Druhé štěstí
- Porod
- Dasenka.svc
- 12.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak jsme čekali na naše druhé štěstí, jak k nám přišlo a jak jsem si to užila... Deníček také o tom, že ten druhý porod není vždycky lepší a rychlejší, ale na konci na vás čeká další nejúžasnější stvoření, které člověk může potkat. Miriam se narodila 25. 11. 2018 v 10:59, měla 50 cm a 3 430 g, prostě štěstí akorát :) .
Konec těhotenství probíhal bez potíží, jen dle kontrol to k porodu stále nevypadalo a já pořád dokola slyšela: „K porodu to nevypadá, nebojte ale, jako druhorodička to bude fofr.“ Přešel termín porodu, chodila jsem do porodnice častěji, stále se nic nedělo a stále jsem slyšela to stejné. Naší holčičce se zkrátka ven nechtělo. Nález k porodu žádný, takže ani nebylo možné udělat Hamiltona.
V pátek jsem byla už 6 dnů po termínu a paní doktorka na kontrole řekla, že v pondělí už budu muset nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Jelikož porodní nález je, jaký je, bude probíhat nejprve příprava porodních cest a poté samotné vyvolávání.
Doma jsem si poplakala, postěžovala manželovi a šla si na chvilku lehnout. Do večera jsem se smířila s tím, jak porod bude probíhat, a řekla si, že to tak asi má být… Když mě přepadly obvyklí poslíčci, byla jsem naštvaná, protože jsem chtěla spát a ne se obtěžovat bolestmi, které k ničemu nevedly. Došla jsem si tedy na záchod, kde mě překvapilo „žbluňk“ do mísy, při bližším zkoumání jsem spatřila cosi odporného a došlo mi, že to byla hlenová zátka. Poté jsem šla plná naděje do postele, protože třeba se snad něco bude dít. A opravdu…
Zhruba od 3:00 poslíčci zesílily, přicházely po 5 až 10minutových intervalech a i po horké vaně nezmizely. Vzbudila jsem manžela, že dnes určitě porodím a nebudu muset na vyvolávání. Bolesti byly ale stále nepravidelné, dalo se při nich fungovat, takže do porodnice jsem jet nechtěla. V sobotu v poledne jsme raději předali staršího syna švagrové s tím, že odpoledne pojedeme a ozveme se, jak to vypadá.
Když jsme v sobotu přijeli kolem 15. hodiny do porodnice, natočili mi monitor a prohlédli. Na monitoru byly bolesti krásně vidět, ale stále nepravidelné. Bohužel po prohlídce jsem slyšela to stejné, co mi den před tím řekla lékařka na kontrole. Byla jsem zklamaná, ale asistentka mi dodala naději: „Nebojte, to už je porod v začátku, až miminko začne naléhat, začnete se otvírat a pak máte tu holčičku za chviličku u sebe.“ Kéž by… Jelikož máme porodnici 5 minut od domu, dohodli jsme se, že pojedeme domů a raději budu v klidu doma.
Samozřejmě jsem nechtěla doma čekat a jen hekat v bolestech, mezi kontrakcemi jsem žehlila, luxovala, upekla bábovku a uvařila na další den jídlo. Ve 21 hodin už jsem bolesti nemohla vydržet, tak jsem rozhodla, že raději pojedeme. V porodnici si mě nechali, nález se posunul na 2 cm, ale miminko stále nenaléhalo. Dostala jsem kapačku s ATB a po domluvě s lékařkou jsem dostala injekci, která měla bolesti zpravidelnit a rozjet porod. Bohužel na mě injekce působila opačně, moje nepravidelné bolesti mi to posunulo na kontrakce po 20 minutách. Šla jsem si tedy lehnout a kolem 7. hodiny ranní se mělo řešit, co dál. V noci jsem moc nespala, kapačky s ATB, prodýchávání kontrakcí a maminka s uplakaným miminkem na pokoji.
V neděli v 7 hodin ráno jsem šla na monitor, kde se objevila jen 1 kontrakce. A na prohlídku, kdy mi řekli, že nález je stále 2 cm. Po konzultaci s lékařkou mi bylo zavedeno 1/2 tablety do hrdla na změknutí čípku a hrdla. Byla jsem už opravdu unavená a rozbolavělá. Porodní asistentka i doktorka mi říkaly, že další kapačku ve 13 h s ATB mi určitě dávat nebudou, že to už budu mít miminko u sebe, že jsem druhorodička a až se rozjede porod, bude to fofr.
V neděli v 8 h mi zavedli tu tabletku, měla jsem hodinu ležet, už v 8:20 přišly neskutečné kontrakce, v 9 h na kontrole mi řekli, že jsem na 5 cm, že rodím a jde se na sál. Než jsem se sbalila, natočili mi monitor a přišel manžel, tak bylo 10 h. Šlo se na sál. Už na monitoru jsem říkala, jak musím tlačit, ale nebyla jsem otevřená. Nucení na tlačení jsem měla celou dobu, ale pořád mi říkali, že tlačit nesmím, nejsem otevřená, miminko nedorotovalo a musí zajít branka… Bylo to strašné, manžel na mě musel neustále křičet, ať netlačím. Ke konci se to už nedalo vydržet a prostě jsem tlačila i přes zákaz.
Když mi řekli, že už můžu, byla to úleva. Na dvě zatlačení byla naše Miriam venku, byla nádherná! Vypadala jako brácha, jen trochu víc vlasů… Ihned mi ji podali, nechali dotepat pupečník a pak dali ubrečenému manželovi nůžky na přestřihnutí. Poté malou ošetřili, manžel ji podepsal a dali mu ji.
Kvůli mému tlačení přes zákaz jsem si poranila děložní hrdlo, tak mě musela doktorka šít. Ale jelikož jsem opět cvičila s Aniballem, nedošlo k poranění hráze. Tenhle porod byl sakra dlouhý, takže jsem byla mrtvá únavou. A stejně jako u prvního porodu mi nestihli dát klystýr.
Ano, lékařka i asistentka měla pravdu, až se začnu otevírat, bude to fofr, 1. doba porodní (otevírací) trvala 1 hodinu a 38 minut, 2. doba porodní (tlačení) trvala 3 minuty. Kdybych neměla bolesti od pátku, byl to úžasný a super rychlý porod. Nicméně stejně to za tu nádhernou holčičku stálo! Právě mi končí šestinedělí a musím říct, že jsem stále plná euforie, lásky a štěstí…
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 605
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 473
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 373
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 713
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 274
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1753
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2463
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1420
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1298
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1619
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
ne kazdy proste muze mit tak dokonaly porod jako Ty a nekdy ta chemie proste je treba 
a promin, ale tohle prirovnani s jeskynema a podobne 
ja jsem neskutecne rada, nasi male doktori zachranili zivot…takze kazda mince ma dve strany a opravdu si myslim, ze az tak nebylo tohle treba 
porod stejně jako početí je přirozené, ale k deníčku o IVF početí nikomu chemie nevadí 
vždyt taky jen pomáhají…a mnohdy i tak dojde k ZT nebo potratu.
