Mám 1. měsíc

Přibíralo jsem 150 ? 200g za týden, během prvního měsíce jsem vyrostlo okolo 2 centimetrů.
Už nejsem pořád tak unavené, dokážu být chvíli vzhůru a to je čas na hraní a poznávání okolního světa.

TĚLO

Všechny moje svaly jsou ochablé, musím pořádně papat a cvičit, abych je pořádně zesílil a mohl se naučit sedět a lozit a vstát. Postupně tedy začínám posilovat (používám něco jako miminkovskou kalanetiku ? tj. spoustu malých pohybů). A protože všechno má mít hlavu a patu, tak začínám posilovat právě od hlavy. Posiluju tedy hlavně krční svaly.

Někdy ovšem dojde k posílení a protažení svalů na krku jen z jedné strany a pak preferuji při poloze na zádech otočení hlavičky vždy na stejnou stranu, což vede nejen ke slehnutí hlavičky, ale i k dalšímu ?neposilování a neprotahování? té horší strany ? zde pak musí se mnou maminka začít cvičit (cviky se dozví na oddělení rehabilitace, kam ji pošle moje paní doktorka).

Vzhledem k tomu, že měsíc je na posilování poměrně dlouhá doba, mám často veliké úspěchy ? při poloze na bříšku umím někdy na malou chviličku zvednout hlavičku. Také pokud mě drží v sedě na klíně, tak se pokouším hlavičku chvíli udržet sám Ale jinak mi musí i nadále hlavičku podepírat.

Taky začínám dělat v poloze na bříšku plazivé pohyby nožičkami ? teda alespoň se o to pokouším - někdy se mi dokonce podaří vystrčit zadeček vzhůru.

Postupně u mě mizí uchopovací reflex, kdy mimovolné sevření nabízeného prstu přechází v sevření záměrné. I teď mám ještě ručičky sevřené v pěst.

Začínám si uvědomovat, že JÁ nejsem jen hlavička, cosi divné dole, co se ozývá když mám hlad a cosi ještě divnější, co bžundá a kňučí, když se potřebuji vykakat. Vím, že mám ruce a vím že mám nožičky, takže zejména po koupání se dokážu boxováním a kopáním osvobodit z ručníku.

SMYSLY

Oči začínají dobře zaostřovat i na delší vzdálenost, nejlépe ale vidím, když se nade mne někdo nakloní. Líbí se mi hračky pověšené nad postýlkou, zvláště když mají ostré kontrastní barvy, nejlépe když jsou červené ? tuto barvu miluju ještě od mámy z bříška, kde jsem celý svůj svět viděl červeně.
Taky mám rádo obličej svých nejbližších, poznám jejich rysy, poznám když se usmívají, nebo když se mračí (což, prosím, nedělejte).

Ze zvuků mám nejraději váš hlas, svým obličejem, jeho mimikou poznáte, že už dokážu reagovat na jeho sílu a intonaci. Poznám, kdy mluvíte klidně, kdy jste rozrušená a pokud křičíte, můžu se rozplakat.

Rádo mám hudbu, líbí se mi rachocení štěrchátka, muzika z kolotoče nad postýlkou, líbí se mi Mozart, (Bacha ale raději nechte někde v poličce), rádo mám relaxační hudbu, zejména když je podkreslená tlukotem srdce ? což znám ještě z bříška. Rádo často poslouchám vaši oblíbenou muziku, vždyť jsem ji poslouchalo už v bříšku, dobře vnímám rytmus, melodii, hlasitost.

I nadále platí, že mám rádo sladké a hořké fakt nemusím. Zatím mi ale stačí mlíčko, ostatní pamlsky je lepší mi schovat na později (čokoládu snězte raději za mně).

Snadno rozpoznávám jednotlivé vůně, nejraději vůni vašeho oblečení.

ŘEČ

Stále je jedinou mojí řečí pláč ? máma se naštěstí začíná pomalu orientovat v jednotlivých druzích mého pláče ? když mám hlad, když mě něco bolí.

Když jsem spokojené, tak často předu jako kočička, nebo dokonce chrochtám jako malý pašík.