Život před dětmi a s dětmi

Deníček o tom, jak moc změní narození dítěte život, obzvláště matce tak závislé na svých dětech, jako jsem já.

Po dlouhé době jsem se rozhodla napsat deníček, jelikož tu sedím ve 3 ráno v obýváku a přemýšlím o životě…tak se s vámi o své myšlenky podělím. :)

Vždycky jsem žila celkem aktivní život, odmala jsem jezdila v létě s mamkou na hory. V šestnácti mě chytl fotbal (pasivně jako fanynku) a nesměla jsem chybět na žádném zápase Slavie. Co na tom, že Slavia hrála třeba v Londýně, Bukurešti, nebo v dalekém Norsku. Prostě jako adolescent jsem žila celkem normální, aktivní život, ráda jsem chodila na různé výlety, hlavně po horách. Třeba v 19 jsem byla na velmi aktivní týdenní dovolené ve Slovenském ráji, v 17 jsme s mamkou za víkend našlapaly přes 60 km na Šumavě, do toho jsem každý druhý víkend jezdila po vlastech českých, moravských a slezských podpořit milovanou Slavii a ty zbylé víkendy chodila na domácí zápasy.

Občas, hlavně v létě a na podzim, jsem se za Slavií kodrcala po celé Evropě, rekord mám 24 hodin autobusem do Bukurešti. :) Do toho jsem studovala na gymplu, spoustu času trávila po brigádách, abych si vydělala na fotbaly. Pak přišla maturita a úspěšné zkoušky na vysokou školu. Nastoupila jsem kvůli mamce, i když jsem v duchu cítila, že to není ono, že nejsem studijní typ. Gympl šel udělat, aniž bych kdy doma otevřela učebnici, na vysoký jsem s tímto přístupem tvrdě narazila.

No a člověk se holt ve 20 letech nenaučí se učit, na to stejně jsem ale měla krásný mládí, život mě bavil, za prvních 22 let života jsem toho stihla hodně, ráda na tuhle etapu života vzpomínám. Pár měsíců před 22. narozeninami se stala jedna věc, která mi převrátila život vzhůru nohama. Našla jsem na těhotenském testu //. Vlastně to byly vytoužené //. Sice mě starý život neskutečně bavil, ale stejně jsem cca od 18 v hloubi duše toužila stát se matkou. Díky těhotenství jsem tedy měla konečně pádný argument seknout se školou a přitom nepřivést mamku do blázince. Sice se mnou pár dní nemluvila, ale nakonec se začala na vnoučátko těšit. Tehdy se psalo léto 2009.

Podzim se nesl ještě v dost podobném duchu jako roky předtím, lítala jsem po brigádách, někdy v 8.tt (konec srpna) jsem absolvovala autobusový výjezd do Bělehradu, v září do Janova, v říjnu letecky do Valencie, na fotbal plus 4 dny rekreace. No a 17.12., v nějakém 23.tt poslední výjezd do Lille - a tím vlastně tečka za starým životem. Vlastně ještě jedna vlaštovička se objevila v půlce března, výjezd do Uherského Hradiště. Definitivní tečka měla být 29.3. - výjezd do Ostravy, ale syn rozhodl jinak. Narodil se 28.3. ve 37 plus 3. :)

Od té doby žiju úplně jiný život. Najednou jsem byla většinu času doma s miminkem, na procházky maximálně do parku, sem tam nějaký bláznivý kousek typu 30 km pochod Praha-Prčice, jinak pohoda, klídek. Jen tak na okraj, za 22 měsíců od prvního porodu už jsme byla pyšná dvojnásobná maminka. A musím říct, že mě nový život začal velice bavit, vždyť děti byly splnění mého životního snu.

Ještě před těhotenstvím jsem si plánovala, jak se občas vrátím na skok do starého života, jak budu normální matka, co dá jednou za čas své děti na hlídání babičce a jde si za zábavou. Jenže…ono to nejde. Zjistila jsem, že starý život mi sice maličko, maliličko chybí, ale ne tolik, abych se do něj vracela bez dětí. Pořád se snažím žít aktivně, ale jen tak, aby se mnou mohly žít můj život i děti. Takže na fotbalový výjezdy jezdíme jen po Čechách, zřídka na Moravu, tam jen pokud máme vlakové spojení. Zahraniční výjezdy se na(ne)štěstí díky formě Slavie od narození dětí nekonají, takže mi to nemusí být líto. Kluci mají svoje dresy a fotbal je baví, chodí odmala na všechny domácí zápasy. Staršího syna to dokonce baví až tak, že kolikrát rudnu v tramvaji nebo metru, když Daník jasným hláskem spustí slávistické chorály. Nebo když začne ve vozíku v Albertu ječet Slávie, Slávie. :)

K turistice jsme se pokusili vrátit výletem na Malou Fatru, to byl staršímu rok a půl a já byla ve 21tt. No, moc se to nepodařilo, byli jsme tam jen 3 dny, počasí hrůza a oblíbenou trasu Dierami, kterou jsem pár let předtím prolítla za pár desítek minut, jsem s starším v šátku a s pupkem vzdala ve třetině. Bála jsem se, ža po kluzkých kamenech sletím do potoka. Jinak poměrně zdařilej výlet jsem absolvovala letos 18.5., legendární pochod Praha - Prčice. Došla jsem si pro 9. botičku, starší syn má 4. a mladší 2.

Předchozí Ppčice byly v pohodě, to se mnou chodil přítel nebo babi, takže nebyl problém. Letos se na mě všichni vykašlali, tak jsem se rozhodla, že si s 3leťákem, nechodícím 15měsíčním a jedním kočárkem, dojdeme pro botičky 26 km sami…a zadařilo se.

Další aktivní dovolenou plánujeme na září, do Nízkých Tater. Plánovala jsem si, jak si hezky s dětma vyšlápneme po hřebenech, prostě že bude vše jak za starých časů. No zjistila jsem, že nebude, jelikož hřebenovka v Tatrách je s tak malýma dětma nebezpečná, tak holt zůstaneme dolejc, tam jsou taky určitě pěkný trasy.

Asi jsem tak trochu blázen, protože mám babičku, která by mi kluky pohlídala klidně celý týden, a my bychom s přítelem mohli jet sami. Dokonce i přítel mi navrhl, že jeden den děti pohlídá, a já ať jdu s nějakou partou nahoru, ale já prostě nemůžu, nechci.

Ze mě se narozením dětí stala kvočna domácí, co má svoje kuřátka nejradši pohromadě, pod svými křídly. Já nechci jet bez dětí na fotbal kamsi daleko do tramtárie, a ani nechci jít bez nich hřebenovku. Já bych si v každým okamžiku vyčítala, že já ten krásný pohled vidím a moje děti ne, a výlet bych si absolutně neužila. Prostě jsem se naprosto dobrovolně rozhodla, že dokud budu mít malé děti, tak uvidím jen ty krásy světa, ke kterým budu moct bez většího nebezpečí a nepohodlí dopravit vlastními silami i svoje děti. Ostatní počká, až děti vyrostou.

Vím, že spousta maminek to cítí jinak a bez obav svěří půlroční mimčo na 4 dny babičce a letí si na prodloužený víkend nebo minimálně dá děti k babi aspoň na noc a jde pařit jak za starých časů. Pro mě ale s narozením dětí starý život skončil a začal nový, ještě mnohem krásnější než ten starý, plný dětského smíchu a brebtání, občas i pekelného řevu. A starý život mi nechybí. Asi jsme jinej gang. :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
tangerine
12.6.13 01:18

Jste skvělej gang. :-D A jinak krásný deníček. Bude mi 21 a taky plánujeme, prostě se těším, na to, až něco půjde stranou a já budu maminkovat. Přeji vám hezké dny a užívejte si jeden druhého, to je život. ;-)

  • Upravit
mejdylko
11370
12.6.13 07:38

Tak to tě obdivuju, že jsi za 22 měsíců prcka nedala někomu na krk a nešla jsi si odfrknout. Já jsem dítě odložila na pár hodin už na 3 týdnech. Od 6 týdnů si ho mamka bere jednou do měsíce na víkend a já jsem jí neskonale vděčná. Prostě se potřebuju dospat, chvíli vypnout a jentak se válet v pelechu a neřešit plínky, čaj, hami… Když si ho někdy mamka uzme třeba i na blbý odpoledne, zelezu si s knížkou a užívám si to ticho. O to víc se pak na prďouse těšim. Nemyslím si, že to nějak špatně, ale každá si to mateřství užívámě jinak. Já prostě potřebuju vypnout…

  • načítám...
  • Zmínit
Run
20807
12.6.13 08:03

Já to chápu :mrgreen: Mám to stejně, řekla bych, že to bude hodně i tím kojením ;)

  • načítám...
  • Zmínit
petulatko
1716
12.6.13 09:19

Uplne te chapu, mam to stejne. Byla jsem opravdu hodne aktivni clovek pred tehotenstvim, pak jsem se proste na cas prizusobila male a prijde mi to uplne prirozene. A ted zas pomalicku najizdime na muj aktivni zivot spolu. Bude ji rok, tak uz toho celkem dost zvladne. A doma ji hrabe stejne jako me :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
12.6.13 10:11

Jsi skvela mama chapu te ja nemam nikoho na hlidani, protoze ziju v cizine, ale jak se znam ani bych nedala na vic nez dve hodiny ;) ;) ;)
ono je to take daleko lepsi byt jen na sobe zavisla a ne na jinych a deti jsme chtely predevsim my, takze bych rekla, ze je to i nase povinnost..na druhou stranu chapu i ty, co daji pohlidat treba na cely den, nekdy jim to dokonce zavidim, ale pak si reknu presne jako ty…je to sice jiny zovot, mozna narocnejsi, ale je muj a ditete, ktery jsem chtela..
Moc hezky jsi to napsala :palec: :palec: :palec: :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
slavuska1
31672
12.6.13 10:47

Díky všem za komentáře, jsme ráda, že nejsem jedinej blázen :lol: @mejdylko mě je jasný, že každá jsme jiná, rozhodně to neodsuzuju, dát občas dítě k babičce, jen pro mě by to prostě nebylo, já bych si bez dětí připadala divně. jo a staršímu není 22 měsíců, ale už 3roky :) toho tak od 2 let dám třeba na 2 hodiny babi a ona s ním jde na hriště, ale já v tý době uklízím, nebo jsem na internetu..prostě bez dětí nemám potřebu si dělat zážitky, dělám těch pár hodin jen obyčejný věci :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Alfhugo
301
12.6.13 11:04

To je krásný, obdivuju :) Já bych občas někomu půjčila i svoje bříško, aspoň na pár hodin, abych se mohla vyspat na břiše, nebo abych si mohla bez hekání obout boty :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Anie22
5998
12.6.13 12:21

Krásný deníček :kytka: já to cítím také tak. Myslím, že jsem taktéž žila aktivní život, i když trošku jiný než ty. Ale tenhle život, ten s dětmi, se nevyrovná ničemu. Malému je 13m a zatím jsem bez něj byla jen pár hodin, když jsem byla na svatbě. Manžel mi říká, že dáme malého na hlídání a půjdeme spolu na večeři, ale já bych si to zkrátka neužila. Mít dítě je pro mě ten největší dar a chci si to prostě užít :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
nepřihl. Betty1981
12.6.13 12:29

Tak je hezký, že si chceš užívat děti a prožívat vše s nimy…a zároveň dost sobecký. Můj názor je takový, že děti by měly mít i jiné podněty a strávit čas i s jinými lidmi, aby poznaly větší spektrum vztahů a nedusila je matčina závislost. Takže to chce v rozumné míře nechat dětem volnost, největší důkaz lásky není mít děti pořád u sebe… :nevim:

  • Upravit
maky82
33
12.6.13 13:23

Moc pěkně napsané :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Elen.Lenka
424
12.6.13 15:28

Jéé tak to jsme na to podobně. Dcera má sice zatím 15 měsíců, ale ještě jsem ji ani nepůjčila mamce. Chodí se mnou i k zubařce, prostě mi chybí, ikdyž jdu ven pověsit prádlo a ona je doma u televize s tatínkem :srdce: :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Agli
398
12.6.13 17:20

Uplně tě chápu já bych taky dcerku měla nejraději pro sebe.. neláká mě jít si povyrazit stokrát raději jsem s ní. Ale babička (tchyně) ji má moc ráda tak jsem svolila a v necelém roce a půl „půjčila“ na dva dny babičce. Na půl dne už tam jezdí od roku.. já čekám za necelí měsíc narození další dcerky tak jsem ráda že se vyblbně s babi a já můžu válet pupek :lol: ale nebýt těhotná tak nevím nevím jestli bych ji dávala i když vím že prarodiče jsou pro dětský svět hodně důležití. Takže já hlídat taky nepotřebuji já ji laskavě půjčuji :lol: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Mišanila
12.6.13 21:09

Pěkně napsané :)
Mě už „kvočnovaté“ období opouští, je na čase :). Ale měla jsem to nastavené podobně, já bych třeba na víkend dala až třeba tak tříleťáka, o kterém bych věděla, že bude úplně v pohodě. Ale u našich babiček to zas nejde a děti jsou chvílema se spaním na štíru, takže máme smůlu. A nikdy se mi asi nestane, že bych od malých dětí s chutí na měsíc odjela, od puberťáků už ale asi klidně. :D

Od batolat se mi nikam nechtělo, neměla bych klid, ale teď už jsem strávila první 4 celé dny bez prťat (doteď jen jedna noc a den), prodloužený víkend v Londýně a nemělo to chybu, budu z toho žít dalších 5 let. A to jsem měla před odletem lehké deprese, že to spadne a už je neuvidím, a že bych je tam vzala do akvária, že se mi bude stýskat atd. Vzpomněla jsem si, ale zároveň si to strašně užila.

A teda můj předdětný život mi trochu občas chybí, folkové fesťáky, cestování a taky miluju turistiku, ale třeba týdenní pochod přes Rumunské hory, nebo ferraty v Dolomitech, nebo sjíždění divoké vody s dětma nejde. Ale zas si to užívám jinak a děti mi ten výpadek bohatě nahrazují a hory taky plánujeme…

  • Upravit
Pájinka25
2891
12.6.13 23:19

Já měla taky podobné období, ale už to tak nějak přechází. Malého si třikrát do týdne bere taťka ven tak na 4 hodiny a to je pro mě docela balzám :-) a taky chodím na brigády, takže to jsem jaksi taky bez něj :-) jinak ale všechno podnikáme spolu. Jezdíme na kole s cyklosedačkou, na výlety po okolí, na pouti a slavnosti. Malému jsou dva roky a tři měsíce a minulý víkend jsem poprvé od jeho narození byla pryč celou noc, když jsme slavili kámošky rozlučku se svobodou :-) jinak jsem v noci nikdy nebyla od něj. představa, že bych ho někomu dala třeba na celej víkend nebo několik dní, je pro mě totálně nemyslitelná :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
anickadomnik
8151
13.6.13 09:09

Já to mám taky tak jen tomu nejstaršímu to už trošku leze krkem v téměř devítiletech se cítí jako velkej chlap :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
papaja21
138
14.6.13 00:48

:palec: :palec: mám to úplně stejně-bez dcery nikam -a to jsem byla velká pařmenka každý pátek-ted 6 let asi dvakrát :lol: :lol: na dovolenou-jedině s dcerou-koupit radši hračku než make-up nebo hadříčky na sebe :D :D moje princezna to nej -na mě nezáleží :lol: Jsem stejného názoru že mateřství ženu změní k nepoznání -jste supr mamina :palec: :* :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Leknínek
433
14.6.13 08:59

Naprosto te chapu ;)
My mame deti tri, kluky 8 let, 3 roky a skoro 1 rok, triletak jeste nespal u babicky ani jednou, maximalne si ho vezme, kdyz musim po doktorech nebo na urady a nejmladsiho jsem po celych 11 mesicu nedala z dohledu, maximalne manzelovi na hodinku, dve, kdyz jsem byla u zubare, jinak vsude chodi se mnou :* Priznavam, ze obcas je to na hlavu, ale kdyz vidim, jak se po me ty jeho male rucicky natahuji a s jakou potrebou na me vola mama a hleda me, okamzite zahoji moji pretazenou mysl :srdce:
Letos se poprve chystame s detmi na dovolenou, neebyli jsme nikde, co se nam narodil nejstarsi a strasne moc se tesim, jak si to spolu vsichni uzijeme. Ani omylem si nedokazu predstavit, ze bych kluky nacpala babicce a jela si nekam uzivat sama 8o Ja to mam prostee nastavene tak, ze si rikam, ze jsem neporidila deti proto, abych je porad davala nekomu na hlidani, kdyz se mi to nehodi. Rada se kvuli obetuju a ledasceho vzdam. Vzdyt to tak strasne leti a nez se nadejeme, budou z nich dospele samostatnee bytosti, takze si rada uziju toho pocitu, ze ted jsem jejich stred vesmiru a bezmezne se potrebujeme :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
slavuska1
31672
14.6.13 09:11

Děkuju za komentáře, udělaly mi velkou raodst, že nejsem jedinej blázen :) :andel: :srdce:

Příspěvek upraven 14.06.13 v 09:11

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Třetí těhotenství, třetí porod

S kočárkem na Kypru

Mému druhorozenému