Konečně jsme se dočkali

Po všech těch nezdarech jsme se stali šťastnou rodinou a přivedli na svět krásného zdravého chlapečka Fanouška, který nám dělá jen a jen samou radost. Našla jsem chvilku času a ráda bych se s vámi podělila o můj další deníček, tentokrát už se šťastným koncem :) V předchozích deníčcích jsem psala o mých dvou potratech, o tom, jak musíme jít dál a že věřím v dobrý konec.

IMG_0170.jpg IMG_0170.jpg
IMG_0170.jpg

pár vteřin po porodu konečně u maminky :-)

  • 1
IMG_0244.jpg

týden po porodu

  • 1
IMG_0735.jpg

už se umím pěkně smát :-)

IMG_0791.jpg

na televizi koukám rád s tatínkem

  • 1
0209.jpg

my tři :-)

  • 1
0128.JPG

u maminky

  • 3

V lednu 2010 po potratu jednovaječných holčiček ve 24. týdnu jsem se hrozně bála, že už další těhotenství nezvládnu, hlavně po psychické stránce. Od dubna jsme se s manželem začli pokoušet o další mimi, ale podařilo se nám to až v prosinci. 3.12. jsem si udělala test a byl pozitivní :-) Následovala obrovská radost, ale také obrovský strach, jak bude těhotenství probíhat a zda miminko donosím.

Od dr. jsem věděla, že mám mutaci protrombinu, a tak jsem si od 6. týdne těhotenství musela píchat každý den injekci Fraxiparinu buď do břicha nebo do stehna, zvolila jsem stehno. Injekce mě docela bolely, hodněkrát se mi po vpichu udělala bulka i modřina, takže jsem vypadala jako když do mě někdo kope :-). Ze začátku mi bylo nevolno, a tak jsem byla na neschopence. Termín porodu byl stanoven na 15. 8. 2011. Jinak těhotenství po celou dobu probíhalo ukázkově, až na ten strach, který byl ve mě.

Ve 20. týdnu nám řekli, že čekáme chlapečka, byla jsem ráda a moc se na něj těšila. Od té doby, co jsem začla cítit pohyby, jsem se pořád soustředila na to, jak často mě kope, když delší dobu nekopal, už jsem měla slzy na krajíčku a začala třást s bříškem, když kopl, ulevilo se mi, hrozně už jsem si přála, ať je mimi venku a už nejsem tolik ve stresu. Pořád jsem odpočítávala týdny, které mi zbývaly do porodu.

A najednou byl tady konečně srpen, porodu jsem se zas až tolik nebála, protože jsem si říkala, že nemůže být už nic horšího, než když jsem rodila mrtvá dvojčata. Jen jsem se bála, aby doktoři něco nezanedbali. 11. 8. mě už nechali ležet v nemocnici, protože mě chtěli mít pod dohledem kvůli těm potratům a té mutaci protrombinu. Každý den mi slibovali, že mi porod vyvolají, ale vždy ráno mi řekli, že to nechají až na druhý den, protože mají zrovna hodně porodů nebo proto, že si mysleli, že to příjde samo. Když se ale pořád nic nedělo, tak 15. 8. 2011 přesně na termín se rozhodli, že mi porod vyvolají, protože mě nemohou nechat přenášet, a tak mi ráno v půl 9 zavedli tabletu na vyvolání.

Hned v 9 se dostavili mírné bolesti, v půl 10. mi píchli plodovou vodu, která už byla kalná. Od té doby se to docela začlo rozjíždět, šla jsem na klystýr, který mi vůbec nevadil, ale sestra (studentka), mimochodem moc fajn, která se mi opravdu celou dobu věnovala, mi řekla, ať to v sobě zkusím co nejdélh udržet. No, vydržela jsem to asi 2 minuty :-) A pak už jsem měla kontrakce po 2 minutách, takže jsem se tam celkem dost kroutila. Venku bylo hrozné vedro a byla jsem zpocená jako čert :-)

Zavolala jsem manželovi, ať vyrazí a ať kouká dělat, že si myslím, že to půjde rychle a on mi na to povídá: ještě zajedu nakoupit do Globusu, vtipálek, řekla jsem, ať jede rovnou za mnou :-) Šla jsem do sprchy, kde jsem byla asi pouhých 5 minut, pak už mě sestra volala na box, že mě dr. prohlédne. Doktor najednou: no, už jste na 8 cm, to bude rychlé. Kontrakce už byly hodně silné, v tu chvíli jsem si říkala, že to určitě nezvládnu, chtělo se mi tlačit, ale oni mě nenechali, říkali mi, musíte to rozdýchávat, a tak jsem dýchala o sto šest.

Najednou se ve dveřích objevil manžel, chytil mě za ruku, ještě tak 3 kontrakce jsem prodýchávala a pak už jsem mohla konečně tlačit. Ten tlak byl neskutečný, bolest velká, tlačila jsem asi na 6× a najednou byl malý venku a hned brečel, ta úleva byla obrovská a ten pocit, slyšet brečet po porodu své dítě, krásný. Dali mi malého na bříško a já tomu pořád nemohla uvěřit :-) Podívala jsem se na manžela a ten brečel taky, je to můj a manželovo nejkrásnější zážitek, jaký vůbec můžeme mít a za tu bolest to opravdu stálo. Malý se narodil v 11:23 a měl 3840 g a 52 cm, jmenuje se František po tatínkovi a je mi podobný jako vejce vejci :-)

Takže celý můj porod trval 3 hodiny, ale pouze ta poslední hodina byla hodně bolestivá, takže musím říct, že porod proběhl na výbornou. Byla jsem nastřižená, takže mě pak dr. šil a docela hluboko vevnitř mám 1 steh, ale zvenku jich bylo hodně, prý jsem se natrhla na druhé straně než kde mě nastřihl. Takže šití mě docela bolelo, ale měla jsem vedle sebe ten svůj poklad, tak jsem byla spokojená. S čím jsem ale spokojená nebyla, bylo oddělení šestinedělí, to byla katastrofa, ale to už je zas na jiný deníček.

Všem, kteří nám drželi palce, děkuji, a také těm, kteří až sem dočetli. Dnes je malému 3 a půl měsíce, máme už 8,4 kg je to pěkný macík, moc šikovný a je to to nejcenější, co na světě mám, miluji ho a děkuji svým dvojčátkům v nebíčku, které mi ho sem v pořádku poslaly :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
FreeLady12
27281
28.11.11 07:38

Dojemné… Per aspera ad astra… opravdu. Musela jsi se projít po tvrdé cestě než jsi se dostala ke šťastnému … Nechci napsat „konci“, protože je to teprve začátek :hug:
Hodně štěstí a nejvíííííc zdravíčka!!! :hug: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
strouhalka e
1758
28.11.11 09:34

Tak jsem si pobrecela hlavne na konci a preji ti uz jen same radosti s chlapeckem.Jinac fakt jsou si chlapi moc podobni to musi byt tatinek mooooc pysnej. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
slonikova
1816
28.11.11 10:09

taky jsem si poplakala je to nádherný deníček a malej je taky ůžasnej,hlavně vím všem přeji zdraví a stále ůsměv na rtech vám všem třem :P A je to teda macíček,dcerka měla porodní váhu 4180g a dnes má 5 měsíců a deset dní a má 8300g a 69cm.

  • načítám...
  • Zmínit
j.s.
11529
28.11.11 10:26

:hug: :hug: :hug: :hug: to je teda cvalíček :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Sheyla
2158
28.11.11 10:38

Krásný a dojemný deníček :palec: Přeju hodně štěstí a zdraví a ať se vám všem daří! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
falafelo
22
28.11.11 12:15

Moc gratuluji k malému Františkovi, já náááádherný!!!! Moje kamarádka také potratila dvojčátka, ale teď už je opět v očekávání, tak si dovedu představit, jak těžké to pro Vás tehdy muselo být. Hodně zdraví do života celé rodině :mavam: :hug: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Misuldy
28.11.11 15:32

Krásný deníček! :potlesk: Málemu přeji jen to nejlepší! :) Ať roste a dělá Vám jen radost.

  • Upravit
xreni
11408
28.11.11 21:20

moc pekny denicek, az mam slzy na krajicku :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
zitorka
2199
29.11.11 17:32

Gratuluju…maličký je pěknej obřík…ať se vám jen daří…já taky porodila v srpnu svou druhou cácorku, ale 23.týho…a je pravda, ž epři našem prorodu stáli všichni svatí… :andel: přeji Vám jen samé sluníčkové dny a maličký ať sem tam pěkně zazlobí :mrgreen: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
adela1988
207
24.1.12 22:19

Ahoj Petriko, dnes mi byla zjitěna genetická mutace F2 G20210A a mutace MTHFR C677T…Ta F2 je podle výsledků na nejvyšším stupni. Četla jsem tvoje příspěvky. Myslíš že na ty tvé potraty měla vliv mutace těchto genů? Četla jsem teď hodně příspěvků. Hodně žen potrácí nebo se jim to nedaří. Díky za odpověď. Adél

  • načítám...
  • Zmínit
cvikinka
678
21.6.12 21:59

Jsi neskutečně statečná, já bych to už asi zabalila:-(A František má dva andílky a ty na něj určitě dají pozor. Gratulace veliká

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Časem bude líp aneb 10 let od potratu

Naše druhé štěstí

Další šance

Snažení po ztrátě - jdeme dál

Nezdařené těhotenství je velká ztráta

dvojčátka