Jak jsem rodila
- Porod
- Lonna
- 10.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla jsem si jistá, že pod srdcem nosím chlapečka...jako máma to přece poznám. :) Moc jsem si chlapečka přála.
odchod do porodnice :)
- 1
moje malá...
- 2
doma
s tatínkem na procházce
Termín jsem měla 19.6.2013. Porodu jsem se od začátku nebála…proč taky. Říkala jsem si, že budu mít pěkně epidurálek a s nim to půjde s prstem v nose a tu chvíli, než mi ho budou moct píchnout, přežiju. 
Vyloženě jsem se na porod těšila. Jak to asi bude vypadat…navíc jsme nevěděli, koho to v bříšku nosím, takže jsem se i těšila na tu větu od doktorky.: „Maminko máte…“
Těhotenství probíhalo bez nejmenších komplikací. Kdyby mi nerostlo břicho a miminko se v něm nehýbalo, tak ani nevim, že jsem těhotná.
11.6. jsem šla na kontrolu. Doufala jsem, že mi doktorka řekne, že už se aspoň něco chystá. Prohlédla mě, řekla, že jsem otevřená na prst, ale ještě to na porod nevypadá. Udělala mi Hamiltona, o kterém mě dopředu neinformovala, ale čert to vem. Trošku to bolelo, ale žádné drama. Šla jsem domu tedy s tím, že ještě nic. Už po cestě domu mě ale pobolíval podbřišek. „To bude po tom Hamiltonu,“ říkala jsem si. Nevěnovala jsem tomu pozornost a šla jsem ještě na nehty a s maminkou nakupovat.
Na nákupech se bolesti zpravidelnily a já začala počítat. Byly každé 3-4 minuty. Bolest spíš nepříjemná, jako na MS, nic dramatickýho, ale nepříjemné už to trochu bylo. Mamka mě odvezla domu s tím, že uvidíme, co to udělá doma a kdyžtak mě odveze, protože přítel byl na odpolední v práci a vrátit se měl až o půlnoci. Když jsem se doma dala do klidu, tak to postupně přešlo, až byly bolesti po 20 minutách, tak jsme usoudily, že teda asi nic, ale mamina se mnou radši počkala do příchodu přítele, kterému dala instrukce, co kdyžtak dělat. A šli jsme si lehnout.
O půlnoci mě vzbudila prudká bolest v podbřišku. Za deset minut zase…a za osm minut zase. Kroutila jsem se v posteli jak paragraf, až to přítel nevydržel a zavelel, že jedeme. Já jsem nechtěla hysterčit, tak jsem ještě vlezla do vany, že buď to přejde nebo se to rozjede a pak uvidíme. Po půl hodině ve vaně byly kontrakce opět po 4-5 minutach a každá kontrakce mě zkroutila do kleku. Jedině tak mi bylo dobře. Takže teda dobalit tašku, vyžehlit vlasy (no jasně 
), nalíčit, udělat fotku a jedem.
Do nemocnice jsme přijeli před pátou ranní a přivítala nás příjemná PA, partnera nechali čekat na chodbě a mě dali na 20 minut na monitor. Bolesti byly ale pořád, dle jejich slov, malinký. Prohlédl mě primář a řekl, že jsem na jeden prst otevřená, kontrakce nějaké jsou, ale že dřív jak večer to nebude. Tak jsem se převlékla do košilky a šla rovnou na porodní box, kde byla i postel a toaleta a veškeré zázemí, co jsem mohla potřebovat. Přítel si jel ještě něco vyřídit do města a vrátil se o dvě hodiny později.
Do dvanácti se nic moc nedělo. Kontrakce stále po cca 5 minutach, ale dalo se povídat, usmívala jsem se, posílala smsky, kecala s uklízečkama…pohodička.
Po dvanácté mi píchli plodovou vodu. Na muj dotaz, zda to bude bolet, se doktor zatvářil poněkud…nechápavě. 
A pak to začlo…
Bolest jako k*áva po třech minutach. Slíbili mi epidurál ve dvě hodiny. Fajn, říkala jsem si, tu chvíli to vydržim a pak to bude v pohodičcce. Ve dvě hodiny zněl verdikt otevřená na 2 prsty, epidurál zatím ještě ne. Ve tři hodiny pořád stejné, miminko nesestupovalo, já se i přes kontrakce neotvírala, tak mi začali hrozit císařem. 
Do kapačky mi kapal jeden oxytocin za druhým a až v půl 4 jsem byla otevřená na 4 prsty. Prosila jsem o něco na bolest, tak jsem dostala injekci do zadku a pak to lehce povolilo, že mi mezi kontrakcemi mohl anesteziolog dát epi. No jo…jenže on nezabral. :-/
Takže jsem dál trpěla jak zvíře, celkově čas strávený na sále od těch 16 hodin mám jak v mlze. Bolest mě úplně pohltila. Seděla jsem na míči, partner za mnou na židli, při kontrakci mě podpíral, otíral mi čelo a dával sát vodu z ubrousku, mezi kontrakcemi jsem o něj byla opřená a spala. Na to, jak jsem si říkala, že křičet nebudu, že se snad umím ovládnout, jsem si párkrát pěkně zařvala. Před šestou, kdy kontrakce byly každou minutu, jsem si nechala zavolat doktora a prosila jsem ho, ať mě vezmou na císaře, že už to nemůžu vydržet!! Tak se na mě ještě podíval a řekl, že to už nestihneme a že je škoda to teď vzdát, když už to tak pěkně jde a že si zkusíme zatlačit. „Jak zkusíme??? Já nechci nic ZKOUŠET, já chci buď na ostro nebo jdu domu!!“ - mi proběhlo hlavou.
No tak teda jo, tak nohy do madel a "až ucítíte tlak na spodek, jako na velkou, tak tlačte. Jenže já nic necítila. Taky jsem necítila levou nohu. Na to byl ten epidurál asi dobrej. Takže jsem tlačila při kontrakci a doufala, že tlačím dobře. Na jednu kontrakci tři zatlačení a po dvaceti minutach jsem ucítila, jak ze mě miminko doktor tahá ven, jak jdou ramínka. A pak miminko lehounce vyklouzlo ven a bolest okamžitě ustala. Tak…řekni mi, že máme toho kluka…:)
„Maminko máte holčičku!!!“ „Holku?!?!! Panebože já mam jedno jediný růžový bodíčko!!“ Byla první věta, kterou jsem pustila z pusy.
Byla tak krásná…naše Verunka se narodila 12.6.2013 v 18:19, měřila 50 cm a vážila 3465 g.
Přítel byl skvělý. Strašně mi pomohl. Slzel dojetím, objímal mě a celkově jsem byla strašně ráda, že tam byl. Bez něj bych to těžko zvládla…
Přečtěte si také
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 1979
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2265
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2897
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2045
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1334
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4748
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2720
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 5472
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 2047
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 938
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
taky sis pěkně užila…o císaře jsem taky prosila 
