Král Matěj
- Porod
- Dasenka.svc
- 24.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Napsala jsem deníček o plánování a početí Matěje, deníček o mém těhotenství a tenhle deníček bych chtěla věnovat vytouženému nečekanému porodu Matěje. Náš syn Matěj se narodil 6. 1. 2014, v 16:23 s 3050g a 50cm.
Všechno začalo v pátek 3. 1. 2014, kdy mi na kontrole řekli, že na porod to není a za týden mám nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Ještě mu udělali UTZ a odhadli váhu miminka na 3400g. Odcházela jsem domů a děsila se, kolik mimčo za týden může přibrat.
Termín porodu jsem měla hned v sobotu 4. 1. 2014, ale nic se nedělo. Byla jsem objednaná v neděli na monitor, aby se zjistilo, jak se mimču daří. V neděli, 5. 1. 2014, jsem se ráno oblékla a jela s manželem k doktorovi. Už od rána mě bolelo břicho, říkala jsem si, že už mám poslíčků plné zuby a že už chci mít po porodu. Odcházela mi hlenová zátka, tak jsem poprosila ještě o prohlídku s nadějí, že nález se změnil. Monitor dopadl skvěle a MUDr. mi po prohlídce řekla: „Porodní cesty nepřipravné, hlavička nenaléhá, ve čtvrtek nástup, ale počítejte, že porod bude tak na 5dní, budeme připravovat nejprve porodní cesty a pak vyvolávat.“ Tak jsme zhrouceně odjela domů.
Doma jsem si pobrečela a říkala, že už nikdy neporodím. Manžel mě uklidňoval a dodával odvahu. Během dne mě „poslíčci“ nepřešli a já si říkala, že jsem asi něco špatného snědla, že se mi k tomu přidali křeče ve střevech. Hlenová zátka odešla a začala ze mě odtékat „voda“, lekla jsem se, že jde o plodovou vodu, tak jsem googlila, radila se a nakonec ve 21:30 volala do porodnice, co mám dělat. Řekli mi, abych přijela s vložkou a hned se zjistí, zda jde o prosakování plodové vody nebo ne. Po příjezdu do porodnice jsem zjistila, že je tam stejná směna jako ráno, ale všichni byli milí a po provedení testu mi sdělili, že plodová voda to není, že jen zbytek zátky může být vodový. Dojela jsem domů a už si připadala jako blázen, který si vsugerovává, že se něco děje.
Šli jsme si tedy s manželem lehnout a já jsem se raději nezmiňovala o svých bolestech břicha. Manžel usnul, ale mě bolesti spát nenechaly. Nakonec jsem začala měřit intervaly, ale nevěřila jsem, že bych mohla rodit. Bolesti přicházely a odcházely, jak se jim chtělo, pravidelnost v nich nebyla. Kolem půlnoci už jsem si musela bolesti rozchodit a nakonec prodýchat. Usoudila jsem, že asi potřebuju na wc. Na wc jsem nic nevyplodila, a tak jsem si napustila vanu, protože poslíčky to rozežene a střeva to taky zklidní. Vlezla jsem do vany a po chvíli se bolesti zpravidelnily, přicházely po 10minutách, po 5, 4 a pak po 3 minutách. Když jsem je měla půl hodiny po 3 minutách, halekala jsem na manžela.
Myslela jsem si, že já budu ta v klidu a manžel plašit, ale opak byl pravdou. Manžel zachoval chladnou hlavu, sedl si na roh vany, zapisoval časy teď už kontrakcí a po další půl hodině zahlásil: „Miláčku, pojedeme do porodnice, rodíme.“ Z téhle věty se mi rozklepaly kolena, neměla jsem ani dobalenou tašku. Manžel dle mých pokynů tašku dobalil, oblékli jsme se a vyrazili jsme.
Když jsem v porodnice, v pondělí 6. 1. 2014 ve 3:00 zazvonila, přišla stejná sesra, která mě v neděli viděla už dvakrát 
S úsměvem mě odvedla na porodnické oddělení a natočila mi monitor. Kontrakce byly krásně vidět, doufala jsem tedy, že po prohlídce uslyším, že jsem otevřená na 4cm a půjdeme na porodní box. MUDr. mě vyšetřila a sdělila mi, že jsem otevřená těsně pro špičku prstu a že celý porod je před námi 
Manžel mi odnesl věci na pokoj, já se ubytovala a mezi kontrakcemi jsme si povídali. Já bláhová jsem si říkala, že jestli tohle je porod, tak je to opravdu sranda a nechápu, proč každý říká, jak hrozně to bolí Kolem 6:00 jsem šla na monitor a prohlídku, kdy mi praskla voda. Manžel odešel pro něco k jídlu, byl pryč asi 2 hodiny a během té doby se bolesti zkrátily po 2 minutách a nabraly na intenzitě.
Čas plynul, manžel se mnou prodýchával kontrakce, já se nahřívala ve sprše a v 15:00 mě čekala další prohlídka a monitor. Miminku se dařilo skvěle, ale já už propadala depresím, bolestem, únavě a hladu. Po vyšetření mi řekli, že jsem těsně na 2cm a že to moc nepostupuje, že nenaléhá hlavička. Zhroutila jsem se, chtěla jsem skákat z balkonu, tak strašně to bolelo, pokousala jsem si ruce, abych cítila jinou bolesti než to břicho. A nakonec jsem prosila doktorku, aby mě nechala umřít a že to dítě už nechci. Personál byl skvělý, MUDr. si ke mně sedla, hladila mě po zádech a nabídla mi injekci.
Nejprve jsem si říkala, že nechci anestezii, ale v tu chvíli mi to bylo fuk, tu injekci jsem prostě chtěla. Placebo efekt zafungoval okamžitě, já si naivně myslela, že jsem dostala něco na bolest a ona ta bolest byla opravdu menší. Až později jsem se z porodopisu dozvěděla, že jsem dostala injekci na otevírání.
Kontrakce jsem ale najednou měla už po 1 minutě, takže jsem prosila o další vyšetření, i když bylo teprve 15:45. Manžel byl v tu chvíli na skok doma. Po prohlídce jsem slyšela ta nejhezčí slova: „Jste na 4cm, uděláme monitor, vezmete si věci a pomalu půjdete na porodní box na klystýr.“ To bylo super! Psala jsem manželovi, aby dorazil cca za hodinu, naštěstí můj moudrý muž dorazil okamžitě.
Připojili mě na monitor a měla jsem šílené kontrakce, musela jsem tlačit. Říkali mi, ať je zkouším ještě prodýchat. Snažila jsem se, ale šlo to špatně a pokud jsem se na to soustředila, tak jsem se u toho po****a, bylo mi trapně. Po monitoru jsme šla na porodní box a stejné kontrakce jsem měla po cestě. Sestra mi řekla, že raději dojde pro PA, která mě prohlédne, abychom klystýr ještě stihli. Já se potřebovala osprchovat, a tak jsem vlezla do sprchy, když jsem vylezla, utírala se, tak nevím proč, sáhla jsem si mezi nohy a nahmatala vlasy! Jen jsem křikla: „hlavička“, v tu chvíli to bylo jak v akčním filmu. PA, která stála ve dveřích, mě chytla a „táhla“ mě k posteli, já se chytla manžela a nechtěla jsem, strašně jsem se bála. „Hodili“ mě na postel, já zatlačila a byla venku hlavička, řekli mi, že musím teď rychle a hodně zatlačit. Nešlo to, neměla jsem kontrakci, tak mi sestra zmáčkla břicho, já zatlačila a najednou otevřu oči a vidím, jak mi MUDr. podává miminko.
Všechno bylo rychlé, manžel mě držel za ruku, já hladila mimčo, které jsem měla na břiše, vytlačila jsem placentu a bylo to. Pociťovala jsem obrovskou úlevu, ale okamžitě jsem pociťovala další strach - ze šití. Jelikož si PA a MUDr. sotva stihly nandat rukavice, tak jsem pochybovala, že stihl někdo stříhat. Sice jsem cvičila s Epi-no balonkem, ale naposled týden před porodem. MUDr. mě otřela a jen řekla: „Nic.“ Neskutečně se mi ulevilo. A to už jsem měla připravenou větu: „Prosím, šijte mě v narkóze.“
Pak malého zvážili, změřili a dali mi ho. Všichni odešli a nás nechali, abychom si užili 2 hodiny štěstí všichni tři spolu. Manžel brečel a děkoval mi. Já nebyla schopná ničeho, jen jsem hladila malého a nechala ho přisát.
Až 2 dny po porodu jsem zjistila, že nikdo nečekal, že tak rychle porodím. Matěj se narodil v 16:23 a bylo naplánováno, že v 18 hodin půjdu na akutní sekci pro nepostupující porod. Kdyby manžel čekal na mojí výzvu, aby dorazil, nestihl porod malého, jsem ráda, že přijel hned.
Jsem šťastná, jak to dopadlo a že mám svoji lásku už u sebe, teď Matěj spinká a já na něj neustále koukám a říkám si, jak ho strašně miluju. Chtěla bych touto cestou poděkovat personálu mělnické porodnice, protože všichni byli úplně skvělí, děkuji.
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1005
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1164
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1635
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 495
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 611
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4760
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4744
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 965
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 1064
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 975
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
a epinu zdar!
Takový porod bych si také přála 