Druhé štěstí
- Porod
- Dasenka.svc
- 12.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak jsme čekali na naše druhé štěstí, jak k nám přišlo a jak jsem si to užila... Deníček také o tom, že ten druhý porod není vždycky lepší a rychlejší, ale na konci na vás čeká další nejúžasnější stvoření, které člověk může potkat. Miriam se narodila 25. 11. 2018 v 10:59, měla 50 cm a 3 430 g, prostě štěstí akorát :) .
Konec těhotenství probíhal bez potíží, jen dle kontrol to k porodu stále nevypadalo a já pořád dokola slyšela: „K porodu to nevypadá, nebojte ale, jako druhorodička to bude fofr.“ Přešel termín porodu, chodila jsem do porodnice častěji, stále se nic nedělo a stále jsem slyšela to stejné. Naší holčičce se zkrátka ven nechtělo. Nález k porodu žádný, takže ani nebylo možné udělat Hamiltona.
V pátek jsem byla už 6 dnů po termínu a paní doktorka na kontrole řekla, že v pondělí už budu muset nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Jelikož porodní nález je, jaký je, bude probíhat nejprve příprava porodních cest a poté samotné vyvolávání.
Doma jsem si poplakala, postěžovala manželovi a šla si na chvilku lehnout. Do večera jsem se smířila s tím, jak porod bude probíhat, a řekla si, že to tak asi má být… Když mě přepadly obvyklí poslíčci, byla jsem naštvaná, protože jsem chtěla spát a ne se obtěžovat bolestmi, které k ničemu nevedly. Došla jsem si tedy na záchod, kde mě překvapilo „žbluňk“ do mísy, při bližším zkoumání jsem spatřila cosi odporného a došlo mi, že to byla hlenová zátka. Poté jsem šla plná naděje do postele, protože třeba se snad něco bude dít. A opravdu…
Zhruba od 3:00 poslíčci zesílily, přicházely po 5 až 10minutových intervalech a i po horké vaně nezmizely. Vzbudila jsem manžela, že dnes určitě porodím a nebudu muset na vyvolávání. Bolesti byly ale stále nepravidelné, dalo se při nich fungovat, takže do porodnice jsem jet nechtěla. V sobotu v poledne jsme raději předali staršího syna švagrové s tím, že odpoledne pojedeme a ozveme se, jak to vypadá.
Když jsme v sobotu přijeli kolem 15. hodiny do porodnice, natočili mi monitor a prohlédli. Na monitoru byly bolesti krásně vidět, ale stále nepravidelné. Bohužel po prohlídce jsem slyšela to stejné, co mi den před tím řekla lékařka na kontrole. Byla jsem zklamaná, ale asistentka mi dodala naději: „Nebojte, to už je porod v začátku, až miminko začne naléhat, začnete se otvírat a pak máte tu holčičku za chviličku u sebe.“ Kéž by… Jelikož máme porodnici 5 minut od domu, dohodli jsme se, že pojedeme domů a raději budu v klidu doma.
Samozřejmě jsem nechtěla doma čekat a jen hekat v bolestech, mezi kontrakcemi jsem žehlila, luxovala, upekla bábovku a uvařila na další den jídlo. Ve 21 hodin už jsem bolesti nemohla vydržet, tak jsem rozhodla, že raději pojedeme. V porodnici si mě nechali, nález se posunul na 2 cm, ale miminko stále nenaléhalo. Dostala jsem kapačku s ATB a po domluvě s lékařkou jsem dostala injekci, která měla bolesti zpravidelnit a rozjet porod. Bohužel na mě injekce působila opačně, moje nepravidelné bolesti mi to posunulo na kontrakce po 20 minutách. Šla jsem si tedy lehnout a kolem 7. hodiny ranní se mělo řešit, co dál. V noci jsem moc nespala, kapačky s ATB, prodýchávání kontrakcí a maminka s uplakaným miminkem na pokoji.
V neděli v 7 hodin ráno jsem šla na monitor, kde se objevila jen 1 kontrakce. A na prohlídku, kdy mi řekli, že nález je stále 2 cm. Po konzultaci s lékařkou mi bylo zavedeno 1/2 tablety do hrdla na změknutí čípku a hrdla. Byla jsem už opravdu unavená a rozbolavělá. Porodní asistentka i doktorka mi říkaly, že další kapačku ve 13 h s ATB mi určitě dávat nebudou, že to už budu mít miminko u sebe, že jsem druhorodička a až se rozjede porod, bude to fofr.
V neděli v 8 h mi zavedli tu tabletku, měla jsem hodinu ležet, už v 8:20 přišly neskutečné kontrakce, v 9 h na kontrole mi řekli, že jsem na 5 cm, že rodím a jde se na sál. Než jsem se sbalila, natočili mi monitor a přišel manžel, tak bylo 10 h. Šlo se na sál. Už na monitoru jsem říkala, jak musím tlačit, ale nebyla jsem otevřená. Nucení na tlačení jsem měla celou dobu, ale pořád mi říkali, že tlačit nesmím, nejsem otevřená, miminko nedorotovalo a musí zajít branka… Bylo to strašné, manžel na mě musel neustále křičet, ať netlačím. Ke konci se to už nedalo vydržet a prostě jsem tlačila i přes zákaz.
Když mi řekli, že už můžu, byla to úleva. Na dvě zatlačení byla naše Miriam venku, byla nádherná! Vypadala jako brácha, jen trochu víc vlasů… Ihned mi ji podali, nechali dotepat pupečník a pak dali ubrečenému manželovi nůžky na přestřihnutí. Poté malou ošetřili, manžel ji podepsal a dali mu ji.
Kvůli mému tlačení přes zákaz jsem si poranila děložní hrdlo, tak mě musela doktorka šít. Ale jelikož jsem opět cvičila s Aniballem, nedošlo k poranění hráze. Tenhle porod byl sakra dlouhý, takže jsem byla mrtvá únavou. A stejně jako u prvního porodu mi nestihli dát klystýr.
Ano, lékařka i asistentka měla pravdu, až se začnu otevírat, bude to fofr, 1. doba porodní (otevírací) trvala 1 hodinu a 38 minut, 2. doba porodní (tlačení) trvala 3 minuty. Kdybych neměla bolesti od pátku, byl to úžasný a super rychlý porod. Nicméně stejně to za tu nádhernou holčičku stálo! Právě mi končí šestinedělí a musím říct, že jsem stále plná euforie, lásky a štěstí…
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 2195
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 1604
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 823
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 3791
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 546
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 4384
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2802
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 5688
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 13183
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 5360
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
ne kazdy proste muze mit tak dokonaly porod jako Ty a nekdy ta chemie proste je treba 
a promin, ale tohle prirovnani s jeskynema a podobne 
ja jsem neskutecne rada, nasi male doktori zachranili zivot…takze kazda mince ma dve strany a opravdu si myslim, ze az tak nebylo tohle treba 
porod stejně jako početí je přirozené, ale k deníčku o IVF početí nikomu chemie nevadí 
vždyt taky jen pomáhají…a mnohdy i tak dojde k ZT nebo potratu.
