Kouzlo šátkování
Nikdy by mě nenapadlo že budu vázat do šátku. :) Ani jsem o tom nikdy dřív neslyšela, z mých kamarádek nikdo nešátkuje. Takže se chci podělit, jak jsem se k tomu dostala, co mě k tomu vedlo a jak se stala závislou na šátkování.
Můj první šátek
- 1
- 2
- 6
Potkat někoho s dítětem v šátku jsem taky nějak nevídala, nebo možná jen vedly mé myšlenky jinam a tak to nějak bylo potlačeno.
Vyrůstala jsem jako jedináček. Byla jsem v tátově péči a v té době to byla rarita. Táta chodil do práce a mě jako dítě hlídala babička. 
Stavěl se dům svépomocí, jak to tehdá bylo zvykem, kde po práci táta a vlastně celá rodina trávila veškerý svůj volný čas. Ten dům byl do 18 let mým domovem.
Můžu říct, že jsem měla hezké dětství, i když mi pár věci chybělo. Pro veškerou práci všude kolem baráku, zvířectva a veškeré práce všude okolo nebyl jaksi čas na ty city. Jako malá jsem si to nějak neuvědomovala, avšak teď zpětně vidím, že mi to chybělo a o tohle své děti ochudit nechci. Neznám nebo si nepamatuji, že by mě babi nebo děda pohladili, dali pusu. Prostě vše se točilo kolem baráku, zvířectva a co k tomu patří a na zbytek nebyl čas.
Taky ani u táty i mámy si bohužel nepamatuji na nic z toho. Ale nic to nemění na tom, že je všechny moc miluji, i když krom babičky už tady nikdo se mnou není.
Je mi 33 let a čekáme své první dítě. Jsem ve třetím měsíci těhotenství a neustále přemýšlím, zda to bude holčička nebo kluk, jaká budu máma, jak budu vychovávat a zda to všechno s manželem zvládneme. Začínáme se pomalu připravovat a nakupovat vše potřebné pro příchod miminka.
Já čtu vše o těhotenství, jak probíhá týden po týdnu, co pořídit do výbavičky, čtu zde deníčky o porodu a přemýšlím, jaký bude asi ten můj. Našla jsem si předporodní kurz, do kterého jsem začala chodit. Myslela jsem si, že se tam seznámím s nějakou maminkou a najdu si nějakou kámošku. Haha. Občas se prohodilo pár slov na hodině, ale to bylo tak vše. Všechny spěchaly domů a já to přestala řešit a spěchala taky.
Po jedné hodině jsem se zdržela a šla jsem se zapsat na kurz první pomoci a na nástěnce visel papír na zápis na kurz šátkování, nošení dětí v šátku. Neváhala jsem a ihned jsem se do něj zapsala. Nic jsem od něj nečekala, jen jsem se o tom chtěla něco dozvědět. Onehdá na procházce jsem na Vyšehradě viděla maminku navazovat plačící dítě do šátku a hrozně mě to zaujalo, ne-li doslova ohromilo, nemohla jsem z té maminky spustit oči. Ta alchymie vázání, jak to dokáže ho do toho tak zauzlovat? Dítě ji z toho nevypadne? Maminka dovázala, dítě utichlo, vzápětí usnulo.
Nastal den kurzu. Sešli jsme se na něm tři. Kurz vedl muž, to bych sice nečekala, 
ale nepozastavila jsem se nad tím. Vyfasovali jsme panenku a mohli si vybrat na zapůjčení šátek, se kterým budeme zkoušet vázat. Já jsem šáhla po modrém s kašpárkama. Věděli jsme už, že to bude kluk, tak jsem ani neváhala a modrou a zelenou barvu mám moc ráda.
Kurz byl velice zábavný. Byly nám ukázány dva úvazy, které jsme zkoušeli s panenkou. V té době jsem byla na konci šestého měsíce a pupek obrovský, takže nic moc mi to nešlo. I tak navázání panenky bylo velice příjemné, když jsem si představila že by tam měl být můj chlapeček. Byla jsem tak okouzlena, že jsem s šátkem nakonec odešla. Prostě musela jsem si ho koupit. To bylo nejspíš znamení, že to bude můj první šátek a ale taky ne poslední.
Šátek jsem doma uložila k ostatním věcem pro miminko a těšila se na malého.
Nastal den porodu ten den D, na který se všechny maminky těší a kterého se taky trochu obávají. Den D, kdy poprvé spatří své miminko. Svůj porod jsem popsala ve svém prvním deníčku. Nebyl nic moc, tak se o něm zde již zmiňovat nebudu.
Šátek stále ležel na svém místě, chodila jsem okolo něj, ale stále jsem se bála mimčo navázat. Dyť je tak maličký, můj brouček, prostě jsem se toho bála. Z kurzu jsem si nic neodnesla nakonec, kromě šátku. Úvazy jsem zapomněla během doby těhotenství.
Po šestinedělí už jsem se přestala bát a na internetu jsem hledala návody na úvazy a rady atd. Narazila jsem na Faceboku na skupinu ohledně nošení dětí a přidala se tam. A tím to vlastně všechno začalo.
Sbírala jsem informace, četla příspěvky ve skupině a vyptávala se. Nakonec jsem se domluvila s jednou paní, že mi ukáže úvazy a naučí mě vázat. Zvládla jsem navázat hned na poprvé - a jakou jsem měla radost.
A co na to moje dítě? Během pěti minut usnulo. To mě utvrdilo v tom, že jsem měla začít vázat hned, jak jsme přišli z porodnice, a vyhnula bych se proplakaným večerům s otravnýma prdíkama. A malý by se tak nemusel trápit a plakat.
Nyní vážu malého každý den. I doma, i když jdu ven. Doma mi to pomáhá mít obě ruce volné a udělat spousty práce a dítě mít neustále u sebe. A malý je v šátku tak hodný a spokojený. Já si nemůžu vynachválit tu krásu, mít ho neustále u sebe na srdíčku.
Je to tak krásný pocit. Po každém navázání mě zaplavuje znovu a znovu. Pocit štěstí být mu nablízku. Nošení v šátku je dobré i na kyčle miminka. Když je miminko nošeno v šátku, tak se mu také posilují zádové a krční svalíky při chůzi maminky. Správně usazené miminko v šátku je velice spokojené a šťastné. Krásně mu můžete dát pusinku na hlavičku.
Spokojené miminko = šťastná maminka.
Má to určitě i dalších spoustu plus. Nošení v šátku bych se určitě nevzdala. Nemusím se tak tahat s kočárem do schodů, tramvají a autobusů a čekat na pomoc druhých.
Nošení je velice návykové. Je to vlastně i módní doplněk, už se mi ve skříni krčí čtyři krásné poklady. Určitě doporučuji všem maminkám, co chtějí být svému miminku blízko.
A proč jsem ze začátku psala i své dětství? Protože mám pocit, že já to blízko necítila. A proto svému synovi chci dát veškerou svoji blízkost.
Jedna maminka napsala: Devět měsíců jsem tě nosila po srdcem, na srdci tě budu nosit pokud budu moct a v srdci tě budu nosit celý život.
A tak maminky šátkujte, je to krása…
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 244
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 358
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 250
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 643
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 204
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3117
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1368
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 485
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1253
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 923
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Ted nedavno jsem na prochazce v prirode potkala maminku s novoskem v krasnem satku, tak jsem ji pozdravila a satek pochvalila, protoze byl opravdu nadherny. Cela se rozzarila a moc dekovala, tak jsme prohodily par slov…
A s tím, že je nošení návykové můžu jen souhlasit 
Miluju ten pocit, když se mi malý tiskne tvářičkou na hruď, ve frontě v obchodě baví všechny lidi okolo jak z šátku vykukuje a směje se na ně 
Prostě se budem nosit asi do osmnácti let malého 
Vyndat jsem ji nemohla, byla zima 
