Nezdařené těhotenství je velká ztráta

Veliké štěstí a pak velká ztráta našich děťátek...

Dobrý den,

I já bych se s Vámi ráda podělila o svůj příběh. Je mi 22 let a ve svých 18 letech jsem se seznámila s mým teď už manželem. Vždycky jsem si přála mít děti a jelikož můj manžel je o 8 let starší tak i on toužil po dětech. Bylo mi 20 když jsme se rozhodli, že to zkusíme. K mému překvapení se to povedlo hned první měsíc.

Oznámili jsme to rodině a chystali svatbu. Ale když jsem šla na kontrolu ve 12 týdnu doktor mi oznámil, že bohužel neslyší srdíčko a že se jedná o zamlklý potrat. Takže nástup do nemocnice na interupci. Bylo to hrozné vůbec jsem to nečekala. Druhý den mi udělali zákrok a já pak mohla jít domu. Za 3 dny jsem ale dostala bolesti v podbříšku a jela do nemocnice, kde mě doktor vyšetřil a zjistil, že mi tam zůstalo kus tkáně, takže znovu na zákrok na kyretáž. Jen co mě propustili z nemocnice tak jsem se za 2 dny vdala. Změnila jsem zaměstnání a s manželem jsme se přestěhovali do nového baráku, tak jsem na to ani tolik nemyslela.

Po roce od potratu jsme se dohodli, že to zkusíme znovu. Tentokrát jsem otěhotněla po 2 měsících a pan doktor mi oznámil, že čekám jednovaječná dvojčátka. Ze začátku to byl šok a pak hrozná radost jak pro mě tak pro rodinu, uběhl ten 12 týden vše se vyvíjelo tak jak má a já se pomalu přestávala bát, že se něco stane. Ve 20 týdnu nám oznámili, že čekám 2 holčičky a že jsou obě zdravé a bez vývojových vad. Byla jsem štěstím bez sebe… Ve 24 týdnu už jsem měla pořádné bříško, už jsem cítila krásně pohyby, s manželem jsme už kupovali vybavení včetně kočárku, doma jsem si žehlila jejich oblečení, jména už jsme měli vybraná a já najednou přestala cítit pohyby. Jela jsem do nemocnice a tam mi oznámily, že srdíčka jim netlučou. Myslela jsem že umřu…

Jelikož to byly jednovaječné dvojčata tak měli společnou placentu, která nezvládala vyživovat dvě děti najednou a dostala infarkt a tím pádem umřely obě dvě děti. Následovala mě hospitalizace a porod. Rodila jsem je klasicky a byl to můj nejhorší zážitek. Nejdříve jsem vytlačila jednu holčičku měla 30 cm a 550 gramů a pak následně druhou 30 cm a 554 gramů. Byly tak malinké a krásné jako kdyby jen spinkaly.

Po porodu mě uspali a vyčistily dělohu. Teď je to 14 dní po porodu, jsem doma a smutná, že to takhle dopadlo. Ale snažím se myslet pozitivně a koukat do budoucna. Podle doktorů se hojim dobře a za 3 měsíce to můžeme zkusit znovu. Doufám, že se nám to povede co nejdříve a my se konečně dočkáme zdravého miminka. Tak nám držte palce. Říkám si všechno zlé je k něčemu dobré.

I když nechápu proč se nám to děje, ale všechno má svůj důvod.

Děkuji Petra

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 2392

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
medvidek
9.2.10 22:43

Péťo,je mi to líto.
Mám za s sebou „jen“potrat v 13tt,ale snad si umím,aspoň trochu představit tu tvou bolest ze stráty holčiček.Přeju ti,aby jsi se s tím vyrovnala a až bude tělo připraveno aby vám Pán Bůh dal další krásná,zdravá miminka.

  • Upravit
Christienka
321
10.2.10 07:43

Petrikoo teď jsem to přečetla a koulejí se mi slzičky :cry: S manželem se nám zatím otěhotnět nepodařilo, ale to co se stalo vám mě moc mrzí.. Přeju vám hodně štěstí a brzy nové těhulkování se šťastným koncem :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Caty
10.2.10 07:50

Nemám slov, držím moc moc palečky, aby se na Vás štěstí usmálo brzy znovu a měla jsi v náručí ten krásný uzlíček, ikdyž tak ztráta bude bolet vždycky. Věřím, že na Vaše děti, co teď přijdou budou Ti Vaši andílci dávat shora velký pozor. :srdce:

  • Upravit
Silvi.100
12695
10.2.10 09:02

Peťulko to je mi tak líto :cry: Nevím, co říct :-( Snad jen buď silná holka a bojuj!!! Držím palce!!

  • načítám...
  • Zmínit
Peta25
1313
10.2.10 09:52

Petrusko, uplne mi beha mraz po zadech. Moc na tebe myslim.
Ja ma za sebou take zamlkly potrat ve 12 tydnu a vim, jak je to tezke. A pak jsem cekala druhe miminko a dikybohu vse dobre dopadlo a mam krasneho chlapecka. Takze verim tomu, ze i Vam se to podari. Je tezke se nestresovat a byt v klidu po takovych zkusenostech, ale verim tomu, ze ses uz svou smulu vybrala.
Opatruj se Petra

  • načítám...
  • Zmínit
Peta25
1313
10.2.10 09:54

Holky, ted jsem slysela o nejakem bylinnem pripravku, jmenuje se Femigard a da se o nem pocist na strankach www.hemann.cz.
Cetla jsem i dopisy maminek, kterym se i diky nemu povedlo otehotnet.

  • načítám...
  • Zmínit
Rarach
10.2.10 09:59

Kdy to příjde

Peťule,
je vidět, že nespravedlnost opravdu funguje. :mrgreen:
S manželem se taky velice snažíme otěhotnět, ale nejdeto. Když jsem čekala druhé dítě (neplánované), tak mě našli špatný děložný čípek a doporučili mi přerušení těhotenství, které jsem nakonec postoupila, a operaci zahájila.
Teď tomu budou dva roky od zázraku početí a já slále čekám. Je to opravdu neštěstí. Miminko tak chceme, že moje malá dcerka už kouká na bříško, kdy tam to maličké budu mít. Nemůžu s pravdou ven, tak se snažím povídat, že ještě není vhodná doba. Pak začneme obě brečet, jelikož já se přetvařovat neumím. :roll: :roll:
Držím palce všem snažilkám, ale hlavně tobě Péťo. :huban:

  • Upravit
Taminka
13503
10.2.10 10:12

Petro je mi to moc lito,zazila jsem to jen jednou ale bylo to ve 12tt takze to co sis zazila ty si ani nedokazu predstavit.
Preji hodne sily,zdaru a at na tebe brzy vykouknou // a par mesicu pote ydrave miminko.
 Tamara

  • načítám...
  • Zmínit
daska_1
2974
10.2.10 10:20

Strašně smutný,jednou se ale určitě dočkáte a budete štasní!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Lidundju
44
10.2.10 11:44

Je mi moc líto, co se stalo, ale bereš to statečně. Musí to stále hrozně bolet. Posílám sílu :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
marocka
494
10.2.10 12:19

to je mi moc lito, ja mam ted tri tydny po revizi, taky mi ve 12 tt zjistili, ze nebije srdicko, ale prozit si to dvakrat a jeste dvojnasobne a tak pozde, to musi bolet uplne desne. Tak se drz a preju ti, jako nam vsem co nejdriv zdravy krasny miminko

  • načítám...
  • Zmínit
petrikaaa
1465
10.2.10 13:17

Děkuju všem za podporu,stále to bolí a zřejmě nikdy nepřestane,ale jak říkám snažím se koukat do budoucna a věřit že příště už to výjde. Vám přeji také hlavně zdravá miminka.

  • načítám...
  • Zmínit
láďa1
113
10.2.10 13:20

Petruško,
i já jsem v listopadu porodila našeho chlapečka 22tt. Prý se jednalo o infekci plodové vody, ale důsledek je stejný.
V srdci díra,prázdná náruč a neutišitelná touha po drobečkovi do postýlky.
Povídej, plač a hlavně se přitul k manželovi a prožijte to spolu a spolu pak začněte co nejdříve opět bojovat za zdravé a krásné miminko. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Gozra
2730
10.2.10 14:44

Ahoj Petruško,
je mi to tak líto :srdce: . Je těžké říct, že se to prostě stává, že to byla náhoda. V případě dvojčátek je to o dost smutnější. Je mi líto, žes ty 2 krásné spící panenky nemohla porodit o něco později, aby se daly zachránit. Prostě je zradila placenta. :cry: Tady důvod byl.
Důležité je vědět, že otěhotnět můžeš a poměrně brzy. Pokud bys potřebovala, určitě by bylo na místě podstoupit pro klid duše nějaká vyšetření - infekce, genetika, trombofilní mutace. Oni můžou na něco přijít a taky nemusí. Prostě náhoda, která postihla 1 rodinu.
Vím, o čem mluvím, sama mám za sebou 3 nezdary, ale v 1. trim. a je to díky mojí genetice. Záleží, jaké vajíčko vyprodukuju. Ač 3 nezdary, ale jsem šťastnou maminkou 2 zdravých dětiček. Takže nakonec se štěstí unaví a padne i na tebe. Neboj. :wink: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
petrikaaa
1465
10.2.10 16:11

stále přemýšlím jen nad dalším těhotenstvím…Doktor mi udělá zhruba za 2 měsíce nějaké testy + genetiku a pokud bude vše dobré tak se začnem znovu o miminko snažit. Máte některá zkušenosti s otěhotněním po potratu (porodu)?

  • načítám...
  • Zmínit
Gozra
2730
10.2.10 16:32

Já. Nechala jsem proběhnout 3 MS, a pak znovu. Podařilo se hned týž měsíc. Akorát vajíčko bylo špatné, takže v 9.t. ZT. :-(
Pak jsem si taky prošla různýma vyšetřeníma. Čekala jsem na výsledky. Snažení za cca 3/4 roku a opět špatné vajíčko, takže opět v 9.t. ZT. O to hůř, když tam byla :srdce: akce a za 14 dní nic.
Pak jsem chtěla přijít na jiný myšlenky a šla jsem na rok do práce. Což pomohlo a další pokus vyšel. :-D Akorát s dalším těhu mě to hodí zpátky do toho strachu a nejistoty, že to nevyjde. Není se co divit, s těmahle zkušenostma to jiný nebude. Ale stojí za to bojovat dál. :palec: Neboj. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
DanaCe
12561
10.2.10 20:42

Milá Petro,
i já se připojuji k holkám a věř, že na Tebe a Tvého manžela moc myslím. Těžké chvilky ještě přijdou. Ale jsem stoprocentně přesvědčená, že se miminka dočkáte. Nevím, proč se to musí stávat. Proč musí být smutné maminky.
I já mám za sebou podobnou zkušenost se stejným koncem. Ukončení těhotěnství pro VV ve 24 týdnu. Následné zastavení laktace a vůbec všechno, co teď prožíváš. Za tři měsíce jsem přišla do jiného stavu - hned napoprvé a teď máme už skoro sedmiletého kluka. Neboj všechno bude dobré, jen budeš v dalším těhu asi opatrná a ustaraná. Ale neboj se ničeho.

Drž se, myslím na Vás.
Dana (maminkou s emiminem už pár let)

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22051
10.2.10 20:49

To je moc smutný příběh, to trápení si ani neumím představit… je mi to moc líto :cry: Ale je to, jak říkáš - to všechno zlé je vždycky k něčemu dobré, asi Tě všechen tenhle smutek má někam v životě posunout… Přeju hodně sil a ať k Tobě nějaký ten uzlíček brzo najde cestu! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Boza13
5304
10.2.10 21:49

Peťo úplně jsem se rozbrečela já potratila 2× 9 a 10 tt. Bylo mě zle a vzdala jsem vše co mi dělalo radost nebýt mého chlapa, který mi vysvětlil, že i on přišel o dítě a že nejsem na to sama, i jeho to bolí. Bylo to jako dostat ránu a ono se mi rozsvítilo, a za toho ještě víc miluji a taky mu moc děkuji.
Vím jak to bolí a jakou radost si ztratila, proto ti přeji ať se oba vzpamatujete a spolu bolest překonáte. Držím vám palce.

  • načítám...
  • Zmínit
maryska
152
11.2.10 14:09

Tak jsem si to přečetla a je mi z toho strašně smutno.Moc vám přeju,abys brzy otěhotněla a porodila zdravé děťátko.Osud si opravdu s námi někdy velice krutě zahrává.

  • načítám...
  • Zmínit
Orinka001
3360
11.2.10 16:25

smutné

Tak tohle mě fakt rozbrečelo, dneska jsem se dozvěděla, že kámoška už nečeká, že jí to umřelo, na konci 1.trimu,
teď jsem si přečetla Tvůj příběh a je mi z toho moc smutno. Ale příště se to určitě povede, držím palečky a přeju ať se na Vás konečně usměje štěstí :-)

  • načítám...
  • Zmínit
kocur
11.2.10 17:02

Vím co prožíváš...

Ahoj,přesně vím co ted cítíš,mám stejnou skušenost,bohužel…před 3 měsíci jsem porodila svoji vytouženou holčičku ve 40tt,bohužel mrtvu,byla naprosto zdravá,chyby byla v placentě,udusila se mi den po termínu porodu.Dodnes se s toho nemužu vzpamatovat,není den kdy bych na ní nemyslela,stýská se mi…ale musím jít dál,mám syna a ten mě potřebuje a s manželem se snažíme o další miminko tak snad se nám podaří a tobě přeji hodně síli aby si to zvkládla a usmálo se na vás taky štěstí.

  • Upravit
Tinuška1
11.2.10 21:51

Ahojky Prťo,
jestli je to teď čerstvé tak tě velmi lituji. Musí to moc bolet. Nikdy jsem o tom nikomu nepsala, ale tobě to napíšu, protože vím, že to teď moc potřebuješ. Dnes je to přesně rok co jsme v 29 týdnu těhotenství přišla o svého chlapečka Oliverka. Moc jsme se s manželem těšili. Snažili jsme se asi tři roky otěhotnět a pomocí IVF jsem přišla do jiného stavu. Celé těhotenství bylo přímo ukázkové a pak v 29tt přestalo ťukat srdíčko. Dodnes nikdo neví proč. Zažínáme se opět snažit o miminko.Držím pěstičky a hodně odvahy

  • Upravit
Mončule
12.2.10 07:55

Pro Péťu.

Milá Péťo,je mi to moc líto.Já sama toto neznám,mám 2 dospělé děti.Teď čekám své první vnouče a doufám,že to dobře dopadne.
Dovedu se ale vžít do toho,co cítíš.Při mém druhém těhotenství čekala moje kolegyně také miminko.Bohužel ve 3.měsíci o něj přišla a já to prožívala současně s ní.Tím jsem se ale dostala do úplně pro mě neznámé rozporuplné situace.Samozřejmě jsem se pak bála o své miminko,ale současně jsem se před kolegyní strašně styděla za své bříško.Než jsem porodila,ona znovu otěhotněla a pak vše dobře dopadlo.
Od té doby jsem se s tímto neštěstím setkala ve svém okolí ještě několikrát,ale později se jim vše krásně podařilo.Já věřím,že se to podaří i tobě.Moc ti to přeji.Současně obdivuji tvou statěčnost.měj se moc krásně a hlavičku vzhůru.

Pro Péťu.
  • Upravit
Zdeninak
3
13.2.10 23:06

Peťo

Je mi moc líto co se Vám stalo. Přeji hodně síly a ať se brzy ukážou dvě // na tehul.testu a hlavně štastný konec. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
klorane
3963
18.2.10 14:49

peti,
držím moc palečky a moc přeji další už donošené a zdravé mimi…a musím ti vyjádřit můj obdiv…já bych se psychicky sesypala,kdybych přišla o děti.....hodně štěstíčka..... :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Miluska
2
17.3.10 16:10

To je strašné.. Jsem už postarší matka, víc než 10 let jsem se snažila otěhotnět se svým prvním manželem, vyzkoušeli jsme všechny různé metody, několikrát IVF, jednou z toho mimoděložní těhotenství, jinak nic. Teď mám nového partnera a dali jsme se do pokusů znovu. Ve svých 35-i letech jsem opět pomocí IVF otěhotněla. Byl to malý velký zázrak. Řekla jsem si, že to ještě jednou zkusím, dávám tomu max. 3roky. NAkonec jsme šli do IVF znovu a napodruhé se opět zadařilo. Nyní jsem ve 22tt, zatím vše probíhá v pořádku a pevně doufám, že i nadále bude. Po tom všem, co jsem prožila a vytrpěla si to zasloužím a obě mé děti jsou obrovským zázrakem přírody a současné medicíny.
Takže pevnou vůli, silné nervy, hodně štěstíčka a lásky!

  • načítám...
  • Zmínit
ve-rou-sek
11
23.3.10 11:52

Ahojky Peťulko,

slovy se to vyjádřit ani nedá. Přeji Vám hodněěě štěstíčka, ať to vyjde. :-D

  • načítám...
  • Zmínit
radkasou
7.4.10 10:01

Ahoj, naprosto chapu co cítíš, je mi 30 let a otěhotněla jsem poprvé v říjnu, s manželem jsme se na miminko hrozně těšili. První tři měsíce jsem byla úplně v pohodě, všechno bylo v pořádku, test na vrozené vady vyšel negativně a ja se hrozně těšila. Ve čtvtrem měsíci jsem ale začala krvácet. Šla jsem ke svému gynekologovi a ten mi sdělil, že placenta nasedla dole a že se jedna o tzv. vcestné lůžko, což ve čtvrtém měsíci nic neznamená, protože se placenta může vytáhnout výše. Zůstala jsem na několik dni doma a pak se vrátila do práce. Bohužel jsem ale znovu začala krvácet a tentokrát už jsem zůstala v nemocnici. Placenta se vytáhla výše, ale kousek ji zasahoval do branky a tam se začala odlučovat. Po tydnu mě z nemocnice pustili domu. Během té doby mi dělali test v 16 ttg opět na vrozené vady a zjistili hraniční hodnoty. Posílali mě na odběr plodové vody, který jsem po dohodě s tamějším lékařem odmítla, protože jsem pořád trochu špinila. Doma jsem pořád trochu špinila a za tři týdny začala zase krvácet, a to jsem jenom ležela. Nastoupila jsem znovu do nemocnice v 18 ttg. Bohužel i přes to, že jsem pořád ležela jsem ve 20ttg ztratila tím krvácením plodovou vodu. Na ultrazvukovém vyšetření v Brně mi řekli, že tam plodová voda není a že hrozí velké riziko infekce a mezi řádky mi doporučili těhotenství ukončit. V nemocnici, kde jsem lezela, mi ale podavali antibiotika a ja se i s mrnouskem drzela dál, malý rostl, já cítila pohyby a každý den si opakovala, že musíme vydržet, než nás převezou do porodnice na obilný trh do Brna, kde jsou na předčasně porozené děti připravené. K převozu zbývalo už jen týden, když jsem začala mít porodní bolesti a malého jsem v 25 ttg porodila. Na porodním sále mu ještě srdíčko tlouklo, když se ale narodil, řekli mi že je mrtvý. Měl 30 cm a vážil 700 g, což jsem se dozvěděla až z lekářské dokumentace. Vůbec jsem ho neviděla, jen na ultrazvuku, ale straslivě mi chybi.Je to týden co se to stalo a hrozně to bolí. Pořád přemýšlím nad tím, co jsem mohla udělat víc, aby to takto nedopadlo. Při propouštění mi ještě v nemocnici řekli, že mi v krvi našli parvovirus B19 což je infekce, kterou by ten malý asi nezvladl. Taky se pořád uklidňuji, že bude líp a že budu mít další děti. Tak snad nám to oběma vyjde a my si jednou pošleme fotky našich zdravých dětí.

  • Upravit
Pajka11
1.2.11 16:43

Ztrata miminka

Je mi 29 let mam krasnou 4 letou dcerku Terku a chteli sme pro ni bratricka ci sestricku,,Tak se stalo,,otehotnela sem cele tehotenstvi bylo bez problemu,ale jak sem stoupla do 27 tydnu bylo vse spatne :cry: miminku zjistili vadu na srdicku :srdce: a tim to zacalo byt spatne,litani a litani po doktorech :-? kazdy mel svuj nazor ,porad neco jineho :-? ,bohuzel ve 32 tydnu to bylo 19.1 sem musela mit akutni porod,cisar :cry: miminko Danecka ozivovali,i presto 2 den 21.1 zemrel :cry: :cry: :cry: :cry: Strasne me to boli ani brek mi nepomaha,je mi strasne uzko a boli me to :cry: I kdyz mam Terezku bajecneho manzela citim ze klesam a klesam :-? Dala bych aj dusi dablu jen aby se vratil cas ci tu Danecek byl snama :cry: :cry: :cry: :cry: Chci zpet sve miminko a to strasne moc

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Časem bude líp aneb 10 let od potratu

Naše druhé štěstí

Konečně jsme se dočkali

Další šance

Snažení po ztrátě - jdeme dál

dvojčátka