Můj Kubíčku...
- Rodičovství
- Violet83
- 11.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Podobný deníček jako je tento jsem chtěla psát, až Ti, Kubíčku, bude půl roku. Nešťastná souhra náhod v mém blízkém okolí tomu ale chtěla jinak a já Ti píšu už teď.
Kuk :o)
Náš malý virtuóz
s mamkou...
- 2
V pátek Ti bylo pět měsíců. Tak moc to letí…
Vlastně před chvilkou jsem Tě držela v náručí poprvé, tak moc jsi byl maličký a pomalu jsem se Tě bála dotknout abych Ti nějak neublížila. A teď? Teď už jsi „véééliký kluk“ a já si čím dál víc uvědomuji, jaké neskutečné štěstí nás s Tvým taťkou potkalo. Děkuji za každičký Tvůj úsměv, za každé Tvé brouknutí (to Tvoje grrrr a uíááá úplně miluji), děkuji za každé Tvoje přetočení na bříško, za každičký byť sebemenší pokrok, děkuji, že JSI.
Holky „listopadky 2010“ moc dobře ví, že první tři měsíce jsme měli náročnější. Byl jsi hodně uplakané miminko. Teď mi ale vše vracíš snad stonásobnou silou. Jsi úžasný. Jsi neskutečné mazlítko, až někdy panikařím, že si Tě nestihnu dosyta pomazlit a uňuchat. Doslova rosteš před očima. Ještě nedávno jsi pořádně ani neviděl a teď už máš všechno v malíku. Ještě nedávno jsi s nabízenou hračkou nevěděl co dělat, teď už si je přendáváš z ruky do ruky, jak starý mazák. Ještě nedávno Tě pasení koníčků neskutečně vyčerpávalo, teď jsi na bříšku jak dlouho chceš. A když se k sobě tulíme a Ty mi ručičkou přejedeš po obličeji, jak kdybys mě hladil, mám někdy knedlík v krku, jak mě to dojímá.
Možná někdy za několik let si tento deníček přečteš. Ale nepochopíš… Budeš puberťák, který bude domů vodit jednu slečnu za druhou a tyhle mamčiny výlevy Ti přijdou tak možná směšné. Ale jednoho dne pochopíš. Tak jako jsem pochopila já. Bude to v den, kdy poprvé budeš držet v náručí své dítě, bude to v den, kdy budeš plakat, i když budeš třeba chlap jak hora. Stejně jako Tvůj tatínek, když Tě poprvé držel v náručí. Koukal na Tebe, Ty na něho a oči se mu začali moc lesknout. Myslel si, že to nevidím, ale viděla jsem. Řekla jsem mu jen: „Plač…“ a plakali jsme oba. Nedokážu popsat to štěstí, že Tě máme, že jsi náš a nikdo nám Tě nevezme. Až tento den přijde, pak pochopíš tenhle deníček. Jako já jsem opravdu pochopila, co znamenají ty čtyři písmenka – MÁMA.
Souhra náhod v mém blízkém okolí napomohla tomu, že jsem si začala snad ještě daleko víc vážit toho, že jsi s námi, že jsi zdravé a krásné miminko. Jsi naše všechno. Dřív, když jsem tě ještě neměla, přišly mě tyhle věty jako nějaká fráze. Teprve teď vím, jak moc jsou pravdivá. Teprve teď vím, jak moc dokáže být mateřský cit velký a plný. Teprve teď vím, jak moc je vše křehké a dokáže se v minutě na minutu zbořit jak domeček z karet. Jak moc je někdy život krutý a zlý.
Kubíčku, Ty si teď spokojeně chrníš a já se přímo tetelím štěstím z toho, že Tě máme. Milujeme Tě s tatínkem z celého srdce a děkujeme Ti, že je v našem životě díky Tobě tak neuvěřitelně plno a živo. A až se vzbudíš a uděláš svoje „Uíááááá“ že jsi vzhůru, věř mi, že mamka přijde, pochová Tě, pohladí, pomazlí. Nikdy nebudeš sám.
Jsi naše všechno, broučku!
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 2327
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1479
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1218
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 627
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 589
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1662
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 909
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 10235
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2422
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 963
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...
Kubíčkovi posílám 
. Nejúžasnější na světě 
Opatrujte se 
Máš pravdu,být rodič je ten nejkrásnější dar v životě a člověk to opravdu pochopí až když to sám zažije… 
