Kojení

... jak jsem se stala kojící matkou

Ještě před narozením naší Verunky jsem byla rozhodnuta kojit, co nejdéle to půjde. Hlavním důvodem byla spousta článků, které jsem přečetla a které mě utvrdily v tom, že kojení je to nejlepší, co můžu pro své miminko udělat.
Znala jsem dobře celé desatero úspěšného kojení a byla jsem rozhodnuta je dodržet.

To ale zřejmě nevěděl personál naší porodnice, jelikož hned několik bodů desatera se rozhodl ignorovat.
Jako první bylo to, že miminko mi sice po narození na několik okamžiků ukázali, nikoliv však k tomu, abych se jej pokusila nakojit.
Dalším momentem bylo to, že pokud Verunka byla umístěna na novorozeneckém oddělení ( první den abych si odpočinula a později, protože měla novorozeneckou žloutenku ), tak mi ji nosili na kojení pouze každé čtyři hodiny a jinak ji dokrmovali glukózou - pochopitelně z láhve.

Přesto jsem se vrátila domů z porodnice jako kojící matka. Doma pak přišel poněkud nepříjemný a zřejmě u spousty maminek častý problém - popraskané bradavky. Pokoušela jsem se vyléčit je všemi možnými způsoby - mastičkami, potíráním mateřským mlékem, odstříkáváním - nic nepomáhalo. Až jsem jednoho dne narazila na článek, kde psali - stokrát lepší je kojit s tzv. košíčkem, než nekojit vůbec. A tak jsem zamířila do nejbližší lékárny a koupila si silikonový chránič na bradavky - košíček. V balení stálo 75 Kč a byly v něm dva kusy.
A měla jsem po problému. S úspěchem jsem výhradně kojila do šestého měsíce a jsem rozhodnuta kojit s příkrmem ( tuhou stravou ) minimálně do jednoho roku.

Přečtěte si také

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
  • Anonymní
  • 15.09.26
  • 638

Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
31.7.04 16:28

Mila maminko ,jsem rada,že jsi to nevzdala.Ja mam podobnou a přesto úplně jinou zkušenost.
Mam 2 měsiční dceru,rozenou císařským řezem.V porodnici mi tvrdili,že spuštění mléka bude trvat dýl,ale po 36 hodinách jsem kojila.Později bych ukojila 3 miminka,tolik jsem měla mléka a pak ten zlom.Dělala jsem večeři a vylila jsem na sebe horký olej a ta největší dávka oleje šla na prsa.U jedniho prsa mi chybí půlka dvorce a celá jsou plná popálenin 2 až 3 stupně.Na to jedno jsem musela přestat kojit-samozřejmě že jen dočasně.Teď kojím jen z jednoho prsu a mléka mám čím dál víc.Malá je velmi žravá a tak kojím i po 2 hodinách a mléka je stále dost.Jen díky tomu,že jsem se nevzdala má moje dcera Jiřinka dost mléka.Věřte ve svou schopnost kojit a zvladnete to všechny.Jana

  • Upravit
Anonymní
19.1.05 08:38

Ahojky :-).

Nedá mi to, abych nezareagovala na Tvůj článek - já měla poněkud jiný „kojící osud“ - v porovnání s Tebou horší (mimčo mi po porodu nenosili vůbec - 2 dny - lezela jsem v důsledku poporodních komplikací na JIPu), laktace se nerozjížděla, tak mi nakonec na:,–(ili jestřabinu…po té jsem otekla, snahou kojit - přikládáním mimča - mi popraskaly bradavky (právě i zásluhou kloboučků) a od sestřiček, když mě viděly, jsem slyšela, že já kojit nikdy nebudu. Nechtěla jsem to ale vzdát-ještě v porodnici jsem prsa ledovala (otoky) a řepíkovala (ragády) - po pár dnech otoky zmizely, strupy se slouply a já mohla konečně zkoušet přikládat (to ale už uplynulo spoustu dní od porodu, kdy mimi bylo pochopitelně celou tu dobu na flašce). No, ale zkrátím to - pak jsem šla domů a nevzdala to…dneska kojíme :-) i když s dokrmem, ale kojíme a to je pro mě i mimi důležité. Nezvdat se a vytrvat - to je hlavní. Zdravím. :-)

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují

Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě

Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?

Deníček jedné maminky: O štěnicích, úřadech a naději, která neumírá

Nesnáším manželovy kamarády. Jejich vtipy mě uráží

Vzali mě s sebou na dovolenou. Můj syn se snachou netušili, co všechno uvidím

Dopis těm, co zůstávají: Jak jsem chtěl zachránit děti před rodinnou tragédii

Upozornila jsem matku na řvoucí dítě. Hned se do mě pustily

Dítě v práci? Pohoda. Přežít cestu vlakem domů v těhle vedrech? Masakr

Je mi skoro 38 a pořád čekám, až budu někam patřit