Manželka obětovala našim dětem kariéru i náš intimní život. Tohle už je moc

Dana vždycky chtěla hodně dětí. Já to bral střízlivěji a říkal jsem, že dvě by nám mohly stačit. A tak se nám rovnou narodila dvojčata, Anežka a Dominik. Dana byla od začátku naprosto příkladná máma, jenže po narození dětí jsem pro ni jaksi přestal existovat. Stal jsem se živitelem rodiny, nezbytným pomocníkem, ale co se týče intimního a vůbec partnerského života, už jsem ji nezajímal.

Veškerý čas věnovala dětem. Když říkám veškerý, myslím tím i ten, který by snad nemusela. Byla schopná u dětí sedět a dívat se na ně, když spí. Neustále hledala na internetu informace, co a jak. Začala chodit na mateřské weby (ano, tak jsem poznal eMimino) a trávila večery v diskuzích a hledání různých rad. Pořád říkala, že chce být lepší máma.

Zpočátku se to dalo pochopit. Dvojčata nejsou žádná legrace. Bylo to náročné období. První měsíce jsem si ani já pomalu nevšiml, že už se spolu nebavíme o ničem jiném než o dětech. Jenže postupem času byly děti klidnější, občas se nabídla moje máma s hlídáním, ale to Danu nijak neuspokojilo.

Pořád je chtěla mít pod kontrolou. Doslova trpěla, když si je moje máma vzala na dvě hodiny ven v kočárku. A když jsem se k Daně přiblížil, raději šla skládat prádlo nebo si našla jinou „důležitou“ činnost.

Dětem budou skoro tři roky a náš vztah je vlastně o ničem. Jsme rodiče, spolubydlící, ale to je tak všechno. Děti by mohly chodit do skupinky, ale Dana to nechtěla. Raději pustila místo, které jí v práci drželi dva roky. Prý se do práce vrátit nechce, nejdřív tak za rok, a klidně na nižší pozici a na zkrácený úvazek.

Jenže já to všechno musím táhnout sám a jsem z toho už dost unavený. A přiznám se, že si občas vyjdu s kolegyní z práce, protože bez sexu prostě žít nemůžu.