Když ji miluješ, není co řešit
Jak se má předsevzetí rozplynula a nastalo období našeho rodičovství.
Když jsem si poprvé uvědomila, že chci mít miminko, začalo mě také napadat, jak to svoje dítko budu vychovávat. Měla jsem několik jasných bodů, které nechci porušit, jako „správný“ rodič.
Nebudu mít miminko přes noc v posteli, koupím si krásný kočárek a budu se s ním naparovat po vesnici a určitě budu kojit podle vyčtených „doporučení“ na každé prso 10 minut a nic víc. A nejdůležitějším bylo používat jednorázové plenky. Přece nebudu trávit čas s látkovkama. Občas nechám vyplakat, jak mi bylo doporučeno.
Když už jsme se s manželem dozvěděli, že se nám narodí miminko, začala mi vrtat v hlavě myšlenka, jestli třeba nevyzkoumat možnosti, jak to naše miminko vychovávat.
První „předsevzetí“ padlo ve chvilce, kdy jsem se zamilovala do látkových plen. Nakoupila se výbavička a už se čekalo jen na narození naší holčičky. Všechno ostatní se rozplynulo záhy po porodu. První dny v porodnici byly šílené, mléko se mi nechtělo spustit a já měla problém malou nakojit, tak jsme pořád zkoušeli dokrmovat a kojit a tak do kolečka. Malá mě v noci nenechala vyspat a já odcházela po 4 dnech z porodnici úplně vyřízená. Tím vzalo za své „předsevzetí“ o kojení. Malou kojím kdykoliv chce a jak dlouho chce a vyhovuje nám to oběma. ![]()
První dny doma jsem vstávala v noci každé dvě hodiny a kojila v sedě, jenže jsem u toho usínala. Měla jsem strach, že malou pustím, když usnu v sedě, tak jsme se přesunuly na kojení v leže. Tím jsem porušila pravidlo o spaní v posteli a nakonec to miluju. Malou dávám spát jen na první 4 hodinky do postýlky, abych se mohla aspoň trochu roztahovat a zbytek noci už je s námi v posteli. Manžel i já jsme si rychle zvykli, oba milujeme to ranní probuzení, když se na nás naše holčička směje a leží mezi námi.
Kočárek byla jasná věc, bez něj ani ránu. Kočárek jsme pořídili, pěkný. Vydržela v něm první tři měsíce, tak že usnula, pak už začala lelkovat, kde by co viděla nového. Nejdřív se dávala stříška korby dolů a teď už malou nosíme v Manduce a já začínám objevovat výhody šátku. Malá je v něm spokojená a dneska mi v něm poprvé usnula, to dokonce u vaření (má zrovna chovací období).
Nechávát vyplakat? Ani jednou jsem to nevydržela déle jak dvě vteřiny. Máme neskutečně hodnou holčičku (za což jsem opravdu ráda), ale jakmile spustí a začne plakat, pochovám a do minutky je klid. Je to spokojené, usměvavé miminko.
Látkuji, nosím malou, nenechávám vybrečet a kojím podle potřeby miminka. Snažím se dát své dceři to nejlepší, co dokážu a co považuji za správné.
Po miminku jsem vždy toužila, jako po někom, kdo mě bude milovat bez výhrad, kdo mě obejme a dá mi pusinku „jen tak“ a s kým budu později mít krásný vztah. Teď má naše holčička 5 měsíců, roste nám před očima, i když se zrovna vzteká, že jí nejde se plazit, tak ji miluji nadevše na světě. A ať už jsem zvolila kočárek x šátek, látku x papír, kojení x UM, myslím, že moje vůle vychovat z ní slušného milující člověka je důležitější. Narodilo se nám miminko, nikoliv módní doplněk.
Jsem tu pro ní 24 hodin denně, jednou tu bude ona pro mě (snad), až to budu potřebovat. A jak pronesl můj manžel: „Když jí miluješ, není co řešit.“
Přečtěte si také
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 1074
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 1141
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 2007
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 1217
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 316
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 2033
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1437
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2876
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1416
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 984
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...