Král Matěj
- Porod
- Dasenka.svc
- 24.01.14 načítám...
Napsala jsem deníček o plánování a početí Matěje, deníček o mém těhotenství a tenhle deníček bych chtěla věnovat vytouženému nečekanému porodu Matěje. Náš syn Matěj se narodil 6. 1. 2014, v 16:23 s 3050g a 50cm.
Všechno začalo v pátek 3. 1. 2014, kdy mi na kontrole řekli, že na porod to není a za týden mám nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Ještě mu udělali UTZ a odhadli váhu miminka na 3400g. Odcházela jsem domů a děsila se, kolik mimčo za týden může přibrat.
Termín porodu jsem měla hned v sobotu 4. 1. 2014, ale nic se nedělo. Byla jsem objednaná v neděli na monitor, aby se zjistilo, jak se mimču daří. V neděli, 5. 1. 2014, jsem se ráno oblékla a jela s manželem k doktorovi. Už od rána mě bolelo břicho, říkala jsem si, že už mám poslíčků plné zuby a že už chci mít po porodu. Odcházela mi hlenová zátka, tak jsem poprosila ještě o prohlídku s nadějí, že nález se změnil. Monitor dopadl skvěle a MUDr. mi po prohlídce řekla: „Porodní cesty nepřipravné, hlavička nenaléhá, ve čtvrtek nástup, ale počítejte, že porod bude tak na 5dní, budeme připravovat nejprve porodní cesty a pak vyvolávat.“ Tak jsme zhrouceně odjela domů.
Doma jsem si pobrečela a říkala, že už nikdy neporodím. Manžel mě uklidňoval a dodával odvahu. Během dne mě „poslíčci“ nepřešli a já si říkala, že jsem asi něco špatného snědla, že se mi k tomu přidali křeče ve střevech. Hlenová zátka odešla a začala ze mě odtékat „voda“, lekla jsem se, že jde o plodovou vodu, tak jsem googlila, radila se a nakonec ve 21:30 volala do porodnice, co mám dělat. Řekli mi, abych přijela s vložkou a hned se zjistí, zda jde o prosakování plodové vody nebo ne. Po příjezdu do porodnice jsem zjistila, že je tam stejná směna jako ráno, ale všichni byli milí a po provedení testu mi sdělili, že plodová voda to není, že jen zbytek zátky může být vodový. Dojela jsem domů a už si připadala jako blázen, který si vsugerovává, že se něco děje.
Šli jsme si tedy s manželem lehnout a já jsem se raději nezmiňovala o svých bolestech břicha. Manžel usnul, ale mě bolesti spát nenechaly. Nakonec jsem začala měřit intervaly, ale nevěřila jsem, že bych mohla rodit. Bolesti přicházely a odcházely, jak se jim chtělo, pravidelnost v nich nebyla. Kolem půlnoci už jsem si musela bolesti rozchodit a nakonec prodýchat. Usoudila jsem, že asi potřebuju na wc. Na wc jsem nic nevyplodila, a tak jsem si napustila vanu, protože poslíčky to rozežene a střeva to taky zklidní. Vlezla jsem do vany a po chvíli se bolesti zpravidelnily, přicházely po 10minutách, po 5, 4 a pak po 3 minutách. Když jsem je měla půl hodiny po 3 minutách, halekala jsem na manžela.
Myslela jsem si, že já budu ta v klidu a manžel plašit, ale opak byl pravdou. Manžel zachoval chladnou hlavu, sedl si na roh vany, zapisoval časy teď už kontrakcí a po další půl hodině zahlásil: „Miláčku, pojedeme do porodnice, rodíme.“ Z téhle věty se mi rozklepaly kolena, neměla jsem ani dobalenou tašku. Manžel dle mých pokynů tašku dobalil, oblékli jsme se a vyrazili jsme.
Když jsem v porodnice, v pondělí 6. 1. 2014 ve 3:00 zazvonila, přišla stejná sesra, která mě v neděli viděla už dvakrát 
S úsměvem mě odvedla na porodnické oddělení a natočila mi monitor. Kontrakce byly krásně vidět, doufala jsem tedy, že po prohlídce uslyším, že jsem otevřená na 4cm a půjdeme na porodní box. MUDr. mě vyšetřila a sdělila mi, že jsem otevřená těsně pro špičku prstu a že celý porod je před námi 
Manžel mi odnesl věci na pokoj, já se ubytovala a mezi kontrakcemi jsme si povídali. Já bláhová jsem si říkala, že jestli tohle je porod, tak je to opravdu sranda a nechápu, proč každý říká, jak hrozně to bolí Kolem 6:00 jsem šla na monitor a prohlídku, kdy mi praskla voda. Manžel odešel pro něco k jídlu, byl pryč asi 2 hodiny a během té doby se bolesti zkrátily po 2 minutách a nabraly na intenzitě.
Čas plynul, manžel se mnou prodýchával kontrakce, já se nahřívala ve sprše a v 15:00 mě čekala další prohlídka a monitor. Miminku se dařilo skvěle, ale já už propadala depresím, bolestem, únavě a hladu. Po vyšetření mi řekli, že jsem těsně na 2cm a že to moc nepostupuje, že nenaléhá hlavička. Zhroutila jsem se, chtěla jsem skákat z balkonu, tak strašně to bolelo, pokousala jsem si ruce, abych cítila jinou bolesti než to břicho. A nakonec jsem prosila doktorku, aby mě nechala umřít a že to dítě už nechci. Personál byl skvělý, MUDr. si ke mně sedla, hladila mě po zádech a nabídla mi injekci.
Nejprve jsem si říkala, že nechci anestezii, ale v tu chvíli mi to bylo fuk, tu injekci jsem prostě chtěla. Placebo efekt zafungoval okamžitě, já si naivně myslela, že jsem dostala něco na bolest a ona ta bolest byla opravdu menší. Až později jsem se z porodopisu dozvěděla, že jsem dostala injekci na otevírání.
Kontrakce jsem ale najednou měla už po 1 minutě, takže jsem prosila o další vyšetření, i když bylo teprve 15:45. Manžel byl v tu chvíli na skok doma. Po prohlídce jsem slyšela ta nejhezčí slova: „Jste na 4cm, uděláme monitor, vezmete si věci a pomalu půjdete na porodní box na klystýr.“ To bylo super! Psala jsem manželovi, aby dorazil cca za hodinu, naštěstí můj moudrý muž dorazil okamžitě.
Připojili mě na monitor a měla jsem šílené kontrakce, musela jsem tlačit. Říkali mi, ať je zkouším ještě prodýchat. Snažila jsem se, ale šlo to špatně a pokud jsem se na to soustředila, tak jsem se u toho po****a, bylo mi trapně. Po monitoru jsme šla na porodní box a stejné kontrakce jsem měla po cestě. Sestra mi řekla, že raději dojde pro PA, která mě prohlédne, abychom klystýr ještě stihli. Já se potřebovala osprchovat, a tak jsem vlezla do sprchy, když jsem vylezla, utírala se, tak nevím proč, sáhla jsem si mezi nohy a nahmatala vlasy! Jen jsem křikla: „hlavička“, v tu chvíli to bylo jak v akčním filmu. PA, která stála ve dveřích, mě chytla a „táhla“ mě k posteli, já se chytla manžela a nechtěla jsem, strašně jsem se bála. „Hodili“ mě na postel, já zatlačila a byla venku hlavička, řekli mi, že musím teď rychle a hodně zatlačit. Nešlo to, neměla jsem kontrakci, tak mi sestra zmáčkla břicho, já zatlačila a najednou otevřu oči a vidím, jak mi MUDr. podává miminko.
Všechno bylo rychlé, manžel mě držel za ruku, já hladila mimčo, které jsem měla na břiše, vytlačila jsem placentu a bylo to. Pociťovala jsem obrovskou úlevu, ale okamžitě jsem pociťovala další strach - ze šití. Jelikož si PA a MUDr. sotva stihly nandat rukavice, tak jsem pochybovala, že stihl někdo stříhat. Sice jsem cvičila s Epi-no balonkem, ale naposled týden před porodem. MUDr. mě otřela a jen řekla: „Nic.“ Neskutečně se mi ulevilo. A to už jsem měla připravenou větu: „Prosím, šijte mě v narkóze.“
Pak malého zvážili, změřili a dali mi ho. Všichni odešli a nás nechali, abychom si užili 2 hodiny štěstí všichni tři spolu. Manžel brečel a děkoval mi. Já nebyla schopná ničeho, jen jsem hladila malého a nechala ho přisát.
Až 2 dny po porodu jsem zjistila, že nikdo nečekal, že tak rychle porodím. Matěj se narodil v 16:23 a bylo naplánováno, že v 18 hodin půjdu na akutní sekci pro nepostupující porod. Kdyby manžel čekal na mojí výzvu, aby dorazil, nestihl porod malého, jsem ráda, že přijel hned.
Jsem šťastná, jak to dopadlo a že mám svoji lásku už u sebe, teď Matěj spinká a já na něj neustále koukám a říkám si, jak ho strašně miluju. Chtěla bych touto cestou poděkovat personálu mělnické porodnice, protože všichni byli úplně skvělí, děkuji.
Přečtěte si také
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 832
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 409
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 479
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 744
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 442
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3310
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1248
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 4340
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 1273
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 1148
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
a epinu zdar!
Takový porod bych si také přála 