Mému druhorozenému

Tento deníček bych ráda napsala mému mladšímu synovi, který to se mnou svého času neměl lehké. Dnes není den, kdy bych neděkovala, že se mě i přesto rozhodl poznat.

Milý Matyášku, teď spokojeně spinkáš v postýlce a já jsem neskutečně šťastná. Ale začneme od začátku. V roce 2009 jsem poprvé přišla do jiného stavu. Nebylo to sice úplně plánované, ale naprosto chtěné. Z tohoto těhotenství se mi 28. 3. 2010 v mých 22 letech narodil tvůj starší bráška, Danýsek. Už pár týdnů po porodu mi opět začalo chybět to kopání v bříšku. Byla jsem šťastná maminka, totálně zamilovaná do svého drobečka, však to znáte, maminky :-)

Jen jsem začala hodně rychle toužit po dalším miminku, možná spíše po dalším těhotenství, miminko pro mě v té době bylo ale hodně vzdálené. Dlouho jsem kojila, 1. ms po porodu jsem dostala až po 11 měsících. Celou tu dobu jsem pokukovala to těhulkách a ve skrytu duše záviděla. Celkem jsem dostala 3 menstruace a očekávala jsem 4., ale ona nikde. Zajímavé, ovulační bolesti cítím a milování bylo skoro den a půl poté. Pak mi to nedalo, a udělala jsem si testík. Tam se ukázaly //. Já jsem ovšem v tu chvíli pochopila, jak moc jsem závislá na svém prvorozeném, stále jsem ho velmi často kojila, nebyla jsem bez něj déle jak půl hodiny.

Najednou jsem ze všeho dostala šílený strach. Co když bude problém a budu muset do nemocnice? Jak vydržím bez staršího v porodnici, jak jsem to mohla chudáčkovi udělat, odsunout ho na druhou kolej? Tebe jsem, broučku, v tu chvíli nenáviděla. Byl jsi hodně maličký, pár mm. Říkala jsem si, že je to moc brzo, že to nedokážu, že bráška bude trpět. Pořád jsem říkala, jak tě nechci, jak chci, abys odešel. Na potrat bych nikdy nešla, toho bych schopná nebyla. Nikdy.

Tak jsi ve mně začal růst a postupně jsi mě začal kopat. Jenže já tě přes bříško láskyplně nehladila, jako brášku, neříkala jsem ti, jak se na tebe těším. Ještě pár týdnů před porodem jsem říkala, jak tě dám k adopci, i když jsem ve skrytu duše věděla, že jsou to jenom zoufalá slova zoufalé ženy, a že budeš žít s námi. Stále jsem tě ovšem nenáviděla, dokonce jsem ti říkala parazit, co zničí můj krásný vztah s Danýskem. Byly světlé chvíle, kdy jsem se na tebe i těšila, ale mnoho jich nebylo. Byla jsem rozhodnutá rodit ambulantně, jelikož brášku jsem v té době stále kojila, a byl (vlastně pořád je :-) ) to můj mamánek-závisláček.

Přišel večer 27. 1. 2012, právě jsem kojením uspávala brášku, byla jsem přesně 39 plus 0, najednou lup a já ležím v louži. Byla jsem doma sama, brášku jsem budit nechtěla, tak jsem tam zůstala až do 6:00, aby se Daník vyspal. Pak začaly bolesti, tak jsem odjela sanitkou do porodnice, i s Daníkem. Pro toho si přijel v 8 hodin táta z práce. Bylo mi po něm smutno, přesně do 9:22, kdy jsem poprvé uslyšela tvůj křik. V tu chvíli jsem se do tebe bláznivě zamilovala, brášku jsem vytěsnila – byl v dobrých rukou. Ovšem rozhodně jsem chtěla jít po pár hodinách domů, naštěstí jsi byl v naprostém pořádku, takže jsme se už po poledni tulili s tebou a bráškou v jedné posteli.

Tímto dnem začalo mé nejkrásnější životní období. Pro Daníka to samozřejmě nebylo lehké, ale měl a má tě moc rád, dává ti pusinky. Jen teď, když mu začínáš brát hračky, na tebe občas ječí ne, ne, a hračku ti vytrhne :-D Ty na něj koukáš, a pořád se směješ. Na všechny, od 2 měsíců se směješ nádherným zvonivým smíchem. Jsi úžasně pohodové miminko, které spí od 3 měsíců celou noc, od narození nezabrečíš, jak je den dlouhý, o jídlo se hlásíš mlaskáním, ne křikem. Nevím, snad se bojíš, že bych tě zase nechtěla, kdybys často plakal?

Broučku, mě už nic dokazovat nemusíš, miluji tě nadevše, ať budeš jakýkoliv, stejně, jako tvého velkého bratříčka. A promiň mi těch ošklivých 9 měsíců, budu se ti je do konce života snažit vynahradit. A děkuji ti, že ses přes to všechno nerozhodl odejít, ale rozhodl ses dát mi šanci, abych poznala, jak jsi báječný. Miluji tě!

Máma

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
milas
36771
15.9.12 07:47

Nadherny denicek se stastnym koncem! To byly jen hormony a strach, ale maly to pochopil a zustal!

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
15.9.12 08:42

Nádhera :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jediný andílek
1034
15.9.12 09:41

Nádherný, snad ten můj prcíček taky vydrží

  • načítám...
  • Zmínit
Edík.37
15.9.12 21:23

Úplně jsem se dojetím rozbrečela :,(

  • Upravit
Vánice
74
15.9.12 21:31

Ahoj úplně tě chápu a byla jsem na to stejně, druhé těhotenství jsem si moc neužívala, měla jsem stejný strach jako ty, jak to vydržím bez malýho a že bude chudák Trvalo mi to 3 týdny po porodu než jsem se srovnala a začala malou milovat, teď se stydím :roll:. Ona je úžasně hodná, taky nezabrečí a je veselá, láska moje. A jsem šťastná, že je mám oba. :mavam:

Příspěvek upraven 15.09.12 v 21:32

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Třetí těhotenství, třetí porod

Život před dětmi a s dětmi

S kočárkem na Kypru