Kdo mi tě poslal?
- Ostatní
- svycarka
- 29.04.13 načítám...
Stojím nad postýlkou, ve které spí mé štěstí. Dýcháš tak lehounce, tvářičky buclaté s úsměvem nasazený do dolíčku.
Patří mě? Zdá se ti o mámě? O dalším z našich dnů, které naplníš tvoji dětskou bezprostředností, veselým kvikáním a nevinnosti? Stojím nad postýlkou, ve které spí mé štěstí.
Mé štěstí, můj syn. Dmoucí se pýchou a zvláštním strachem hladím tvoji malinkou ručku. Malinko ji stiskneš a mnou projede pocit ochoty prát se s celým světem za tvůj spokojený život. Tvůj život, rukavice hozená osudem s nápisem: „Teď jsi máma.“ Jak můžou tři zdánlivě lehké slova tolik zamávat tou nezkrotnou motořkářkou, která děti znala spíš jen z reklam v televizi.
Mám touhu tě vzít, sevřít v náručí! Ne, ty už se nemusíš bát. Jsem máma!
Tvá máma, rozum a cit velící tě milovat a chránit, řvát se za tvé štěstí. Touha ušlapat ti cestičku, po které bys kráčel lehkostí vánku. Chci se prát s každou tvojí bolestí, s každým tvým zklamáním, co přijde. A já vím, že přijde. Budou první bolístky z odřených kolínek, první slzičky z rozbité hráčky, přijde doba, kdy přestaneš věřit na Ježíška. A co až přijde láska? Přijdeš si k mámě pro radu? Vypláčeš se na rameni? Budeš chtít, aby ti máma utřela slzy?
Stojím nad postýlkou, ve které spí mě štěstí. Malinko se pohneš a probíráš mě z mých úvah neustále mě držíc za prst. Usmívám se a zcela rozhodně se již vidím, jak jásám nad tvojí kariérou minimálně prezidenta, ikdyž se dokážu spokojit i se slušným skóre v profi hokeji. Sládka naivito! Ted již chápu, o čem chtějí rodičové snít. Přemýšlím, jak dalece se sejdou sny a realita. A záleží mi na tom? Lhala bych, kdyby ne.
Ale…ty tak malinký a bezbranný. Dokážu být přísná až tě načapám s první cigaretou, prvním tetováním, první náušnici píchnutou o přestávce na záchodě? Dokážu přiznat, že jsem nebyla jiná? Lze děti vyvarovat bláznivých nápadů, když já je měla taky? Dokážu si vzpomenou na tuto chvíli, kdy tichouce dýcháš až mi před bytem přistanou tvé boty číslo 42 a místo pozdravu žádost o kapesné? Doufám…
Doufám, že jednou až budu stát nad postýlkou tvého dítěte, budu moci říct, že můj syn našel pocit štěstí!
Stojím nad postýlkou, ve které se právě vzbudil můj synek. A řekni, kdo mi tě poslal? Jsou okamžiky, ve kterých věřím, že děti posílají sami andělé ve snaze nám přiblížit kousek nebe!
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 3835
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1500
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 809
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3665
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2558
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1270
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7663
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4749
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3272
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1972
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
nádhera doufám že i ja budu brzo stát u postýlky a těšit se kouskem nebe 
krasny denicek
Strašně krásně napsané a vyjadřující přesně to, co cítí (bohužel skoro) každá máma 
Hezky napsané pocity…taky je mívám, když se v tom celodenním shonu zastavím a koukám na toho našeho raubíře 
. Můj skoro pětiletý a skoro dvouletá se zrovna nachází v těchto obdobích a je to sakra náročné. Ale jinak jsou to samozřejmě moje zlatíčka 
nemám slov!