Druhé štěstí
- Porod
- Dasenka.svc
- 12.01.19 načítám...
Deníček o tom, jak jsme čekali na naše druhé štěstí, jak k nám přišlo a jak jsem si to užila... Deníček také o tom, že ten druhý porod není vždycky lepší a rychlejší, ale na konci na vás čeká další nejúžasnější stvoření, které člověk může potkat. Miriam se narodila 25. 11. 2018 v 10:59, měla 50 cm a 3 430 g, prostě štěstí akorát :) .
Konec těhotenství probíhal bez potíží, jen dle kontrol to k porodu stále nevypadalo a já pořád dokola slyšela: „K porodu to nevypadá, nebojte ale, jako druhorodička to bude fofr.“ Přešel termín porodu, chodila jsem do porodnice častěji, stále se nic nedělo a stále jsem slyšela to stejné. Naší holčičce se zkrátka ven nechtělo. Nález k porodu žádný, takže ani nebylo možné udělat Hamiltona.
V pátek jsem byla už 6 dnů po termínu a paní doktorka na kontrole řekla, že v pondělí už budu muset nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Jelikož porodní nález je, jaký je, bude probíhat nejprve příprava porodních cest a poté samotné vyvolávání.
Doma jsem si poplakala, postěžovala manželovi a šla si na chvilku lehnout. Do večera jsem se smířila s tím, jak porod bude probíhat, a řekla si, že to tak asi má být… Když mě přepadly obvyklí poslíčci, byla jsem naštvaná, protože jsem chtěla spát a ne se obtěžovat bolestmi, které k ničemu nevedly. Došla jsem si tedy na záchod, kde mě překvapilo „žbluňk“ do mísy, při bližším zkoumání jsem spatřila cosi odporného a došlo mi, že to byla hlenová zátka. Poté jsem šla plná naděje do postele, protože třeba se snad něco bude dít. A opravdu…
Zhruba od 3:00 poslíčci zesílily, přicházely po 5 až 10minutových intervalech a i po horké vaně nezmizely. Vzbudila jsem manžela, že dnes určitě porodím a nebudu muset na vyvolávání. Bolesti byly ale stále nepravidelné, dalo se při nich fungovat, takže do porodnice jsem jet nechtěla. V sobotu v poledne jsme raději předali staršího syna švagrové s tím, že odpoledne pojedeme a ozveme se, jak to vypadá.
Když jsme v sobotu přijeli kolem 15. hodiny do porodnice, natočili mi monitor a prohlédli. Na monitoru byly bolesti krásně vidět, ale stále nepravidelné. Bohužel po prohlídce jsem slyšela to stejné, co mi den před tím řekla lékařka na kontrole. Byla jsem zklamaná, ale asistentka mi dodala naději: „Nebojte, to už je porod v začátku, až miminko začne naléhat, začnete se otvírat a pak máte tu holčičku za chviličku u sebe.“ Kéž by… Jelikož máme porodnici 5 minut od domu, dohodli jsme se, že pojedeme domů a raději budu v klidu doma.
Samozřejmě jsem nechtěla doma čekat a jen hekat v bolestech, mezi kontrakcemi jsem žehlila, luxovala, upekla bábovku a uvařila na další den jídlo. Ve 21 hodin už jsem bolesti nemohla vydržet, tak jsem rozhodla, že raději pojedeme. V porodnici si mě nechali, nález se posunul na 2 cm, ale miminko stále nenaléhalo. Dostala jsem kapačku s ATB a po domluvě s lékařkou jsem dostala injekci, která měla bolesti zpravidelnit a rozjet porod. Bohužel na mě injekce působila opačně, moje nepravidelné bolesti mi to posunulo na kontrakce po 20 minutách. Šla jsem si tedy lehnout a kolem 7. hodiny ranní se mělo řešit, co dál. V noci jsem moc nespala, kapačky s ATB, prodýchávání kontrakcí a maminka s uplakaným miminkem na pokoji.
V neděli v 7 hodin ráno jsem šla na monitor, kde se objevila jen 1 kontrakce. A na prohlídku, kdy mi řekli, že nález je stále 2 cm. Po konzultaci s lékařkou mi bylo zavedeno 1/2 tablety do hrdla na změknutí čípku a hrdla. Byla jsem už opravdu unavená a rozbolavělá. Porodní asistentka i doktorka mi říkaly, že další kapačku ve 13 h s ATB mi určitě dávat nebudou, že to už budu mít miminko u sebe, že jsem druhorodička a až se rozjede porod, bude to fofr.
V neděli v 8 h mi zavedli tu tabletku, měla jsem hodinu ležet, už v 8:20 přišly neskutečné kontrakce, v 9 h na kontrole mi řekli, že jsem na 5 cm, že rodím a jde se na sál. Než jsem se sbalila, natočili mi monitor a přišel manžel, tak bylo 10 h. Šlo se na sál. Už na monitoru jsem říkala, jak musím tlačit, ale nebyla jsem otevřená. Nucení na tlačení jsem měla celou dobu, ale pořád mi říkali, že tlačit nesmím, nejsem otevřená, miminko nedorotovalo a musí zajít branka… Bylo to strašné, manžel na mě musel neustále křičet, ať netlačím. Ke konci se to už nedalo vydržet a prostě jsem tlačila i přes zákaz.
Když mi řekli, že už můžu, byla to úleva. Na dvě zatlačení byla naše Miriam venku, byla nádherná! Vypadala jako brácha, jen trochu víc vlasů… Ihned mi ji podali, nechali dotepat pupečník a pak dali ubrečenému manželovi nůžky na přestřihnutí. Poté malou ošetřili, manžel ji podepsal a dali mu ji.
Kvůli mému tlačení přes zákaz jsem si poranila děložní hrdlo, tak mě musela doktorka šít. Ale jelikož jsem opět cvičila s Aniballem, nedošlo k poranění hráze. Tenhle porod byl sakra dlouhý, takže jsem byla mrtvá únavou. A stejně jako u prvního porodu mi nestihli dát klystýr.
Ano, lékařka i asistentka měla pravdu, až se začnu otevírat, bude to fofr, 1. doba porodní (otevírací) trvala 1 hodinu a 38 minut, 2. doba porodní (tlačení) trvala 3 minuty. Kdybych neměla bolesti od pátku, byl to úžasný a super rychlý porod. Nicméně stejně to za tu nádhernou holčičku stálo! Právě mi končí šestinedělí a musím říct, že jsem stále plná euforie, lásky a štěstí…
Přečtěte si také
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 1902
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 742
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 864
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1300
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 673
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3558
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1377
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 4879
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 1444
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 1268
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
ne kazdy proste muze mit tak dokonaly porod jako Ty a nekdy ta chemie proste je treba 
a promin, ale tohle prirovnani s jeskynema a podobne 
ja jsem neskutecne rada, nasi male doktori zachranili zivot…takze kazda mince ma dve strany a opravdu si myslim, ze az tak nebylo tohle treba 
porod stejně jako početí je přirozené, ale k deníčku o IVF početí nikomu chemie nevadí 
vždyt taky jen pomáhají…a mnohdy i tak dojde k ZT nebo potratu.
