za maminkou, ale naučit se spory řešit i sám. Maminka by měla být po ruce, to ano, ale spíše v záloze a ne jako rozhodčí zápasu ani jako animátor. Školačka už by si měla s mladší sestrou poradit sama a maminka by jí spíš měla různé situace vysvětlit, proč se třeba ta menší tak chová, aby snáze pochopila, proč musí ledascos od ní strpět. Ten aha efekt totiž dělá hodně.

Já se taky těším, až teď malá půjde do školky a doufám tedy, že to klapne. Je to s ní totiž taky těžké a občas už nemám na to nervy. A přesně proto si žádné další dítě pořizovat nechci, protože je velmi vzteklá už od mimina a poslouchat vztekání a kňourání celý den je fakt na palici. Obzvlášť když vidím, že jinde to jde a dítě je naprosto hodné. Tak si vždycky říkám, proč jsem si Černého Petra vytáhla zrovna já.

Příspěvek upraven 23.03.26 v 17:50

  • načítám...
  • Zmínit
Sv.Josef
22
23.3.26 21:35

Syn, Boží Ježíš Nazaretský, praví:
"Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Evangelium Sv. Matouše, kapitola 11, verše 28-30)

  • načítám...
  • Zmínit
NEY
6
23.3.26 23:05

Ne kazdy ma talent ucitelky v materske skolce, aby vydrzel celodenni hluk a pisnicku Slonika Tonika 15krat za den a opravdu to neznamena, ze jen ucitelky v materske skolce muzou mit deti. Svet je pestry a inspirativni…

To, ze je zena/matka nekdy pretizena z hluku, unavena ze stereotypu a flustrovana ze ztraty vlastni bezdetne identity opravdu neznamena, ze neni matersky typ! Spis to znamena, ze je k sobe uprimna a mysli i na nekoho jineho nez jen na deti (treba na sebe nebo na partnera). Ony ty deti, ze kterych matky delaji stred vesmiru, to pak v dospelosti tez nebyva vzdy uplne zazrak vychovy…

Co me osobne pomaha: Vest deti k samostatnosti a empatii, neporovnavat sourozence mezi sebou a nestavet se do role rozhodciho (s trochou nadsazky - dokud netece krev, tak jejich konflikty jsou jejich problem), kazdemu clenu domacnosti (vcetne sebe a manzela) vyhradit pravidelne cas, ktery venuji jen jemu a skutecne se mu venuji, posloucham ho a vnimam ho. S heslem „deti potrebuji 100% pozornosti, nikoli vsak po 100% casu“. Pokud jsem u cinnosti, stale duchem jen na pul, tak je to neuspokoji a knuci o pozornost. Taky mi pomaha vybirat hry, knizky, oblibena hriste, hudbu v aute a pod. alespon nekdy i s ohledem na svuj vkus a preference, abych nemela pocit, ze mi mi umira pulka mozku, kdyz z detmi travim cas… A co pomaha Vam?

  • načítám...
  • Zmínit
Martrich
12134
24.3.26 07:38

@gechitka naprostý souhlas

  • načítám...
  • Zmínit
Eli123456
4
24.3.26 09:35

Tak mě napadá, že někdy mně hodně pomůže vést děti trochu i ke svým koníčkům. Myslím tím, že pokud mě nebaví hrát si s Barbie panenkou (a moc mě to nebavilo ani jako dítě, vydržím to kvůli dětem chvíli a potom utíkám). Pokud ale píšete, že ráda běháte, tak nám se osvědčila příjemná cyklostezka zakončená dětským hřištěm, já si vyvětrám hlavu, děti se učí na kole a jsme spoko všichni. Pokud ráda čtete můžete číst nějaký kompromis, co by bavil i děti. Já mám tedy výhodu, že se mi spousta dětských knížek líbí, ale na druhou stranu někdy hledím, co všechno děti pochopí a baví (třeba 5 letá minule vyžadovala ať čtu nahlas knihu: Jak vychovat psychicky odolné dítě- mimochodem vřele doporučuji, myslím, že některé způsoby výchovy vedou k vyhoření a hezky to tam rozebírají, něco mi říká, že byste v ní mohla najít to co hledáte.)

  • načítám...
  • Zmínit
Paja421
25
25.3.26 13:10

@gechitka nevím, kde bych měla žít, pokud funguje i partner opravdu otročina to není a dokonce se dá u toho i přivydělat. Ale samozřejmě je lepší si stěžovat, než zkusit najít řešení.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář