Kdo mi tě poslal?
- Ostatní
- svycarka
- 29.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stojím nad postýlkou, ve které spí mé štěstí. Dýcháš tak lehounce, tvářičky buclaté s úsměvem nasazený do dolíčku.
Patří mě? Zdá se ti o mámě? O dalším z našich dnů, které naplníš tvoji dětskou bezprostředností, veselým kvikáním a nevinnosti? Stojím nad postýlkou, ve které spí mé štěstí.
Mé štěstí, můj syn. Dmoucí se pýchou a zvláštním strachem hladím tvoji malinkou ručku. Malinko ji stiskneš a mnou projede pocit ochoty prát se s celým světem za tvůj spokojený život. Tvůj život, rukavice hozená osudem s nápisem: „Teď jsi máma.“ Jak můžou tři zdánlivě lehké slova tolik zamávat tou nezkrotnou motořkářkou, která děti znala spíš jen z reklam v televizi.
Mám touhu tě vzít, sevřít v náručí! Ne, ty už se nemusíš bát. Jsem máma!
Tvá máma, rozum a cit velící tě milovat a chránit, řvát se za tvé štěstí. Touha ušlapat ti cestičku, po které bys kráčel lehkostí vánku. Chci se prát s každou tvojí bolestí, s každým tvým zklamáním, co přijde. A já vím, že přijde. Budou první bolístky z odřených kolínek, první slzičky z rozbité hráčky, přijde doba, kdy přestaneš věřit na Ježíška. A co až přijde láska? Přijdeš si k mámě pro radu? Vypláčeš se na rameni? Budeš chtít, aby ti máma utřela slzy?
Stojím nad postýlkou, ve které spí mě štěstí. Malinko se pohneš a probíráš mě z mých úvah neustále mě držíc za prst. Usmívám se a zcela rozhodně se již vidím, jak jásám nad tvojí kariérou minimálně prezidenta, ikdyž se dokážu spokojit i se slušným skóre v profi hokeji. Sládka naivito! Ted již chápu, o čem chtějí rodičové snít. Přemýšlím, jak dalece se sejdou sny a realita. A záleží mi na tom? Lhala bych, kdyby ne.
Ale…ty tak malinký a bezbranný. Dokážu být přísná až tě načapám s první cigaretou, prvním tetováním, první náušnici píchnutou o přestávce na záchodě? Dokážu přiznat, že jsem nebyla jiná? Lze děti vyvarovat bláznivých nápadů, když já je měla taky? Dokážu si vzpomenou na tuto chvíli, kdy tichouce dýcháš až mi před bytem přistanou tvé boty číslo 42 a místo pozdravu žádost o kapesné? Doufám…
Doufám, že jednou až budu stát nad postýlkou tvého dítěte, budu moci říct, že můj syn našel pocit štěstí!
Stojím nad postýlkou, ve které se právě vzbudil můj synek. A řekni, kdo mi tě poslal? Jsou okamžiky, ve kterých věřím, že děti posílají sami andělé ve snaze nám přiblížit kousek nebe!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 258
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 197
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 366
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 167
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 113
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17690
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2377
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2574
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2289
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1525
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....