Jak jsem rodila
- Porod
- Lonna
- 10.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla jsem si jistá, že pod srdcem nosím chlapečka...jako máma to přece poznám. :) Moc jsem si chlapečka přála.
odchod do porodnice :)
- 1
moje malá...
- 2
doma
s tatínkem na procházce
Termín jsem měla 19.6.2013. Porodu jsem se od začátku nebála…proč taky. Říkala jsem si, že budu mít pěkně epidurálek a s nim to půjde s prstem v nose a tu chvíli, než mi ho budou moct píchnout, přežiju. 
Vyloženě jsem se na porod těšila. Jak to asi bude vypadat…navíc jsme nevěděli, koho to v bříšku nosím, takže jsem se i těšila na tu větu od doktorky.: „Maminko máte…“
Těhotenství probíhalo bez nejmenších komplikací. Kdyby mi nerostlo břicho a miminko se v něm nehýbalo, tak ani nevim, že jsem těhotná.
11.6. jsem šla na kontrolu. Doufala jsem, že mi doktorka řekne, že už se aspoň něco chystá. Prohlédla mě, řekla, že jsem otevřená na prst, ale ještě to na porod nevypadá. Udělala mi Hamiltona, o kterém mě dopředu neinformovala, ale čert to vem. Trošku to bolelo, ale žádné drama. Šla jsem domu tedy s tím, že ještě nic. Už po cestě domu mě ale pobolíval podbřišek. „To bude po tom Hamiltonu,“ říkala jsem si. Nevěnovala jsem tomu pozornost a šla jsem ještě na nehty a s maminkou nakupovat.
Na nákupech se bolesti zpravidelnily a já začala počítat. Byly každé 3-4 minuty. Bolest spíš nepříjemná, jako na MS, nic dramatickýho, ale nepříjemné už to trochu bylo. Mamka mě odvezla domu s tím, že uvidíme, co to udělá doma a kdyžtak mě odveze, protože přítel byl na odpolední v práci a vrátit se měl až o půlnoci. Když jsem se doma dala do klidu, tak to postupně přešlo, až byly bolesti po 20 minutách, tak jsme usoudily, že teda asi nic, ale mamina se mnou radši počkala do příchodu přítele, kterému dala instrukce, co kdyžtak dělat. A šli jsme si lehnout.
O půlnoci mě vzbudila prudká bolest v podbřišku. Za deset minut zase…a za osm minut zase. Kroutila jsem se v posteli jak paragraf, až to přítel nevydržel a zavelel, že jedeme. Já jsem nechtěla hysterčit, tak jsem ještě vlezla do vany, že buď to přejde nebo se to rozjede a pak uvidíme. Po půl hodině ve vaně byly kontrakce opět po 4-5 minutach a každá kontrakce mě zkroutila do kleku. Jedině tak mi bylo dobře. Takže teda dobalit tašku, vyžehlit vlasy (no jasně 
), nalíčit, udělat fotku a jedem.
Do nemocnice jsme přijeli před pátou ranní a přivítala nás příjemná PA, partnera nechali čekat na chodbě a mě dali na 20 minut na monitor. Bolesti byly ale pořád, dle jejich slov, malinký. Prohlédl mě primář a řekl, že jsem na jeden prst otevřená, kontrakce nějaké jsou, ale že dřív jak večer to nebude. Tak jsem se převlékla do košilky a šla rovnou na porodní box, kde byla i postel a toaleta a veškeré zázemí, co jsem mohla potřebovat. Přítel si jel ještě něco vyřídit do města a vrátil se o dvě hodiny později.
Do dvanácti se nic moc nedělo. Kontrakce stále po cca 5 minutach, ale dalo se povídat, usmívala jsem se, posílala smsky, kecala s uklízečkama…pohodička.
Po dvanácté mi píchli plodovou vodu. Na muj dotaz, zda to bude bolet, se doktor zatvářil poněkud…nechápavě. 
A pak to začlo…
Bolest jako k*áva po třech minutach. Slíbili mi epidurál ve dvě hodiny. Fajn, říkala jsem si, tu chvíli to vydržim a pak to bude v pohodičcce. Ve dvě hodiny zněl verdikt otevřená na 2 prsty, epidurál zatím ještě ne. Ve tři hodiny pořád stejné, miminko nesestupovalo, já se i přes kontrakce neotvírala, tak mi začali hrozit císařem. 
Do kapačky mi kapal jeden oxytocin za druhým a až v půl 4 jsem byla otevřená na 4 prsty. Prosila jsem o něco na bolest, tak jsem dostala injekci do zadku a pak to lehce povolilo, že mi mezi kontrakcemi mohl anesteziolog dát epi. No jo…jenže on nezabral. :-/
Takže jsem dál trpěla jak zvíře, celkově čas strávený na sále od těch 16 hodin mám jak v mlze. Bolest mě úplně pohltila. Seděla jsem na míči, partner za mnou na židli, při kontrakci mě podpíral, otíral mi čelo a dával sát vodu z ubrousku, mezi kontrakcemi jsem o něj byla opřená a spala. Na to, jak jsem si říkala, že křičet nebudu, že se snad umím ovládnout, jsem si párkrát pěkně zařvala. Před šestou, kdy kontrakce byly každou minutu, jsem si nechala zavolat doktora a prosila jsem ho, ať mě vezmou na císaře, že už to nemůžu vydržet!! Tak se na mě ještě podíval a řekl, že to už nestihneme a že je škoda to teď vzdát, když už to tak pěkně jde a že si zkusíme zatlačit. „Jak zkusíme??? Já nechci nic ZKOUŠET, já chci buď na ostro nebo jdu domu!!“ - mi proběhlo hlavou.
No tak teda jo, tak nohy do madel a "až ucítíte tlak na spodek, jako na velkou, tak tlačte. Jenže já nic necítila. Taky jsem necítila levou nohu. Na to byl ten epidurál asi dobrej. Takže jsem tlačila při kontrakci a doufala, že tlačím dobře. Na jednu kontrakci tři zatlačení a po dvaceti minutach jsem ucítila, jak ze mě miminko doktor tahá ven, jak jdou ramínka. A pak miminko lehounce vyklouzlo ven a bolest okamžitě ustala. Tak…řekni mi, že máme toho kluka…:)
„Maminko máte holčičku!!!“ „Holku?!?!! Panebože já mam jedno jediný růžový bodíčko!!“ Byla první věta, kterou jsem pustila z pusy.
Byla tak krásná…naše Verunka se narodila 12.6.2013 v 18:19, měřila 50 cm a vážila 3465 g.
Přítel byl skvělý. Strašně mi pomohl. Slzel dojetím, objímal mě a celkově jsem byla strašně ráda, že tam byl. Bez něj bych to těžko zvládla…
Přečtěte si také
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 4594
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2298
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1351
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 763
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 6626
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 5562
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 1503
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 2125
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 785
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 974
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
taky sis pěkně užila…o císaře jsem taky prosila 
