Moje snaha o dítě
- Snažení
- 15.01.02 načítám...
Můj příběh začal v 15 ti letech tj. v roce 1995, zní to sice zvláštně, ale je to tak. Problémy se mi objevily asi v září neustále mě pobolívalo v okolí žaludku a při každém nádechu mě bolest vystřelovala do zad. Já jako mladá holka jsem na to nebrala zřetel a bolest jsem tišila Acylpyrinem. Jenže bolest se postupně stupňovala a stávala se čím dál nesnesitelnější. Tak jsme navštívili tenkrát ještě dětského obvodního lékaře, který mi prohmátl břich, ale nic zvláštního u mě neshledal.
Jenže koncem října se mi u mé kamarádky udělalo po jídle hrozně zle, a tak jsme jeli na pohotovost. tam jsme sanitkou odjeli do nemocnice, kde mě lékař poslal domů se střevní chřipkou. Po příjezdu domů jsem ale začala zvracet a rapidně se mi přitížilo. Tak jsme s mojí mamkou odjeli do dětské nemocnice, kde mě vyšetřil lékař, který opět nic nezjistil, jen mi píchl injekci od bolesti a poslal nás domů. Jenže injekce mi nezabírala a bylo mi pořád hrozně zle a tak jsme ráno jeli opět do nemocnice, kde mi jiný lékař udělal ultrazvuk a zjistril, že mám oboustranou ovariální cystu, vlevo dokonce rupturovanou(prasklou) a zasaženou do ampulární části vejcovodu.
Tak jsem další den nastoupila do nemocnice na laparoskopii. v nemocnici mě pořád nutili do jídla, ale já vše vyzvracela. bylo mi opravdu hrozně zle, ale nikoho to vůbec nezajímalo. Konečně na stal den operace a já se těšila na to jak se mi konečně uleví. po probuzení z narkózy mě ale žádná úleva nečekala a navíc místo malých jizviček po laparoskopii jsem měla na břichu jizvu od pupku až dolů a uprostřed jsem měla drenáž na odvádění hnisu z břicha. Protože mi bylo pořád zle a nevěděli co se se mnou děje, tak zavolali primáře oddělení, který mi řekl, že jsem měla zanícené celé břicho, protože mi prasklo slepé střevo, dále mi odstraňovali srůsty a ty cysty a že můj život visel na vlásku. jenže můj stav se nezlepšoval pořád jsem zvracela, atak mi zavedli infuzi a do nosu přes žaludek tzv. nasogastrickousondu. Nakonec mě odvezli na rentgen, kde zjistili zauzlení střev (ileus), prý je to pooperační komplikace, ale já si myslím, že jsem jej měla již před operací, ale to je už teď jedno. Tak jsem tedy ještě týž den podstoupila druhou operaci po které se mi konečně ulevilo.
Ještě se musím zmínit o lékaři, který byl na mě velice nepříjemný a řekl mi, že mám být ráda jestli budu mít vůbec někdy děti. takže od svých 15 ti let žiju s tím, jestli budu mít někdy děti.
V roce 1997 jsem se seznámila se svým nynějším přítelem a já mu samozrejmně vše řekla a již v té době jsem se pomalu začala pokoušet o dítě, asi si řeknete, že je to velice brzo, ale já jsem se hrozně bála, že ty děti opravdu mít nebudu. Asi dva roky jsem to nechávala jak se říká na přírodě a mezi tím zdárně odmaturovala. Ale já začínala mít strch, že se ta doktorova hrozná prognóza začíná vyplňovat, a tak jsem navštívila svého gynekologa a ten mi udělal krevní zkoušky a zjistil, že mám zvýšenou hladinu prolaktinu a na:,–(il mi Mysalfon. Tento lék jsem užívala asi rok, ovulaci jsem měla, ale neotěhotněla jsem.
V roce 2000 jsem se objednala do specializovaného pracoviště na neplodnost. Tam mi p. doktorka udělala opět krevní testy, a protože jsem asi měsíc nebrala Mysalfon, zjistila, že mám pořád zvýšenou hladinu prolaktinu a tentokrát mi na:,–(ila Medocriptine, který je prý lepší než Mysalfon a nemá takové vedlejší účinky. Poté mě objednala na tzv. HSG tj. rentgen vejcovodů, kde zjistí jak mám průchodné vejcovody. Zákrok nepatřil zrovna mezi ty příjemné, ale pro dítě člověk podstoupí všechno. Jěště ten den mi řekli, že mám vejcovody oboustranně neprůchodné a jediná šance je IVF.
Tak sem po vzájemné dohodě s přítelem, jehož spermiogram byl celkem dobrý podstoupila v listopadu 2000 PRVNÍ CYKLUS. Stimulace neprobíhala moc dobře (stimulovali me Metrodinem), protože se mi moc nechtěli dělat vajíčka a navíc jsem měla cystu. Nakonec mi odebrali 3 vajíčka, která se po prodloužené kultivaci vyvinula v 2 blastocysty a 1 morulu. nechala jsem si zavést ty dvě blastocysty, u kterých je až prý 50% šance na otěhotnění. Jenže já jsem po 6 dnech dostala měsíčky a to tak silné, že mi museli dát lék na zastavení krvácení. P. doktorka řekla, že neví co se mohlo stát, a že to mám zkusit po druhé. Tak jsem v únoru 2001 podstoupila DRUHÝ CYKLUS, ale zvolili jsme stimulaci Gonalem, který je prý lepší než močové preparáty. stimulace vypadala velice dobře a tak mi odebrali 19 vajíček, ale nakon jich zbylo jen šest, protože zbytek prý nebyl dobrý. Nakonec mi transferovali 3 embrya. Vysledek byl opět stejný a to ten, že jsem po týdnu opět dostala měsíčky.
To už mi bylo divné, a tak jsem zašla za doktorkou jestli by nebylo lpší podstoupit laparoskopii, aby zjistili, co se mi odehrává v břichu. Navíc jsem vždy po měsíčkách měla velice silný vodový výtok v celkem velkém množství a p. doktorka mi na to řekla, že mám chronický zánět děložního čípku a že mi operaci nedoporučuje, že by mi to mohli v břichu ještě zhoršit víc než to špatné mám. Já ji samozřejmně věřila a začala pomalu šetřit na další cyklus. ten jsem tedy nakonec podstoupila v červenci 2001a moje doktorka mezi tím odešla na mateřskou dovolenou.
Stimulace byla opět gonalem odebrali mi 20 vajíček z toho bylo 7 dobrých a nakonec transferovali jen 1 vajíčko (blastocystu), protože zbytek se prý nevyvinul. Výsledek byl zase stejný po 7 dnech měsíčky a já jsem přestala mít chuť žít, po všech těch nadějích a vybrečených slz.
Ze zoufalství jsem zašla za lékařem, ke kterému jsem přešla po mé doktorce a ten mi řekl, co bych řekla na operaci, že je to nějaké divné, že jsem po 3 pokusech neotěhotněla. Já jsem samozřejmně souhlasila, protože jsem operaci vždy chtěla.
Tak jsem v září 2001 nastoupila do nemocnice na prý velice náročnou operaci, protože vzhledem k tomu, že jsem měla zauzlení sřev a tudíž jsem je měla nalepená na břichu, tak se pan doktor bál, že by je mohl protrhnmout a já mohla zemřít. To vše jsem ale chtěla podstoupit jen proto abych měla miminko. operace trvala asi 2 hodiny při níž mi odstranili levý vejcovod, protože jsem tam měla tzv. saktosalpinx tzn., že je vejcovod na jedné části slepený tvoří se v něm voda a vejcovod, který je 3-4 mm tenký se zvětši až na několik centimetrů praskne a všechna ta voda vytíka přes dělohu ven a ten proud může být tak silný, že sebou vyplaví všechna embrya - to byl ten řídký výtok, který jsem pozorovala, takže žádný zánět děložního čípku. Pravý vejcovod mi zprůchodnili, takže určité procento na přirozené otěhotnění tu je.
Nyní je to 4 měsíce po operaci a zatím těhotná nejsem, ale věřte či ne mě je to po všem tom co jseme s přítelem zažili začíná být celkem jedno. Ne že bych na děti zanevřela, ale jsem úplně bez chuti se tím dál trápit, třeba se usměje štěstní a já otěhotním, protože peníze na 4 cyklus, který již není hrazen pojišťovnou nemám a dlouhu mít nebudu tak mi nic jiného nezbývá. Proto nám všem držím pěstičky AŤ NÁM TO KONEČNĚ UŽ VYJDE.
Přečtěte si také
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2336
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 931
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1107
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1605
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 826
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3704
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1461
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 5301
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 1573
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 1347
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
Ahoj, právě jsem si přečetla tvůj článek a chtěla bych ti upřímně popřát hodně štěstí a věřím, že i tobě se jednou splní to nejkrásnější co může být - přivést na svět dítě. Držím ti palečky!!!! Zuzka