Kojení aneb jak jsem se mýlila
- Rodičovství
- marg
- 27.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celý život, dokud jsem neobjevila tento server a poté neporodila naší Žížalku, jsem měla za to, že kojení je ta nejpřirozenější věc na světě. Jsme, koneckonců, savci a přežíváme již tisíce a tisíce let....Ovšem stačilo pár zdejších diskuzí o kojení a posléze sladká kojící realita a já se divím, že jsme nevyhynuli stejně jako dinosauři.
Ráda bych úplně v úvodu uvedla, že bych velmi nerada tímto deníčkem rozpoutala nějaké diskuze mezi kojícími a nekojícími maminkami, jak je zde zvykem. Ostatně sama jsem, podle momentálních rozmarů naší Žížaly, dennodenně věrně na obou stranách barikád a to i na těch úplně extrémních koncích, k čemuž se dostanu.
Nepřináším žádné nové postřehy, natož rady…jen jsem už dlouho uvažovala o tom, že sepíši své aktuální pocity, které z kojení mám, ať se mohu pak s odstupem času třeba zasmát, případně si nostalgicky poplakat.
Jak už jsem psala, celý život jsem měla za to, že kojení není žádná věda. Bylo to asi tím, že mé kamarádky byly výhradně bezdětné (zde musím uvést jeden nepodstatný detail - krom naší Žížaly, kterou miluju, nemám děti ráda) a dokud jsem neotěhotněla, o kojení jsem „zavadila“ maximálně v nějakém cestopisném dokumentu o domorodcích - z čehož plynula moje naivní představa o jednoduchosti kojení (domorodkyně trhá hlízy na poli a jen tak úplně mimochodem při tom kojí dítě v šátku - bože, myslím na to pokaždé když celou věčnost hledám tu správnou polohu, pak bojuju se Žížalou, utírám plenou její mokrý obličej od mléka a nechápu…).
Když jsem otěhotněla, našla jsem tyto stránky a postupně se louskala jednotlivými tématy tak, jak šel čas. Občas jsem narazila na diskuze o kojení a nestačila jsem valit oči. Že by to zas taková sranda nebyla? Co všichni mají? No tak vytáhnu kozu a jedem…Jak jsem se mýlila. Mimoto jsem celé těhotenství slýchávala od kamarádek (těch, které jsem již ráda vzala na milost i s jejich potomky), co všechno musím udělat pro to, abych úspěšně kojila (ono se pro to musí něco dělat?)
První rada - „hodně jez, ať se ti dělá mlíko“. No tak to pardon, s jídlem já teda určitě nebudu mít problém. Haha, samosebou, že jsem potom po večerech vyhazovala nakousnutý (tři dny starý) rohlíky, které jsem samým lítáním kolem Žížaly nestačila od rána sníst.
Další rada - „pij fenyklový čaj“ - dámy, to asi neklapne, já chuť fenyklu nesnáším a takovou oběť pro mimino nepřinesu, bléé. Další mýlka. Na chuť fenyklu už jsem si po těch všech hektolitrech zvykla. A spoustu dalších rad. Chytré doporučení mi také dal můj přítel - „hlavně koj, ať nemusíme kupovat umělý mlíko“. To má něco do sebe, toho se držím a podporuji tak náš rodinný rozpočet. Jen je trochu paradoxem, že za vanilkový Gravimilk, na kterém KVŮLI KOJENÍ úspěšně ujíždím (mňam), utratím minimálně stejně jako bych dala za UM…no nic.
Můj porod a následné dny v porodnici probíhaly (celkem)v pohodě a podmínky k úspěšnému kojícímu startu byly ideální. Žížala byla ze začátku dítě pro začátečníky a podobně nemateřské typy jako jsem já a byla zlatá - přisála se okamžitě a jedla ukázkově. Když nejedla, tak spala. To jí vydrželo asi týden jejího života. Pak začaly prdíky (mimochodem slovo, které se v mém slovníku nevyskytovalo, zatímco teď ho vyslovuji asi 100× za den) a s tím spojené všelijaké rozmary, které různou měrou ovlivňovaly její chuť k přisátí se. Pak se přidaly spurty (hnusný slovo) a následně i zjištění, že kojení je vlastně nuda a třeba televize je zajímavější. A nyní se konečně dostávám k pocitům, ze kterých se chci vypsat.
Jsou chvíle, kdy si kojení užívám. Tyto chvíle jsou výhradně v noci, kdy Žížalka pije skoro ze spaní, pije opravdu efektivně a ani při tom neotevře očička. Mám zapnutou malou LED lampičku, v pokoji je přítmí a ticho. Žížalka mě probudí mlaskáním ze spaní (spí s námi v posteli), já jen vytáhnu prso a strčím jí ho do pusy. Buď spím dál nebo přemýšlím, jak je to mateřství krásné, zatímco se Žížala nají a dál spinká (nepřebaluju). Lituji ostatní maminky, co musí vstát a jít připravovat UM a přemýšlím o tom, že se stanu členkou laktační ligy a budu ostatním radit, jak na to…
Dopolední kojení mé představy trochu sráží, nicméně to stále celkem ujde, stejně tak před procházkou a po procházce, ačkoliv už bojujeme s nejrůznějšími móresy. Čím víc se blíží večer a závěr dne, kojení se stává bitvou mezi mnou a Žížalou, která jí stylem „třikrát loknout, pustit a otočit se na opačnou stranu“ a tak stále dokola. Mezitím střídavě řev a smích, kroucení, prohýbání, „mluvení“…Já měním polohy a prsa jak na běžícím pásu, mezitím (dle rady „nebuď nervózní, pak je z tebe nervózní i dítě“) si s ní vesele povídám, případně zcela klidná koukám na ČT24 a nechám nechť si labilně dělá co chce. Mlíko je nastříkaný všude kolem, jen ne v žížalím žaludku. Já posléze hledám kontakt na laktační poradkyně, nikoliv proto, abych se přidala do jejích řad, googlim recenze na UM a závidím nekojícím maminkám. V mezičase hledám soukromé jesle a počítám, zda se mi vyplatí platit pražské jesličkovné z mojí výplaty na případném polovičním úvazku. Ovšem pak přijde noc a jsem zase ztracená.
Co na závěr? Když pominu komplikaci, kterou jsem si střihla ze začátku - zánět v prsu, který už bych víckrát mít nemusela, přes všechny nevýhody kojení miluju a bude mi chybět. Píšu to teď v 00.59 hod, kdy za chvíli půjdu spát a strčím Žížalce prso do pusy. Musím to rychle uložit a poslat, jelikož kdybych to dopisovala zítra, závěr by byl úplně jiný.
Děkuju všem, kdo to dočetl do konce.
Přečtěte si také
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1122
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 1681
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 800
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1364
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 1876
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...
Tchyně chtěla po porodu dcery DNA testy, protože „je moc tmavá“
- Anonymní
- 16.06.26
- 3849
Když se mi narodila dcera, čekala jsem všechno možné – únavu, slzy, nejistotu, možná i pár rodinných rad navíc. Co jsem ale nečekala, bylo, že místo radosti bude část rodiny řešit její barvu pleti...
Můj syn vaří, uklízí i hlídá děti. Snacha mezitím sleduje seriály a nehne prstem
- Anonymní
- 16.06.26
- 6644
Vždycky jsem si zakládala na tom, aby moje děti byly samostatné. Když byl syn malý, učila jsem ho stejné věci jako jeho sestru. Uměl si uklidit pokoj, zapnout pračku, uvařit jednoduché jídlo nebo...
Deváťáci na škole v přírodě bez dozoru. Holky spaly u kluků, večerka ve 4 ráno
- Anonymní
- 16.06.26
- 3742
Není to ani tak stížnost jako spíš zamyšlení nad tím, jak moc se za poslední roky změnily školní akce. Když mi syn vyprávěl, jak vypadala jejich poslední škola v přírodě, chvílemi jsem nevěděla,...
Manželka kouká celé večery na Netflix. Bál jsem se, že je problém ve mně
- Anonymní
- 16.06.26
- 1354
Myslel jsem si, že je to mnou. Že už se se mnou nechce ani bavit. Dřív jsme s Danielou po večerech často seděli spolu. Dali jsme si sklenku vína, probrali den nebo si pustili nějaký film. Nic...
Sestra rodila u plotny. Bála se jet do porodnice, protože manžel neměl navařeno
- Anonymní
- 16.06.26
- 2290
Šla jsem k ní na obyčejnou návštěvu. Moje mladší sestra Maruška byla v pokročilém stádiu těhotenství a já ji chtěla jen zkontrolovat, popovídat si a zjistit, jestli nepotřebuje pomoct s úklidem...