Život před dětmi a s dětmi
- O životě
- slavuska1
- 12.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak moc změní narození dítěte život, obzvláště matce tak závislé na svých dětech, jako jsem já.
Po dlouhé době jsem se rozhodla napsat deníček, jelikož tu sedím ve 3 ráno v obýváku a přemýšlím o životě…tak se s vámi o své myšlenky podělím. 
Vždycky jsem žila celkem aktivní život, odmala jsem jezdila v létě s mamkou na hory. V šestnácti mě chytl fotbal (pasivně jako fanynku) a nesměla jsem chybět na žádném zápase Slavie. Co na tom, že Slavia hrála třeba v Londýně, Bukurešti, nebo v dalekém Norsku. Prostě jako adolescent jsem žila celkem normální, aktivní život, ráda jsem chodila na různé výlety, hlavně po horách. Třeba v 19 jsem byla na velmi aktivní týdenní dovolené ve Slovenském ráji, v 17 jsme s mamkou za víkend našlapaly přes 60 km na Šumavě, do toho jsem každý druhý víkend jezdila po vlastech českých, moravských a slezských podpořit milovanou Slavii a ty zbylé víkendy chodila na domácí zápasy.
Občas, hlavně v létě a na podzim, jsem se za Slavií kodrcala po celé Evropě, rekord mám 24 hodin autobusem do Bukurešti. Do toho jsem studovala na gymplu, spoustu času trávila po brigádách, abych si vydělala na fotbaly. Pak přišla maturita a úspěšné zkoušky na vysokou školu. Nastoupila jsem kvůli mamce, i když jsem v duchu cítila, že to není ono, že nejsem studijní typ. Gympl šel udělat, aniž bych kdy doma otevřela učebnici, na vysoký jsem s tímto přístupem tvrdě narazila.
No a člověk se holt ve 20 letech nenaučí se učit, na to stejně jsem ale měla krásný mládí, život mě bavil, za prvních 22 let života jsem toho stihla hodně, ráda na tuhle etapu života vzpomínám. Pár měsíců před 22. narozeninami se stala jedna věc, která mi převrátila život vzhůru nohama. Našla jsem na těhotenském testu //. Vlastně to byly vytoužené //. Sice mě starý život neskutečně bavil, ale stejně jsem cca od 18 v hloubi duše toužila stát se matkou. Díky těhotenství jsem tedy měla konečně pádný argument seknout se školou a přitom nepřivést mamku do blázince. Sice se mnou pár dní nemluvila, ale nakonec se začala na vnoučátko těšit. Tehdy se psalo léto 2009.
Podzim se nesl ještě v dost podobném duchu jako roky předtím, lítala jsem po brigádách, někdy v 8.tt (konec srpna) jsem absolvovala autobusový výjezd do Bělehradu, v září do Janova, v říjnu letecky do Valencie, na fotbal plus 4 dny rekreace. No a 17.12., v nějakém 23.tt poslední výjezd do Lille - a tím vlastně tečka za starým životem. Vlastně ještě jedna vlaštovička se objevila v půlce března, výjezd do Uherského Hradiště. Definitivní tečka měla být 29.3. - výjezd do Ostravy, ale syn rozhodl jinak. Narodil se 28.3. ve 37 plus 3.
Od té doby žiju úplně jiný život. Najednou jsem byla většinu času doma s miminkem, na procházky maximálně do parku, sem tam nějaký bláznivý kousek typu 30 km pochod Praha-Prčice, jinak pohoda, klídek. Jen tak na okraj, za 22 měsíců od prvního porodu už jsme byla pyšná dvojnásobná maminka. A musím říct, že mě nový život začal velice bavit, vždyť děti byly splnění mého životního snu.
Ještě před těhotenstvím jsem si plánovala, jak se občas vrátím na skok do starého života, jak budu normální matka, co dá jednou za čas své děti na hlídání babičce a jde si za zábavou. Jenže…ono to nejde. Zjistila jsem, že starý život mi sice maličko, maliličko chybí, ale ne tolik, abych se do něj vracela bez dětí. Pořád se snažím žít aktivně, ale jen tak, aby se mnou mohly žít můj život i děti. Takže na fotbalový výjezdy jezdíme jen po Čechách, zřídka na Moravu, tam jen pokud máme vlakové spojení. Zahraniční výjezdy se na(ne)štěstí díky formě Slavie od narození dětí nekonají, takže mi to nemusí být líto. Kluci mají svoje dresy a fotbal je baví, chodí odmala na všechny domácí zápasy. Staršího syna to dokonce baví až tak, že kolikrát rudnu v tramvaji nebo metru, když Daník jasným hláskem spustí slávistické chorály. Nebo když začne ve vozíku v Albertu ječet Slávie, Slávie.
K turistice jsme se pokusili vrátit výletem na Malou Fatru, to byl staršímu rok a půl a já byla ve 21tt. No, moc se to nepodařilo, byli jsme tam jen 3 dny, počasí hrůza a oblíbenou trasu Dierami, kterou jsem pár let předtím prolítla za pár desítek minut, jsem s starším v šátku a s pupkem vzdala ve třetině. Bála jsem se, ža po kluzkých kamenech sletím do potoka. Jinak poměrně zdařilej výlet jsem absolvovala letos 18.5., legendární pochod Praha - Prčice. Došla jsem si pro 9. botičku, starší syn má 4. a mladší 2.
Předchozí Ppčice byly v pohodě, to se mnou chodil přítel nebo babi, takže nebyl problém. Letos se na mě všichni vykašlali, tak jsem se rozhodla, že si s 3leťákem, nechodícím 15měsíčním a jedním kočárkem, dojdeme pro botičky 26 km sami…a zadařilo se.
Další aktivní dovolenou plánujeme na září, do Nízkých Tater. Plánovala jsem si, jak si hezky s dětma vyšlápneme po hřebenech, prostě že bude vše jak za starých časů. No zjistila jsem, že nebude, jelikož hřebenovka v Tatrách je s tak malýma dětma nebezpečná, tak holt zůstaneme dolejc, tam jsou taky určitě pěkný trasy.
Asi jsem tak trochu blázen, protože mám babičku, která by mi kluky pohlídala klidně celý týden, a my bychom s přítelem mohli jet sami. Dokonce i přítel mi navrhl, že jeden den děti pohlídá, a já ať jdu s nějakou partou nahoru, ale já prostě nemůžu, nechci.
Ze mě se narozením dětí stala kvočna domácí, co má svoje kuřátka nejradši pohromadě, pod svými křídly. Já nechci jet bez dětí na fotbal kamsi daleko do tramtárie, a ani nechci jít bez nich hřebenovku. Já bych si v každým okamžiku vyčítala, že já ten krásný pohled vidím a moje děti ne, a výlet bych si absolutně neužila. Prostě jsem se naprosto dobrovolně rozhodla, že dokud budu mít malé děti, tak uvidím jen ty krásy světa, ke kterým budu moct bez většího nebezpečí a nepohodlí dopravit vlastními silami i svoje děti. Ostatní počká, až děti vyrostou.
Vím, že spousta maminek to cítí jinak a bez obav svěří půlroční mimčo na 4 dny babičce a letí si na prodloužený víkend nebo minimálně dá děti k babi aspoň na noc a jde pařit jak za starých časů. Pro mě ale s narozením dětí starý život skončil a začal nový, ještě mnohem krásnější než ten starý, plný dětského smíchu a brebtání, občas i pekelného řevu. A starý život mi nechybí. Asi jsme jinej gang.
Přečtěte si také
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 2407
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 1036
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 2362
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 957
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 504
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 3029
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 1016
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 2520
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 2083
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2937
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Mám to stejně, řekla bych, že to bude hodně i tím kojením 
já to cítím také tak. Myslím, že jsem taktéž žila aktivní život, i když trošku jiný než ty. Ale tenhle život, ten s dětmi, se nevyrovná ničemu. Malému je 13m a zatím jsem bez něj byla jen pár hodin, když jsem byla na svatbě. Manžel mi říká, že dáme malého na hlídání a půjdeme spolu na večeři, ale já bych si to zkrátka neužila. Mít dítě je pro mě ten největší dar a chci si to prostě užít 
Ja to mam prostee nastavene tak, ze si rikam, ze jsem neporidila deti proto, abych je porad davala nekomu na hlidani, kdyz se mi to nehodi. Rada se kvuli obetuju a ledasceho vzdam. Vzdyt to tak strasne leti a nez se nadejeme, budou z nich dospele samostatnee bytosti, takze si rada uziju toho pocitu, ze ted jsem jejich stred vesmiru a bezmezne se potrebujeme 
Jste skvělej gang.
A jinak krásný deníček. Bude mi 21 a taky plánujeme, prostě se těším, na to, až něco půjde stranou a já budu maminkovat. Přeji vám hezké dny a užívejte si jeden druhého, to je život. 