Čekání na Matěje
Deníček o mém těhotenství, které bylo neplánovaně plánované, těšení se na miminko, o starostech během těhotenství a velké nedočkavosti.
To, že jsem těhotná, jsem věděla okamžitě… Úplně přesně si to pamatuju, bylo to v dubnu 2013 a naši lásku jsme počali v den mých narozenin. Vzhledem k tomu, že jsem byla po zamlklém těhotenství, brala jsem horu hormonů, tak jsem tehdy ještě příteli nic neříkala. Ale věděla jsem to! Testovala jsem se jako blázen, snad i několikrát denně, nejprve jsem sledovala, jak mám těhu čárku z Pregnylu a jak čárka mizí. Nakonec jsem den před očekávanou MS měla krásně čistý test.
Strašně jsem se bála a těšila se zároveň na ty // na testu. V den MS jsem šla udělat test, sobota, a byl dušík. Testovala jsem tedy v pondělí a už byly // krásně vidět. Volala jsem k MUDr. a ta mě hned ten týden chtěla vidět.
Na první návštěvu a UTZ jsem vzala přítele a doufala, že bude „něco“ vidět a že to bude v děloze. Byl vidět gestační váček a byl tam, kde měl. Já i přítel jsme měli pocit vítětsví a obrovského strachu zároveň. A na oslavu jsem dostala 4 balení Utrogestanu a poctivě ho zobala.
Čas ubíhal, přicházely další kontroly a UTZ, kde se postupně objevilo srdíčko, poté už byl vidět mini človíček s ručičkama a nožičkama. S přítelem jsme v klidu dozařizovali svatbu, kterou jsme měli naplánovanou už od Vánoc a těšili se na rostoucí bříško. Ve 12.tt nám potvrdili z prvotrimestrálního screeningu, že všechno je v pořádku a konečně jsem mohla přestat brát Utrogestan.
Kromě únavy a občasné nevolnosti jsem se cítila skvěle, chodila jsem dokonce až do 16. tt cvičit a dělala uplně všechno jako před těhu.
Když jsme se bavili s přítelem, co bychom si přáli, nebyli jsme ve shodě - já chtěla holku a on kluka. A ani na jméně jsme se nedokázali domluvit. Vše rozhodl UTZ ve 20. týdnu, kdy nám řekli, že čekáme KLUKA. Přítel brečel, radostí, já taky brečela, ale spíš zklamáním. Nerozuměla jsem tomu, protože vnitřně jsem cítila, že to „musí být“ holka a ono nic. Nakonec jsme se začala těšit na kluka a ani bych už holku nechtěla.
V srpnu 2013 se z mého přítele stal manžel a to, že čekáme kluka, dostal vlastně k svátku a k svatbě. Byl opravdu pyšný. A tak jsme začali řešit jméno. Dlouho jsme diskutovali a nakonec jsme se shodli, že to bude Matěj. Od té doby nosím pod srdcem Matýska a z celého srdce ho miluji. Hrdě jsem začala ukazovat rostoucí bříško a na miminko se těšila.
Léto se přehouplo v podzim a já nastoupila do práce, jsem učitelka. V práci to byl samý stres, nervy a starosti. A to všechno se odrazilo na mém zdravotním stavu. Začala jsem mít vysoký tlak, začal se mi zhoršovat atopický ekzém a doktorce se nelíbilo EKG. Nakonec jsem musela chodit na kardiologii a pro jistotu nás poslali do Gennetu na echo Matýskova srdíčka. Ten strach byl hrozný, manžel šel se mnou, ale naštěstí nám řekli, že vše je v pořádku a že miminko je zdravé. Byla to úleva.
Těšení se na mimčo nám ale pokazily další věci. Zůstala jsem na nemocenské a jeden den přišel manžel, že je bez práce. Bylo to hrozné. Nejprve jsme žili z úspor, ale pak už jsme neměli peníze ani na složenky, natož na věci pro miminko. Probrečela jsem tolik dní a nocí, nechtěla jsem tím ubližovat miminku, ale nešlo to. Byla jsem z toho už zoufalá. Manžel chodil po pohovorech, pořád jsme posílali CV a přáli si, aby našel práci. Nakonec nás situace donutila prodat auto. Všechno se opět podepsalo na zdraví, vysoký tlak už jsem neměla jen já, ale zjistili ho i manželovi.
Přišel listopad a i vyřešení problémů. Manžel našel skvělou práci a nastoupil do ní. Během 2 týdnů se mi všechny zdravotní komplikace vytratily, já zase byla v pořádku i psychicky. V poklidu jsme začali nakupovat věci pro miminko a těšit se na Vánoce.
Vánoce jsme si užili v klidu a v pohodě. Vánoční přání jsme měli s manželem jen jedno, aby byl Matěj zdravé a krásné miminko. Nedávali jsme si žádné dárky, největším dárkem pro nás bylo, že se vyřešily všechny problémy a že jsme spolu.
Termín porodu jsem měla 1. 1. 2014. Minulo tohle datum a já byla pořád celá. Druhý termín porodu byl 4. 1. 2014 a já nevěřila, že se Matěj ani v ten den narodí. Poslední 3 kontroly byly se stejným výsledkem: „Ćípek 1,5cm, porod se nechystá“. Začala jsem propadat panice a zoufalství, všichni okolo najednou rodili a já pořád nic.
Teď jsem ve 41.tt a ani teď to na porod nevypadá. Už jsem nedočkavá a chci mít svoje miminko u sebe. Dnešní závěr MUDr. zněl, že na porod to nevypadá, na čípku žádná změna a že tedy ve čtvrtek, 9. 1. 2014, nastupuji do porodnice na vyvolávání porodu. Přeju si jen, aby porod proběhl rychle, bez komplikací a aby byl Matěj zdravý. Já i manžel si ještě přejeme, aby narození našeho syna byl nejkrásnější a nejlepší začátek roku 2014.
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1743
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1502
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4738
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 323
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1084
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5530
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 3157
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1863
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 999
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 9735
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...