Moje těhotenství
- Těhotenství
- Edita2
- 01.06.14 načítám...
Těhotenství jedné mladé maminky, co si miminko moc přála. :) Doufám, že nebudu všem pro smích. Jo, bylo nebylo... aneb jak bylo vše jinak, než jsem si představovala. :D
V láskyplném náručí už když byl v bříšku
Tady jsme byli dvě srdíčka v jednom těle :)...
Byl červen 2013 a my si s partnerem řekli, že bychom mohli křečkovi pořídit kamaráda. Já si myslela, že na první pokus to prostě nemůže vyjít, ale přítel měl opačný názor. Vtipné je, že jsem se přidala do skupinky snažilek a myslela, kdoví jak dlouho tam s nimi budu klábosit o mém vysněném miminku.
Měsíčky jsem měla vždy přesné jako švýcarské hodinky. Přišel měsíc červenec a měsíčky nikde. To bylo celkem podezřelé. Nepřicházely ani obvyklé bolesti, no prostě nic. Tak jsem si řekla, že si udělám test (věděla jsem, že je ještě brzo, ale ta zvědavost mě ovládala víc). Tak jsem vyrazila do lékárny.
Hned ráno jsem si test udělala a čekala, co bude. První kontrolní čárka naběhla okamžitě, ale po druhé jakoby se zem slehla. Po limitu jsem se chystala test vyhodit, ale nedalo mi to a ještě jsem ho studovala, zda tam není náznak. I fotku holkám do skupinky jsem zaslala. Holky byly moc hodné a říkaly, že to může být, ale také nemusí, tak ať nejsem zbytečně pak zklamaná. Já stejně doufala, že mrňousek v bříšku je.
Pak jsem si udělala další test a opět na něm byl jen duch. Tak mi to stále vrtalo v hlavě. Pak jsem se rozhodla, že si teda najdu gynekologa v mém novém místě bydliště a zajdu se poptat. Pan gynekolog ze mě udělal naprostého cvoka, že jsem si vše nalhala tak dokonale, že jsem ošidila své tělo. Prohlásil, že sice zvýšená sliznice tam je, ale na mimčo to nevypadá. Pak mi dal jeho test za 100 Kč, kde by se to prý 100 % ukázalo - ten dopadl negativně.
Odcházela jsem se slzama v očích a ještě v hlavě mi zněla jeho otázka, zda chci vyvolávačku. Odmítla jsem. Nechtěla jsem tomu uvěřit, že by mne instinkt zradil.
Doma jsem si opět udělala test z lékárny a už do limitu tam naběhla slabá druhá čárka. Rozhodla jsem se najít jiného gynekologa. Dobře jsem udělala. Na prohlídce už byla dutinka a o týden později už i srdíčko. Byla jsem štěstím bez sebe.
Má váha 59 kg.
Následující dny, kdy jsem byla v očekávání, pomalu utíkaly a já s každým týdnem studovala, co moje miminko už umí a co má vyvinuto. Těšila jsem se, jak malé dítě na Vánoce. Konečně se mi splnil sen. Vše bylo dokonalé. Chodila jsem na těhotenské cvičení na balónech a tam potkala mé dvě nejlepší kamarádky. 
Tak už v novém bydlišti nejsem sama na své radosti a strasti. Jako těhotné jsme chodily všude možně.
Pak přišel leden, kdy jsme měly naplánované těhotenské focení. Opět vše super. V únoru jsem ovšem začala natékat a nějak se mi to nepozdávalo. Doktor mě uklidňoval, že je vše v pořádku. Pak odjel na dovolenou a mně natekly krom kotníků i ruce, obličej a krk. Můj gynekolog byl s krajskou nemocnicí domluvený, že tam jeho těhotné pacientky mohou dojet, kdyby se něco stalo a nebo se nám něco nepozdávalo. Bylo fajn vědět, že nemusím k tomu prvnímu gynekologovi na kontrolu kdyby náhodou.
Uběhly dva dny a já měla jet do nemocnice na urologii na vyšetření, zda už můj třetí zánět močových cest zmizel. Šla jsem už odevzdaně na cévkování. Pak mi sestřička řekla, ať počkám v čekárně na výsledek. Celkem jsem se nudila, tak jsem si řekla, že si zajdu na gynekologii v nemocnici, když už tam jsem.
Sestřička mě vzala hned, co jsem tam přišla, změřila mi tlak a zděsila se. Pak jsem šla na kontrolu k paní doktorce, která prohlásila, že si v nemocnici pobudu, ať zavolám někomu z rodiny, aby mi dovezl věci. Pak mě ještě poslala na ultrazvuk a KTG zda je prcek v pořádku. Ten se však měl čile k světu.
Já nafasovala prášky na vysoký tlak, magnesium, železo a šla jsem volat partnerovi. Nevydržela jsem to a rozbrečela se do telefonu, že mi musí dovést věci, že si nás tam s prďolkou nechají (to byl 35.tt). Pak jsem odevzdaně šla nahoru na lůžkový. Strávila jsem tam 3 dny.
Pak mě konečně pustili s 3 tabletkami Dopegytem denně domů s tím, že za 3 dny mám opět kontrolu v nemocnici na rizikovém. Paní doktorka Henčlová, která mě vlastně přebrala, byla úžasná. Ráda jsem k ní chodila. Ten den kontroly bylo vše v pořádku, tak mi řekla, že se uvidíme za týden. Vždy mi měřili tlak, zkontrolovali čípek, udělali UZ a KTG. Malý byl v pořádku.
V 37.tt opět kontrola na rizikáči, malý měl odhad 3300g. Zato já přibrala další 4 kila, což za dva týdny bylo moc. Další týden jsem si opět poležela v nemocnici a opět na 3 dny z toho poslední noc přišli poslíčci. Napojili mě teda na KTG a něco málo tam bylo. Vzhledem k tomu, že se jim se mnou asi nechtělo večer otravovat, dostala jsem magnésko do zadku a šlo se spát.
V pondělí, kdy jsem byla 39.tt, mi bylo u paní doktorky řečeno, že pokud malý nepůjde sám, tak mi ho ve čtvrtek vyvolají. Preeklempsie se potvrdila (Na to, že jsem skoro nic nejedla a týdně 2 kila přibírala, tak se jí to nelíbilo.)
Malému se nechtělo ani přes různé techniky vyhánění, takže ve čtvrtek 13.3.2014 v 7:00 jsme měli nástup v nemocnici na porodním. Má váha byla 85 kg.
A porodu až v dalším deníčku, který teda asi bude kratší… naštěstí. 
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2659
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1998
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 968
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 6962
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3652
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2839
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1849
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 4018
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3514
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 8040
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
no honem ten porod! (ale já mám co říkat, k deníku jsem se ještě nedohrabala…a až se dohrabu, bude asi hooodně dlouhý) 
hezky napsané, ale chybí finále 
nam se to podarilo po pul roce a to jsem si rikala ze to nebudu resit a rzovna jak sem byla nachlazena mesicky neprisly si rikam to je divne a narychlo me manzel hodil do lekarny a pak jsme jely na zavody(ja jen fandila)a vlastne v te dobe uz byl v brisku Ada 
se budu červenááát 
