Druhé štěstí
- Porod
- Dasenka.svc
- 12.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak jsme čekali na naše druhé štěstí, jak k nám přišlo a jak jsem si to užila... Deníček také o tom, že ten druhý porod není vždycky lepší a rychlejší, ale na konci na vás čeká další nejúžasnější stvoření, které člověk může potkat. Miriam se narodila 25. 11. 2018 v 10:59, měla 50 cm a 3 430 g, prostě štěstí akorát :) .
Konec těhotenství probíhal bez potíží, jen dle kontrol to k porodu stále nevypadalo a já pořád dokola slyšela: „K porodu to nevypadá, nebojte ale, jako druhorodička to bude fofr.“ Přešel termín porodu, chodila jsem do porodnice častěji, stále se nic nedělo a stále jsem slyšela to stejné. Naší holčičce se zkrátka ven nechtělo. Nález k porodu žádný, takže ani nebylo možné udělat Hamiltona.
V pátek jsem byla už 6 dnů po termínu a paní doktorka na kontrole řekla, že v pondělí už budu muset nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Jelikož porodní nález je, jaký je, bude probíhat nejprve příprava porodních cest a poté samotné vyvolávání.
Doma jsem si poplakala, postěžovala manželovi a šla si na chvilku lehnout. Do večera jsem se smířila s tím, jak porod bude probíhat, a řekla si, že to tak asi má být… Když mě přepadly obvyklí poslíčci, byla jsem naštvaná, protože jsem chtěla spát a ne se obtěžovat bolestmi, které k ničemu nevedly. Došla jsem si tedy na záchod, kde mě překvapilo „žbluňk“ do mísy, při bližším zkoumání jsem spatřila cosi odporného a došlo mi, že to byla hlenová zátka. Poté jsem šla plná naděje do postele, protože třeba se snad něco bude dít. A opravdu…
Zhruba od 3:00 poslíčci zesílily, přicházely po 5 až 10minutových intervalech a i po horké vaně nezmizely. Vzbudila jsem manžela, že dnes určitě porodím a nebudu muset na vyvolávání. Bolesti byly ale stále nepravidelné, dalo se při nich fungovat, takže do porodnice jsem jet nechtěla. V sobotu v poledne jsme raději předali staršího syna švagrové s tím, že odpoledne pojedeme a ozveme se, jak to vypadá.
Když jsme v sobotu přijeli kolem 15. hodiny do porodnice, natočili mi monitor a prohlédli. Na monitoru byly bolesti krásně vidět, ale stále nepravidelné. Bohužel po prohlídce jsem slyšela to stejné, co mi den před tím řekla lékařka na kontrole. Byla jsem zklamaná, ale asistentka mi dodala naději: „Nebojte, to už je porod v začátku, až miminko začne naléhat, začnete se otvírat a pak máte tu holčičku za chviličku u sebe.“ Kéž by… Jelikož máme porodnici 5 minut od domu, dohodli jsme se, že pojedeme domů a raději budu v klidu doma.
Samozřejmě jsem nechtěla doma čekat a jen hekat v bolestech, mezi kontrakcemi jsem žehlila, luxovala, upekla bábovku a uvařila na další den jídlo. Ve 21 hodin už jsem bolesti nemohla vydržet, tak jsem rozhodla, že raději pojedeme. V porodnici si mě nechali, nález se posunul na 2 cm, ale miminko stále nenaléhalo. Dostala jsem kapačku s ATB a po domluvě s lékařkou jsem dostala injekci, která měla bolesti zpravidelnit a rozjet porod. Bohužel na mě injekce působila opačně, moje nepravidelné bolesti mi to posunulo na kontrakce po 20 minutách. Šla jsem si tedy lehnout a kolem 7. hodiny ranní se mělo řešit, co dál. V noci jsem moc nespala, kapačky s ATB, prodýchávání kontrakcí a maminka s uplakaným miminkem na pokoji.
V neděli v 7 hodin ráno jsem šla na monitor, kde se objevila jen 1 kontrakce. A na prohlídku, kdy mi řekli, že nález je stále 2 cm. Po konzultaci s lékařkou mi bylo zavedeno 1/2 tablety do hrdla na změknutí čípku a hrdla. Byla jsem už opravdu unavená a rozbolavělá. Porodní asistentka i doktorka mi říkaly, že další kapačku ve 13 h s ATB mi určitě dávat nebudou, že to už budu mít miminko u sebe, že jsem druhorodička a až se rozjede porod, bude to fofr.
V neděli v 8 h mi zavedli tu tabletku, měla jsem hodinu ležet, už v 8:20 přišly neskutečné kontrakce, v 9 h na kontrole mi řekli, že jsem na 5 cm, že rodím a jde se na sál. Než jsem se sbalila, natočili mi monitor a přišel manžel, tak bylo 10 h. Šlo se na sál. Už na monitoru jsem říkala, jak musím tlačit, ale nebyla jsem otevřená. Nucení na tlačení jsem měla celou dobu, ale pořád mi říkali, že tlačit nesmím, nejsem otevřená, miminko nedorotovalo a musí zajít branka… Bylo to strašné, manžel na mě musel neustále křičet, ať netlačím. Ke konci se to už nedalo vydržet a prostě jsem tlačila i přes zákaz.
Když mi řekli, že už můžu, byla to úleva. Na dvě zatlačení byla naše Miriam venku, byla nádherná! Vypadala jako brácha, jen trochu víc vlasů… Ihned mi ji podali, nechali dotepat pupečník a pak dali ubrečenému manželovi nůžky na přestřihnutí. Poté malou ošetřili, manžel ji podepsal a dali mu ji.
Kvůli mému tlačení přes zákaz jsem si poranila děložní hrdlo, tak mě musela doktorka šít. Ale jelikož jsem opět cvičila s Aniballem, nedošlo k poranění hráze. Tenhle porod byl sakra dlouhý, takže jsem byla mrtvá únavou. A stejně jako u prvního porodu mi nestihli dát klystýr.
Ano, lékařka i asistentka měla pravdu, až se začnu otevírat, bude to fofr, 1. doba porodní (otevírací) trvala 1 hodinu a 38 minut, 2. doba porodní (tlačení) trvala 3 minuty. Kdybych neměla bolesti od pátku, byl to úžasný a super rychlý porod. Nicméně stejně to za tu nádhernou holčičku stálo! Právě mi končí šestinedělí a musím říct, že jsem stále plná euforie, lásky a štěstí…
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 4345
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 712
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 809
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 728
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 453
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2382
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4169
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2326
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1409
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1392
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
ne kazdy proste muze mit tak dokonaly porod jako Ty a nekdy ta chemie proste je treba 
a promin, ale tohle prirovnani s jeskynema a podobne 
ja jsem neskutecne rada, nasi male doktori zachranili zivot…takze kazda mince ma dve strany a opravdu si myslim, ze az tak nebylo tohle treba 
porod stejně jako početí je přirozené, ale k deníčku o IVF početí nikomu chemie nevadí 
vždyt taky jen pomáhají…a mnohdy i tak dojde k ZT nebo potratu.
