Klasický porod č. 2
- Porod
- Lonna
- 04.05.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Žádné drama, prostě krásný, rychlý, druhý porod. :)
První miminko jsme měli náhodou. 
Druhé miminko už bylo plánované a zadařilo se hned na první pokus. Dodnes si pamatuji, jak na testu vyběhla slabá druhá čárka a na digitestu naskočilo to krásné + a údaj 1-2. Tedy dvoutýdenní těhotenství. Tak malinkatej prcek a já bych přísahala, že mi v tu chvíli přestaly pasovat všechny kalhoty, co jsem doma měla.
Samotné těhotenství probíhalo bez komplikací. Jediný zádrhel nastal kolem 3. měsíce, kdy na velkém ultrazvuku doktor zjistil, že má naše holčička na mozku dvě velké cysty. Zabíraly víc jak polovinu lebky a dlouhé týdny jsme čekali do dalšího ultrazvuku, zda ty cysty zmizí, nebo budu muset na umělé přerušení. To byly dlouhé týdny.
Naštěstí se vstřebaly a pak už vše probíhalo naprosto bez problémů. Já se cítila naprosto skvěle, neotékala jsem, žádné nevolnosti, pálení žáhy, tvrdnutí břicha, nespavost… prostě nic. Jen posledních 14 dní bylo opravdu náročných. To už sranda nebyla. Malá hodně kopala do spodu, strašně to bolelo a prostě už toho bylo dost.
Termín jsem měla na 1.11.2016. Ten den se nedělo nic. Ani druhý den se nedělo nic. Doktor povídal, že mě nechají asi 10 dní přenášet a pak by mi porod vyvolali. Toho jsem se děsila. Vyvolávaný prý bolí daleko víc než přirozený a já jsem posera a navíc jsem tentokráte chtěla rodit co nejvíc přirozeně, jen s entonoxem (rajský plyn).
A v noci, z druhého na třetího listopadu TO začalo. V půl třetí ráno mě vzbudilo trošičku mokro mezi nohama. Vyběhla jsem na záchod a ještě před dveřmi mi teklo po stehnech (asi jako co by se do malého panáku vešlo) a do mísy „něco“ žbluňklo. Později jsem se dozvěděla, že hlenová zátka nejspíše. Zaplavila mě vlna adrenalinu a vzrušení a šla jsem vzbudit partnera. Ten jen líně otevřel oči, informaci, že rodíme, přijal pokýváním hlavy a zamručením „Hmm hmmm“, a dál ležel. No to jsem čekala teda větší nadšení. 
Tak jo, tak volat maminku, aby přijela ke starší dcerce, ale že nemusí spěchat, že se zatím nic neděje. A šla jsem do sprchy. Kontrakce žádné, takže umýt vlasy, oholit, co nebylo oholeno, poté odlakovat a nalakovat nehty, vysušit a vyžehlit vlasy, lehce nalíčit, dobalit tašku a teda jedem. Kontrakce stále žádné, nic neodtéká.
Do porodnice jsme dorazili za deset minut, dvě hodiny od odtoku vody. Přijímá mě příjemná porodní asistentka, starší paní, a žádá si vložku na test plodovky. Podávám jí tedy, dělá test a hlásí, že negativní, že plodovka to nebyla. UPS! Dál monitor. Děloha klidná, kontrakce žádná. No paaaanebože, tak já tady strašim v pět ráno s taškou, že rodím, druhé dítě a ono se nic neděje? No neříkej mi, že jsem se jen připočurala. No taková ostuda!
Doktorka mě ještě vyšetřila pohmatem a verdikt otevřená na 1 cm a hmatný vak blan. Pak ještě ultrazvuk a zjišťuje, že plodovky je méně, jsem po termínu a navíc se streptokokem, tudíž mě už přijmou. No vida, tak se přece jen něco děje.
Kolem půl sedmé mě tedy uložili na malinký porodní box a že se půjdou poradit s primářem, co se mnou. Kontrakce stále žádné. Primář rozhodl dát vyvolávací tabletu a antibiotika a že se teda už nebude čekat. Aha? Takže přece budeme vyvolávat. No to není moc pozitivní.
Přišla mladá milá doktorka a zavedla půlku tablety. To bylo asi v osm ráno. A že když tahle nezabere, tak v deset další a pokud ani ta, tak mě ten den už nechají být a druhý den zas. Po první půlce se mi rozjely trochu kontrakce, nic dramatickýho, spíš mě to obtěžovalo. V 10 přišla zas s druhou tabletou. Po vyšetření hlásí na 3 cm otevřená. To mi udělalo obrovskou radost. Že to zas až tak nebolí a pěkně se otvíram, jen tak dál.
Zavedla druhou půlku. V půl 11 klystýr a za hodinu že mě vezmou na velký porodní sál. Po klystýru to začlo. Najednou bolest, která mě nutila jít do kleku na zem a horní polovinou těla se o něco zapřít. Ale ještě to nebylo nejhorší. Do toho přišel pan doktor, srandista, a povídá: „To máme pěkný šikovný tabletky, ty nám to pěkně rozjíždí, co?“ smál se. Jen jsem v kontrakci pokývala hlavou: „Jojo, vim o tobě, vim, že na mě mluvíš, ale smát se nebudu.“
V půl 12 že tedy mam přejít na sál. Já jsem na něj běžela, protože jsem věděla, že mezi kontrakcemi mám tak minutu a do té doby už musím u něčeho klečet a být zapřená. No klečela jsem na zemi uprostřed pokoje. V poledne jsem psala příteli, který ráno odjel za dcerou, ať přijede, že už to je výživný. V půl 1 jsem poslala poslední zprávu a pak jsem začla mručet. Kontrakce byly tak silné, že jsem nedokázala nic jiného, než prostě mručet. A pěkně nahlas. Hluboký nádech a výdech. Žádné dýchání „na pejska“. Z hluboka a do břicha. Říkali.
Zkusila jsem sprchu. No ta mi teda nepomohla, to bylo ještě horší. Tak na kozu a monitor. Vše probíhalo dobře. Začla jsem se ptát po epidurálu. „Maminko, ten už nestihneme, jste na 6 cm.“ To bylo v půl 2. „Ty kráááso, takže ještě 4 cm, jo? No když 1 cm = 1 hodina, tak to se mam na co těšit.“ Dostala jsem něco do kapačky na bolest a něco do stehna na bolest. No nepomohlo to moc a rajský plyn jsem nedostala vůbec. Nevím proč a teď už je mi to i jedno. A to jsem si o něj říkala 3×.
Ve dvě hodiny procházel primář oddělení. Vždycky chodí i na porodní sály a kontroluje si porody. To jsem nevěděla. Věděla jsem, že primář se volá jen ke komplikovaným porodům. Takže já na koze, bolesti, že jsem myslela, že to prostě nedám a najednou primář ve dveřích. No krve by se ve mně nedořezal. Koukl do mě, sáhl do mě v kontrakci a říká si jen tak pro sebe: „Ty jo … hele … já myslím … že.. no jo ty bláho! Zatlačte!“
Tak jsem zatlačila a pak přišla největší bolest, jakou jsem kdy zažila. Při prvním porodu jsem měla epidurál a samotné tlačení a průchod miminka porodníma cestama mě nebolel. Myslela jsem, že stejně tomu tak bude teď. Jo prdlajs! Cítila jsem každý milimetr, jak se tělíčko posouvá ven, tlačila jsem jak blázen, příšerně u toho křičela, oni křičeli na mě, ať nekřičím a primář je pak okřikl, že tlačím dobře, tak ať si klidně křičím.
Myslím, že do mě strčil obě ruce a maličkou popotahoval ven. O ramínkach vím VELMI dobře, že šly. A pak to mlasklo, zatahalo, zaškubalo a bylo hotovo! Bolest okamžitě ustala a já jsem ve 14:30 porodila krásnou, zdravou holčičku, 2900 g a 47 cm a bez nástřihu. 
Ihned mi ji, po omytí, dali nahatou na břicho a nechali nás samotné, i s tatínkem, celé dvě hodiny. Od těch nejsilnějších bolestí jsem tedy porodila za necelé tři hodiny.
Na šestinedělí jsem se krásně rozkojila a hned druhý den maličká pila už 10 ml a třetí den jsme šly domů. 72 hodin po porodu. Krása. První jsem nekojila, stres, nátlak rodiny, poporodní deprese… prostě to nešlo. Teď jsem dala víc na svůj instinkt, kojila jsem klidně každou hodinu. U prvního mi říkali STRIKTNĚ po třech hodinách, chudinka miminko, hladový, uplakaný. 
Poporodní pláč se nedostavil. Byla jsem klidná a šťastná maminka, co má klidný miminko a drží nám to doteď. Eliška vůbec nepláče, krásně spinká, papá, směje se celý den hned jak otevře oči a my jsme ti nejšťastnější rodiče dvou krásných holčiček.
Přečtěte si také
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 2387
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 799
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 1968
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 1595
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2161
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 4670
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 2208
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 3144
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 2051
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 859
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
. Mne to tak krasne, pohodové tim popisem nepřišlo 
I tak na svůj porod vzpomínám ráda, protože jsem to zvládla a zvládla jsem to dobře. Žádně natržení ani nástřih a jako bonus po tom všem mi podali krásného chlapečka, který se mi uvelebil na hrudníku, jen se na mě koukal oteklýma očičkama a neplakal dokud mi ho neodnesli.
já jsem měla Dolsin a spokojená jsem taky 
