Čekání na Matěje
- Těhotenství
- Dasenka.svc
- 12.01.14 načítám...
Deníček o mém těhotenství, které bylo neplánovaně plánované, těšení se na miminko, o starostech během těhotenství a velké nedočkavosti.
To, že jsem těhotná, jsem věděla okamžitě… Úplně přesně si to pamatuju, bylo to v dubnu 2013 a naši lásku jsme počali v den mých narozenin. Vzhledem k tomu, že jsem byla po zamlklém těhotenství, brala jsem horu hormonů, tak jsem tehdy ještě příteli nic neříkala. Ale věděla jsem to! Testovala jsem se jako blázen, snad i několikrát denně, nejprve jsem sledovala, jak mám těhu čárku z Pregnylu a jak čárka mizí. Nakonec jsem den před očekávanou MS měla krásně čistý test.
Strašně jsem se bála a těšila se zároveň na ty // na testu. V den MS jsem šla udělat test, sobota, a byl dušík. Testovala jsem tedy v pondělí a už byly // krásně vidět. Volala jsem k MUDr. a ta mě hned ten týden chtěla vidět.
Na první návštěvu a UTZ jsem vzala přítele a doufala, že bude „něco“ vidět a že to bude v děloze. Byl vidět gestační váček a byl tam, kde měl. Já i přítel jsme měli pocit vítětsví a obrovského strachu zároveň. A na oslavu jsem dostala 4 balení Utrogestanu a poctivě ho zobala.
Čas ubíhal, přicházely další kontroly a UTZ, kde se postupně objevilo srdíčko, poté už byl vidět mini človíček s ručičkama a nožičkama. S přítelem jsme v klidu dozařizovali svatbu, kterou jsme měli naplánovanou už od Vánoc a těšili se na rostoucí bříško. Ve 12.tt nám potvrdili z prvotrimestrálního screeningu, že všechno je v pořádku a konečně jsem mohla přestat brát Utrogestan.
Kromě únavy a občasné nevolnosti jsem se cítila skvěle, chodila jsem dokonce až do 16. tt cvičit a dělala uplně všechno jako před těhu.
Když jsme se bavili s přítelem, co bychom si přáli, nebyli jsme ve shodě - já chtěla holku a on kluka. A ani na jméně jsme se nedokázali domluvit. Vše rozhodl UTZ ve 20. týdnu, kdy nám řekli, že čekáme KLUKA. Přítel brečel, radostí, já taky brečela, ale spíš zklamáním. Nerozuměla jsem tomu, protože vnitřně jsem cítila, že to „musí být“ holka a ono nic. Nakonec jsme se začala těšit na kluka a ani bych už holku nechtěla.
V srpnu 2013 se z mého přítele stal manžel a to, že čekáme kluka, dostal vlastně k svátku a k svatbě. Byl opravdu pyšný. A tak jsme začali řešit jméno. Dlouho jsme diskutovali a nakonec jsme se shodli, že to bude Matěj. Od té doby nosím pod srdcem Matýska a z celého srdce ho miluji. Hrdě jsem začala ukazovat rostoucí bříško a na miminko se těšila.
Léto se přehouplo v podzim a já nastoupila do práce, jsem učitelka. V práci to byl samý stres, nervy a starosti. A to všechno se odrazilo na mém zdravotním stavu. Začala jsem mít vysoký tlak, začal se mi zhoršovat atopický ekzém a doktorce se nelíbilo EKG. Nakonec jsem musela chodit na kardiologii a pro jistotu nás poslali do Gennetu na echo Matýskova srdíčka. Ten strach byl hrozný, manžel šel se mnou, ale naštěstí nám řekli, že vše je v pořádku a že miminko je zdravé. Byla to úleva.
Těšení se na mimčo nám ale pokazily další věci. Zůstala jsem na nemocenské a jeden den přišel manžel, že je bez práce. Bylo to hrozné. Nejprve jsme žili z úspor, ale pak už jsme neměli peníze ani na složenky, natož na věci pro miminko. Probrečela jsem tolik dní a nocí, nechtěla jsem tím ubližovat miminku, ale nešlo to. Byla jsem z toho už zoufalá. Manžel chodil po pohovorech, pořád jsme posílali CV a přáli si, aby našel práci. Nakonec nás situace donutila prodat auto. Všechno se opět podepsalo na zdraví, vysoký tlak už jsem neměla jen já, ale zjistili ho i manželovi.
Přišel listopad a i vyřešení problémů. Manžel našel skvělou práci a nastoupil do ní. Během 2 týdnů se mi všechny zdravotní komplikace vytratily, já zase byla v pořádku i psychicky. V poklidu jsme začali nakupovat věci pro miminko a těšit se na Vánoce.
Vánoce jsme si užili v klidu a v pohodě. Vánoční přání jsme měli s manželem jen jedno, aby byl Matěj zdravé a krásné miminko. Nedávali jsme si žádné dárky, největším dárkem pro nás bylo, že se vyřešily všechny problémy a že jsme spolu.
Termín porodu jsem měla 1. 1. 2014. Minulo tohle datum a já byla pořád celá. Druhý termín porodu byl 4. 1. 2014 a já nevěřila, že se Matěj ani v ten den narodí. Poslední 3 kontroly byly se stejným výsledkem: „Ćípek 1,5cm, porod se nechystá“. Začala jsem propadat panice a zoufalství, všichni okolo najednou rodili a já pořád nic.
Teď jsem ve 41.tt a ani teď to na porod nevypadá. Už jsem nedočkavá a chci mít svoje miminko u sebe. Dnešní závěr MUDr. zněl, že na porod to nevypadá, na čípku žádná změna a že tedy ve čtvrtek, 9. 1. 2014, nastupuji do porodnice na vyvolávání porodu. Přeju si jen, aby porod proběhl rychle, bez komplikací a aby byl Matěj zdravý. Já i manžel si ještě přejeme, aby narození našeho syna byl nejkrásnější a nejlepší začátek roku 2014.
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 2028
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2114
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1663
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1562
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3112
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2763
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6046
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 879
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2919
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 2035
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...