Konečně jsme se dočkali
- Porod
- petrikaaa
- 28.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po všech těch nezdarech jsme se stali šťastnou rodinou a přivedli na svět krásného zdravého chlapečka Fanouška, který nám dělá jen a jen samou radost. Našla jsem chvilku času a ráda bych se s vámi podělila o můj další deníček, tentokrát už se šťastným koncem :) V předchozích deníčcích jsem psala o mých dvou potratech, o tom, jak musíme jít dál a že věřím v dobrý konec.
pár vteřin po porodu konečně u maminky :-)
- 1
týden po porodu
- 1
už se umím pěkně smát :-)
na televizi koukám rád s tatínkem
- 1
my tři :-)
- 1
u maminky
- 3
V lednu 2010 po potratu jednovaječných holčiček ve 24. týdnu jsem se hrozně bála, že už další těhotenství nezvládnu, hlavně po psychické stránce. Od dubna jsme se s manželem začli pokoušet o další mimi, ale podařilo se nám to až v prosinci. 3.12. jsem si udělala test a byl pozitivní 
Následovala obrovská radost, ale také obrovský strach, jak bude těhotenství probíhat a zda miminko donosím.
Od dr. jsem věděla, že mám mutaci protrombinu, a tak jsem si od 6. týdne těhotenství musela píchat každý den injekci Fraxiparinu buď do břicha nebo do stehna, zvolila jsem stehno. Injekce mě docela bolely, hodněkrát se mi po vpichu udělala bulka i modřina, takže jsem vypadala jako když do mě někdo kope . Ze začátku mi bylo nevolno, a tak jsem byla na neschopence. Termín porodu byl stanoven na 15. 8. 2011. Jinak těhotenství po celou dobu probíhalo ukázkově, až na ten strach, který byl ve mě.
Ve 20. týdnu nám řekli, že čekáme chlapečka, byla jsem ráda a moc se na něj těšila. Od té doby, co jsem začla cítit pohyby, jsem se pořád soustředila na to, jak často mě kope, když delší dobu nekopal, už jsem měla slzy na krajíčku a začala třást s bříškem, když kopl, ulevilo se mi, hrozně už jsem si přála, ať je mimi venku a už nejsem tolik ve stresu. Pořád jsem odpočítávala týdny, které mi zbývaly do porodu.
A najednou byl tady konečně srpen, porodu jsem se zas až tolik nebála, protože jsem si říkala, že nemůže být už nic horšího, než když jsem rodila mrtvá dvojčata. Jen jsem se bála, aby doktoři něco nezanedbali. 11. 8. mě už nechali ležet v nemocnici, protože mě chtěli mít pod dohledem kvůli těm potratům a té mutaci protrombinu. Každý den mi slibovali, že mi porod vyvolají, ale vždy ráno mi řekli, že to nechají až na druhý den, protože mají zrovna hodně porodů nebo proto, že si mysleli, že to příjde samo. Když se ale pořád nic nedělo, tak 15. 8. 2011 přesně na termín se rozhodli, že mi porod vyvolají, protože mě nemohou nechat přenášet, a tak mi ráno v půl 9 zavedli tabletu na vyvolání.
Hned v 9 se dostavili mírné bolesti, v půl 10. mi píchli plodovou vodu, která už byla kalná. Od té doby se to docela začlo rozjíždět, šla jsem na klystýr, který mi vůbec nevadil, ale sestra (studentka), mimochodem moc fajn, která se mi opravdu celou dobu věnovala, mi řekla, ať to v sobě zkusím co nejdélh udržet. No, vydržela jsem to asi 2 minuty A pak už jsem měla kontrakce po 2 minutách, takže jsem se tam celkem dost kroutila. Venku bylo hrozné vedro a byla jsem zpocená jako čert
Zavolala jsem manželovi, ať vyrazí a ať kouká dělat, že si myslím, že to půjde rychle a on mi na to povídá: ještě zajedu nakoupit do Globusu, vtipálek, řekla jsem, ať jede rovnou za mnou Šla jsem do sprchy, kde jsem byla asi pouhých 5 minut, pak už mě sestra volala na box, že mě dr. prohlédne. Doktor najednou: no, už jste na 8 cm, to bude rychlé. Kontrakce už byly hodně silné, v tu chvíli jsem si říkala, že to určitě nezvládnu, chtělo se mi tlačit, ale oni mě nenechali, říkali mi, musíte to rozdýchávat, a tak jsem dýchala o sto šest.
Najednou se ve dveřích objevil manžel, chytil mě za ruku, ještě tak 3 kontrakce jsem prodýchávala a pak už jsem mohla konečně tlačit. Ten tlak byl neskutečný, bolest velká, tlačila jsem asi na 6× a najednou byl malý venku a hned brečel, ta úleva byla obrovská a ten pocit, slyšet brečet po porodu své dítě, krásný. Dali mi malého na bříško a já tomu pořád nemohla uvěřit Podívala jsem se na manžela a ten brečel taky, je to můj a manželovo nejkrásnější zážitek, jaký vůbec můžeme mít a za tu bolest to opravdu stálo. Malý se narodil v 11:23 a měl 3840 g a 52 cm, jmenuje se František po tatínkovi a je mi podobný jako vejce vejci
Takže celý můj porod trval 3 hodiny, ale pouze ta poslední hodina byla hodně bolestivá, takže musím říct, že porod proběhl na výbornou. Byla jsem nastřižená, takže mě pak dr. šil a docela hluboko vevnitř mám 1 steh, ale zvenku jich bylo hodně, prý jsem se natrhla na druhé straně než kde mě nastřihl. Takže šití mě docela bolelo, ale měla jsem vedle sebe ten svůj poklad, tak jsem byla spokojená. S čím jsem ale spokojená nebyla, bylo oddělení šestinedělí, to byla katastrofa, ale to už je zas na jiný deníček.
Všem, kteří nám drželi palce, děkuji, a také těm, kteří až sem dočetli. Dnes je malému 3 a půl měsíce, máme už 8,4 kg je to pěkný macík, moc šikovný a je to to nejcenější, co na světě mám, miluji ho a děkuji svým dvojčátkům v nebíčku, které mi ho sem v pořádku poslaly
Přečtěte si také
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 5407
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 5025
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1654
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1014
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 490
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 3280
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1576
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 1242
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 3426
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1960
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
A je to teda macíček,dcerka měla porodní váhu 4180g a dnes má 5 měsíců a deset dní a má 8300g a 69cm.
Přeju hodně štěstí a zdraví a ať se vám všem daří! 
přeji Vám jen samé sluníčkové dny a maličký ať sem tam pěkně zazlobí 
