Jak jsem rodila
- Porod
- Lonna
- 10.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla jsem si jistá, že pod srdcem nosím chlapečka...jako máma to přece poznám. :) Moc jsem si chlapečka přála.
odchod do porodnice :)
- 1
moje malá...
- 2
doma
s tatínkem na procházce
Termín jsem měla 19.6.2013. Porodu jsem se od začátku nebála…proč taky. Říkala jsem si, že budu mít pěkně epidurálek a s nim to půjde s prstem v nose a tu chvíli, než mi ho budou moct píchnout, přežiju. 
Vyloženě jsem se na porod těšila. Jak to asi bude vypadat…navíc jsme nevěděli, koho to v bříšku nosím, takže jsem se i těšila na tu větu od doktorky.: „Maminko máte…“
Těhotenství probíhalo bez nejmenších komplikací. Kdyby mi nerostlo břicho a miminko se v něm nehýbalo, tak ani nevim, že jsem těhotná.
11.6. jsem šla na kontrolu. Doufala jsem, že mi doktorka řekne, že už se aspoň něco chystá. Prohlédla mě, řekla, že jsem otevřená na prst, ale ještě to na porod nevypadá. Udělala mi Hamiltona, o kterém mě dopředu neinformovala, ale čert to vem. Trošku to bolelo, ale žádné drama. Šla jsem domu tedy s tím, že ještě nic. Už po cestě domu mě ale pobolíval podbřišek. „To bude po tom Hamiltonu,“ říkala jsem si. Nevěnovala jsem tomu pozornost a šla jsem ještě na nehty a s maminkou nakupovat.
Na nákupech se bolesti zpravidelnily a já začala počítat. Byly každé 3-4 minuty. Bolest spíš nepříjemná, jako na MS, nic dramatickýho, ale nepříjemné už to trochu bylo. Mamka mě odvezla domu s tím, že uvidíme, co to udělá doma a kdyžtak mě odveze, protože přítel byl na odpolední v práci a vrátit se měl až o půlnoci. Když jsem se doma dala do klidu, tak to postupně přešlo, až byly bolesti po 20 minutách, tak jsme usoudily, že teda asi nic, ale mamina se mnou radši počkala do příchodu přítele, kterému dala instrukce, co kdyžtak dělat. A šli jsme si lehnout.
O půlnoci mě vzbudila prudká bolest v podbřišku. Za deset minut zase…a za osm minut zase. Kroutila jsem se v posteli jak paragraf, až to přítel nevydržel a zavelel, že jedeme. Já jsem nechtěla hysterčit, tak jsem ještě vlezla do vany, že buď to přejde nebo se to rozjede a pak uvidíme. Po půl hodině ve vaně byly kontrakce opět po 4-5 minutach a každá kontrakce mě zkroutila do kleku. Jedině tak mi bylo dobře. Takže teda dobalit tašku, vyžehlit vlasy (no jasně 
), nalíčit, udělat fotku a jedem.
Do nemocnice jsme přijeli před pátou ranní a přivítala nás příjemná PA, partnera nechali čekat na chodbě a mě dali na 20 minut na monitor. Bolesti byly ale pořád, dle jejich slov, malinký. Prohlédl mě primář a řekl, že jsem na jeden prst otevřená, kontrakce nějaké jsou, ale že dřív jak večer to nebude. Tak jsem se převlékla do košilky a šla rovnou na porodní box, kde byla i postel a toaleta a veškeré zázemí, co jsem mohla potřebovat. Přítel si jel ještě něco vyřídit do města a vrátil se o dvě hodiny později.
Do dvanácti se nic moc nedělo. Kontrakce stále po cca 5 minutach, ale dalo se povídat, usmívala jsem se, posílala smsky, kecala s uklízečkama…pohodička.
Po dvanácté mi píchli plodovou vodu. Na muj dotaz, zda to bude bolet, se doktor zatvářil poněkud…nechápavě. 
A pak to začlo…
Bolest jako k*áva po třech minutach. Slíbili mi epidurál ve dvě hodiny. Fajn, říkala jsem si, tu chvíli to vydržim a pak to bude v pohodičcce. Ve dvě hodiny zněl verdikt otevřená na 2 prsty, epidurál zatím ještě ne. Ve tři hodiny pořád stejné, miminko nesestupovalo, já se i přes kontrakce neotvírala, tak mi začali hrozit císařem. 
Do kapačky mi kapal jeden oxytocin za druhým a až v půl 4 jsem byla otevřená na 4 prsty. Prosila jsem o něco na bolest, tak jsem dostala injekci do zadku a pak to lehce povolilo, že mi mezi kontrakcemi mohl anesteziolog dát epi. No jo…jenže on nezabral. :-/
Takže jsem dál trpěla jak zvíře, celkově čas strávený na sále od těch 16 hodin mám jak v mlze. Bolest mě úplně pohltila. Seděla jsem na míči, partner za mnou na židli, při kontrakci mě podpíral, otíral mi čelo a dával sát vodu z ubrousku, mezi kontrakcemi jsem o něj byla opřená a spala. Na to, jak jsem si říkala, že křičet nebudu, že se snad umím ovládnout, jsem si párkrát pěkně zařvala. Před šestou, kdy kontrakce byly každou minutu, jsem si nechala zavolat doktora a prosila jsem ho, ať mě vezmou na císaře, že už to nemůžu vydržet!! Tak se na mě ještě podíval a řekl, že to už nestihneme a že je škoda to teď vzdát, když už to tak pěkně jde a že si zkusíme zatlačit. „Jak zkusíme??? Já nechci nic ZKOUŠET, já chci buď na ostro nebo jdu domu!!“ - mi proběhlo hlavou.
No tak teda jo, tak nohy do madel a "až ucítíte tlak na spodek, jako na velkou, tak tlačte. Jenže já nic necítila. Taky jsem necítila levou nohu. Na to byl ten epidurál asi dobrej. Takže jsem tlačila při kontrakci a doufala, že tlačím dobře. Na jednu kontrakci tři zatlačení a po dvaceti minutach jsem ucítila, jak ze mě miminko doktor tahá ven, jak jdou ramínka. A pak miminko lehounce vyklouzlo ven a bolest okamžitě ustala. Tak…řekni mi, že máme toho kluka…:)
„Maminko máte holčičku!!!“ „Holku?!?!! Panebože já mam jedno jediný růžový bodíčko!!“ Byla první věta, kterou jsem pustila z pusy.
Byla tak krásná…naše Verunka se narodila 12.6.2013 v 18:19, měřila 50 cm a vážila 3465 g.
Přítel byl skvělý. Strašně mi pomohl. Slzel dojetím, objímal mě a celkově jsem byla strašně ráda, že tam byl. Bez něj bych to těžko zvládla…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1301
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 766
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19368
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2504
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1679
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
taky sis pěkně užila…o císaře jsem taky prosila 
