Král Matěj
- Porod
- Dasenka.svc
- 24.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Napsala jsem deníček o plánování a početí Matěje, deníček o mém těhotenství a tenhle deníček bych chtěla věnovat vytouženému nečekanému porodu Matěje. Náš syn Matěj se narodil 6. 1. 2014, v 16:23 s 3050g a 50cm.
Všechno začalo v pátek 3. 1. 2014, kdy mi na kontrole řekli, že na porod to není a za týden mám nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Ještě mu udělali UTZ a odhadli váhu miminka na 3400g. Odcházela jsem domů a děsila se, kolik mimčo za týden může přibrat.
Termín porodu jsem měla hned v sobotu 4. 1. 2014, ale nic se nedělo. Byla jsem objednaná v neděli na monitor, aby se zjistilo, jak se mimču daří. V neděli, 5. 1. 2014, jsem se ráno oblékla a jela s manželem k doktorovi. Už od rána mě bolelo břicho, říkala jsem si, že už mám poslíčků plné zuby a že už chci mít po porodu. Odcházela mi hlenová zátka, tak jsem poprosila ještě o prohlídku s nadějí, že nález se změnil. Monitor dopadl skvěle a MUDr. mi po prohlídce řekla: „Porodní cesty nepřipravné, hlavička nenaléhá, ve čtvrtek nástup, ale počítejte, že porod bude tak na 5dní, budeme připravovat nejprve porodní cesty a pak vyvolávat.“ Tak jsme zhrouceně odjela domů.
Doma jsem si pobrečela a říkala, že už nikdy neporodím. Manžel mě uklidňoval a dodával odvahu. Během dne mě „poslíčci“ nepřešli a já si říkala, že jsem asi něco špatného snědla, že se mi k tomu přidali křeče ve střevech. Hlenová zátka odešla a začala ze mě odtékat „voda“, lekla jsem se, že jde o plodovou vodu, tak jsem googlila, radila se a nakonec ve 21:30 volala do porodnice, co mám dělat. Řekli mi, abych přijela s vložkou a hned se zjistí, zda jde o prosakování plodové vody nebo ne. Po příjezdu do porodnice jsem zjistila, že je tam stejná směna jako ráno, ale všichni byli milí a po provedení testu mi sdělili, že plodová voda to není, že jen zbytek zátky může být vodový. Dojela jsem domů a už si připadala jako blázen, který si vsugerovává, že se něco děje.
Šli jsme si tedy s manželem lehnout a já jsem se raději nezmiňovala o svých bolestech břicha. Manžel usnul, ale mě bolesti spát nenechaly. Nakonec jsem začala měřit intervaly, ale nevěřila jsem, že bych mohla rodit. Bolesti přicházely a odcházely, jak se jim chtělo, pravidelnost v nich nebyla. Kolem půlnoci už jsem si musela bolesti rozchodit a nakonec prodýchat. Usoudila jsem, že asi potřebuju na wc. Na wc jsem nic nevyplodila, a tak jsem si napustila vanu, protože poslíčky to rozežene a střeva to taky zklidní. Vlezla jsem do vany a po chvíli se bolesti zpravidelnily, přicházely po 10minutách, po 5, 4 a pak po 3 minutách. Když jsem je měla půl hodiny po 3 minutách, halekala jsem na manžela.
Myslela jsem si, že já budu ta v klidu a manžel plašit, ale opak byl pravdou. Manžel zachoval chladnou hlavu, sedl si na roh vany, zapisoval časy teď už kontrakcí a po další půl hodině zahlásil: „Miláčku, pojedeme do porodnice, rodíme.“ Z téhle věty se mi rozklepaly kolena, neměla jsem ani dobalenou tašku. Manžel dle mých pokynů tašku dobalil, oblékli jsme se a vyrazili jsme.
Když jsem v porodnice, v pondělí 6. 1. 2014 ve 3:00 zazvonila, přišla stejná sesra, která mě v neděli viděla už dvakrát 
S úsměvem mě odvedla na porodnické oddělení a natočila mi monitor. Kontrakce byly krásně vidět, doufala jsem tedy, že po prohlídce uslyším, že jsem otevřená na 4cm a půjdeme na porodní box. MUDr. mě vyšetřila a sdělila mi, že jsem otevřená těsně pro špičku prstu a že celý porod je před námi 
Manžel mi odnesl věci na pokoj, já se ubytovala a mezi kontrakcemi jsme si povídali. Já bláhová jsem si říkala, že jestli tohle je porod, tak je to opravdu sranda a nechápu, proč každý říká, jak hrozně to bolí Kolem 6:00 jsem šla na monitor a prohlídku, kdy mi praskla voda. Manžel odešel pro něco k jídlu, byl pryč asi 2 hodiny a během té doby se bolesti zkrátily po 2 minutách a nabraly na intenzitě.
Čas plynul, manžel se mnou prodýchával kontrakce, já se nahřívala ve sprše a v 15:00 mě čekala další prohlídka a monitor. Miminku se dařilo skvěle, ale já už propadala depresím, bolestem, únavě a hladu. Po vyšetření mi řekli, že jsem těsně na 2cm a že to moc nepostupuje, že nenaléhá hlavička. Zhroutila jsem se, chtěla jsem skákat z balkonu, tak strašně to bolelo, pokousala jsem si ruce, abych cítila jinou bolesti než to břicho. A nakonec jsem prosila doktorku, aby mě nechala umřít a že to dítě už nechci. Personál byl skvělý, MUDr. si ke mně sedla, hladila mě po zádech a nabídla mi injekci.
Nejprve jsem si říkala, že nechci anestezii, ale v tu chvíli mi to bylo fuk, tu injekci jsem prostě chtěla. Placebo efekt zafungoval okamžitě, já si naivně myslela, že jsem dostala něco na bolest a ona ta bolest byla opravdu menší. Až později jsem se z porodopisu dozvěděla, že jsem dostala injekci na otevírání.
Kontrakce jsem ale najednou měla už po 1 minutě, takže jsem prosila o další vyšetření, i když bylo teprve 15:45. Manžel byl v tu chvíli na skok doma. Po prohlídce jsem slyšela ta nejhezčí slova: „Jste na 4cm, uděláme monitor, vezmete si věci a pomalu půjdete na porodní box na klystýr.“ To bylo super! Psala jsem manželovi, aby dorazil cca za hodinu, naštěstí můj moudrý muž dorazil okamžitě.
Připojili mě na monitor a měla jsem šílené kontrakce, musela jsem tlačit. Říkali mi, ať je zkouším ještě prodýchat. Snažila jsem se, ale šlo to špatně a pokud jsem se na to soustředila, tak jsem se u toho po****a, bylo mi trapně. Po monitoru jsme šla na porodní box a stejné kontrakce jsem měla po cestě. Sestra mi řekla, že raději dojde pro PA, která mě prohlédne, abychom klystýr ještě stihli. Já se potřebovala osprchovat, a tak jsem vlezla do sprchy, když jsem vylezla, utírala se, tak nevím proč, sáhla jsem si mezi nohy a nahmatala vlasy! Jen jsem křikla: „hlavička“, v tu chvíli to bylo jak v akčním filmu. PA, která stála ve dveřích, mě chytla a „táhla“ mě k posteli, já se chytla manžela a nechtěla jsem, strašně jsem se bála. „Hodili“ mě na postel, já zatlačila a byla venku hlavička, řekli mi, že musím teď rychle a hodně zatlačit. Nešlo to, neměla jsem kontrakci, tak mi sestra zmáčkla břicho, já zatlačila a najednou otevřu oči a vidím, jak mi MUDr. podává miminko.
Všechno bylo rychlé, manžel mě držel za ruku, já hladila mimčo, které jsem měla na břiše, vytlačila jsem placentu a bylo to. Pociťovala jsem obrovskou úlevu, ale okamžitě jsem pociťovala další strach - ze šití. Jelikož si PA a MUDr. sotva stihly nandat rukavice, tak jsem pochybovala, že stihl někdo stříhat. Sice jsem cvičila s Epi-no balonkem, ale naposled týden před porodem. MUDr. mě otřela a jen řekla: „Nic.“ Neskutečně se mi ulevilo. A to už jsem měla připravenou větu: „Prosím, šijte mě v narkóze.“
Pak malého zvážili, změřili a dali mi ho. Všichni odešli a nás nechali, abychom si užili 2 hodiny štěstí všichni tři spolu. Manžel brečel a děkoval mi. Já nebyla schopná ničeho, jen jsem hladila malého a nechala ho přisát.
Až 2 dny po porodu jsem zjistila, že nikdo nečekal, že tak rychle porodím. Matěj se narodil v 16:23 a bylo naplánováno, že v 18 hodin půjdu na akutní sekci pro nepostupující porod. Kdyby manžel čekal na mojí výzvu, aby dorazil, nestihl porod malého, jsem ráda, že přijel hned.
Jsem šťastná, jak to dopadlo a že mám svoji lásku už u sebe, teď Matěj spinká a já na něj neustále koukám a říkám si, jak ho strašně miluju. Chtěla bych touto cestou poděkovat personálu mělnické porodnice, protože všichni byli úplně skvělí, děkuji.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 15309
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1945
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2140
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1879
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1245
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3539
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5519
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3224
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2679
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2058
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
a epinu zdar!
Takový porod bych si také přála 