Král Matěj
- Porod
- Dasenka.svc
- 24.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Napsala jsem deníček o plánování a početí Matěje, deníček o mém těhotenství a tenhle deníček bych chtěla věnovat vytouženému nečekanému porodu Matěje. Náš syn Matěj se narodil 6. 1. 2014, v 16:23 s 3050g a 50cm.
Všechno začalo v pátek 3. 1. 2014, kdy mi na kontrole řekli, že na porod to není a za týden mám nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Ještě mu udělali UTZ a odhadli váhu miminka na 3400g. Odcházela jsem domů a děsila se, kolik mimčo za týden může přibrat.
Termín porodu jsem měla hned v sobotu 4. 1. 2014, ale nic se nedělo. Byla jsem objednaná v neděli na monitor, aby se zjistilo, jak se mimču daří. V neděli, 5. 1. 2014, jsem se ráno oblékla a jela s manželem k doktorovi. Už od rána mě bolelo břicho, říkala jsem si, že už mám poslíčků plné zuby a že už chci mít po porodu. Odcházela mi hlenová zátka, tak jsem poprosila ještě o prohlídku s nadějí, že nález se změnil. Monitor dopadl skvěle a MUDr. mi po prohlídce řekla: „Porodní cesty nepřipravné, hlavička nenaléhá, ve čtvrtek nástup, ale počítejte, že porod bude tak na 5dní, budeme připravovat nejprve porodní cesty a pak vyvolávat.“ Tak jsme zhrouceně odjela domů.
Doma jsem si pobrečela a říkala, že už nikdy neporodím. Manžel mě uklidňoval a dodával odvahu. Během dne mě „poslíčci“ nepřešli a já si říkala, že jsem asi něco špatného snědla, že se mi k tomu přidali křeče ve střevech. Hlenová zátka odešla a začala ze mě odtékat „voda“, lekla jsem se, že jde o plodovou vodu, tak jsem googlila, radila se a nakonec ve 21:30 volala do porodnice, co mám dělat. Řekli mi, abych přijela s vložkou a hned se zjistí, zda jde o prosakování plodové vody nebo ne. Po příjezdu do porodnice jsem zjistila, že je tam stejná směna jako ráno, ale všichni byli milí a po provedení testu mi sdělili, že plodová voda to není, že jen zbytek zátky může být vodový. Dojela jsem domů a už si připadala jako blázen, který si vsugerovává, že se něco děje.
Šli jsme si tedy s manželem lehnout a já jsem se raději nezmiňovala o svých bolestech břicha. Manžel usnul, ale mě bolesti spát nenechaly. Nakonec jsem začala měřit intervaly, ale nevěřila jsem, že bych mohla rodit. Bolesti přicházely a odcházely, jak se jim chtělo, pravidelnost v nich nebyla. Kolem půlnoci už jsem si musela bolesti rozchodit a nakonec prodýchat. Usoudila jsem, že asi potřebuju na wc. Na wc jsem nic nevyplodila, a tak jsem si napustila vanu, protože poslíčky to rozežene a střeva to taky zklidní. Vlezla jsem do vany a po chvíli se bolesti zpravidelnily, přicházely po 10minutách, po 5, 4 a pak po 3 minutách. Když jsem je měla půl hodiny po 3 minutách, halekala jsem na manžela.
Myslela jsem si, že já budu ta v klidu a manžel plašit, ale opak byl pravdou. Manžel zachoval chladnou hlavu, sedl si na roh vany, zapisoval časy teď už kontrakcí a po další půl hodině zahlásil: „Miláčku, pojedeme do porodnice, rodíme.“ Z téhle věty se mi rozklepaly kolena, neměla jsem ani dobalenou tašku. Manžel dle mých pokynů tašku dobalil, oblékli jsme se a vyrazili jsme.
Když jsem v porodnice, v pondělí 6. 1. 2014 ve 3:00 zazvonila, přišla stejná sesra, která mě v neděli viděla už dvakrát 
S úsměvem mě odvedla na porodnické oddělení a natočila mi monitor. Kontrakce byly krásně vidět, doufala jsem tedy, že po prohlídce uslyším, že jsem otevřená na 4cm a půjdeme na porodní box. MUDr. mě vyšetřila a sdělila mi, že jsem otevřená těsně pro špičku prstu a že celý porod je před námi 
Manžel mi odnesl věci na pokoj, já se ubytovala a mezi kontrakcemi jsme si povídali. Já bláhová jsem si říkala, že jestli tohle je porod, tak je to opravdu sranda a nechápu, proč každý říká, jak hrozně to bolí Kolem 6:00 jsem šla na monitor a prohlídku, kdy mi praskla voda. Manžel odešel pro něco k jídlu, byl pryč asi 2 hodiny a během té doby se bolesti zkrátily po 2 minutách a nabraly na intenzitě.
Čas plynul, manžel se mnou prodýchával kontrakce, já se nahřívala ve sprše a v 15:00 mě čekala další prohlídka a monitor. Miminku se dařilo skvěle, ale já už propadala depresím, bolestem, únavě a hladu. Po vyšetření mi řekli, že jsem těsně na 2cm a že to moc nepostupuje, že nenaléhá hlavička. Zhroutila jsem se, chtěla jsem skákat z balkonu, tak strašně to bolelo, pokousala jsem si ruce, abych cítila jinou bolesti než to břicho. A nakonec jsem prosila doktorku, aby mě nechala umřít a že to dítě už nechci. Personál byl skvělý, MUDr. si ke mně sedla, hladila mě po zádech a nabídla mi injekci.
Nejprve jsem si říkala, že nechci anestezii, ale v tu chvíli mi to bylo fuk, tu injekci jsem prostě chtěla. Placebo efekt zafungoval okamžitě, já si naivně myslela, že jsem dostala něco na bolest a ona ta bolest byla opravdu menší. Až později jsem se z porodopisu dozvěděla, že jsem dostala injekci na otevírání.
Kontrakce jsem ale najednou měla už po 1 minutě, takže jsem prosila o další vyšetření, i když bylo teprve 15:45. Manžel byl v tu chvíli na skok doma. Po prohlídce jsem slyšela ta nejhezčí slova: „Jste na 4cm, uděláme monitor, vezmete si věci a pomalu půjdete na porodní box na klystýr.“ To bylo super! Psala jsem manželovi, aby dorazil cca za hodinu, naštěstí můj moudrý muž dorazil okamžitě.
Připojili mě na monitor a měla jsem šílené kontrakce, musela jsem tlačit. Říkali mi, ať je zkouším ještě prodýchat. Snažila jsem se, ale šlo to špatně a pokud jsem se na to soustředila, tak jsem se u toho po****a, bylo mi trapně. Po monitoru jsme šla na porodní box a stejné kontrakce jsem měla po cestě. Sestra mi řekla, že raději dojde pro PA, která mě prohlédne, abychom klystýr ještě stihli. Já se potřebovala osprchovat, a tak jsem vlezla do sprchy, když jsem vylezla, utírala se, tak nevím proč, sáhla jsem si mezi nohy a nahmatala vlasy! Jen jsem křikla: „hlavička“, v tu chvíli to bylo jak v akčním filmu. PA, která stála ve dveřích, mě chytla a „táhla“ mě k posteli, já se chytla manžela a nechtěla jsem, strašně jsem se bála. „Hodili“ mě na postel, já zatlačila a byla venku hlavička, řekli mi, že musím teď rychle a hodně zatlačit. Nešlo to, neměla jsem kontrakci, tak mi sestra zmáčkla břicho, já zatlačila a najednou otevřu oči a vidím, jak mi MUDr. podává miminko.
Všechno bylo rychlé, manžel mě držel za ruku, já hladila mimčo, které jsem měla na břiše, vytlačila jsem placentu a bylo to. Pociťovala jsem obrovskou úlevu, ale okamžitě jsem pociťovala další strach - ze šití. Jelikož si PA a MUDr. sotva stihly nandat rukavice, tak jsem pochybovala, že stihl někdo stříhat. Sice jsem cvičila s Epi-no balonkem, ale naposled týden před porodem. MUDr. mě otřela a jen řekla: „Nic.“ Neskutečně se mi ulevilo. A to už jsem měla připravenou větu: „Prosím, šijte mě v narkóze.“
Pak malého zvážili, změřili a dali mi ho. Všichni odešli a nás nechali, abychom si užili 2 hodiny štěstí všichni tři spolu. Manžel brečel a děkoval mi. Já nebyla schopná ničeho, jen jsem hladila malého a nechala ho přisát.
Až 2 dny po porodu jsem zjistila, že nikdo nečekal, že tak rychle porodím. Matěj se narodil v 16:23 a bylo naplánováno, že v 18 hodin půjdu na akutní sekci pro nepostupující porod. Kdyby manžel čekal na mojí výzvu, aby dorazil, nestihl porod malého, jsem ráda, že přijel hned.
Jsem šťastná, jak to dopadlo a že mám svoji lásku už u sebe, teď Matěj spinká a já na něj neustále koukám a říkám si, jak ho strašně miluju. Chtěla bych touto cestou poděkovat personálu mělnické porodnice, protože všichni byli úplně skvělí, děkuji.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2724
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2005
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1239
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1491
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1336
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3324
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2630
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4410
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 15395
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1143
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
a epinu zdar!
Takový porod bych si také přála 