Moje neplodnost

Moje „neplodnost“…

Jakmile si vzpomenu na období, kdy jsem pořád řešila, proč nemůžu otěhotnět, zabolí mě u srdce. Kolika těžkými zkouškami a jak moc bolestivou cestou jsme si museli projít, abychom drželi v náručí to vytoužené děťátko? Kolik těžkých osudů se ukrývá za lidmi, co nemohou mít děti? My, co nemůžeme dlouhodobě otěhotnět, nebo máme za sebou těhotenské ztráty…

Přišlo mi, že snad nikdo nerozuměl tomu, jak jsem se cítila. Nikdo netušil, co se ve mně ukrývalo, když jsem řešila svou neplodnost a důvody, proč nemůžu mít miminko,

V období největší deprese jsem neustále přemýšlela:

✔️ jaký má můj život vůbec smysl? ✔️ proč tady vůbec jsem, když nemohu předat geny další generaci? ✔️ co je mým úkolem v tomto životě? ✔️proč zrovna já, proč právě ke mně je ten život tak nespravedlivý? Nenávidím ho!???

Období plné zoufalství a smutku. I když jsem na okolí mohla působit spokojeně a šťastně, že si vlastně užívám tu svobodu bez dětí, uvnitř mě bylo prázdno. Mé srdce toužilo po naplnění. Nasycení láskou. Tou mateřskou láskou. 

☑️Jak moc jsem potřebovala podporu okolí a slyšet slova: 

*„Jsem tady pro tebe! Až o tom budeš chtít mluvit, řekni mi to! Vim, že to musí být pro tebe těžké.“ *

☑️NE! Nikdy jsem tohle neslyšela. Vybaví se mi nevyžádané a trapné rady jako: 

„Zajeďte si na dovolenou!“
„Dělej po tom svíčku!“
„Najdi si jiného partnera!“ Mimochodem tohle mi poradil i můj gynekolog: Zkuste vyměnit partnera!
„Nemysli na to!“

☑️Znáte to???Ale copak šlo na to nemyslet? Když mi každou chvíli kamarádky oznamovaly své první, nebo již druhé těhotenství? Všude kolem mě byly děti. Nejtěžší období přišlo, když i poslední kamarádka, která se snažila dlouhá léta o dítě, otěhotněla. Pár, se kterým jsme si velmi rozuměli a byli na stejné vlně.
Začala jsem být tak frustrovaná, že jsem neměla chuť ani odvahu scházet se s těmi, kdo již děti mají. Měla jsem strach, že se téma početí otevře a vždy to ve mně vyvolá tu bolestnou zkušenost. Často mi vadily ty lítostivé pohledy a obávala jsem se toho, jak budu reágovat…

Obrovská úleva přišla, když jsme podali žádost na adopci. Po dlouhých 8 letech.

Pokračování příště…