Moje těhotenství
- Těhotenství
- Edita2
- 01.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Těhotenství jedné mladé maminky, co si miminko moc přála. :) Doufám, že nebudu všem pro smích. Jo, bylo nebylo... aneb jak bylo vše jinak, než jsem si představovala. :D
V láskyplném náručí už když byl v bříšku
Tady jsme byli dvě srdíčka v jednom těle :)...
Byl červen 2013 a my si s partnerem řekli, že bychom mohli křečkovi pořídit kamaráda. Já si myslela, že na první pokus to prostě nemůže vyjít, ale přítel měl opačný názor. Vtipné je, že jsem se přidala do skupinky snažilek a myslela, kdoví jak dlouho tam s nimi budu klábosit o mém vysněném miminku.
Měsíčky jsem měla vždy přesné jako švýcarské hodinky. Přišel měsíc červenec a měsíčky nikde. To bylo celkem podezřelé. Nepřicházely ani obvyklé bolesti, no prostě nic. Tak jsem si řekla, že si udělám test (věděla jsem, že je ještě brzo, ale ta zvědavost mě ovládala víc). Tak jsem vyrazila do lékárny.
Hned ráno jsem si test udělala a čekala, co bude. První kontrolní čárka naběhla okamžitě, ale po druhé jakoby se zem slehla. Po limitu jsem se chystala test vyhodit, ale nedalo mi to a ještě jsem ho studovala, zda tam není náznak. I fotku holkám do skupinky jsem zaslala. Holky byly moc hodné a říkaly, že to může být, ale také nemusí, tak ať nejsem zbytečně pak zklamaná. Já stejně doufala, že mrňousek v bříšku je.
Pak jsem si udělala další test a opět na něm byl jen duch. Tak mi to stále vrtalo v hlavě. Pak jsem se rozhodla, že si teda najdu gynekologa v mém novém místě bydliště a zajdu se poptat. Pan gynekolog ze mě udělal naprostého cvoka, že jsem si vše nalhala tak dokonale, že jsem ošidila své tělo. Prohlásil, že sice zvýšená sliznice tam je, ale na mimčo to nevypadá. Pak mi dal jeho test za 100 Kč, kde by se to prý 100 % ukázalo - ten dopadl negativně.
Odcházela jsem se slzama v očích a ještě v hlavě mi zněla jeho otázka, zda chci vyvolávačku. Odmítla jsem. Nechtěla jsem tomu uvěřit, že by mne instinkt zradil.
Doma jsem si opět udělala test z lékárny a už do limitu tam naběhla slabá druhá čárka. Rozhodla jsem se najít jiného gynekologa. Dobře jsem udělala. Na prohlídce už byla dutinka a o týden později už i srdíčko. Byla jsem štěstím bez sebe.
Má váha 59 kg.
Následující dny, kdy jsem byla v očekávání, pomalu utíkaly a já s každým týdnem studovala, co moje miminko už umí a co má vyvinuto. Těšila jsem se, jak malé dítě na Vánoce. Konečně se mi splnil sen. Vše bylo dokonalé. Chodila jsem na těhotenské cvičení na balónech a tam potkala mé dvě nejlepší kamarádky. 
Tak už v novém bydlišti nejsem sama na své radosti a strasti. Jako těhotné jsme chodily všude možně.
Pak přišel leden, kdy jsme měly naplánované těhotenské focení. Opět vše super. V únoru jsem ovšem začala natékat a nějak se mi to nepozdávalo. Doktor mě uklidňoval, že je vše v pořádku. Pak odjel na dovolenou a mně natekly krom kotníků i ruce, obličej a krk. Můj gynekolog byl s krajskou nemocnicí domluvený, že tam jeho těhotné pacientky mohou dojet, kdyby se něco stalo a nebo se nám něco nepozdávalo. Bylo fajn vědět, že nemusím k tomu prvnímu gynekologovi na kontrolu kdyby náhodou.
Uběhly dva dny a já měla jet do nemocnice na urologii na vyšetření, zda už můj třetí zánět močových cest zmizel. Šla jsem už odevzdaně na cévkování. Pak mi sestřička řekla, ať počkám v čekárně na výsledek. Celkem jsem se nudila, tak jsem si řekla, že si zajdu na gynekologii v nemocnici, když už tam jsem.
Sestřička mě vzala hned, co jsem tam přišla, změřila mi tlak a zděsila se. Pak jsem šla na kontrolu k paní doktorce, která prohlásila, že si v nemocnici pobudu, ať zavolám někomu z rodiny, aby mi dovezl věci. Pak mě ještě poslala na ultrazvuk a KTG zda je prcek v pořádku. Ten se však měl čile k světu.
Já nafasovala prášky na vysoký tlak, magnesium, železo a šla jsem volat partnerovi. Nevydržela jsem to a rozbrečela se do telefonu, že mi musí dovést věci, že si nás tam s prďolkou nechají (to byl 35.tt). Pak jsem odevzdaně šla nahoru na lůžkový. Strávila jsem tam 3 dny.
Pak mě konečně pustili s 3 tabletkami Dopegytem denně domů s tím, že za 3 dny mám opět kontrolu v nemocnici na rizikovém. Paní doktorka Henčlová, která mě vlastně přebrala, byla úžasná. Ráda jsem k ní chodila. Ten den kontroly bylo vše v pořádku, tak mi řekla, že se uvidíme za týden. Vždy mi měřili tlak, zkontrolovali čípek, udělali UZ a KTG. Malý byl v pořádku.
V 37.tt opět kontrola na rizikáči, malý měl odhad 3300g. Zato já přibrala další 4 kila, což za dva týdny bylo moc. Další týden jsem si opět poležela v nemocnici a opět na 3 dny z toho poslední noc přišli poslíčci. Napojili mě teda na KTG a něco málo tam bylo. Vzhledem k tomu, že se jim se mnou asi nechtělo večer otravovat, dostala jsem magnésko do zadku a šlo se spát.
V pondělí, kdy jsem byla 39.tt, mi bylo u paní doktorky řečeno, že pokud malý nepůjde sám, tak mi ho ve čtvrtek vyvolají. Preeklempsie se potvrdila (Na to, že jsem skoro nic nejedla a týdně 2 kila přibírala, tak se jí to nelíbilo.)
Malému se nechtělo ani přes různé techniky vyhánění, takže ve čtvrtek 13.3.2014 v 7:00 jsme měli nástup v nemocnici na porodním. Má váha byla 85 kg.
A porodu až v dalším deníčku, který teda asi bude kratší… naštěstí. 
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1165
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 507
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 458
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 479
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 1951
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1720
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1911
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 835
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 561
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4350
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
no honem ten porod! (ale já mám co říkat, k deníku jsem se ještě nedohrabala…a až se dohrabu, bude asi hooodně dlouhý) 
hezky napsané, ale chybí finále 
nam se to podarilo po pul roce a to jsem si rikala ze to nebudu resit a rzovna jak sem byla nachlazena mesicky neprisly si rikam to je divne a narychlo me manzel hodil do lekarny a pak jsme jely na zavody(ja jen fandila)a vlastne v te dobe uz byl v brisku Ada 
se budu červenááát 
